18 C 234/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného oba zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o žalobě proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu č. j. PÚ 2628/92/2, sp. zn. SPÚ číslo z 25. 7. 2016 a č. j. PÚ 2628/92/3, sp. zn. SPÚ číslo z 25. 7. 2016

I. Zamítá se žaloba o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu, , sp. zn. SPÚ 372675/2016 z 25. 7. 2016 a č. j. PÚ 2628/92/3, sp. zn. SPÚ 372696/2016 z 25. 7. 2016 v části týkající se pozemku PK parc. [číslo] parifní role o výměře [anonymizováno] m² (po roce 1991 dle KN parc. [číslo] ostatní plocha).

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 45 992,10 Kč k rukám právního zástupce žalovaných, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se v řízení domáhá nahrazení výše uvedených rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, kterými bylo rozhodnuto, že žalobce není vlastníkem mj. výše uvedených nemovitostí, a to na základě ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, s ohledem na to, že pozemek tvoří jeden funkční celek se sousední budovou a je nezbytně nutný k provozu stavby. Pozemek je veden v katastru nemovitostí jako manipulační plocha, původně byl pozemek stavební parcelou a až v roce 1946 byl změněn na skladiště parif role. Sousední budova se skládá ze dvou podlaží a nachází se v ní jeden byt, vstup do budovy je z chodníku, ačkoliv je pozemek žalovaným využíván, žalobce má za to, že není nezbytně nutný k jeho provozu. Žalobce má za to, že nejsou dány důvody pro nevydání vlastnického podílu žalobce na pozemku.

2. Žalovaná ve věci uvedla, že předmětný pozemek – manipulační plocha – tvoří jeden funkční celek s vedlejším pozemkem a je nezbytný k provozu sousední obytné budovy. Pozemky jsou využívány společně a tvoří jeden areál, k vedlejšímu pozemku a ke stavbě není jiný srovnatelný přístup. Oddělením by byl funkční celek nenahraditelně porušen. Žalovaná rovněž namítla nedostatek aktivní legitimace žalobce, jelikož ten není osobou oprávněnou ve smyslu zákona o půdě. Nakonec žalovaná poukázala i na to, že předmětný areál je využíván zcela jiným způsobem, než jaký předpokládá zákon o půdě. Z uvedených důvodů navrhuje žalovaná žalobu zamítnout.

3. Státní pozemkový úřad se ve věci vyjádřil tak, že odkázal na svá rozhodnutí a zdůraznil, že předmětný pozemek je součástí uzavřeného areálu, slouží jako manipulační plocha a přístup na pozemek parc. [číslo] je nezbytně nutný pro provoz a fungování vlastníka areálu. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28Cdo 2174/2010, 28Cdo 2518/2006, 28Cdo 3863/2012. Dále je zřejmé, že v rámci výstavby areálu došlo k trvalé změně využití pozemků a tato změna brání jeho zemědělskému nebo lesnímu užívání. Z uvedených důvodů navrhuje žalobu zamítnout.

4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 3. 2018, č.j. 18C 237/2016-57 byla ke společnému řízení spojena řízení sp. zn. 18C 234/2016 a 26C 235/2016, když rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad pro hl. m. Prahu, , bylo rozhodnuto ohledně nároku žalobce na [číslo] nemovitosti (18C 234/2016) a rozhodnutím č.j. PÚ 2628/92/3 bylo rozhodnuto o nároku na 1/6 stejné nemovitosti (26C 235/2016).

5. Ve věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 12. 6. 2019, č. j. 18 C 234/2016-176, přičemž žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že na předmětný pozemek parc. [číslo] není pozemkem definovaným v § 1 odst. 1 zákona o půdě, a že Státnímu pozemkovému úřadu nepříslušelo rozhodnout podle § 9 odst. 4 zákona o půdě o vlastnictví oprávněné osoby k pozemku, na který byl uplatněn nárok. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobce by bylo možné posoudit podle zákona č. 403/1990 Sb. Soud dále dospěl k závěru, že na předmětném pozemku není možné zemědělské, ani lesnické využívání pozemku, a tedy naplnění účelu restituce ve smyslu zákona o půdě tak, jak je vyjádřen v preambuli zákona. Toto není možné s ohledem na určení pozemku a jeho polohu.

6. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 29. 7. 2019 odvolání, ve kterém uvedl, že nesouhlasí se závěry Obvodního soudu pro Prahu 2, že na vydání pozemku se nedá použít zákon o půdě. Žalobce vychází z definice Ottova slovníku naučného, dle kterého je patrné, že parifikát, tedy parifní role patří do zemědělské půdy a jako o takové o ní bylo rozhodováno a platily se z ní daně. Je tedy zřejmé, že v době, kdy byl pozemek odňat původním vlastníkům, a převeden do vlastnictví právnímu předchůdci žalovaného se jednalo o pozemek, který splňoval zemědělské účely, neboť byl používán právě jako skladiště. I z tohoto důvodu žalobce podal žádost k Pozemkovému úřadu a tento postup mu byl i doporučen Ministerstvem financí, když tento dopis Ministerstvu financí byl jako důkaz v řízení proveden. Žalobce podal již v roce 1992 žádost k Pozemkovému úřadu, aby rozhodl o jeho nároku na vydání pozemku. Pozemkový úřad rozhodl až po 24 letech, a to s argumentací, kterou považuje i Obvodní soud pro Prahu 2 za nedůvodnou, tedy že pozemek je součástí areálu. Odvolací soud rozsudkem ze dne 16. 1. 2020 tento rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

7. Na základě podaného dovolání ve věci rozhodoval Nejvyšší soud, který rozsudkem ze dne 11. 8. 2020 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2020 i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 6. 2019 a věc vrátil zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v rámci svého rozhodnutí poukázal na to, že již ve své rozhodovací praxi dospěl k závěru, že soudy jsou povinny zhodnotit existenci žalobou uplatněného práva na vydání sporných nemovitostí z hlediska všech restitučních předpisů, nikoliv jen zákona o půdě. Ve světle uvedeného nemůže obstát závěr odvolacího soudu, že je namístě žalobu bez dalšího zamítnout, požaduje-li žalobce vydání nezemědělského majetku, o kterém Pozemkový úřad dle zákona o půdě nerozhoduje. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci byl tak žalobcem uplatněn právem. Setrvá-li odvolací soud, resp. soud prvního stupně v dalším řízení na stanovisku, že majetkový nárok žalobce nespadá pod režim zákona o půdě, bude nezbytné, aby se odvolací soud (soud prvního stupně) zabýval otázkou, zda by aplikace zákona č. 403/1990 Sb. mohla v posuzované kauze přivodit žalobci úspěch, potažmo zda byl nárok uplatněn podle zákona č. 403/1990 Sb. včas a řádně.

8. Vzhledem k právnímu názoru Nejvyššího soudu soud vyzval při jednání dne 10. 5. 2021 žalobce ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy o tom, že svůj restituční nárok uplatnil dle zákona č. 403/1990 Sb. řádně a včas, tedy ve lhůtě 6 měsíců od účinnosti tohoto zákona.

9. Žalobce na výzvu soudu však žádná skutková tvrzení nedoplnil.

10. Vzhledem ke změně vlastnictví předmětného pozemku soud na návrh žalobce rozhodl usnesením ze dne 28. 6. 2021 ve smyslu ustanovení § 107a o.s.ř. o procesním nástupnictví, kdy na místo původního žalovaného – [anonymizováno 5 slov] současní žalovaní. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 8. 2021.

