18 C 61/2020

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Marcelou Zbořilovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupená titul jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o nemajetkovou újmu

I. Řízení o zaplacení částky 98 000 Kč se zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 250 000 Kč od 1. 8. 2019 do 31. 1. 2020 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 375 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 1. 2. 2020 do zaplacení a dále zákonné úroky z prodlení z částky 98 000 Kč od 1. 2. 2020 do 9. 12. 2020 a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba o zaplacení 138 625 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 1. 2. 2020 do zaplacení se zamítá.

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 14.342 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se v řízení domáhá na žalované odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 18C 7/2010. Řízení bylo zahájeno dne 20. 1. 2010, ke dni podání žaloby nebylo dosud skončeno, žalobkyně byla účastníkem řízení do dubna 2019, vůči žalobkyni tedy řízení trvalo více jak 9 let. Věc nebyla právně ani skutkově zvlášť složitá, žalobce se na délce řízení negativně nepodílel, naopak v postupu soudů doc k průtahům. Žalobce uplatnil nárok předběžně u žalované dne 31. 7. 2019, ta se k němu v zákonné lhůtě nevyjádřila.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 9. 12. 2020 uvedla, že žalobkyně u ní uplatnila dne 31. 7. 2019 nárok na odškodnění ve výši 296 000 Kč. Ten byl projednán dne 8. 12. 2020. Byl odškodněn částkou 98 000 Kč. Žalovaná přitom vycházela ze základní částky15 000 Kč za jeden rok řízení, vyjma prvního dvou let. Ta byla snížena o 20 % z důvodu složitosti řízení vzhledem k tomu, že předmětem posuzovaného řízení byla žaloba na vypořádání spolupodílového vlastnictví k nemovitostem. Bylo potřeba širšího dokazování vč. výslechu svědků, listinných důkazů a opakovaného znaleckého zkoumání. Byla vydána celá řada procesních návrhů. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Význam řízení pro žalobkyni byl shledán jako běžný. Poskytnuté odškodnění shledává žalovaná dostatečným, a proto ve zbytku navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Jednání ve věci dne 16. 12. 2020 proběhlo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované, která se z nařízeného jednání omluvila a nežádala jeho odročení. Na tomto vzal žalobce žalobu částečně zpět z důvodu úhrady částky 98 000 Kč žalovanou dne 9. 12. 2020. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení částečně zastavil výrokem I. dle § 96 odst. 2 o.s.ř.

4. Mezi účastníky řízení je nesporné předběžné uplatnění nároku u žalované dne 31. 7. 2019, jeho projednání 8. 12. 2020 a úhrada částky 98.000 Kč.

