18 C 224/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 82 337 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 26 425 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 55 912 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 39 959,50 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit náklady státu ve výši 4 208 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 2, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal na žalované zaplacení částky původně ve výši 325 212 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nezákonnou vazbou žalobce v trestním řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], a to ve výši 154 500 Kč, dále náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou tohoto trestního řízení. Usnesením Policie ČR ze dne 19. 12. 2008 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona. Dále bylo trestní stíhání žalobce usnesením ze dne 20. 1. 2009 rozšířeno na stíhání pro trestný čin podvodu podle ust. § 250 odst. 1, 3 trestního zákona spáchaného ve spolupachatelství dle ust. § 9 odst. 2 trestního zákona. Žalobce byl na základě usnesení [název soudu], sp. zn. [spisová značka] vzat do vazby. Proti tomuto podal žalobce stížnost, tato však byla zamítnuta. Usnesením [název soudu] ze dne 1. 4. 2009 byl žalobce z vazby propuštěn na svobodu, ve vazbě tedy strávil 103 dní. Dne 25. 9. 2009 byla státním zástupcem Krajského státního zastupitelství podána ke [název soudu] obžaloba. [název soudu] po provedení dokazování rozhodl rozsudkem ze dne 1. 6. 2018, že [celé jméno žalobce] se zprošťuje obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 7. 6. 2018.

2. Podáním ze dne 22. 6. 2020 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do částky 242 875 Kč z důvodu částečné úhrady žalované. Žalovaná uhradila žalobci částku 104 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy způsobenou žalobci rozhodnutím o vazbě a částku 138 875 Kč jako náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. Usnesením ze dne 14. 7. 2020 soud na základě tohoto zpětvzetí žaloby řízení co do částky 242 875 Kč zastavil.

3. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok po částečném zpětvzetí žaloby neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok předběžně, a to podáním doručeným žalované dne 17. 10. 2018. V rámci předběžného projednání nároku žalovaná přiznala žalobci zadostiučinění za újmu způsobenou rozhodnutím o vazbě ve výši 104 000 Kč a dále přiznala žalobci zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 138 875 Kč. Žalovaná učinila nesporným průběh a výsledek trestního řízení proti žalobci. Co se týká výše přiznaného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, zde žalovaná uvedla, že celková délka předmětného řízení činila 9 let a 5 měsíců, řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy. Žalovaná konstatovala, že žalobce se na délce řízení významně nepodílel, význam řízení pro žalobce byl shledán jako zvýšený. Žalovaná tak přiznala žalobci za 1 rok trvání řízení částku 15 000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Tuto základní částku snížila o 10 % s ohledem na složitost věci a zvýšila o 20 % s ohledem na zvýšení význam předmětu řízení pro žalobce. Co se týká náhrady nemajetkové újmy za rozhodnutí o vazbě, zde žalovaná žalobci poskytla částku 1 000 Kč za jeden den trvání vazby, přičemž konstatovala, že žalobce byl ve vazbě celkem 104 dnů.

4. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 17. 10. 2018. Žalovaná nárok žalobce projednala a přiznala žalobci částku 104 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí o vazbě a částku 138 875 Kč jako náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení. Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování. Mezi účastníky bylo rovněž v řízení nesporné, že žalobce byl na základě usnesení Okresního soudu ve [město] ze dne 21. 12. 2008 sp. zn. [spisová značka] vzat do vazby s tím, že vazba se započítává od 19. 12. 2008. Žalobce byl propuštěn z vazby na základě usnesení Krajského státního zastupitelství ze dne 1. 4. 2009. Žalobce tak strávil ve vazbě celkem 104 dnů. Mezi účastníky byl rovněž nesporný průběh trestního řízení žalobce ve fázi přípravného řízení.

5. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka], vzal soud za prokázané následující skutečnosti. Dne 25. 9. 2009 byla ve věci podána obžaloba krajským státním zastupitelstvím, tedy u [název soudu] vůči třem obviněným – [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce]. Ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na 3. až 26. března 2010. Přípisem ze dne 9. 2. 2010 požádal [jméno] [celé jméno žalobce] o odročení hlavního líčení ze zdravotních důvodů s tím, že trval na osobní účasti. Po té v mezidobí uplatnili své nároky poškození v rámci trestního řízení. Dne 29. 6. 2010 požádal soudce právního zástupce žalobce o sdělení informací o zdravotním stavu [jméno] [celé jméno žalobce]. Toto zaslal právní zástupce dne 13. 7. 2010. Další hlavní líčení bylo konáno ve dnech 31. 5. až 3. 6. 2011. Dne 27. 5. 2011 požádal žalobce [celé jméno žalobce] o odročení jednání ze zdravotních důvodů. Hlavní líčení bylo odročeno na den 20. až 21. 10. 2011. Zatím doplňovali své nároky poškození. Dne 17. 10. 2011 žádá znovu žalobce o odročení hlavního líčení nařízeného na den 20. a 21. 10., opět ze zdravotních důvodů. Hlavní líčení znovu nařízeno na den 14. až 15. 6. 2012. Toto hlavní líčení bylo opět odročeno s tím, že o odročení požádal právní zástupce žalobce. Dne 24. 5. 2012 se ve věci vyjadřuje předseda senátu, kdy komentuje odročování hlavních líčení - obžaloba podána 25. 9. 2009, hlavní líčení nařízeno na 5. 11. 2009, pak z důvodu nemoci a pooperačního stavu [celé jméno žalobce] bylo jednání nařízené na 10. 2. 2010 zrušeno a odročeno na neurčito, dne 23. 2. 2011 bylo hlavní líčení nově nařízeno na 31. 5. a 3. 6. 2011 s tím, že z důvodu předchozích průtahů bude hlavní líčení aspoň započato a bude proveden výslech obžalovaných – obžalovaný [celé jméno žalobce] dne 27. 5. 2011 požádal o odročení tohoto hlavního líčení ze zdravotních důvodů, bylo odročeno na 20. až 21. 10. 2011, dne 17. 10. 2011 obžalovaný [jméno] [celé jméno žalobce] opět požádal o odročení hlavního líčení a předložil lékařskou zprávu, další jednání bylo nařízeno dne 21. 3. 2012 na 14. až 15. 6. 2012, požádal o odročení obhájce obžalovaného z důvodu zahraniční cesty. Nový termín se tedy předpokládá na říjen až listopad. S účinností od 16. 7. 2012 došlo ke změně rozvrhu práce, kdy věc převzal nový soudce [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Byly vyžadovány opisy z rejstříku trestů a lustrace dalších probíhajících trestních řízení ve vztahu k obžalovaným. Ve věci bylo nařízeno neveřejné zasedání na den 20. 2. 2015. Dne 10. 2. 2015 bylo usnesením zastaveno trestní stíhání [jméno] [celé jméno žalobce] vzhledem k jeho úmrtí. Dne 17. 2. 2015 ve věci proběhlo hlavní líčení, kde se provedly výslechy obžalovaných, poškození se připojili se svými nároky na náhradu škody. Žalobce ve věci využil svého práva a nevypovídal. K dalšímu líčení na den 20. 4. 2015 bylo předvoláno značné množství svědků. Toto hlavní líčení proběhlo s tím, že byli slyšeni předvolaní svědci, případně čteny protokoly o jejich výslechu. Hlavní líčení bylo přerušeno do 21. 4. 2015. Dne 21. 4. 2015 hlavní líčení pokračovalo. Byli opět slyšeni svědci. Hlavní líčení bylo odročeno na den 27. a 29. 5. 2015. K tomuto hlavnímu líčení bylo opět předvoláno množství svědků. Hlavní líčení proběhlo, byli vyslýcháni další svědci. V hlavním líčení bylo pokračováno dne 29. 5. 2015. Jednání bylo odročeno na den 25. 6. 2015. Usnesením ze dne 2. 6. 2015 bylo rozhodnuto o změně výše peněžité záruky u obžalovaného [jméno] [příjmení] a o zrušení peněžité záruky u žalobce. Další hlavní líčení proběhlo 25. 6. 2015. Opět vyslýcháno množství svědků. Jednání bylo odročeno za účelem předvolání svědků, kteří se nedostavili, na den 21. 8. 2015. K tomuto hlavnímu líčení bylo opět předvoláno množství svědků. Hlavní líčení dne 21. 8. 2015 proběhlo. Opět vyslýcháno množství svědků. Hlavní líčení odročeno na 8. 10. 2015, na které byli předvoláni další dva svědci. Jednání bylo odročeno za účelem výslechu svědků, kteří se nedostavili na den 4. 11. 2015. Dne 4. 11. 2015 proběhlo další hlavní líčení, na kterém byl vyslechnut další svědek. Jednání bylo odročeno na 8. 12. 2015 k případnému čtení protokolů svědků, kteří dosud nebyli vyslechnuti. Na hlavním líčení dne 8. 12. 2015 byli předvoláni další tři svědci. V mezidobí opět založeny opisy z rejstříku trestů. Dne 8. 12. 2015 proběhlo další hlavní líčení, přičemž byly čteny protokoly o výslechu svědků provedených v rámci přípravného řízení. Hlavní líčení odročeno na den 3. 2. 2016. Dne 3. 2. 2016 proběhlo další hlavní líčení, na kterém byl ještě vyslechnut další svědek. Jednání odročeno na 24. 2. 2016. Tady přistoupeno k závěrečným řečem. Hlavní líčení bylo odročeno za účelem závěrečné porady senátu a vyhlášení rozsudku na den 6. 4. 2016. Termín tohoto hlavního líčení však byl odvolán s tím, že nový termín bude stanoven až po ukončení porady senátu. Z tohoto hlavního líčení dne 6. 4. 2016 se žalobce omluvil z důvodu špatného zdravotního stavu, patrně nebylo to důvodem pro odročení. Jsou založena další doplnění nároku poškozených. Termín hlavního líčení byl stanoven na den 1. 6. 2017 [celé jméno žalobce] požádal o konání hlavního líčení ve své nepřítomnosti. Na tomto hlavním líčení dne 1. 6. 2017 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl obžalovaný [jméno] [příjmení] odsouzen, a byla mu uložena náhrada škody poškozeným, kterých bylo značné množství. Celkem 27 poškozených. [celé jméno žalobce] byl obžaloby zproštěn z důvodu podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobě uvedené skutky nejsou trestným činem. Rozsudek ve věci čítal 62 stran a byl dne 25. 5. 2018 rozeslán účastníkům. Opakovaně byla prodlužována lhůta k vyhotovení rozsudku až do 27. 4. 2018. Rozsudek byl účastníkům rozesílán referátem soudce ze dne 25. 5. 2018. Proti tomuto rozsudku podal odvolání zástupce prvého obžalovaného a rovněž poškození v rámci trestního řízení. Ve vztahu k zprošťujícímu rozsudku nabyl rozsudek právní moci dne 7. 6. 2018.