11. Z provedeného dokazování soud zjistil následující pro věc podstatné skutečnosti. Podle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25. 7. 2016, č. j. EU 2628/92/2 bylo rozhodnuto, že dědic oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce], tedy žalobce, není vlastníkem těchto nemovitostí, a to dle, mimo jiné, dle PK, parc. [číslo] tedy pole o výměře [anonymizováno] m² (po roce 1991) dle KN parc. [číslo] ostatní plocha. Pozemky se nevydávají ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona. Podle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25. 7. 2016, č. j. PU 2628/092/3 bylo rozhodnuto, že žalobce není vlastníkem nemovitosti parc. [číslo] parif role, o výměře [anonymizováno] m², kdy pozemek se nevydává podle § 11 odst. 1 písm. c), a to k ideální 1/6.

12. Podle zápisu ze dne 14. 11. 1951, kdy vlastníkem je mj. [titul]. [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Podle zápisu ze dne 16. 4. 1959 se ukládá právo vlastnické [jméno] [příjmení] na dvanáctinu. Podle celkem 11 rozhodnutí finančního odboru ONV v [obec] ze dne 28. 1. 1960 ohledně jednotlivých spoluvlastnických podílů na pozemku parc. [číslo] se vkládá vlastnické právo pro [příjmení] [anonymizována dvě slova], stavební podnik v [obec], a to podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a vyhlášky č. 88/1959 Ú.l. Podle dohody o vyčlenění nemovitého majetku byli účastníky této dohody [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [ulice] [anonymizována dvě slova] Dohoda byla uzavřena podle § 49 zák. č. 176/1990, kdy vydávající, tedy [anonymizováno], prohlašuje, že je výlučným vlastníkem nemovitého majetku, spočívajícího ve stavebním pozemku parc. [číslo] stavby [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] zapsaném na listu vlastnictví [číslo] s tím, že byly vydány přejímajícímu. Dohoda je z 16. 1. 1995. Dle ortofotomapy ohledně současného stavu, platným územním plánem, kdy na pozemky jsou vyznačeny zkratkou OV, návrhem metropolitního plánu, dle kterého je na předmětném pozemku označeno [číslo]. Podle výpisu z pozemkové knihy, knihovní vložky [číslo] je zde zápis ze 14. 11. 1951 ohledně vlastnictví [anonymizováno] [titul]. [jméno] [příjmení] [číslo] a [jméno] [příjmení] [číslo], mimo jiné s tím, že [číslo] dne 16. 4. 1959, podle usnesení státního notářství připadá [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] 14. 11. 1951 připadla [číslo]. K 7. 8. 1946 je pozemek veden jako skladiště parif. role. Podle dopisu ve věci pozůstalosti po [jméno] [příjmení] ze dne 21. 4. 1962 byl tento adresován Státnímu notářství pro [část Prahy] odborem Obvodního národního výboru v [obec a číslo], kdy byly sděleny nabídky darů nemovitostí ve prospěch státu [jméno] [příjmení] a vzhledem k neočekávanému úmrtí [příjmení] nedošlo již k podpisu darovací listiny, a proto nemohly být převzaty nemovitosti do vlastnictví státu a staly se předmětem pozůstalostního řízení, ohledně podílu na pozemku [číslo] ve výši [číslo] (rovná se 1/6 – pozn. soudu) bylo konstatováno, že parcela přešla do vlastnictví státu. Usnesením státního notáře ze dne 4. 1. 1962 v dědické záležitosti po [titul] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo rozhodnuto, že dědictví po zesnulém nabyli dědici ze zákona, manželka [jméno] [příjmení] a syn [příjmení] [příjmení], týká se podílu na [číslo] nemovitostí [obec] – [část obce], katastrální [číslo]. Podle protokolu ze dne 28. 12. 1992, sp. zn. 4 D 2159/89 – 11 bylo předmětem zjištění stavu a obsahu listiny závěti [jméno] [příjmení], [datum narození], za přítomnosti státního notáře [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno], kdy podle této závěti byl odkázán veškerý majetek odkázán synovi [jméno] [příjmení], [datum narození] v [obec]. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 26 D 1005/2015 soud zjistil, že se jedná o pozůstalostní řízení ve věci zůstavitele dr. [jméno] [příjmení], kdy bylo dne 18. 6. 2015 soudu doručen návrh na dodatečné projednání dědictví po zůstaviteli, a to mj. restituční nárok na pozemky parc. [číslo] k. ú. [část obce], a restituční nárok na pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 5. 2016, č. j. 26 D 1005/2015 – 87 byla určena obvyklá cena dědictví a byla schválena dědická dohoda o vypořádání dědictví podle které, závětní dědic [celé jméno žalobce], nabyl níže uvedený, dodatečně vyšlý najevo, majetek v dědictví, a to: restituční nárok, mj. na ideální [číslo] dosud nevydaných pozemků [anonymizováno] [číslo] v k. ú. [část obce], kdy restituční žádost je vedena u Pozemkového úřadu pod č. j. PU 2628/92. Usnesení nabylo právní moci dne 11. 6. 2016.