5. Soud z dokazování zjistil následující. Z kopie spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 18 C 7/2010 soud zjistil následující: Žalobou doručenou městskému soudu dne 20. ledna 2010 se žalobci [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobkyně], obě zastoupeny [titul] [jméno] [příjmení], domáhaly proti žalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vypořádání podílového spoluvlastnictví, a to domu [adresa] v [obec], [část obce], pozemku parc. [číslo] zastavěná plochy a nádvoří, pozemku parc. [číslo] zahrada, vše zapsáno na [list vlastnictví], pro k.ú. [část obce], [územní celek], [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalobkyně nemají možnost ani zájem své podíly na majetku užívat a nepodařilo se uzavřít mimosoudní dohodu, proto se domáhají určení zrušení podílového spoluvlastnictví a zaplacení ⅛ ceny předmětných nemovitostí každé ze žalobkyň. Pokynem ze dne 28. 1.2010 byly žalobkyně vyzvány k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Soudní poplatek byl zaplacen 28. 1. 2010. Žaloba byla rozeslána pokynem ze dne 22. 3. 2010 s výzvou k vyjádření. V podání ze dne 19. 4. 2010 žalobkyně upravily žalobní petit s ohledem na to, že druhý žalovaný obdržel od prvního žalovaného přislíbený vypořádací podíl. Nadále požadují zrušení spolupodílového spoluvlastnictví a vyplacení ¼ ceny předmětných nemovitostí. Podání bylo rozesláno pokynem ze dne 26. 4. 2010. Následně účastníci řízení v průběhu dubna informovali soud, že nedojde k mimosoudní dohodě mezi účastníky řízení. V podání ze dne 4. 5. 2010 žalobci uvedli, že trvají na podané žalobě. Vyjádření byla rozeslána pokynem ze dne 7. 6. 2010. Žalovaný se vyjádřil ve věci v podání ze dne 21. 6. 2010. To bylo rozesláno spolu s přípisem, zda účastníci řízení souhlasí s návrhem na ustanovení znalce soudem dne 6. 9. 2010. Žalobci reagovali v podání ze dne 6. 10. 2010. Uvedli, že trvají na žalobě. Přípisem soudu ze dne 11. 10. 2010 soud urgoval o vyjádření k ustanovení znalce soudem. V podání ze dne 17. 11. 2010 žalobci, kdy tedy nadále na straně žalobců vystupují [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobkyně] a i [jméno] [příjmení], který původně vystupoval na straně žalované, žalovaným je pouze [jméno] [příjmení], tak navrhli opět změnu petitu žaloby s tím, aby bylo vlastnictví přikázáno [jméno] [příjmení]. Žalovaný se vyjádřil v podání ze dne 21. 6. 2010. Usnesením městského soudu z 1. 3. 2011 bylo rozhodnuto o spojení ke společnému řízení s věcí vedenou pod sp. zn. 20 C 196/2010, neboť jde o spor mezi účastníky stejnými a o nemovitosti zapsané na stejném [list vlastnictví]. Soudu je přeposlána dále komunikace ohledně snahy o mimosoudní dohody mezi účastníky řízení a jejich zástupci. V podání ze dne 28. 6. 2011 žalobci žádají o sdělení stavu řízení. Rovněž v podání ze dne 26. 10., a to původně ke sp. zn. 20 C 196/2010. Usnesením městského soudu ze dne 7. 11. 2011 bylo řízení zastaveno vůči druhému žalovanému a bylo připuštěno, aby do řízení na straně žalobců přistoupil [jméno] [příjmení]. Usnesením městského soudu ze 7. 11. 2011 byl ustanoven znalecký ústav [právnická osoba] k určení obvyklé ceny nemovitosti, a to domu [adresa], vč. pozemků, vše na [list vlastnictví]. Znalci bylo uloženo podat znalecký posudek ve lhůtě 90 dnů od výzvy soudu po zaplacení zálohy na znalecký posudek. Žalobci upravili žalobní petit v podání ze dne 9. 12. 2011. Záloha na znalecký posudek byla složena dne 9. 12. 2011, dále 5. 12. 2011 a 6. 12. 2011. Spis byl odeslán znalci 20. 12. 2011. Žalovaný podal návrh na rozšíření zadání znaleckého posudku v podání ze dne 18. 1. 2012. Zástupkyně žalovaného informovala soud v přípisu ze dne 13. 2. 2012, že proběhla prohlídka nemovitosti a dosud nebylo rozhodnuto o návrhu žalovaného. Usnesením ze dne 16. 2. 2012 bylo rozhodnuto, že návrh žalovaného o rozšíření zadání znaleckého posudku o ohodnocení investic se zamítá. Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání z 23. 2. 2012. Znalecký posudek byl soudu doručen 27. 2. 2012. Znalec určil cenu obvyklou nemovitosti ve výši 3 450 000 Kč. Odvolání a znalecký posudek byly rozeslány 19. 3. 2012, kdy ještě před usnesením ze dne 29. 2. 2012 bylo rozhodnuto o znalečném. Žalovaný se vyjádřil ke znaleckému posudku v podání ze dne 23. 3. 2012. Žalobci se vyjádřili v podání ze dne 28. 3. 2012 a rovněž uvedli, že s odvoláním žalovaného nesouhlasí v podání ze dne 6. 4. 2012. Spis byl předložen Krajskému soudu v Brně s odvoláním žalovaného dne 23. 4. 2012. Usnesením krajského soudu z 24. 5. 2012 bylo odvolání žalovaného odmítnuto. Spis byl vrácen zpět městskému soudu dne 30. 5. 2012. Jsou zde listiny z připojeného spisu, resp. spojené věci vedené původně pod sp. zn. 20 C 196/2010, kdy žaloba je z 28. 10. 2010. Žalobci [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobkyně], [jméno] [příjmení], všichni zastoupeni [titul] [jméno] [příjmení], proti žalovanému [jméno] [příjmení]. Domáhají se zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemkům parc. [číslo] na [list vlastnictví]. Žalovaný se ve věci sp. zn. 20 C 196/2010 vyjádřil v podání ze dne 15. 12. 2010. Dne 1. 6. 2012 bylo nařízeno jednání ve věci na 14. 9. 2012. Tohoto dne proběhlo jednání ve věci. Byla přednesena stanoviska stran. Žalovaný byl vyzván podle § 43 odst. 1 o. s. ř. k odstranění vad vzájemného návrhu o vypořádání investic s tím, že jednání bylo odročeno na 2. 11. 