18 C 203/2016

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Marcelou Zbořilovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa , ulice a číslo zastoupená titul . jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o zaplacení 330.906 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 330.906 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 1. 1. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 96.413 Kč k rukám zástupce žalované, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit náklady státu ve výši 5.348 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se v řízení domáhal na žalované zaplacení 334.589 Kč s úroky z prodlení s tím, že žalobkyně udělila žalované dne 6. 12. 2013 generální plnou moc jako daňové poradkyni, k veškerému jednání před příslušnými finančními úřady a dalšími státními orgány. Žalovaná podala za žalobkyni daňové přiznání za měsíc duben 2014, byla finančním úřadem vyzvána k odstranění pochybností dne 24. 7. 2014, na tuto výzvu nijak nereagovala. Dne 20. 3. 2015 vyrozuměl žalovanou finanční úřad o výsledku postupu k odstranění pochybností, o čemž žalovaná žalobkyni nijak nevyrozuměla. Dne 24. 4. 2015 vydal finanční úřad platební výměr na daň z přidané hodnoty ve výši 277.855 Kč, dne 30. 9. 2015 platební výměr na úrok z prodlení ve výši 46.693 Kč a následně byl vydán exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu žalobce ve výši 324.306 Kč. Až na základě exekučního příkazu se žalobkyně dozvěděla o povinnosti uhradit celkovou částku 334.589 Kč, představující daň z přidané hodnoty ve výši 277.855 Kč, úrok z prodlení ve výši 46.693 Kč a náklady exekuce ve výši 10.041 Kč. Žalobkyně vystavila žalované na žalovanou částku fakturu č. 519 a vyzvala žalovanou k uhrazení škody dopisem ze dne 17. 12. 2015, žalovaná ničeho neuhradila ani po předžalobní výzvě.

2. Žalovaná ve věci uvedla, že s nárokem žalobce nesouhlasí. Učinila nesporným udělení plné moci ze dne 6. 12. 2013 a dále že žalovaná za žalobkyni podala dne 21. 5. 2014 daňové přiznání k DPH za duben 2014 s daňovou povinností 0 Kč. Žalovaná mnohokrát upozorňovala žalobce, že jí nepředal podklady pro to, aby mohlo být daňové přiznání řádně zpracováno. Žalovaná rovněž hned druhý den po doručení platebního výměru, 28. 4. 2015 upozornila žalobce na tento platební výměr s tím, že nebudou-li okamžitě dodány příslušné podklady, nebude žalovaná schopna podat proti výměru odvolání v zákonné lhůtě. K výpovědi plné moci došlo dne 31. 7. 2015 a jednateli žalobce bylo předáno veškeré účetnictví, exekuční příkaz byl žalované doručen až dne 6. 8. 2015, tedy již po vypovězení plné moci. Žalovaná rovněž upozornila na to, že dle exekučního příkazu činil nedoplatek na dani z přidané hodnoty 272.725 Kč, úrok z prodlení 45.223 Kč a exekuční náklady 6.358 Kč, celkem 324.306 Kč, což nekoresponduje se žalovanou částkou a její skladbou.

3. Žalobce namítl, že od žalované žádnou výzvu k dodání dalších dokladů neobdržel. Žalobce upřesnil, že náklady exekuce činily 6.358 Kč a v tomto směru žalobu omezil.

4. Na jednání dne 14. 2. 2018 bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo řízení zastaveno co do částky 3.683 Kč s úroky z prodlení z této částky od 1. 1. 2016 do zaplacení. Dále byl žalobce vyzván podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnil svá tvrzení o tom, že by daňová povinnost k DPH žalobce za duben 2014 činila 0 Kč a dále, v jakých konkrétních skutečnostech spatřuje žalobce porušení právních povinností žalované, a příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a vznikem škody a označil důkazy k prokázání svých tvrzení.