13. Podle vyjádření k výzvě na vydání nemovitosti ze dne 2. 2. 1993 bylo toto vyjádření učiněno [právnická osoba] [obec] a adresováno žalobci a je uvedeno, že k Vaší výzvě ze dne 29. 1. 1993 na vydání parcely [číslo] Vám sdělujeme, že předmětná nemovitost, resp. plyne, že žalobce vyzval [anonymizováno] [obec] k vydání nemovitostí, který sdělil, že nemovitosti nelze vydat, jelikož již proběhly lhůty k vydání podle zákona o zmírnění následků některých majetkových křivd. Podle dopisu Ministerstva financí ČR ze dne 9. 6. 1992 byl tento dopis adresován panu [jméno] [příjmení], v němž mu bylo sděleno, že se na záležitost pana [příjmení] použije právní předpis č. 229/ 1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku s tím, že Ministerstvo financí nemá v těchto právních vztazích žádnou působnost a byl žadatel odkázán na Ministerstvo zemědělství ČR, včetně kopie poštovní obálky. Podle žádosti o vydání pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], ze dne 9. 1. 1995 byl žalobce vyrozuměn zástupcem [anonymizována dvě slova] o tom, že žádost žalobce o vydání nemovitosti se odmítá.

14. Dle výpisu z pozemkové knihy, který je založen na č. l. 17 až 20, číslo vložky [anonymizováno], kdy je uvedeno, ohledně čísla katastrálního [anonymizováno] a [číslo], [číslo] parcela stavební, [číslo] role, skladiště parif role, a podle nového číslování [číslo] skladiště parif role. Podle zápisu ze dne 15. 10. 1905, parcela stavební č. k. [anonymizováno] ve vložce [anonymizováno] [číslo] odepsaná se zapisuje, rovněž je uvedeno, že ze 7. 8. 1906 podle seznamu nemovitostí se poznamenává, že [anonymizováno] je [číslo], jest skladištěm parif role.

15. Podle výzvy k vydání nemovitostí podle § 9 zák. č. 229/1991 Sb. ze dne 29. 1. 1993 se žalobce obrátil na [anonymizována čtyři slova] s žádostí o vydání nemovitostí. Podle přihlášení oprávněných osob k vnesenému majetku do [anonymizováno] pozemku [číslo] ze dne 28. 4. 1992 se žalobce obrátil na [anonymizována čtyři slova], se svým nárokem, podíl celkem o velikosti ¼. Podle stanoviska [anonymizováno] k žádosti z 28. 4. 1992 byla žádost žalobce zamítnuta. Podle výpisu z pozemkové knihy ohledně par. [číslo] je uveden vlastník [anonymizována dvě slova] a to ke dni 24. 4. 1992.