2012. V podání ze dne 27. 9. 2012 žalovaný požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad a vzájemný návrh byl upraven v podání ze dne 1. 10. 2012, kdy žalobce celkem uplatnil nárok na vypořádání investic ve výši 963 876,61 Kč, tedy ve výši ¼. Žalovaný byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za vzájemný návrh usnesením ze dne 9. 10. 2012. V podání ze dne 22. 10. 2012 žalovaný požádal o osvobození od soudního poplatku. Žalobci se vyjádřili k návrhu žalovaného v podání ze dne 24. 10. 2012, kdy odmítají, že by žalobce provedl investice v předmětné výši a uplatnění na to námitku promlčení k vzájemnému návrhu. Žalovanému byl zaslán vzor potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech dne 30. 10. 2012. Dne 2. 11. 2012 proběhlo jednání ve věci. Jednání bylo odročeno za účelem zadání znaleckého posudku na 30. 1. 2013. Žalovaný zaslal soudu potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 10. 11. 2012. Usnesením městského soudu z 10. 12. 2012 byl ustanoven znalec [titul] [jméno] [příjmení] z oboru geodezie a kartografie k vyjádření se k možnosti reálného rozdělení pozemků, které byly požadovány ve věci původně vedené pod sp. zn. 20 C 196/2010, aby se i vyjádřil k přístupu na jednotlivé vytvořené díly, či navrhl cestu. Znalci bylo uloženo zpracovat posudek ve lhůtě 60 dnů od právní moci usnesení. Přípisem ze dne 14. 1. 2013 se soud dotazoval, zda znalec chce zaslat spis nebo si jej vyzvedne. Záloha na znalecký posudek byla složena jednotlivými žalobci dne 10. 1. 2013, 14. 1. 2013 a dne 5. 3. 2013 bylo nařízeno jednání na 27. 3. 2013. Znalecký posudek byl Městskému soudu doručen dne 13. 3. 2013. Usnesením ze dne 14. 3. 2013 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 27. 3. 2013 proběhlo jednání ve věci, bylo provedeno dokazování, byl vyslechnut žalovaný. Jednání bylo odročeno na 29. 5. 2013 za účelem pokračování v dokazování a zadání znaleckého posudku ve věci na vypracování geometrického plánu na reálné rozdělení nemovitosti. Současně se žalobcům uložilo, aby se vyjádřili k variantě rozdělení pole. Žalovaný se vyjádřil v podání ze dne 4. 4. 2013. Žalobci se vyjádřil v podání ze dne 8. 4. 2013, uvedli, že nemají k rozdělení žádných námitek, nepreferují žádnou z uvedených variant. Preferují stanovisko náhodného přidělení, mělo by dojít ke spravedlivému losování. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem zadání znaleckého posudku pokynem ze dne 21. 5. 2013 a usnesením ze dne 19. 9. 2013 byl ustanoven znalec [titul] [jméno] [příjmení] z oboru geodezie a kartografie, aby vyhotovil geometrický plán v návaznosti na předchozí znalecký posudek podle varianty 1. Byla mu uložena lhůta 60 dnů od právní moci usnesení. V podání ze dne 3. 10. 2013 žalovaný sdělil, že byla uzavřena smlouva o převodu spoluvlastnického podílu nemovitosti [adresa] mezi žalovaným a třetím žalobcem [jméno] [příjmení]. Žalobci se vyjádřili v podání ze dne 18. 11. 2013. Znalecký posudek byl soudu doručen dne 18. 12. 2013. Usnesením ze dne 23. 1. 2014 bylo rozhodnuto o znalečném. Žalovaný se vyjádřil v podání ze dne 7. 2. a 10. 2. 2014. Dne 5. 3. 2014 bylo nařízeno jednání na 28. 3. 2014, žalobci se vyjádřili v podání ze dne 12. 3. 2014. Dne 28. 3. 2014 proběhlo jednání ve věci, bylo provedeno dokazování znaleckým posudkem a jednání bylo odročeno za účelem v pokračování dokazování na 14. 5. 2014. Žalovaný se vyjádřil v podání ze dne 8. 4. 2014, žalobci v podání ze dne 11. 4. 2014. Dne 14. 5. 2014 proběhlo jednání ve věci. Byl vyhlášen částečný rozsudek, kterým bylo zrušeno spoluvlastnictví k pozemkům, a tyto byly rozděleny a nadále mělo být rozhodováno o vypořádání ke zbývajícím nemovitým věcem a to pozemku [číslo] domu [adresa]. Byla podána žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí, která byla schválena do 31. 7. 2014. Částečný rozsudek má č.j. 18 C 7/2010-270, nabyl právní moci dne 21. 8. 2014. V podání ze dne 8. 10. 2014 žalobci žádali o co nejrychlejší rozhodnutí ve věci ohledně vypořádání zbývajících nemovitostí, žalobkyně nemají vlastní bydlení, jsou nuceny hradit měsíční nájemné, již několik let čekají na to, že své dědictví použijí za účelem pořízení vlastního bydlení, řízení se neúměrně protahuje. Žalovaný byl vyzván k vyjádření a účastníci řízení byli vyzváni k vyjádření k osobě znalce přípisem soudu z 22. 1. 2015. Žalovaný se vyjádřil v podání ze dne 3. 2. 2015, že nemá námitek. Usnesením ze dne 22. 1. 2015 byla ustanovena znalkyně [titul] [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] z oboru ekonomika a stavebnictví, aby určila obecnou cenu nemovitosti, vyjádřila se, zda jí lze reálně rozdělit a na jaké konkrétní části a vyjádřila se k možnosti vyčlenění bytových jednotek v předmětném domě. V podání ze dne 3. 3. 2015 znalkyně požádala o zproštění ustanovení. Záloha byla složena dne 14. 4. 2015. Usnesením Městského soudu z 20. 5. 2015 byla zproštěna znalkyně a ustanoven znalec [titul] [jméno] [příjmení] z oboru ekonomika a stavebnictví. Ten byl zproštěn usnesením ze dne 19. 6. 2015 a byl ustanoven znalec [titul] [jméno] [příjmení] z oboru ekonomika a stavebnictví. Bylo ukončeno právní zastoupení žalobkyň dne 30. 7. 2015. Znalecký posudek byl soudu doručen 30. 10. 2015, byla stanovena obvyklá cena nemovitosti 2 224 000 Kč. Usnesením ze dne 2. 11. 2015 bylo rozhodnuto o znalečném. Posudek byl rozeslán pokynem ze dne 3. 11. 2015. Žalovaný se vyjádřil v podání ze dne 14. 12. 