6. Co se týká rozsahu nemajetkové újmy, která byla žalobci způsobena pobytem ve vazbě, zde soud vycházel zejména z účastnické výpovědi žalobci, a dále ze svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení], partnerky žalobce a [celé jméno žalobce], mladšího, syna žalobce. Z výpovědi žalobce a jeho partnerky soud zjistil, že v době vzetí žalobce do vazby měl nezletilého syna, kterému v té době bylo 8 let. Žalobce v té době spolu s družkou splácel hypotéku na dům, ve kterém bydleli. Situace rodiny byla umocněna i tím, že žalobce vzat do vazby 4 dny před Vánoci. V důsledku vzetí žalobce do vazby měla rodina problémy, a to zejména finanční. Žalobce v době vzetí do vazby prováděl rekonstrukci domu, měl tedy rozestavěnou střechu, která ve stavu rozestavěnosti zůstala po dobu pobytu žalobce ve vazbě. Přítelkyně měla problémy se splácením hypotéky, neboť zůstala pouze s jedním příjmem. Žalobce a rodina si v tom období musela vzít další půjčky, aby zvládla problematickou finanční situaci. V době svého pobytu ve vazbě se žalobce vídal se svým synem pouze minimálně, asi jednou, nebo dvakrát za 3 měsíce, a to i s ohledem na to, že cesta do [obec] byla pro přítelkyni žalobce a jejího syna finančně náročná. Situace byla velmi obtížná pro partnerku žalobce, která musela zajistit chod domácnosti, péči o nezletilého syna a hlavně finanční záležitosti rodiny sama. Rovněž tato svědkyně vypověděla, že situace byla horší i tím, že žalobce byl vzat do vazby před Vánoci. Situací trpěl i nezletilý syn účastníků, neboť žalobce se svoji partnerkou žije v malé obci, kde všichni v okolí věděli, že žalobce byl vzat do vazby a syn byl vystaven posměchu spolužáků ve škole.