16. Podle uplatnění nároku na vydání nemovitosti ze dne 28. 12. 1992 žalobce uplatnil nárok u [anonymizována dvě slova]. Podle notářského zápisu ze dne 25. 5. 2015 bylo založeno [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Pozvánka na členskou schůzi ze dne 30. 4. 2015, kdy tato schůze proběhla za přítomnosti 4 členů. Z výpisu z webových stránek žalované, tedy [právnická osoba], plyne, že poskytuje služby: zámková dlažba, ploty, obklady a dlažby, montáž plastových oken, zednické práce, rekonstrukce budov. Podle výpisu z registru ekonomických subjektů ohledně ekonomické činnosti žalované jsou ostatní stavební instalace, výstavba bytových a nebytových budov, truhlářské práce.

17. Podle výpis z katastru nemovitostí ohledně l. v. [číslo] ke dni 15. 10. 1997 je uveden vlastník nemovitosti [anonymizováno], tedy žalovaná, kdy ohledně pozemku [číslo] je uvedeno, že se jedná o ostatní plochu, manipulační plochu.

18. Podle dopisu Obvodního národního výboru v [obec a číslo] ze dne 29. 4. 1953 ve věci demolice nepovolených provizorních staveb byl vydán výměr, týká se č. k. [číslo], kdy bylo zjištěno, že na staveništi č. katastrální [číslo] v [obec a číslo], prostírajícím se mezi [adresa] v [obec] [anonymizováno] [část obce], byly svého času, bez stavebního schválení, postaveny dřevěné provizorní stavby, které slouží jednak jako skladiště skla, paliva, garáže motocyklů i garáže automobilů. Protože nelze tyto stavby zapsat do územního plánu, ani dodatečně schváliti, jakožto garážováním motorových vozidel je ohrožena ve zvýšené míře požární bezpečnost okolí, a bylo tedy požádáno o uložení provizorní stavby zbourati. Dopis správy domů [obec] [anonymizováno] [část obce], určený Obvodnímu národnímu výboru v [obec a číslo] ohledně k. [číslo] v [část obce], ve kterém je uvedeno, že ten prostor slouží jako sklad ukládání uhlí a uskladnění motocyklů a aut. Podle konceptu zn. [anonymizováno 9 slov] bylo požádáno [právnická osoba] o přidělení nezastavěné parcely mezi [adresa] v [obec a číslo] [anonymizováno] [část obce], [ulice] ulice, kdy se 17. 4. 1953 měla konat schůzka komise. Vzhledem k tomu, že obvodní komise není oprávněna hospodařit s parcelami, byla žádost postoupena k dalšímu řízení. Podle žádosti bylo uvedeno: Doporučujeme přidělit parcelu [anonymizována dvě slova], které naléhavě potřebuje umístiti stavební materiál, inventář, neboť v přímém sousedství má provozovnu lešenářskou, která je s uvedenou parcelou spojena. Velká nákladní auta nynějším průjezdem v domě nemohou projíždět, když z toho důvodu je nutné přidělení této parcely. Žádost ze dne 18. 3. 1953 adresovaná Obvodnímu národnímu výboru – přepsaná na stroji, původně psaná rukou. Podle sdělení Obvodního národního výboru ze 17. 6. 1957 bylo sděleno, že nájemné z pozemků č. k. [číslo] nesmí překročiti pro účely volné, oplocené a skladovací a dvorní plochy stanovenou částku. Podle přípisu odboru pro výstavbu byla vrácena žádost [anonymizována dvě slova] se stanovením nájemného z pozemku. Podle dopisů odboru pro výstavbu rady Obvodního národního výboru v [obec a číslo] ze dne 5. 11. 1957 ohledně č. k. [číslo] bylo rozhodnuto, že při štítové zdi domu [adresa] [anonymizována dvě slova] bude situována garáž pro jedno osobní vozidlo, provedená ze škvárobetonových tvárnic s ohnivzdorným stropem a betonovou dlažbou, s vjezdem z ulice, kdy bylo uděleno stavební povolení, a to na základě návrhu ze dne 25. 9. 1957. Podle dopisu technického referenta Obvodního národního výboru v [obec a číslo] bylo rozhodnuto, po řízení na místě samém, aby č. k [číslo] v [obec a číslo] [anonymizováno] [část obce], [ulice], staveniště mezi [adresa] v [obec a číslo] [anonymizováno] [část obce], bylo [anonymizována dvě slova] dáno s platností do užívání od 1. 7. 1953 jako stavení ohrada pro plnění úkolů stavebních.