2015. Dne 5. 1. 2016 bylo nařízeno jednání na 24. 2. 2016. Žalovaný požádal o odročení jednání ze zdravotních důvodů v podání ze dne 14. 1. 2016. Žalovaný byl vyzván k prokázání své solventnosti usnesením ze dne 16. 2. 2016. Žalobkyně se omluvila z jednání nařízeného na 17. 2. 2016, paní [celé jméno žalobkyně], ze zdravotních důvodů. Dne 17. 2. 2016 proběhlo jednání ve věci, strany se vyjádřily, bylo provedeno dokazování znaleckým posudkem a jednání bylo odročeno na 27. 4. 2016 za účelem pokračování v dokazování. Usnesením ze dne 23. 3. 2016 bylo řízení zastaveno ve vztahu mezi žalobcem c) panem [jméno] [příjmení] a žalovaným, bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi těmito účastníky řízení. Žalobce 3) založil listiny v podání ze dne 29. 3. 2016. Žalovaný se vyjádřil v podání ze dne 4. 4. 2016. Dne 25. 4. 2016 bylo nařízeno jednání na 8. 6. 2016. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] oznámila právní zastoupení dne 21. 4. 2016. Dne 8. 6. 2016 proběhlo jednání ve věci a bylo odročeno na 7. 9. 2016 k prokázání solventnosti žalovaného. Návrh na přerušení řízení byl zamítnut usnesením ze dne 13. 6. 2016 Obvodní soud pro Prahu 9 vyžadoval zapůjčení předmětného spisu. Žalovaný se vyjádřil v podání ze dne 26. 7. 2016. Dne 2. 9. 2016 bylo nařízeno jednání na 21. 9. 2016. Jednání bylo telefonicky odročeno pokynem ze dne 5. 9. 2016. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] se vyjádřila v podání ze dne 19. 9. 2016, omluvila se z nařízeného jednání a souhlasila s projednáním bez její přítomnosti. Žalobkyně [příjmení] se omluvila z jednání e-mailem ze dne 21. 9. 2016. Dne 21. 9. 2016 proběhlo jednání ve věci, bylo odročeno za účelem poskytnutí lhůty žalovanému k doplnění požadovaných investic v rámci širšího vypořádání na 2. 11. 2016. Žalobkyně byly vyzvány ke sdělení stanoviska přípisem ze dne 11. 10. 2016. Žalovaný se vyjádřil v podání ze dne 13. 10. 2016. Usnesením ze dne 17. 10. 2016 bylo zastaveno řízení o vzájemném návrhu žalovaného ze dne 1. 10. 2012, jelikož žalovaný vzal tento svůj návrh zpět. Žalovaný se dále vyjádřil v podání ze dne 24. 10. 2016, předložil návrh na mimosoudní dohodu. Dne 2. 11. 2016 proběhlo jednání ve věci, bylo odročeno za účelem pokračování v řízení a to závěrečnými návrhy a vyhlášení rozsudku na 30. 11. 2016. Jednání bylo zrušeno z důvodu odvolání pokynem ze dne 9. 11. 2016, odvolání bylo podáno proti výroku II. usnesení o zastavení řízení o vzájemném návrhu, kterým bylo rozhodnuto, že účastníci řízení nemají mezi sebou vzájemně nárok na náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu. Podáním ze dne 30. 11. 2016 žalovaný požádal o prodloužení lhůty k vyjádření odvolání žalobkyň, ta byla prodloužena usnesením ze dne 6. 12. 2016. Žalovaný se k odvolání vyjádřil ze dne 16. 12. 2016 a 19. 12. 2016. Spis byl předložen Krajskému soudu v Brně dne 29. 12. 2016, usnesením Krajského soudu ze dne 15. 5. 2017 bylo usnesení napadené ve výroku II. zrušeno a věc byla soudu I. stupně vrácena k dalšímu řízení s tím, že rozhodování o nákladech řízení vzájemného návrhu je předčasné, je potřeba rozhodnout až poté, co bude provedeno vlastní vypořádání podílového spoluvlastnictví. Spis byl vrácen zpět Městskému soudu 30. 5. 2017. Dne 18. 9. 2017 bylo nařízeno jednání ve věci na 27. 9. 2017. V podání ze dne 20. 9. 2017 byl učiněn návrh na vstup žalobkyně [příjmení]) do řízení na místo žalobkyně [příjmení]), tzn. žalobkyně [celé jméno žalobkyně] na místo [jméno] [příjmení] s ohledem na převod práv a povinností. Dne 27. 9. 2017 proběhlo jednání ve věci, to bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 4. 10. 2017. Usnesením ze dne 26. 9. 2017 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení na místě dosavadní žalobkyně [příjmení]) [jméno] [příjmení], pouze s žalobkyní [příjmení]) [celé jméno žalobkyně]. Dne 4. 10. 2017 proběhlo jednání ve věci, byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo podílové spoluvlastnictví zrušeno, byl nařízen prodej nemovitých věcí s tím, že bude rozdělen mezi účastníky řízení výtěžek na polovinu. Bylo rozhodnuto o nákladech řízení České republiky a o nákladech řízení mezi účastníky řízení. Rozsudek má č.j. 18 C 7/2010-440. Proti rozsudku podal žalovaný banketní odvolání ze dne 12. 11. 2017, to bylo odůvodněno podáním ze dne 20. 11. 2017. Usnesením ze dne 21. 11. 2017 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Odvolání bylo dále doplněno podáním ze dne 16. 12. 2017, soudní poplatek byl složen dne 20. 12. 2017. Žalovaný podal stížnost na průtahy ze dne 16. 12. 2017. Odvolání bylo rozesláno pokynem ze dne 8. 1. 2018. Žalobkyně se vyjádřila v podání ze dne 29. 1. 2018. Spis byl předložen Krajskému soudu v Brně dne 13. 2. 2018 Krajskému soudu v Brně byl 17. 1. 2019 zaslán souhlas [titul] [jméno] [příjmení] se vstupem do nadepsaného řízení na místo žalobkyně ze dne 14. 1. 2019. Návrh žalobkyně na vstup [titul] [jméno] [příjmení] na místo žalobkyně ze dne 17. 1. 2019. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2019 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení s [titul] [jméno] [příjmení], jakožto se žalobkyní na místo žalobkyně [jméno] [příjmení], č. j. 18 Co 34/2018-468. Bylo doručeno do datové schránky, není tady vyznačena právní moc, nadále je pokračováno v dubnu 2019 s [titul] [jméno] [příjmení], jako se žalobkyní, proto soud další dokazování předmětným spisem shledal jako nadbytečné.