7. Po provedeném dokazování na základě skutečností, které byly mezi účastníky nesporné, má soud za prokázaný následující skutkový stav. Vůči žalobci bylo vedeno trestní řízení následně vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení vůči žalobci bylo zahájeno dne 19. 12. 2008 vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona. Dne 20. 1. 2009 bylo vůči žalobci vydáno další usnesení o zahájení trestního stíhání pro dílčí útoky pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 trestního zákona, opět spáchaného formou spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona. Dne 19. 12. 2008 byl žalobce dle § 76 odst. 1 trestního řádu zadržen. Dne 21. 12. 2008 bylo vydáno usnesení, kterým byl žalobce vzat do vazby dle § 68 odst. 1 trestního řádu z důvodu uvedených v ust. § 67 písm. a), b), c) trestního řádu s tím, že vazba byla započítávána od 19. 12. 2008, od 06:30 hod. Dne 1. 4. 2009 bylo vydáno usnesení o propuštění žalobce z vazby na svobodu s tím, že dle § 73b, odst. 3 věty druhé a § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu se přijímá písemný slib žalobce a zároveň peněžitá záruka. Žalobce byl ve vazbě celkem 104 dnů. Trestní řízení žalobce skončilo vydáním rozsudku [název soudu] ze dne 1. 6. 2017, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Rozsudek nabyl právní moci dne 7. 6. 2018.

8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

11. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

12. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle ustanovení § 7 odst.1 OdpŠk, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož vznikla škoda.

14. Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle ustanovení § 8 odst. 2 OdpŠk, byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím, vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

16. Podle ustanovení § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práv poskytuje.

17. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

19. Nebylo sporu o tom, že žalobce u žalované uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1,3 OdpŠk a tento nárok byl uspokojen částečně po uplynutí 6 měsíční lhůty k projednání nároku, věc proto může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

20. Vzhledem ke shora uvedenému je zřejmé, že usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce podle § 160 odst. 1 trestního řádu a rovněž s tím související rozhodnutí o vzetí žalobce do vazby ze dne 21. 12. 2008 jsou ve smyslu ust. § 8 odst. 1 OdpŠk nezákonnými rozhodnutími, neboť v daném případě trestní stíhání žalobce neskončilo jeho pravomocným odsouzením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě tak byl naplněn první z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu či nemajetkovou újmu, tedy vydání nezákonného rozhodnutí. V daném případě nebylo sporu o tom, že žalobci vznikla v souvislosti s jeho nezákonným pobytem ve vazbě v trvání 104 dnů nemajetková újma, když žalobce byl omezen na osobní svobodě. Žalovaná vznik této nemajetkové újmy nesporovala. Při stanovení formy a výše odškodnění vycházel soud již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. zejména rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 214/2011 ze dne 31. 5. 2012), jenž formuje zásadní závěr, že„ při úvaze o formě a výše zadostiučinění, případně nezákonného omezení osobní svobody je třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou: 1) povaha trestní věci, 2) celková délka omezení osobní svobody, 3) následky v osobní sféře poškozené osoby. Samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu, či práva na soukromí, a v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě způsobí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. Adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 až 1 500 Kč za den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne zde uvedené a v případě neuvedené okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje.“ Judikatura tedy zdůrazňuje zásadu finančního odškodnění této nemajetkové újmy, neboť bez dalšího dochází k zásahu do vůbec nejzákladnějších práv jedince, tedy do svobody pohybu a práva na soukromí; konstatování porušení práva se tedy již bez dalšího jeví jako nedostatečná forma odškodnění při současném zohlednění všech individuálních okolností dané věci.