19. Místním šetřením soud zjistil, že na pozemek se vchází buď přes sousední budovu [adresa] nebo přes vlastní bránu, na pozemku se nachází drobné stavby zhotovené převážně ze dřeva a plechu, značné množství materiálu, původním žalovaným označovaný jako stavební materiál, rozptýleného po celé ploše pozemku, a umístěného převážně pod zastřešenými stavbami.

20. Pro nadbytečnost soud zamítl další důkazní návrhy účastníků, neboť z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud výše podává, plně postačující – z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

21. Soud má tedy za prokázaný následující skutkový stav. Původně podíl, jehož se žalobce domáhal před Pozemkovým úřadem, patřil z [číslo] [anonymizováno] [titul]. [jméno] [příjmení], z [číslo] [jméno] [příjmení] a z [číslo] [jméno] [příjmení]. Dědici po [anonymizováno] [titul]. [jméno] [příjmení] byli [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení], v rámci jehož dědictví byl projednán i restituční nárok na [číslo] pozemku, který v dědickém řízení nabyl žalobce. Z šetření Státního pozemkového úřadu má soud za prokázáno rovněž, že žalobce je oprávněnou osobou i ve vztahu k 1/6 nemovitosti, a to dle § 250e odst. 2 věta první o.s.ř. Celý pozemek parc. [číslo] byl převeden do vlastnictví [anonymizována tři slova] rozhodnutím ze dne 28. 1. 1960, a to podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a vyhlášky č. 88/1959 [anonymizováno] následně byl pozemek převeden na žalovanou, a to dohodou ze dne 16. 1. 1995, žalovaná je v současnosti vlastníkem pozemku parc. [číslo] rovněž sousedního pozemku parc. [číslo] včetně budovy [adresa], pozemek užívá jako výrobní areál a skladiště. Ohledně určení pozemku má soud za prokázáno, že v roce 1946 byl pozemek veden jako skladiště parif. role, v současnosti je veden jako ostatní, manipulační plocha, již v padesátých letech se na pozemku nacházely dřevěné provizorní stavby sloužící jako skladiště a garáže. Žalobce se obrátil s restitučním nárokem na [právnická osoba] [obec], které pozemek vydat odmítlo. [příjmení] [příjmení] se obrátil s restitučním nárokem na ministerstvo financí, které mu sdělilo, že se na předmětný pozemek vztahuje zákon č. 229/1991 Sb. a proto Ministerstvo financí nemá ve věci žádnou pravomoc. Rozhodnutími Státního pozemkového úřadu bylo určeno, že žalobce není vlastníkem 1/6 a 1/12 pozemku, jelikož pozemek tvoří jeden funkční areál ve smyslu zákona o půdě se sousedním pozemkem, resp. budovou podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb.

22. Podle ust. § 19 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb. o zmírnění následku některých majetkových křivd k vydání věci nebo kupní ceny může oprávněná osoba povinnou osobu vyzvat do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak její nárok zaniká.

