18 C 51/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 - Nové Město o zaplacení 7 547 036 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 7 547 036 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen nahradit náklady státu ve výši 662 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 8 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po podání žaloby s následujícím odůvodněním. Částka 8 000 000 Kč představuje škodu, která byla žalobci způsobena nesprávným úředním postupem soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] v trestním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Pochybení uvedené soudkyně znemožnilo žalobci v procesním postavení poškozeného přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ust. § 147 odst. 1 trestního zákona řádně uplatnit a domáhat se nároku z poškození zdraví, mj. nároku na bolestné a ztížení společenského uplatnění. K poranění žalobce došlo dne 18. 8. 2013 během rytířského turnaje v okolí hradu Chojnik v Polsku. V souvislosti se zraněním žalobce byli [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], uznáni vinnými a odsouzeni rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka], k trestu odnětí svobody každý v trvání 6 měsíců, který jim byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Obžalovaným bylo zároveň uloženo, aby nahradili škodu [anonymizována tři slova]. Žalobce byl se svým nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Pochybení soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] spatřuje žalobce v jeho nepředvolání na zahájení hlavního líčení, čímž mu znemožnila před zahájením dokazování se řádně připojit s náhradou škody nebo nemajetkové újmy. Dále se při hlavním líčení poškozeného nedotázala, zda navrhuje, aby obžalovaným byla uložena povinnost k náhradě škody a nemajetkové újmy. Opomenula, že poškozenému byl pro potřeby trestního řízení ustanoven opatrovník, a to paní [jméno] [příjmení], [role v řízení] [role v řízení], která rovněž nebyla předvolána za zahájení hlavního líčení. Nesprávným úředním postupem samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 byla poškozenému způsobena škoda, když nemohl uplatnit své nároky související s poškozením zdraví při trestném činu, tj. bolestné a ztížení společenského uplatnění. Vzhledem k délce trestního řízení, kde byla rozhodnutím soudu prvního stupně opakovaně zrušena, a věc projednával v dovolání obžalovaných i Nejvyšší soud ČR poškozenému uplynula promlčecí doba pro uplatnění těchto nároků vůči odsouzeným v rámci civilního řízení.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok podáním doručeným dne 2. 10. 2019. Žalovaná dále učinila nesporným průběh trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná nesporuje skutečnost, že žalobce byl během rytířského turnaje v okolí hradu Chojnik v Polsku dne 18. 8. 2013 zraněn s trvalými následky v souvislosti s nesprávným postupem při nabíjení historické převodovky hákovnice. V rámci trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] byl dne 14. 11. 2018 vydán rozsudek, jimž byli obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] odsouzeni za přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku. Poškozené [příjmení] [anonymizována dvě slova] byla přiznána náhrada škody ve výši 115 664 Kč a žalobce byl soudem se svým nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalovaná nesporovala skutečnost, že v daném případě došlo ze strany samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 k závažnému procesnímu pochybení, když poškozeného [celé jméno žalobce] předvolala k hlavnímu líčení dne 13. 4. 2016 až na 11. hodinu, přestože hlavní líčení započalo od 9. hodin a tudíž mu znemožnila se před zahájením dokazování u hlavního líčení s nárokem na náhradu škody, včetně nemajetkové újmy, řádně připojit. Navíc bylo její povinností, kterou jí ukládá ust. § 206 odst. 2 trestního řádu, aby u hlavního líčení se dotázala poškozeného, zda navrhuje, aby obžalovanému byla uložena povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích způsobené trestným činem a v jakém rozsahu. Dále zcela pak přehlédla usnesení OSZ ve [obec], jímž byl poškozenému [celé jméno žalobce] ustanoven pro potřeby tohoto trestního řízení opatrovník pro výkon práv poškozeného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která však k hlavnímu líčení dne 13. 4. 2016 byla předvolána až na 11:15 hod. Uvedené žalovaná citovala z příslušeného rozhodnutí odvolacího soudu, dále poukazuje na to, že v bodě 31 tohoto rozhodnutí odvolacího soudu odvolací soud uvedl, že toto pochybení ze strany soudu prvního stupně nemohlo jakkoliv napravit, neboť poškození si odvolání nepodal. Žalovaná tedy sporuje, že v daném případě je dán žalobcem tvrzený odpovědnostní titul. Žalovaná uvádí, že z žaloby je zřejmé, že nesprávným úřední postup soudu se promítl ve vydaném rozhodnutí ve věci, tedy v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. [spisová značka], a to konkrétně ve výroku o náhradě škody. S poukazem na ust. § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nelze dle názoru žalované považovat rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ani následující usnesení odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], za nezákonná rozhodnutí podle dikce ust. § 8 zák. č. 82/1998 Sb. Jak uvedl odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, nemohl tohoto pochybení ze strany soudu prvního stupně jakkoliv napravit, neboť poškození si odvolání nepodal. Z uvedených důvodů není dána existence odpovědnostního titulu. Žalovaná dále sporovala počátek běhu úroků z prodlení vzhledem k tomu, že žalované byla žádost o odškodnění doručena dne 2. 10. 2019, mohla být teoreticky v prodlení až ode dne 3. 4. 2020. Poukázala však na to, že žalobce v rámci šestiměsíční lhůty ani poté nevyčíslil výši uplatněného nároku. Podáním ze dne 15. 9. 2020 vzal žalobce částečně zpět co do částky 452 964 Kč s příslušenstvím. Nadále tak zůstala předmětem žaloby částky 7 547 036 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne 12. 10. 2020 soud řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí zastavil.

