18 C 36/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Marcelou Zbořilovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 20 944 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení 9 444 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 16 730 Kč od , datum, do , datum, ve výši 15 % ročně a z částky 2 730 Kč od , datum, do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 805 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném úhrady částky 14 000 Kč jako nesplacené jistiny smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , částky 2 730 Kč jako poplatku za poskytnutí zápůjčky a částky 2 500 Kč sestávající z poplatků za písemné výzvy. Dále se žalobkyně domáhá zákonného úroku z prodlení z částky 16 730 Kč od , datum, do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit, a to spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 730 Kč, jistinu a poplatek měl žalobkyni zaplatit do , datum, , což neučinil. Dále se žalobkyně domáhá smluvní pokuty ve výši 4 214 Kč, a to na základě čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně uvádí, že před uzavřením smlouvy si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyni vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně tedy splnila svou zákonnou povinnost, když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému písemné výzvy odeslané dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne , datum, . Žalovaný na dluh do dnešního dne neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne , datum, smlouvu, nazvanou smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 14 000 Kč, a to na účet žalovaného číslo , č. účtu, (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce). Soud dále zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému písemné výzvy k úhradě dluhu dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, (zjištěno z těchto výzev). Soud dále zjistil, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 23 726 Kč, a to dne , datum, .

4. Ve stručnosti tak lze shrnout, že soud má za zjištěné, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 14 000 Kč a že jej vyzvala k navrácení jistiny i s poplatkem za poskytnutí úvěru několikerými výzvami i předžalobní výzvou a poplatky za odeslání výzev. Z provedených důkazů nebylo možno učinit žádný závěr o tom, že by žalobkyně vůbec ověřovala úvěruschopnost žalovaného.

5. Soud ve věci nehodnotil Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, neboť jak uvedeno níže, dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce (resp. úvěru).

6. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení:Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ZSU) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; podle odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 téhož zákona pak poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Dle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru (§ 2395 až 2400 o.z.), která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou.

8. Smluvní vztah založený mezi stranami sporu je tak úvěrem, žalobkyně se zavazuje, že žalovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a tento se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Na posuzovaný právní vztah tak dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem, a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

10. Dle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel posoudí úvěruschopnost spotřebitele „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“ Dle § 86 odst. 2 ZSU by měl poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet (především) z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 ZSU je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“ Podle § 76 odst. 1 ZSU poskytovatel jedná čestně, transparentně a „zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.“ Co se rozumí odbornou péčí, pak stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“11. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost absolutní, kterou soud zkoumá i bez návrhu.

12. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

13. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.

14. Z jednání nařízeného na den , datum, se žalobkyně omluvila a o odročení nežádala. Soud jej proto na jednání nemohl poučit ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně nutnosti doplnění skutkových tvrzení a důkazů potřebných k prokázání toho, jak řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Tvrzení žalobkyně jsou v tomto směru obecná a neurčitá, pouze se z nich podává nicneříkající tvrzení, že před uzavřením smlouvy si od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází, a že poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyni vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Jedná se o obecné tvrzení bez konkrétního obsahu, které bylo třeba doplnit, neboť z tohoto soud vycházet nemohl, nebylo po skutkové stránce v tomto směru co posuzovat (např. jaké informace si tedy žalobkyně vyžádala, jaké informace získala, jak tyto ověřila, jaké databáze využila, jak informace vyhodnotila apod.).

15. Vzhledem k absenci relevantních skutkových tvrzení pak tedy soud uzavírá, že žalobkyně neunesla v tomto směru povinnost tvrzení, tj. konkrétně ve vztahu k tvrzení o řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného tak, aby mohla být platně uzavřena předmětná smlouva o úvěru.

16. V řízení tak má soud pouze za prokázané, že žalobkyně skutečně poskytla žalovanému úvěr, který v částce žalované jistiny 14 000 Kč žalovaným nebyl vrácen a k jehož navrácení žalovaného žalobkyně opakovaně vyzvala.

17. Předmětnou smlouvu je tedy nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobci pouze poskytnutou jistinu ve výši 14 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku.

18. Soud se dále musel zabývat otázkou úroků z prodlení, přičemž vyšel z rozsudku NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze kterého se podává, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení z jistiny úvěru 14 000 Kč, tento požadavek tedy neshledal soud po právu, a to vzhledem k výše uvedenému. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a speciální úpravě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se žalovaný do prodlení ještě nedostal. Proto žalobci nemohl nárok na úroky z prodlení z poskytnuté jistiny dosud vzniknout a soud mu jej proto nepřiznal. Úrok z prodlení žalobkyni ale náleží podle § 1968, § 1970 o.z. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů od doručení. Protože výzva byla žalobkyní odeslána dne , datum, , vyšel soud z toho, že žalovanému byla doručena třetím pracovním dnem po odeslání (§ 573 zákona č. 89/2012 Sb.), když zásilka byla odeslána čtvrtek, třetím následujícím pracovním dnem je úterý , datum, , 5 denní lhůta k úhradě dlužné částky uplynula dnem , datum, . Od data následujícího tj. , datum, se proto žalovaný dostal s její úhradou do prodlení. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.

20. Soud proto žalobkyni přiznal pouze částku 14 000 Kč (jakožto jistinu poskytnutých financí), a to z titulu bezdůvodného obohacení. Všechny další požadavky žalobkyně, tedy poplatek za sjednání úvěru 2 730 Kč, poplatky za zasílání upomínek 2 500 Kč a smluvní pokutu 4 214 Kč, jakož i příslušenství z těchto nároků soud zamítl, neboť nemají oporu ve smlouvě, která je neplatnou nebo pro úpravu § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 14 000 Kč, tj. do 66,84 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný do částky 9 444 Kč, tj. do 33,16 %, a žalobkyně tak má nárok na náhradu 33,68 % svých nákladů.

22. Žalobkyně byla v řízení zastoupená a vznikly ji v řízení náklady v celkové výši 2 390 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 938 Kč, 3x odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v celkové výši 900 Kč (3x 300 Kč), paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v celkové výši 300 Kč (3x 100 Kč), DPH ve výši 21% z odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce, tedy 252 Kč. Celkem v částce 2 390 Kč, přičemž soud přiznal náhradu 33,68 % nákladů, tedy částku 804,95 Kč, resp. po zaokrouhlení částku 805 Kč.