23. V řízení bylo zcela jednoznačně prokázáno, že předmětný pozemek v době převodu vlastnického práva na stát v roce 1960 nebyl užíván jako zemědělský pozemek či k účelům lesního hospodářství. Toto užívání bylo zcela vyloučeno vzhledem k poloze předmětného pozemku, když i již v roce 1960 byly na předmětném pozemku provizorní stavby skladiště a garáží. Soud vzhledem k výsledkům dokazování provedeném již v první fázi řízení před soudem prvního stupně setrvává na svém názoru, že předmětný pozemek nespadá do režimu zákona o půdě č. 229/1991 Sb. Za této situace tedy řešil otázku, zdali lze na předmětný pozemek vztáhnout jiný restituční předpis než zákon o půdě, a to zejména zákon č. 403/1990 Sb. V této souvislosti tedy vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, aby bylo prokázáno, že nárok dle tohoto zákona byl uplatněn řádně a včas, tedy v šestiměsíční lhůtě od účinnosti zákona. Předmětný zákon nabyl účinnosti dne 1. 12. 1990 Lhůta pro řádné uplatnění nároku tedy trvala do 1. 5. 1991. Žalobce v řízení přes výzvu soudu netvrdil a nepředložil důkazy k prokázání toho, že by předmětný nárok uplatnil řádně a včas dle tohoto restitučního předpisu. Žalobce v tomto směru neunesl břemeno důkazní a břemeno tvrzení. Naopak z provedených listinných důkazů bylo v řízení prokázáno, že žalobce uplatnil svůj nárok vůči povinné osobě k vydání předmětných pozemků až dne 29. 1. 1993, tedy více než jeden a půl roku po uplynutí prekluzivní lhůty dle ust. § 19 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb.

24. Vzhledem ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou by nahradil příslušná rozhodnutí Pozemkového úřadu týkající se pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] parif. role o výměře [anonymizováno] m² (po roce 1991 dle KN parc. [číslo] ostatní plocha) tak, že žalobce je vlastníkem ideální jedné dvanáctiny tohoto pozemku, musí být zamítnuta, neboť žalobce nesvědčí právo na vydání předmětných pozemků podle žádného restitučního předpisu. Restituce žalobce měla být řešena dle zákona č. 403/1990 Sb., žalobce však neuplatnil svůj restituční nárok dle tohoto předpisu řádně a včas. Na tomto faktu nezmění nic ani skutečnost, že žalobci bylo dopisem Ministerstva financí ze dne 9. 6. 1992 sděleno, že má svůj nárok uplatnit u Ministerstva zemědělství, neboť se jedná o restituci dle zákona o půdě. Toto sdělení bylo Ministerstvem financí žalobci zasláno až v době, kdy již dávno uplynula lhůta k vydání pozemku dle zákona č. 403/1990 Sb. Pokud by soud žalobě vyhověl, v podstatě by obešel ust. § 19 zákona č. 403/1990 Sb. a prolomil by tak uplynutí prekluzivní lhůty dle tohoto ustanovení. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než žalobu zamítnout v plném rozsahu, a to i přesto, že rozhodnutí pozemkového úřadu bylo chybné, když pozemkový úřad rozhodl o nevydání pozemku dle § 11 odst. 1 písm c) zákona o půdě.

25. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy dle úspěchu účastníků ve věci. Vzhledem k tomu, že v řízení byli zcela úspěšní žalovaní, soud jim přiznal náhradu nákladů řízení, která se sestává z nákladů právního zastoupení celkem za 9 a půl úkonu právní služby, kdy odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen„ AT“, z tarifní hodnoty 500 000 Kč, 3 100 Kč za jeden úkon právní služby. Jedná se jenom o následující úkony: příprava a převzetí zastoupení, dvakrát vyjádření k žalobě (ve věci 26 C a 18 C), účast na jednání dne 29. 8. 2017 ve věci 26 C 235/2016 (ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny dle § 14 odst. 2 AT), účast na jednání soudu dne 17. 10. 2018, účast na místním ohledání dne 29. 11. 2018, účast na jednání soudu dne 13. 5. 2019 a 12. 6. 2019, účast na jednání odvolacího soudu dne 15. 1. 2020, 16. 1. 2020, účast na jednání soudu prvního stupně dne 10. 5. 2021. Dále za úkon - účast na jednání soudu, zde náleží odměna za zastupování obou žalovaných snížená o 20 % dle § 12 odst. 4 AT, za tento úkon tedy 4 960 Kč Celkem 34 410 Kč, dále 12 x režijní paušál á 300 Kč, celkem 3 600 Kč a příslušné DPH ve výši 7 982,10 Kč Celkem činí náklady řízení částku 45 992,10 Kč.