3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 2. 10. 2019. Žalovaná nárok žalobce předběžně projednala, neshledala jej však důvodným. Tyto společnosti tak nebyly předmětem dokazování.

4. K výzvě soudu žalobce doplnil skutková tvrzení o tom, že proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 11. 2018 odvolání nepodal. Předmětné rozhodnutí bylo již čtvrtým vydaným rozsudkem v rámci řízení pod sp. zn. [spisová značka], když nejprve bylo dne 13. 6. 2016 rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 a obžalovaní byli uznáni vinnými. Toto však bylo na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2016 zrušeno a vráceno soudu k dalšímu řízení. Následně dne 19. 12. 2016 byl Obvodním soudem pro Prahu 10 vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní zproštěni obžaloby. Tento rozsudek byl následně Městským soudem v Praze usnesením ze dne 8. 2. 2017 zrušen a věc vrácena zpět tomuto soudu k dalšímu řízení. Dne 12. 4. 2017 byl vyhlášen další rozsudek, kterým byli obžalovaní uznáni vinnými. Následně dne 10. 10. 2017 bylo Městským soudem v Praze vyhlášeno usnesení, kterým byla odvolání žalobců zamítnuta, ale následně dne 29. 8. 2018 bylo vyhlášeno usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým byla předcházející rozhodnutí k dovolání obžalovaných zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dne 14. 11. 2018 byl Obvodním soudem pro Prahu 10 vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní uznáni vinnými. Proti prvnímu meritornímu rozsudku si podali odvolání pouze obžalovaní. Žalobce ani jeho opatrovník si proti prvnímu meritornímu rozhodnutí odvolání nepodali. Žalobce usuzuje, že pokud žalobce nenapadl odsuzující rozsudek a v něm uvedený výrok o náhradě nemajetkové újmy, nemohl soud prvního stupně tomuto přiznat nárok na náhradu nemajetkové újmy ve větším rozsahu, než učinil v prvním odsuzujícím rozsudku. Pokud by bylo odvolání žalobcem podáno, tak by s ohledem na zásadu reformace in peius odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 11. 2018 by muselo být zamítnuto. Žalobce dále doplnil skutkové tvrzení ohledně ustálení zdravotního stavu žalobce, přičemž uvedl, že zdravotní stav žalobce byl neměnný přinejmenším od 15. 10. 2015.