6. Podle lékařské zprávy z [datum] [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně], jedná se o zprávu [anonymizována tři slova]. Žalobkyně uvedla, že je dlouhodobě v zátěžové situaci, cítí se vyčerpaná, flustrovaná, sužovaná obavnými myšlenkami. Byla probrána možnost řešení situace, podpora vč. hospitalizace, tu žalobkyně odmítla, nebyla ani indikována k hospitalizaci bez souhlasu. Objektivně v popředí reakce na stres s úzkostmi depresivní symptomatikou, pacientka nesoidicinální zcela v kontaktu s realitou, byla dle přání pacientky nasazena medikace antidepresivy, byly vydány kontakty na ambulantní psychiatrii a psychoterapii.

7. Dále podle listiny [anonymizována tři slova] [obec], [část obce] – [část obce] žalobkyně žádala, s ohledem na těžce sluchově postiženého syna, s přidělením bytu. Uvedla, že její příjem činí 3 504 Kč měsíčně. Podle dopisu koordinátorky projektu paní [jméno] [příjmení] rodičům [jméno] [příjmení] bylo sděleno, že na základě přihlášky byl zařazen do projektu E-learning pro sluchově postižené žáky. Dopis je z 20. 2. 2006 a v dopise je uvedeno, že s ohledem na vzdálenost trvalého bydliště nelze zajistit zapůjčení výpočetní techniky, která zůstává stále v majetku [ulice] [anonymizováno] [obec]. Podle potvrzení [obec] správy sociálního zabezpečení z 18. 9. 2014 je uvedeno, že pan [jméno] [příjmení] pobírá invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně. Podle potvrzení o zdravotním stavu pan [jméno] [příjmení] ze dne 29. 11. 1995 je dlouhodobě těžce zdravotně postižený, což plyne i z kopie průkazu ZTP, z čestného prohlášení [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 2. 12. 2020 plyne, že s žalobkyní již od r. 2009 nesdílí společnou domácnost, rovněž uvádí, že syn trpí těžkým sluchovým postižením, žili v [obec], manželka dojížděla do [obec], manželku finančně podporoval v letech 2009 – 2018, neboť z důvodu péče o syna nemohla nastoupit do zaměstnání, pobírala pouze sociální příspěvek na péči o syna. Finanční příspěvek žalobce byl velmi významným a možná jediným zdrojem příjmu.

8. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s průběhem řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 18 C 7/2010. Žalobce uplatnil nárok předběžně u žalované u žalované dne 31. 7. 2019, k jeho projednání došlo 8. 12. 2020 a úhrada částky 98.000 Kč byla provedena 9. 12. 2020. Soud má dále za prokázáno, že žalobkyně vyhledala v průběhu soudního sporu odbornou psychickou pomoc, byla jí nasazena antidepresiva, soud má rovněž za prokázána tvrzení žalobkyně ohledně zdravotního stavu jejího syna a také to, že od roku 2009 nesdílí žalobkyně domácnost s manželem, v předmětném období nemohla vykonávat zaměstnání, pobírala pouze sociální příspěvek na péči o syna, manžel ji finančně podporoval.

9. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

10. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

11. Vycházeje z kritérií vymezených v ust. § 31a odst. 3 zákona, řešil zdejší soud otázku přiměřenosti délky posuzovaného řízení. Předmětné řízení trvalo vůči žalobkyni od 20. 1. 2010, kdy byla soudu doručena žaloba, do dubna 2019, kdy bylo vydáno usnesení o pokračování v řízení s jinou žalobkyní s tím, že na usnesení dosud není vyznačena doložka právní moci, celkem délka řízení vůči žalobkyni 9 let a 3 měsíce.