5. Žalobce na výzvu soudu uvedl, že spatřuje porušení povinností žalované v tom, že žalovaná jakožto daňový poradce s žalobcem vůbec nekomunikovala, nejednala v jeho zájmu a nechránila jeho majetek. Dále že žalovaná nedoručila výzvu k odstranění pochybností ze dne 24. 7. 2014 žalobci, zůstala nečinná, mohla přitom učinit sama kroky, které by vedly k odstranění pochybností. Žalovaná byla rovněž nečinná po obdržení sdělení o výsledku postupu k odstranění pochybností, žalovaná neinformovala žalobce o vydání platebního výměru. Svým jednáním žalovaná porušila ustanovení § 6 odst. 1 a odst. 8 zákona č. 523/1998 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky.

6. Na jednání dne 17. 9. 2018 byla žalovaná vyzvána dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby předložila emaily, ze kterých plyne, že žalobce byl žalovanou vyzván k předložení potřebných dokladů pro zpracování daňového přiznání.

7. Žalovaná na výzvu soudu uvedla, že komunikace s žalobcem byla složitá, jelikož tato nepřebírala poštu na adrese svého sídla [ulice a číslo], [obec a číslo], jednatel žalobce byl nedostupný několik měsíců na emailu. Žalovaná upozornila, že i kdyby jí byly včas doručeny doklady, a to faktura [číslo] z 8. 4. 2014 a smlouva o půjčce ze dne 2. 1. 2014, nebyly by podklady pro finanční úřad kompletní, neboť pro uplatnění odpočtu je potřeba doložit rovněž doklady o dovozu a vývozu vozidla z ČR, aby mohla být uplatněna DPH ve výši 0 Kč. Žalovaná rovněž poukázala na ustanovení § 196 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, dle kterého jednatel zajišťuje řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, z čehož dovozuje odpovědnost jednatele žalobkyně.

8. Z provedeného dokazování soud zjistil následující pro věc podstatné skutečnosti. Podle kopie daňového přiznání k DPH duben 2014 si žalobce stanovil daňovou povinnost ve výši 0 Kč. Podle výzvy k odstranění pochybností ze dne 24. 7. 2014 byl žalobce vyzván [anonymizována tři slova] [územní celek] (dále také jako„ finanční úřad“) k odstranění pochybností o správnosti, průkaznosti, úplnosti a pravdivosti údajů uvedených v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2014, které bylo finančnímu úřadu doručeno dne 2. 6. 2014. Finanční úřad rovněž poukázal na to, že žalobce se nezdržuje v místě sídla a vznikly pochybnosti, zda vůbec vykonává ekonomickou činnost. Podle sdělení o výsledku postupu k odstranění pochybností ze dne 20. 3. 2015 finanční úřad sdělil žalobci, že nereagoval na výzvu k odstranění pochybností, správci daně nebyly dosud předloženy důkazní prostředky, které by prokazovaly oprávněnost vykázaného nároku na odpočet daně, tj. daňové doklady o pořízení zboží od osob registrovaných v jiném členském státě. Správce daně proto vycházel z důkazů žalobcem předložených a získaných vlastní činností a přistoupil k doměření daně. Podle platebního výměru na DPH za duben 2014 byla žalobci stanovena daňová povinnost ve výši 277.855 Kč. Platební výměr je odůvodněn tím, že na výzvu k odstranění pochybností, která byla žalobci doručena dne 25. 7. 2014, nebylo žalobcem reagováno. Podle platebního výměru na úrok z prodlení vyměřil správce daně žalobci úrok z prodlení s úhradou daňových povinností na DPH za duben 2014 ve výši 46.693 Kč. Podle exekučního příkazu na přikázání pohledávky z účtu byla nařízena daňová exekuce proti žalobci coby povinnému k vymožení nedoplatku 272.725 Kč, úroku z prodlení 45.223 Kč nákladů exekuce 6.358 Kč, celkem 324.306 Kč. Podle dopisu ze dne 17. 12. 2015 žalobce vyzval žalovanou k úhradě škody 277.855 Kč na vlastní daňové povinnosti, 46.693 Kč na úrocích z prodlení a 10.041 Kč na nákladech exekuce, celkem 334.589 Kč, na což byla žalované vystavena faktura č. FV5-19 se splatností 31. 12. 2015. Podle výzvy ze dne 15. 4. 2016 byla žalovaná vyzvána k zaplacení předžalobní upomínkou. Podle kopie podacího archu byla zásilka odeslána na poště žalované dne 18. 4. 2016.

9. Podle faktury – daňového dokladu č. FV04-17 byla tato vystavena žalobcem jako dodavatelem [právnická osoba] [anonymizováno] jako odběrateli na částku 286.000 Kč datem zdanitelného plnění, splatnosti i vystavení 8. 4. 2014. Podle smlouvy o půjčce ze dne 29. 1. 2014 byla tato uzavřena mezi [jméno] [příjmení] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem na částku 229.300 EUR. Podle kopie přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2014, listopad 2014, říjen 2014, září 2014, srpen 2014, červenec 2014, červen 2014, květen 2014, březen 2014, únor 2014, leden 2014 činila daňová povinnost žalobce vždy 0 Kč. Dle emailové komunikace ze dne 6. 2. 2015, která se týká technických průkazů vozidel, žalovaná urgovala žalobkyni o zaslání technických průkazů k přihlášeným automobilům, dle emailu, kterým [jméno] [příjmení] žádala žalobkyni k zaslání všech dokumentů pro přiznání k dani z přidané hodnoty za období únor 2015, včetně podacího archu České pošty ze dne 25. 6. 2015, kdy předmětem zásilek byla urgence dokladů k daňovému přiznání za rok 2014. Dle emailu ze dne 25. 6. 2015, kde byla shrnuta rekapitulace stavu účetnictví za rok 2014 k 25. 6. 2015, mimo jiné bylo vyžadováno doplnění údajů k účetnictví pro rok 2014. Podle emailu ze dne 16. 6. 2015 paní [jméno] [příjmení] upozorňovala k dokladům k roku 2014, že např. [anonymizováno] na seznamu není dostačující doklad o úhradě, resp. český přepis o úhradě v hotovosti maximálně ve výši 270 000 Kč. Dle emailu ze dne 25. 6. 2015 žalovaná upozorňuje, že doklady k roku 2014 byly dodávány ještě v roce 2015 a stále nejsou kompletní s tím, že tento email se týká fakturace prací žalované. Dle emaliu [jméno] [příjmení] žalovanou urgovala o dokumenty pro DPH.

10. Ze znaleckého posudku č. [anonymizováno] [číslo] zpracovaným znalkyní [titul] [celé jméno znalkyně] dne 8. 9. 2020 soud zjistil následující: Znalkyni byla položena otázka, jaká by byla daňová povinnost k dani z přidané hodnoty žalobkyně za zdaňovací období duben 2014 v případě, že by žalovaná reagovala na výzvu k odstranění pochybností ze dne 24. 7. 2014 a že by byly předloženy důkazní prostředky, které by ve smyslu § 72 a následujícího zákona o dani z přidané hodnoty prokazovaly oprávněnost vykázaného nároku na odpočet daně, tj. daňové doklady o pořízení zboží od osob registrovaných v jiném členském státě, pokud takové doklady má žalobkyně k dispozici. Znalkyně s ohledem na to, že jí nebyly předloženy právě důkazní prostředky ve smyslu § 72 a následujícího zákona o DPH neměla možnost řádně stanovit výši daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty žalobkyně za zdaňovací období roku 2014, což je závěr znaleckého posudku.

11. Soud pro nadbytečnost nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z důkazů, o něž posléze své rozhodnutí neopřel (výslech svědkyně [jméno] [příjmení], účastnická výpověď žalobce).

12. Soud má tedy za prokázaný následující skutkový stav. Soud má za prokázáno a současně bylo mezi účastníky řízení nesporné, že žalovaná na základě plné moci udělené dne 6. 12. 2013 žalobcem podala za žalobce přiznání k DPH za duben 2014 dne 2. 6. 2014, v němž byla vykázána daňová povinnost ve výši 0 Kč. Žalobce byl vyzván správcem daně výzvou k odstranění pochybností ze dne 24. 7. 2014 doručenou žalované do datové schránky, na kterou žalovaná nijak nereagovala, k odstranění pochybností o správnosti, průkaznosti, úplnosti a pravdivosti údajů uvedených v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2014. Finanční úřad rovněž poukázal na to, že žalobce se nezdržuje v místě sídla a vznikly pochybnosti, zda vůbec vykonává ekonomickou činnost. Dne 20. 3. 2015 finanční úřad sdělil žalobci, že nereagoval na výzvu k odstranění pochybností, správci daně nebyly dosud předloženy důkazní prostředky, které by prokazovaly oprávněnost vykázaného nároku na odpočet daně, tj. daňové doklady o pořízení zboží od osob registrovaných v jiném členském státě. Správce daně proto vycházel z důkazů žalobcem předložených a získaných vlastní činností a přistoupil k doměření daně. Následně správce daně vystavil žalobci platební výměru na DPH za duben 2014, kterým byla žalobci stanovena daňová povinnost ve výši 277.855 Kč. Platební výměr je odůvodněn tím, že na výzvu k odstranění pochybností, která byla žalobci doručena dne 25. 7. 2014, nebylo žalobcem reagováno. Podle platebního výměru na úrok z prodlení vyměřil správce daně žalobci úrok z prodlení s úhradou daňových povinností na DPH za duben 2014 ve výši 46.693 Kč. Proti žádnému z platebních výměrů se žalovaná neodvolala. Plna moc byla žalobcem žalované vypovězena dne 31. 7. 2015. V průběhu června 2015 žádala žalovaná žalobce o důkazy k oprávněnosti odpočtu DPH, doklady ohledně pořízení zboží od osob registrovaných v jiném členském státě žalobce žalované nepředložil. Podle exekučního příkazu na přikázání pohledávky z účtu byla nařízena daňová exekuce proti žalobci coby povinnému k vymožení nedoplatku 272.725 Kč, úroku z prodlení 45.223 Kč nákladů exekuce 6.358 Kč, celkem 324.306 Kč. Žalovaná byla vyzvána dopisem ze dne 17. 12. 2015 k úhradě škody 277.855 Kč na vlastní daňové povinnosti, 46.693 Kč na úrocích z prodlení a 10.041 Kč na nákladech exekuce, celkem 334.589 Kč, na což byla žalované vystavena faktura č. [anonymizováno] se splatností 31. 12. 2015. Dne 15. 4. 2016 byla žalovaná vyzvána k zaplacení předžalobní upomínkou. Zásilka byla odeslána na poště žalované dne 18. 4. 2016. V řízení nebylo prokázáno, že by výše daňové povinnosti žalobce k DPH za duben 2014 měla činit 0 Kč.

13. Právně soud věc posoudil následovně. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění účinném do 27. 12. 2015, daňový poradce je oprávněn a povinen chránit práva a oprávněné zájmy svého klienta. Je povinen jednat čestně a svědomitě, důsledně využívat všechny zákonné prostředky a uplatňovat vše, co podle svého přesvědčení a příkazu klienta pokládá za prospěšné. Je přitom vázán pouze zákony a dalšími obecně závaznými právními předpisy a v jejich mezích příkazy klienta. Dle odst. 8 tamtéž daňový poradce odpovídá klientovi za škodu, která mu v souvislosti s výkonem daňového poradenství vznikla, pokud ji způsobil daňový poradce, jeho zástupce nebo pracovník. Daňový poradce se odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.