5. Z trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. [spisová značka], vzal soud za prokázané, že na základě podaného trestního oznámení [jméno] [příjmení] bylo následně usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 5. 2014 zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pro spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. V důsledku jednání obviněných utrpěl žalobce tato zranění: tříštivou zlomeninu lebeční kosti se zakrytím úlomků, zlomeninu přední a zadní stěny levé dutiny čelní, zlomeninu stropu levé očnice, pohmoždění levého čelního laloku, krevní podlitiny očních víček a jejich otoku, krvácivé ložisko v levém očním laloku ve výši rohu postranní komory, kdy se jednalo o vážné poranění mozku, při kterém byl ohrožen život poškozeného. V rámci tohoto trestního řízení byl poškozenému [celé jméno žalobce] (žalobci) ustanoven opatrovník, a to [role v řízení] [role v řízení] paní [jméno] [příjmení], [datum narození]. Opatrovnice poškozeného [jméno] [příjmení] byla Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie [územní celek], územním odborem [obec] – [obec], 2. oddělením obecné kriminality [obec], dne 15. 9. 2013 poučena o právech poškozeného – oběti trestného činu v řízení; mj. byla poučena o tom, že podle § 43 odst. 3 trestního řádu je poškozený oprávněn navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit penězi škodu nebo nemajetkovou újmu, jenž byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, který obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§ 206 odst. 2); opatrovnice poškozeného byla rovněž poučena o právu zvolit si zmocněnce, příp. požádat o ustanovení zmocněnce soudem. Přípisem Policie ČR ze dne 20. 5. 2014 byla vyzvána [anonymizována dvě slova], aby sdělila, zda se připojuje dle § 43 trestního řádu k trestnímu řízení. [anonymizována dvě slova] sdělila, že [celé jméno žalobce] je pojištěncem [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] se s nárokem na náhradu škody připojila podáním ze dne 29. 5. 2014, a to s náhradou škody v celkové výši 567 382 Kč. Z trestního spisu vzal soud dále za prokázané, že k prvnímu hlavnímu líčení ve věci nařízenému na den 10. 4. 2016 byli předvoláni jak žalobce, tak [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalobce] jakožto poškozený byl volán až na 11. hodinu, přestože hlavní líčení bylo zahájeno v 09:15 hodin. Před zahájením dokazování k hlavnímu líčení se tak žalobce s nárokem na náhradu škody nepřipojil. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 6. 2016 byl Obvodním soudem pro Prahu 10 rozhodnuto tak, že obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jsou vinni spácháním trestného přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku a dále rozhodl, že podle § 229 odst. 1 trestního řádu se poškozený [celé jméno žalobce] odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V rámci poučení o opravném prostředku byl poškozený správně poučen o tom, že má možnost podat odvolání toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, tak tedy toto právo má poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy, nebo na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce proti tomuto rozsudku odvolání nepodal. Dne 5. 10. 2016 bylo vydáno usnesení Městského soudu v Praze, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen k odvolání obou obžalovaných a vrácen zpět tomuto soudu k dalšímu řízení. Dne 19. 12. 2016 byl Obvodním soudem pro Prahu 10 vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní zproštěni obžaloby. Rovněž tímto rozsudkem byl žalobce odkázán se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Dne 8. 2. 2017 Městský soud v Praze vydal usnesení, kterým rozsudek soudu prvního stupně zrušil k odvolání státního zástupce a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dne 12. 4. 2017 byl Obvodním soudem pro Prahu 10 vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní uznáni vinnými. Žalobce byl opět se svým nárokem odkázán na náhradu škody ve věcech občanskoprávních. Dne 29. 8. 2018 bylo vyhlášeno usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým byla předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího zrušena k dovolání obžalovaných a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dne 14. 11. 2018 byl Obvodním soudem pro Prahu 10 vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalováni uznáni vinnými. Žalobce byl tímto rozsudkem opět odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní. Dne 4. 3. 2019 vydal Městský soud v Praze usnesení, kterým odvolání žalobců proti shora uvedenému rozsudku zamítl a následně ve věci ještě rozhodoval Nejvyšší soud ČR, který usnesením ze dne 4. 12. 2019 zamítl dovolání obou žalobců a dne 4. 5. 2020 byla zamítnuta ústavní stížnost jednoho z obžalovaných. Žalobce ani [anonymizováno] [role v řízení] ja´ko opatrovnice proti žádnému z rozsudků soudu prvního stupně (proti výroku ve smyslu ust. § 229 odst. 1 trestního řádu - odkázání s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních) nepodali odvolání. Proti tomuto rozsudku nebylo žalobcem podáno odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2019 byla zamítnuta odvolání obou obžalovaných proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14. 11. 2018 Odvolací soud pod bodem 26 odůvodnění svého usnesení uvedl, že:„ soud prvního stupně pochybil, pokud jde o výrok o náhradě škody týkající se poškozeného [celé jméno žalobce] a poukazuje na závažné procesní pochybení ze strany samosoudkyně, když poškozeného [celé jméno žalobce] předvolala k hlavnímu líčení dne 13. 4. 2016 až na 11. hodinu, přestože hlavní líčení započalo od 09:00 hodin, a tudíž mu znemožnila se před zahájením dokazování u hlavního líčení s nárokem na náhradu škody, vč. nemajetkové škody řádně připojit. Navíc bylo její povinností, kterou jí ukládá ust. § 206 odst. 2 trestního řádu, aby u hlavního líčení se dotázala poškozeného, zda navrhuje, aby obžalovanému byla uložena povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích způsobené trestným činem a v jakém rozsahu. Zcela pak přehlédla usnesení OSZ ve [obec] ze dne 9. 9. 2013, jímž podle § 45 odst. 2 trestního řádu per analogiam byl poškozenému [celé jméno žalobce] ustanoven pro potřeby tohoto trestního řízení jako opatrovník pro výkon práv poškozeného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která však k hlavnímu líčení dne 13. 4. 2016 byla předvolána až na 11:15 hodin. Poškozený [celé jméno žalobce] [anonymizováno] [role v řízení] jako opatrovník nebyli výslovně ani policií dotázáni, zda se připojují podle § 43 trestního řádu k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, vč. nemajetkové újmy a v jaké výši, ač takovýto dotaz byl učiněn vůči [anonymizována dvě slova], jak je patrno na č. l. 292 Odvolací soud konstatoval, že ze strany orgánů činných v trestním řízení jak v přípravném řízení, tak především u hlavního líčení došlo k tomu, že poškozenému bylo znemožněno řádně uplatnit svůj nárok na náhradu škody před dokazováním hlavního líčení, ač právě v případě poškozeného [celé jméno žalobce] s ohledem na jeho zdravotní stav, utrpení v důsledku předmětné trestné činnosti, bylo zcela namístě, aby byl řádně poučen o možnosti připojení se s nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy již v trestním řízení, která mu měla být soudem prvního stupně také přiznána.“ Odvolací soud dále konstatoval, že toto pochybení ze strany soudu prvního stupně nemohl jakkoliv napravit, neboť poškozený si odvolání nepodal, toto bylo podáno pouze obžalovanými, a nemohl tedy rozhodnout v neprospěch obžalovaných z podnětu jejich odvolání.

6. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že žalobkyně si byla vědoma toho, že byla v rámci trestního řízení ustanovena opatrovníkem žalobce, proti usnesení o ustanovení opatrovníkem žádný opravný prostředek nepodávala. Žalovaná v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že si nevzpomíná, zda byla orgány činnými v trestním řízení poučena o právech poškozeného. Dále uvedla, že svou situaci a situaci svého syna s žádným právníkem nekonzultovala. Svědkyně dále uvedla, že si již nevybavuje průběh trestního řízení a vlastně ani neví, jakým způsobem trestní kauza skončila. Svědkyně dále uvedla, že podání žaloby u občanskoprávního soudu nezvažovali, neboť si mysleli, že je třeba vyčkat, až se definitivně určí viník. Ani o podání této žaloby se s žádným právníkem neradili.

7. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu vypověděl, že si již nevybavuje, zda v průběhu trestního stíhání před prvním hlavním líčením nějakým způsobem uplatňovali náhradu škody, nezvažovali ani podání civilní žaloby. Žalobce výslovně uvedl, že toto šlo„ mimo něj“. Ani žalobce neměl přesné povědomí o tom, jak trestní stíhání obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] skončilo.

8. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce dne 18. 8. 2013 utrpěl zranění, a to tříštivou zlomeninu lebeční kosti se zakrytím úlomků, zlomeninu přední a zadní stěny levé dutiny čelní, zlomeninu stropu levé očnice, pohmoždění levého čelního laloku, krevní podlitiny očních víček a jejich otoku, krvácivé ložisko v levém očním laloku ve výši rohu postranní komory, kdy se jednalo o vážné poranění mozku, při kterém byl ohrožen život poškozeného. K tomuto zranění mělo dojít v důsledku jednání [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří byli obžalováni z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku Trestní řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka], a to na základě trestního oznámení podaného dne 24. 8. 2013 [role v řízení] [role v řízení] [jméno] [příjmení]. V rámci přípravného řízení vzhledem k nepříznivému zdravotnímu stavu žalobce byla žalobci usnesením soudu ze dne 9. 9. 2013 ustanovena opatrovnicí pro výkon práv poškozeného [role v řízení] [role v řízení] [jméno] [příjmení]. Jmenovaná byla dne 15. 9. 2013 poučena o procesních právech poškozeného, a to včetně práva připojit se s nárokem na náhradu škody v rámci trestního řízení a rovněž o skutečnosti, že toto je třeba učinit nejpozději do zahájení dokazování v rámci hlavního líčení. Žalobce ani jemu ustanovená opatrovnice se však s nárokem na náhradu škody v rámci trestního řízení nepřipojili. Z trestního spisu byl dále zjištěn následující průběh trestního řízení. Ve věci bylo dne 13. 6. 2016 rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, kterým byli oba obžalovaní uznáni vinnými, žalobce byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení. Dne 5. 10. 2016 bylo vydáno usnesení Městského soudu v Praze, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen k odvolání obou obžalovaných a vrácen zpět tomuto soudu k dalšímu řízení. Dne 19. 12. 2016 byl Obvodním soudem pro Prahu 10 vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní zproštěni obžaloby. Rovněž tímto rozsudkem byl žalobce odkázán se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Dne 8. 2. 2017 Městský soud v Praze vydal usnesení, kterým rozsudek soudu prvního stupně zrušil k odvolání státního zástupce a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dne 12. 4. 2017 byl Obvodním soudem pro Prahu 10 vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní uznáni vinnými. Žalobce byl opět se svým nárokem odkázán na náhradu škody ve věcech občanskoprávních. Dne 29. 8. 2018 bylo vyhlášeno usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým byla předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího zrušena k dovolání obžalovaných a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dne 14. 11. 2018 byl Obvodním soudem pro Prahu 10 vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalováni uznáni vinnými. Žalobce byl tímto rozsudkem opět odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní. Dne 4. 3. 2019 vydal Městský soud v Praze usnesení, kterým odvolání žalobců proti shora uvedenému rozsudku zamítl a následně ve věci ještě rozhodoval Nejvyšší soud ČR, který usnesením ze dne 4. 12. 2019 zamítl dovolání obou žalobců a dne 4. 5. 2020 byla zamítnuta ústavní stížnost jednoho z obžalovaných. Žalobce ani [anonymizováno] [role v řízení] proti žádnému z rozsudků soudu prvního stupně (proti výroku ve smyslu ust. § 229 odst. 1 trestního řádu - odkázání s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních) nepodali odvolání.

9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

12. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

13. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

15. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Podle ustanovení § 8 odst. 2 OdpŠk byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

17. Podle ustanovení § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práv poskytuje.

18. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

19. Podle ustanovení § 43 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb. trestní řád (dále jen trestní řád) poškozený je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§ 206 odst. 2); je-li sjednána dohoda o vině a trestu, je třeba návrh učinit nejpozději při prvním jednání o takové dohodě (§ 175a odst. 2). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatňuje nebo z jakých důvodů a v jakém rozsahu se uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Důvod a výši škody, nemajetkové újmy nebo bezdůvodného obohacení je poškozený povinen doložit. O těchto právech a povinnostech musí být poškozený poučen. Nebyl-li by pro rozhodnutí o nároku poškozeného dostatečný podklad a nebrání-li tomu důležité důvody, zejména potřeba vyhlášení rozsudku nebo vydání trestního příkazu bez zbytečných průtahů, soud poškozenému sdělí, jakým způsobem může podklady doplnit, a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu, kterou mu zároveň určí.

20. V daném případě se soud zabýval otázkou, zda jsou naplněny základní předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, tedy zda v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro jeho nezákonnost zrušeno, nebo zda v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu, zda na straně žalobce došlo ke vzniku tvrzené újmy a zda je dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem újmy na straně žalobce.

21. V daném případě žalobce považuje za příčinu vzniku újmy na straně žalobce skutečnost, že žalobce nebyl soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 10 řádně předvolán k hlavnímu líčení tak, aby se mohl připojit s nárokem na náhradu škody včas, tedy před zahájením dokazování v hlavním líčení. Na začátek hlavního líčení nebyla předvolána ani opatrovnice žalobce, [anonymizováno] [role v řízení] [jméno] [příjmení]. Soudkyně se rovněž poškozeného v rámci hlavního líčení nedotázala, zda se se svým nárokem na náhradu škody v rámci trestního řízení připojuje. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda uvedené pochybení soudkyně je třeba posoudit jako nesprávný úřední postup či zda se v daném případě jedná o odpovědnostní titul ve smyslu ust. § 8 OdpŠk, tedy o škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Judikaturou bylo dovozeno, že újmu z nesprávného úředního postupu orgánů státu nezakládá úřední postup, který se následně projevil ve výroku rozhodnutí (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdo 129/97). V daném případě je zřejmé, že uvedené procesní pochybení soudkyně se zcela jasně a přímo projevilo ve vydaném rozhodnutí a to ve výroku dle ust. § 229 odst. 1 trestního řádu, kterým byl poškozený se svým nárokem na náhradu škody odkázán na občanskoprávní řízení. V daném případě tak soud musí dát za pravdu žalované, že v úvahu přichází odpovědnostní titul ve smyslu ust. § 8 OdpŠk.

22. Je však otázkou, zda v daném případě však byly splněny podmínky dle ustanovení § 8 odst. 1, 2, 3OdpŠk. Je však třeba poznamenat, že v tomto případě nedošlo ke zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 11. 2018 a není tak splněna podmínka ust. § 8 odst. 1 OdpŠk. Podmínka zrušení či změny pravomocného rozhodnutí pro nezákonnost je natolik zásadní, že nemůže být nahrazena tím, že účastníku není přičítáno k tíži nepodání řádného opravného prostředku podle § 8 odst. 3; ani jestliže by poškozený naplňoval důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu tohoto ustanovení, pro které nepodal řádný opravný prostředek, nemůže stát za škodu odpovídat, nebylo-li předmětné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno či změněno. Ze zákona totiž nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno (Vojtek, P., Bičák, V., odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. komentář. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2017, 94 s ). Přestože lze dát do určité míry zapravdu žalobci, že v daném případě by nebylo spravedlivé po něm požadovat vydání opravného prostředku proti uvedenému adheznímu výroku trestního soudu, neboť je třeba poznamenat, že procesní pochybení soudu prvého stupně by nebylo na základě takto podaného odvolání zhojitelným. Ani po zrušení tohoto adhezního výroku odvolacím soudem by žalobcům nebyla navrácena lhůta k uplatnění jejich nároku na náhradu škody dle ust. 43 odst. 3 trestního řádu. Toto však nic nemění na skutečnosti, že nebyl naplněn již první z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu, tedy vydání nezákonného rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno.