12. Předmětný spor lze řadit ke složitým po procesní a skutkové stránce, věc byla mírně ztížena procesně s ohledem na mnohost účastníků řízení na straně žalující i žalované, která se promítla ve skutečnosti, že účastníci řízení se vyjadřovali jednotlivě a soud rozesílal jejich vyjádření ostatním účastníkům, procesně bylo rozhodováno o odstranění vad vzájemného návrhu, o osvobození žalovaného od povinnosti platit soudní poplatku, o návrhu na přerušení řízení, o zastavení řízení o vzájemném návrhu, opakovaně bylo rozhodováno o znalečném. Předmětem řízení bylo vypořádání spolupodílového vlastnictví nemovitostí mezi sourozenci, bylo třeba stanovit obvyklou cenu několika nemovitostí (rodinný dům a pozemky), skutkově věc závisela na znaleckém zkoumání k obvyklé ceně nemovitostí a dále byl zpracován znalecký posudek i k možnosti reálného rozdělení pozemků dle návrhu žalobců, který byl následně doplněn druhým znaleckým posudkem s úkolem vyhotovit geometrický plán rozdělení, a byla rovněž dále skutkově ztížena tím, že žalovaný se domáhal vypořádání jeho investic vložených do nemovitostí. Následně po vyřízení věci částečným rozsudkem byla ustanovena další znalkyně k určení obvyklé ceny nemovitosti, rodinného domu, a dále k možnosti reálného rozdělení domu, např. s vyčleněním na jednotlivé bytové jednoty. Věc byla řešena na jednom stupni soudní soustavy a také před mediátorem, proběhlo celkem 7 jednání ve věci. Soud prvního stupně vydal ve věci jeden částečný rozsudek, který se týkal jen nemovitostí, představujících pozemky, následně byl vydán rozsudek ohledně zbylých nemovitostí, v žalobkyní vymezeném období pak byla věc sama řešena pouze na jednom stupni soudní soustavy.

13. Posuzované řízení nelze typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jako jsou řízení trestní, řízení o osobnostních nebo pracovněprávních nárocích. Jak už bylo popsáno výše, předmětem řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení a určení výše nájemného za užívanou část nemovitosti. Žalobkyně tvrdila zvýšený význam řízení s ohledem na svou osobní situaci, kdy dlouhodobě žije sama jako matka tří dětí, jedno z dětí má handicap, je ve 3. stupni invalidity. Možnosti vzdělávání staršího syna byly velice složité, škola se nacházela v [obec], žalobkyně bydlela v [obec]. S ohledem na chování žalovaného bylo znemožněno žití žalobkyně v nemovitosti v [obec]. Spor mezi sourozenci vyústil i v to, že se rozpadlo v r. 2009 manželství žalobkyně. Následně žalobkyně kvůli péči o syna nemohla nastoupit do práce a nemohla mít jiný příjem. Byla odkázána pouze na podporu manžela, se kterým ani nežila. V této situaci musela žalobkyně dále vynakládat náklady řízení na právní zastoupení a rovněž i na právní pomoc. Např. sestra žalobkyně se psychicky zhroutila, rovněž mělo vliv na žalobkyni to, že žalovaný byl vůči žalobkyni agresivní, což se projevilo i před jednací síní. Ze všech těchto řízení plyne, že řízení bylo pro žalobkyni velmi zatěžující a zcela zásadní. V předmětné nemovitosti měla žalobkyně v podstatě vázané finanční prostředky, které nemohla získat a byla tedy odkázána pouze na podporu manžela. Žalobkyně rovněž žádala o příspěvek na byt v [obec]. Všechna uvedená tvrzení byla v řízení prokázána, soud tedy uzavřel, že dané řízení, s ohledem na skutečnost, že mělo žalobkyni přinést finanční prostředky, kterých se jí nedostávalo, mělo pro žalobkyni zvýšený význam.

14. Žalobkyně se na délce řízení nijak negativně ani pozitivně nepodílela.

15. Jde-li o činnost soudů, je nutno konstatovat, že postup městského nebyl během řízení vždy plynulý a koncentrovaný, v řízení lze spatřit průtahy, a to již od počátku, když v průběhu prvního roku a tří měsíců řízení byl pouze vybrán soudní poplatek, byla rozeslána žaloba a účastníci řízení byli vyzváni k vyjádření k ustanovení znalce. Dále došlo k průtahům od vydání usnesení o spojení věcí dne 1. 3. 2011, do 7. 11. 2011, kdy bylo řízení částečně zastaveno mezi některými účastníky řízení, a byl ustanoven první znalec ve věci. Dále v období od 21. 5. 2013, kdy bylo odročeno jednání na neurčito za účelem ustanovení dalšího znalce ve věci, ke kterému došlo až 19. 9. 2013. Soud byl nečinný v období od vydání částečného rozsudku dne 21. 8. 2014, do 22. 1. 2015, kdy byli účastníci řízení vyzváni k vyjádření k osobě znalce, je však nutno poznamenat, že průtahy jsou nedlouhé a řízení prodloužily nanejvýš o několik měsíců. Dále již soud v řízení postupoval plynule a bez průtahů.