21. V případě žalobce bylo prokázáno, že vazební stíhání mělo dopad zejména do jeho rodinného života, když žalobce měl v době vzetí do vazby nezletilého syna, o kterého spolu s partnerkou pečovali. Péče o nezletilého syna tak byla po dobu pobytu žalobce ve vazbě zcela na partnerce žalobce; žalobce byl rovněž omezen ve svém právu po tuto dobu svého syna vychovávat a pečovat o něj. Se synem se vídal pouze minimálně a po dobu jeho pobytu ve vazbě byl vztah otce se synem tímto značně ovlivněn. Po propuštění žalobce z vazby byl vztah se synem obnoven ve stejné kvalitě jako před vzetím žalobce do vazby. V důsledku vzetí žalobce do vazby došlo ke značnému zhoršení finanční situace rodiny, kdy žalobce se svoji partnerkou v době vzetí do vazby splácel hypotéku a rodina si v důsledku jeho vzetí do vazby, a tedy vypadnutí příjmu žalobce, byla nucena vzít půjčky, které pak následně musela splácet. Vzetí do vazby žalobce zhoršilo rovněž jeho pověst v místě bydliště, když žalobce žije v malé obci, kde se o jeho pobytu ve vazbě dozvědělo jeho okolí a toto mělo dopad zejména na syna žalobce, který musel ve škole čelit posměškům ze strany spolužáků. Z uvedených důvodů soud přistoupil k navýšení odškodnění za vazební stíhání žalobce na částku 1 200 Kč za jeden den trvání vazby a nad částku vyplacenou žalovanou ve výši 104 000 Kč přiznal žalobci ještě částku 20 800 Kč.

22. Co se týká odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005).

23. Celková délka trestního řízení ve vztahu k žalobci činila 9 let a započatých 6 měsíců, když trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením ze dne 19. 12. 2008 a skončilo rozsudkem [název soudu] ze dne 1. 6. 2017, který nabyl právní moci dne 7. 6. 2018.

24. Řízení probíhalo v rámci přípravného řízení, tato fáze řízení trvala od 19. 12. 2008 do 25. 9. 2009, kdy byla podána obžaloba ke [název soudu]. V rámci přípravného řízení probíhalo množství výslechů obviněných a svědků. V této fázi řízení byly činěny úkony orgánů činných v trestním řízení v přiměřených lhůtách a nedošlo zde k žádným prodlevám. Fáze přípravného řízení trvala přiměřenou dobu, a to i přes značně rozsáhlé dokazování a množství provedených svědeckých výpovědí. Fáze řízení před soudem trvala od 25. 9. 2009 do 7. 6. 2018. Fáze řízení před soudem byla v období od podání obžaloby do července 2012 ovlivněna zejména opakovaným odročováním nařízeného hlavního líčení, a to původně nařízeného na 3. až 26. 3. 2010, kdy toto hlavní líčení bylo dne 10. 2. 2010 vzhledem ke zdravotním komplikacím druhého obžalovaného [jméno] [celé jméno žalobce] odročeno. Následně bylo ještě odročeno hlavní líčení, které bylo nařízeno na 31. 5. až 3. 6. 2011, zde požádal o odročení žalobce ze zdravotních důvodů. Další hlavní líčení nařízené na den 20. až 21. 10. 2011 bylo znovu odročeno na žádost žalobce ze zdravotních důvodů. Další hlavní líčení nařízené na den 14. až 15. 6. 2012 bylo odročeno na žádost právního zástupce žalobce. Následně došlo ve věci k úmrtí soudce a věc byla dne 16. 7. 2012 přidělena jinému soudci.

25. V této fázi řízení lze shledat průtah, kdy ve věci bylo nařízeno neveřejné zasedání až na den 20. 2. 2015, kdy bylo zastaveno trestní stíhání [jméno] [celé jméno žalobce] vzhledem k jeho úmrtí. V další fázi řízení již byly úkony činěny v přiměřených lhůtách. V řízení bylo vyslýcháno množství svědků. Věc byla komplikována tím, že svědci se opakovaně k hlavnímu líčení nedostavovali a jednání muselo být odročováno za účelem opětovných předvolání svědků. Ve věci v tomto období následně proběhlo celkem čtrnáctkrát hlavní líčení, než byl ve věci vyhlášen rozsudek.

26. Jak vyplývá ze shora uvedeného, věc byla po skutkové stránce značně složitá. Ve věci bylo vyslýcháno množství svědků, řízení bylo komplikováno i po procesní stránce tím, že svědci se opakovaně k hlavnímu líčení nedostavovali a bylo třeba je opakovaně předvolávat. Po procesní stránce bylo řízení komplikováno úmrtím jednoho z obžalovaných a dále špatným zdravotním stavem dvou obžalovaných, které byly častým důvodem pro odročování hlavních líčení. Řízení bylo rovněž komplikováno značným množstvím poškozených (celkem 27), což přinášelo problémy s doručováním. Po stránce právní věc nebyla složitá.

27. Jak vyplývá ze shora uvedeného, žalobce se na délce řízení do určité míry podílel opakovanými žádosti o odročení nařízeného hlavního líčení, kdy toto bylo minimálně dvakrát odročováno na žádost žalobce vzhledem k jeho zdravotním důvodům a jednou na žádost právního zástupce žalobce s ohledem na plánovanou dovolenou. Jednalo o objektivní důvody pro odročení nařízeného hlavního líčení, kdy zdravotní stav žalobce neumožňoval se tohoto hlavního líčení účastnit a uvedené nelze klást k tíži žalobce. Na druhou stranu nelze ani činit stát odpovědným za prodloužení trvání řízení z tohoto důvodu. Žalobce se na délce řízení úmyslně nijak nepodílel, naopak s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval.

28. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a ve shodě s účastníky dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu je proto dán.

29. V případě § 31a odst. 2 OdpŠk jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Přičemž peněžité zadostiučinění lze v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení považovat za pravidlo.

30. V důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla žalobci nemajetková újma. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení nevyvracela, naopak v rámci předběžného projednání nároku žalobci částečně plnila částku 66 000 Kč. Soud se však zabýval otázkou, zda je takto poskytnuté zadostiučinění přiměřeným.

31. V důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla žalobci nemajetková újma. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení nevyvracela, naopak v rámci předběžného projednání nároku žalobce částečně plnila částku 138 875 Kč. Soud se tak zabýval otázkou, zda je takto poskytnuté zadostiučinění přiměřeným.

32. Ke stanovení výše odškodnění přistoupil soud v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Při stanovení výše základní částky vycházel soud z délky řízení, která činila 9 let a 6 měsíců. Tuto délku soud hodnotil shodně s žalovanou jako nepřiměřenou. Soud stanovil základní částku ve výši 17 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky řízení přísluší žalobci polovina této částky. Soud tedy stanovil základní částku ve výši 144 500 Kč. Tuto základní částku je namístě ponížit o 20 % vzhledem ke skutkové a zejména procesní složitosti věci (tam je třeba dle názoru soudu zařadit i opakované odročování hlavního líčení ze zdravotních důvodů na straně účastníků řízení), a naopak navýšit o 20 % za zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce. Výsledná částka tak činí 144 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci plnila částku 138 875 Kč, soud přiznal na náhradě nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ještě částku 5 621 Kč. Soud tak žalobě vyhověl co do částky 26 425 Kč (20 800 Kč jako doplatek náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím o vazbě a částka 5 625 Kč jako doplatek náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení). Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.)

33. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy dle úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byl co do základu obou nároků úspěšný žalobce a má tak právo na náhradu nákladů řízení, ty se sestávají z odměny advokáta, přičemž tarifní hodnota předmětu řízení činí 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) 100 000 Kč (50 000 za každý z nároků), za 1 úkon právní služby tak náleží 5 100 Kč, celkem za 5 úkonů právní služby (příprava převzetí věci, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby, písemné podání ve věci samé, účast na jednání soudu), 5x režijní paušál á 300 Kč, cestovné za cestu [obec] - [obec] a zpět hromadnou dopravou ve výši 669 Kč, náhrada za ztrátu času v rozsahu 16 půlhodin, tedy 1 600 Kč, DPH ve výši 6 146,50 Kč, zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč, cestovné žalobce za cestou hromadnou dopravou na jednání soudu ve výši 544 Kč Celkem činí náklady řízení částku 39 959,50 Kč.

34. O nákladech státu soud rozhodl v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy povinnost hradit náklady státu má neúspěšná žalovaná. Náklady státu činí 4 208 Kč, a tvoří je svědečné svědkyně [jméno] [příjmení] ve výši 2 064 Kč a svědka [celé jméno žalobce] ve výši 2 144 Kč.