23. Soud se však domnívá, že v daném případě není dána ani přímá příčinná souvislost mezi procesním pochybením soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 a tvrzeným vznikem újmy na straně žalobce, a to z několika důvodů. V řízení bylo prokázáno, že v rámci přípravného řízení byla ustanovená opatrovnice žalobce řádně policejními orgány poučena o svých právech, a to včetně práva na uplatnění nároku na náhradu škody ve smyslu ust. § 43 odst. 3 trestního řádu. [role v řízení] [role v řízení] jakožto ustanovená opatrovnice v rámci trestního řízení měla možnost v podstatě již od tohoto poučení, ke kterému došlo dne 15. 9. 2013, uplatnit nárok na náhradu újmy na zdraví žalobce, a to aspoň v nějaké rámcové výši. K uplatnění nároku na náhradu škody však ze strany opatrovnice žalobce, ani ze strany žalobce, v průběhu přípravného řízení nedošlo. Soud se domnívá, že i tato nečinnost opatrovnice žalobce, potažmo žalobce, byla příčinou vzniku situace, kdy o nároku žalobce nebylo v rámci adhezního řízení rozhodnuto. Soud se domnívá, že v daném případě došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi procesním pochybením soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 a vznikem škody na straně žalobce. Soud se domnívá, že žalobce, resp. jeho opatrovnice i přes pochybení soudkyně měl možnost svůj nárok na náhradu újmy v rámci trestního řízení uplatnit.

24. Dalším důvodem pro zamítnutí návrhu žalobce na náhradu škody je rovněž skutečnost, že judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že nárok na náhradu škody může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je povinen mu plnit (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 1391/2013). Stát je tak v pozici tzv. posledního dlužníka, a proto odpovědnost za újmu ve vztahu k němu vzniká až ve chvíli, kdy tímto konečným dlužníkem skutečně je. Soud se tedy zabýval otázkou, zda měl žalobce možnost uplatit svůj nárok na náhradu újmy na zdraví vůči jiným subjektům, než je stát. Dospěl k závěru, že žalobce měl možnost uplatnit svůj národ na náhradu škody na zdraví vůči odsouzením v rámci civilního řízení. Soud se v této souvislosti zabýval otázkou, kdy došlo k promlčení nároku žalobce na náhradu škody vůči škůdcům.

25. V daném případě je třeba nárok žalobce v souladu s ustanovením 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku posuzovat podle ustanovení § 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ) dle kterého se právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

26. V případě nároku na náhradu škody na zdraví je třeba vycházet z ustanovení § 106 odst. 2 OZ. Je třeba posuzovat dvouletou subjektivní promlčecí dobu, která běžela od okamžiku, kdy se poškozený dozví o tom, kdo za ni odpovídá. V případě žalobce je třeba dospět k závěru, že žalobce se o tom, kdo za škodu na jeho zdraví odpovídá, dozvěděl až právní mocí odsuzujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 11. 2018. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 4. 3. 2019. Tímto okamžikem tak žalobce získal definitivně povědomost o tom, kdo za jemu způsobenou škodu odpovídá. Od tohoto okamžiku tak počala běžet subjektivní dvouletá promlčecí doba a žalobci nic nebránilo v tom, podat žalobu u civilního soudu (jak jej k tomu koneckonců odkázal i výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ve výroku v rámci adhezního řízení). Toto však žalobce neučinil. Tato skutečnost dle názoru soudu přerušuje příčinnou souvislost mezi případným pochybením soudu a vznikem újmy na straně žalobce.

27. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem soud žalobu zamítl, aniž by prováděl dokazování týkající se konkrétní výše způsobené škody, a tedy i rozsahu újmy na zdraví žalobce.

28. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 150 o. s. ř. Soud shledal, že v daném případě jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, aby v řízení úspěšné žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka. Je třeba konstatovat, že žalobce je uživatelem invalidního důchodu prvního stupně, má trvale zdravotní následky v důsledku trestné činnosti odsouzených [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Na druhé straně stojí i žalovaná, kdy pro ni náhradu nákladů nezastoupeného účastníka, která by v daném případě činila částku 1 500 Kč (za 5 úkonů právní služby), je naprosto bagatelní částkou. Vzhledem k uvedeným majetkovým poměrům obou účastníků rovněž s ohledem na další zjištěné okolnosti případu soud dospěl k závěru, že přiznání náhrady nákladů žalované by bylo vůči žalobci nespravedlivým.

29. Ve výroku III. soud rozhodl o nákladech státu, jedná se o svědečné svědkyně [jméno] [příjmení] ve výši 662 Kč, které v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil v řízení neúspěšnému žalovanému.