16. Délku řízení trvajícího vůči žalobkyni 9 let a 3 měsíce je tak nutné považovat za nepřiměřenou, a to zejména kvůli její celkové délce, kdy po celou tuto dobu byla věc sama vedena pouze na jednom stupni soudní soustavy, uvedená délka řízení pak neodpovídá právní ani skutkové složitosti věci, žalobci tak vznikla nemajetková újma, která se presumuje. S ohledem na celkovou délku řízení, význam řízení pro žalobce, který byl shledán zvýšeným, a skutečnosti, že žalobkyně se na délce řízení nijak negativně nepodílela, má soud za to, že je nutno nemajetkovou újmu žalobce odškodnit finančně, jelikož konstatování porušení práva žalobce se nejeví dostatečným.

17. Dle stanoviska Nejvyššího soudu ČR pro poměry České republiky se považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. [částka] až [částka] za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů. Stejně tak lze zvýšit základní částku za příslušný časový úsek v případě, kdy je samotné kompenzační řízení nepřiměřeně dlouhé a žalobce zvýšení odškodnění z tohoto důvodu navrhne. S ohledem na tuto citovanou judikaturu soud uzavřel, že je na místě stanovit základní částku odškodného ve výši [částka] ročně (resp. za prvé dva roky řízení polovina), jelikož délka řízení trvajícího 9 let a 3 měsíce není délkou extrémní a navýšení základní částky ještě neodůvodňuje.

18. Základní částka odškodnění by tak činila za řízení dlouhé 9 let a 3 měsíce celkem 123.750 Kč (8 x 15.000 Kč + 3 x 1.250 Kč). Soud se dále zabýval a vzal v úvahu další kritéria uvedené v § 31a odst. 3 shora cit. zák., která by odůvodňovala případné zvýšení či snížení uvedené částky. Soud má za to, že tuto částku je potřeba snížit s ohledem na skutkovou složitost věci o 10 % a procesní složitost věci o dalších 10 %, a dále tuto částku zvýšit o 10 % za zvýšený význam řízení pro žalobkyni. Soud neshledal nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně za natolik intenzivní, aby mohl mít vliv na modifikaci základní částky s ohledem na relativně krátké období, o které bylo řízení samotnými průtahy prodlouženo, základní částka je tak celkově snížena o 10 % a odškodnění činí 111.375 Kč. Jelikož žalovaná dne 9. 12. 2020 uhradila žalobci částku 98.000 Kč, soud rozhodl tak, že je povinna zaplatit žalobkyni zbylou část odškodnění ve výši 13.375 Kč, žalobu o další finanční plnění zamítl (výrok IV. rozsudku) a současně rozhodl o tom, že je žalovaná dále povinna zaplatit žalobci zákonné úroky z prodlení od 1. 2. 2020 do 9. 12. 2020, po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání nároku žalovanou podle § 15 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu, když nárok byl uplatněn dne 31. 7. 2019 (výrok III. rozsudku), z tohoto důvodu byly částečně zamítnuty úroky z prodlení požadované od data dřívějšího (výrok II. rozsudku). Soud přitom rozhodl o 15 denní lhůtě k plnění v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

19. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, má proto právo na plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud přitom rozhodl o 15 denní lhůtě k plnění v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

20. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek 2.000 Kč a dále odměna advokáta za následující úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne 16. 12. 2020, podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3.100 Kč za jeden úkon z tarifní hodnoty 50.000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky, 3 x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 cit vyhlášky, celkem 900 Kč. Soud přiznal rovněž náhradu 21 % DPH ve výši 2.142 Kč, jehož je zástupce žalobce plátcem. Celkem tedy soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení 14.342 Kč. Náhrada za předběžné uplatnění nároku u žalované nebyla přiznána s odkazem na § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb.