18 C 54/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa pro zaplacení částky 8 000 000 Kč

I. Žaloba o zaplacení částky 8 000 000 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení částky 8 000 000 Kč jako náhrady újmy na zdraví způsobené tím, že ve výkonu trestu, který nastoupil koncem roku 2011 do června 2013, nebyl řádně psychiatricky léčen. Před nástupem do výkonu trestu žalobci [titul]. [jméno] [příjmení], psychiatrička, se sídlem [adresa], diagnostikovala u žalobce paranoidní schizofrenii. V prosinci 2011 byl žalobce z věznice odeslán na vyšetření do [anonymizována dvě slova] [obec], ale následně nebyl umístěn do léčebny, ale byl vrácen zpět do výkonu trestu odnětí svobody. Po propuštění, od 4. 10. 2013 do 27. 2. 2014, byl žalobce hospitalizován s diagnózou paranoidní schizofrenie v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec]. Zde došlo k potvrzení psychotického defektu. V současné době léčení žalobce stále trvá. Podle vyjádření ošetřující lékařky žalobce, pokud by byl žalobce ve výkonu trestu léčen, jeho stav by se tolik nezhoršil. V důsledku tohoto utrpěl žalobce nenávratnou újmu na zdraví, kterou oceňuje částkou 8 000 000 Kč.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok předběžně podáním doručeným žalované dne 9. 3. 2019. Žalovaná však neshledala žádost žalobce důvodnou, a to ani částečně. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení, kterou žalobci oznámila již v rámci svého stanoviska ze dne 15. 8. 2019. Z žalobcem uvedených tvrzení je zřejmé, že žalobce si musel být vědom zhoršení svého zdravotního stavu, tedy tvrzené újmy na zdraví již v říjnu 2013, kdy byl hospitalizován v [anonymizována tři slova] [obec], nejpozději však v prosinci 2013, kdy byl učiněn závěr posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení s tím, že jeho pracovní schopnost poklesla o 70 %. S ohledem na uvedené má žalovaná za to, že nárok žalobce na náhradu újmy na zdraví je promlčen.

3. Při jednání soudu dne 19. 4. 2021 na výzvu soudu právní zástupkyně žalobce doplnila skutková tvrzení tak, že žalobce částku 8 000 000 Kč požaduje jako náhradu ztížení společenského uplatnění ve smyslu ust. § 2958 občanského zákoníku.

4. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 4. 3. 2019. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, že žalobce byl ve výkonu trestu v období od roku 2011 do června 2013. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, že žalobce byl v období od 4. 10. 2013 do 27. 2. 2014 hospitalizován v [anonymizována tři slova] [obec].

5. Vzhledem k vznesené námitce promlčení ze strany žalovaného se soud v prvé řadě zabýval dokazováním ke zjištění skutkového stavu nutného k posouzení vznesené námitky promlčení. Z posudku o invaliditě vydaného Okresní správou sociálního zabezpečení v [obec] ze dne 21. 11. 2013 vzal soud za prokázané, že u žalobce byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, neboť žalobce trpí paranoidní schizofrenií s psychotickou symptomatologií s postprocesuálním defektem osobnosti s nutností hospitalizace. V důsledku tohoto onemocnění poklesla pracovní schopnost žalobce o 75 %. Jako den vzniku invalidity je uvedeno 5. 11. 2013. Z opisu z rejstříku trestů vzal soud za prokázané, že žalobce nastoupil výkon trestu dne 19. 5. 2011, přičemž trest mu byl zkrácen na 14 měsíců.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalobce byl v období od 19. 5. 2011 do července 2011 ve výkonu trestu odnětí svobody. V období od 4. 10. 2013 do 27. 2. 2014 byl žalobce hospitalizován v [anonymizována tři slova] [obec] Zdravotní stav byl dále přezkoumán posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec], který konstatoval, že ke dni 5. 11. 2013 u žalobce vznikla invalidita; v rámci rozhodnutí posudku o invaliditě byl popsán zdravotní stav žalobce: paranoidní schizofrenie s psychotickou symptomatolgií s postprocesuálním defektem osobnosti s nutností hospitalizace. V důsledku této poruchy zdraví u žalobce poklesla jeho pracovní činnost o 75 %. Žalobce svůj nárok uplatnil předběžně u žalované podáním doručením žalované dne 4. 3. 2019. Žaloba k soudu byla podána dne 28. 2. 2019.

7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

8. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a/ státní orgány, b/ právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c/ orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

9. Podle ustanovení § 5 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jenž bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního, nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle ustanovení § 7 odst.1 OdpŠk, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož vznikla škoda.

11. Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Podle ustanovení § 8 odst. 2 OdpŠk, byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím, vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

13. Podle ustanovení § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práv poskytuje.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

16. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

17. Podle ustanovení § 32 odst. 2 OdpŠk nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

18. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk neběží promlčecí doba ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

19. Při posuzování námitky promlčení se soud nejprve zabýval otázkou, zda v daném případě je namístě posoudit nárok žalobce podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, či zda se jedná o nárok podle zákona č. 82/1998 Sb. Nesprávným úředním postupem orgánu vězeňské služby ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je i porušení povinnosti přijmout preventivní opatření k ochraně života a zdraví vězňů a rovněž porušení povinnosti zajistit vězni včasné poskytnutí odpovídající zdravotní péče (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2478/2015). V daném případě soud dospěl k závěru, že je třeba aplikovat ust. § 32 odst. 1, věty první OdpŠk, kdy nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o náhradě škody a o tom, kdo za ní odpovídá. Uvedené ustanovení zakotvuje subjektivní promlčecí lhůtu nároku na náhradu škody vč. újmy na zdraví. V daném případě vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem, je zřejmé, že žalobce se o vzniku újmy na zdraví dozvěděl nejpozději na základě posudku o invaliditě ze dne 21. 11. 2013, případně v průběhu jeho hospitalizace v [anonymizována tři slova] [obec], která proběhla od 4. 10. 2013 do 27. 2. 2014. Vzhledem k tomu, že žaloba byla u soudu podána až dne 28. 2. 2019, je zřejmé, že byla podána až několik let po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Vzhledem k uvedenému nárok žalobce nemůže být soudně přiznán a soud proto nezkoumal další předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, ani rozsah způsobené újmy na zdraví, žalobu v plném rozsahu zamítl.

20. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy dle úspěchu účastníků ve věci. V řízení zcela úspěšné žalované náleží dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. náhrada 3 paušálních nákladů za vyjádření ve věci samé, účast při jednání soudu 1. stupně dne 19. 4. 2021, za přípravu k jednání, podle ust. § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, každý ve výši 300 Kč dle ust. § 2 odst. 3 téže vyhlášky, celkem tedy 900 Kč.