14. Žalobce se v řízení domáhá náhrady škody, která mu měla být způsobená žalovanou při poskytování služby daňové poradkyně žalobci. V řízení se soud zaměřil na prokázání tvrzení, že žalobci vznikla jednáním žalované škoda v doměřené daňové povinnosti, úrocích z prodlení a nákladech exekuce, a to v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2015, sp. zn. 25Cdo 886/2004 a ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 25Cdo 2213/2005, vše dostupné na www.nsoud.cz, když současně je daňovému poradci při výkonu daňového poradenství přiznáváno obdobné postavení jako advokátu při poskytování právní pomoci (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 189/01. V řízení bylo totiž prokázáno, že žalovaná porušila svou povinnost podle § 6 odst. 8 zákona o daňovém poradenství důsledně využívat všechny zákonné prostředky a uplatňovat vše, co podle svého přesvědčení a příkazu klienta pokládá za prospěšné, když nijak nereagovala na výzvu správce daně k odstranění pochybností a následně nepodala odvolání proti platebnímu výměru na DPH duben 2014. Bylo pak na žalobci, aby tvrdil a prokazoval, že by jeho daňová povinnost k DPH za duben 2014 byla ve výši 0 Kč, přičemž k doměření daně došlo v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalované, k takovým tvrzením a označení důkazů byl žalobce vyzván na jednání dne 14. 2. 2018. Žalobce v tomto směru břemeno důkazní neunesl, když současně neprokázal, že by žalované předal správcem daně požadované doklady, k čemuž byl vyzván podle § 118a o.s.ř. na jednání dne 17. 12. 2018. Ze znaleckého zkoumání vyplynulo, že žalobce nepředložil žádné důkazy, ze kterých by plynula oprávněnost odpočtu na DPH za duben 2014, ani v tomto řízení na žádost znalkyně, aby mohla stanovit, jaká by případně byla daňová povinnost žalobce. Žalobce přes výzvu soudu neprokázal, že by potřebné důkazy ve smyslu § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty předal žalované tak, aby je mohla zahrnout do daňového přiznání k DPH za duben 2014. Vzhledem tomu, že doklady nepředal ani ustanovené znalkyni, která tak nemohla postavit na jisto daňovou povinnosti žalobce k DPH za duben 2014, nezbylo soudu než uzavřít, že žalobce neunesl břemeno důkazní, pokud jde vznik škody spočívající v doměřené daňové povinnosti ve výši 277.855 Kč a žaloba musela být v této části zamítnuta. Pokud žalobce požaduje náhradu škody spočívající v úrocích z prodlení ve výši 46.693 Kč a nákladech exekuce ve výši 6.358 Kč (jak žalobce upřesnil na jednání dne 14. 2. 2018), nejsou tyto nároky v příčinné souvislosti s pochybením žalované, když úroky z prodlení i náklady exekuce byl žalobce nucen zaplatit z důvodu vlastního prodlení z plněním pravomocně uložené povinnosti. S ohledem na vše uvedené proto soud žalobu zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení, neboť ta byla ve věci plně úspěšná a současně podle § 146 odst. 2 o.s.ř., když žalobce zavinil částečným zpětvzetím žaloby zastavení řízení co do 3.683 Kč.

16. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 13.014 Kč, a dále odměna advokáta dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ vyhláška“), ve výši 9.660 Kč z tarifní hodnoty 334.589 Kč i z tarifní hodnoty 330.906 Kč ve stejné výši, za jeden úkon právní služby za tyto úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a dále účast na jednání dne 14. 2. 2018, 17. 9. 2018, vyjádření z 16. 10. 2018, účast na jednání 17. 12. 2018, účast na jednání 12. 6. 2019 a dne 11. 1. 2021, celkem 8 úkonů, plus 8 x paušální náhrada hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 vyhlášky celkem ve výši 2.400 Kč plus 21% náhrada DPH (16.733 Kč), jehož je zástupce žalobce plátcem, celkem 96.413 Kč. Nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za úkon vyjádření z 11. 6. 2019, datovaného jeden den před jednáním ve věci, kdy soudu ani žalovanému nebylo umožněno se seznámit s tímto podáním před jednáním a mohlo tedy být obsahově učiněno přímo na jednání, nesplňuje tak kritérium účelnosti dle § 142 odst. 1 o.s.ř.

17. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Neúspěch ve věci měl žalobce, proto stát rozhodl, že je povinen nahradit státu náklady řízení ve výši, která je určena znalečným dle usnesení ze dne 4. 12. 2020, č.j. 18C 203/2016-250 ve výši 4.648 Kč a dále tlumočným ve výši 700 Kč dle usnesení ze dne 21. 1. 2019, č.j. 18C 203/2016-145, celkem 5.348 Kč.