18 C 8/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Marcelou Zbořilovou ve věci žalobce: Jméno žalobce A , nar. Datum narození žalobce A t.č. název státní instituce zastoupený Jméno žalobce B , advokátem sídlem adresa proti žalované: stát, organizační složka státu se sídlem adresa jednající Jméno žalované se sídlem Adresa žalované o náhradu nemajetkové újmy

I. Zamítá se žaloba o zaplacení 10 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se v řízení domáhá odškodnění nemajetkové újmy způsobené žalobci tím, že v době výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici , adresa, byl žalobce minimálně v období od , datum, do , datum, vystaven škodlivému vlivu kouření cigaret a zápachu z kouření, čímž došlo k porušení § 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a dále dle § 8 odst. 1 písm. e), j), k) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Žalobce byl nucen sdílet společný prostor s kuřáky, kteří kouřili mimo vyznačené prostory, žalobce přitom trpí astmatem a jeho zdravotní stav byl tak zhoršován. Vězeňská služba přitom dostatečně nezasáhla proti porušením právních předpisů. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne , datum, , ta jej vyřídila stanoviskem ze dne , datum, , dle kterého neshledala existenci nesprávného úředního postupu, a tedy důvodnost nároku žalobce.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, uvedla, že žalobce u ní uplatnil svůj nárok dne , datum, žádostí ze dne , datum, na nemajetkovou újmu v celkové výši 10 000 000 Kč. K projednání nároku žalobce došlo dne , datum, , žalovaná neshledala existenci odpovědnostního titulu a žádost zamítla. Žalovaná dále uvedla, že problematika kouření je upravena vnitřním předpisem věznice, a to Nařízením ředitelky věznice č. 39/2020, kterým se stanoví opatření k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky ve Věznici , adresa, . V něm je stanoven zákaz kouření ve všech vnitřních a vnějších prostorách věznice s výjimkou prostor ke kouření vyhrazených, které se nachází mj. na ubytovnách odsouzených. Jakékoliv kouření mimo vyhrazené prostory je kázeňským deliktem. Žalovaná poukázala na to, že v období od , datum, do , datum, zaměstnanci Vězeňské služby plnili své povinnosti, odhalili porušení zákazu kouření u tří odsouzených a všem byl uložen kázeňský trest. Porušování zákazů kouření není nesprávným úředním postupem Vězeňské služby, ale individuálním porušením kázně jednotlivého odsouzeného. Žalovaná nadto zdůraznila, že žalobce kouřil od roku , rok, denně konopí. Z uvedených důvodů (neexistence odpovědnostního titulu) žalovaná navrhuje žalobu zamítnout a požaduje přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Na jednání dne , datum, byl žalobce vyzván podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby upřesnil v jakých případech a časech postupovala Vězeňská služba, Věznice , adresa, v rozporu s právními předpisy, případně nařízením ředitelky věznice, tak že žalobce byl vystaven jím tvrzenému zásahu v poměrně masivním měřítku škodlivému vlivu tabákového kouře; žalobce měl uvést jednotlivé případy, popsat, jak reagovala Vězeňská služba, zda byla žalobcem upozorněna, kdy k takovým případům došlo; žalobce měl dále popsat v čem konkrétně spočívá nemajetková újma žalobce a odůvodnit vyčíslení nemajetkové újmy ve výši 10 000 000 Kč; žalobce měl označit ke svým tvrzením důkazy k jejich prokázání. Žalobce byl poučen o riziku neúspěchu ve věci z důvodu neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Na výzvu soudu reagoval žalobce prostřednictvím ustanoveného zástupce z řad advokátů tak, že byl vystavován kouři v období od , datum, , počet a prostory kuřáren neodpovídaly kapacitně počtu kuřáků ve věznici, kouř pronikal na chodby i na cely. Ve Věznici , adresa, nebylo zřízeno speciální nekuřácké oddělení. Žalobce byl v roce , rok, přesunut do Věznice , adresa, , kde takové oddělení je. V důsledku pasivního kouření se zhoršoval zdravotní stav žalobce, který trpí astmatem.

4. Soud ve věci zjistil z důkazů následující. Ze zdravotního záznamu ze dne , datum, z důvodu odpovědi na dotazy vznesené advokátem odsouzeného , jméno FO, , Jméno žalobce B, , se podává, že žalobce nastoupil do Věznice , adresa, , datum, , závěr vyšetření je astma bronchiále, doporučení nepobývat v zakouřeném prostředí, během následných kontrol v ordinaci zdravotního střediska z důvodu kontroly tlaku krevního před a po návratu z eskort byl pacient vždy bez potíží, tj. neudával potíže s dýcháním, při poslechovém vyšetření plic bylo vždy dýchání čisté, bez spastických dýchacích fenomenů, hodnoty TK byly opakovaně v mezích normy. Dotaz týkající se vhodnosti pobývaní pacienta v zakouřeném prostředí má jednoznačnou odpověď, pobyt není vhodný pro žádného člověka, natož pro pacienta, který se léčí s astmatem. Ve Věznici , adresa, je odsouzeným povoleno kouřit pouze v místnostech označených jako kuřárny, na ložnicích a v jiných společných prostorách je kouření zakázáno, tudíž by se odsouzený nekuřák neměl do přímého kontaktu s cigaretových kouřem dostat.

5. Podle lékařské zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, závěr astma bronchiále, kontrola za 6 měsíců. Podle lékařské zprávy téhož lékaře ze , datum, závěr astma bronchiále, doporučení nepobývat v zakouřeném a prašném prostředí, kontrola za 6 měsíců.

6. Podle usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , byla odmítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v ponechání žalobce ve věznici, kde je vystaven vlivu kouření, čímž je ohrožováno jeho zdraví, žaloba byla odmítnuta pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, kdy žalobce nevyčerpal veškeré právní prostředky možné ochrany v případě podání zápůrčí zásahové žaloby, kterou podal ještě před sdělením výsledku šetření podnětu podle § 16a odst. 5 zákona o státním zastupitelství.

7. Podle vyjádření veřejného ochránce práv ze dne , datum, určeného žalobci veřejný ochránce práv reagoval na dopis žalobce z , datum, , ve kterém si stěžuje, že je vystaven ve Věznici , adresa, účinkům pasivního kouření (není zde zřízen nekuřácký oddíl), žalobce byl odkázán, pokud věznice nezajistila žádné z možných řešení ochrany zdraví nekuřáků, aby podal stížnost na oddělení prevence a stížností, dále mohl požádat o přemístění do jiné věznice. Žalovaná, , právnická osoba, , vyrozuměla žalobce přípisem z , datum, , že obdržela , datum, jeho žádost o umístění jakožto nekuřáka odděleně od kuřáků a žádost byla postoupena Generálnímu ředitelství Vězeňské služby ČR. Podle vyrozumění Vězeňské služby, Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR ze dne , datum, , vyjádření ke stížnosti na léčebnou péči poskytovanou ve Věznici , adresa, ze dne , datum, , si žalobce stěžuje, že lékař nepřijímá řádně se hlásící pacienty do ordinace, Generální ředitelství uzavřelo, že nedošlo k pochybení při poskytování lékařské péče ve Věznici , adresa, a stížnost byla vyhodnocena jako nedůvodná. Podle záznamu o stížnosti ze dne , datum, , učinil žalobce Vězeňské službě, Věznice , adresa, , cílem stížnosti je, aby žalobce nepobýval v kuřáckém prostředí, čehož se snaží marně domoci, neobdržel dosud odpověď na jeho podání z , datum, , které adresoval na Generální ředitelství Vězeňské služby ČR, a žádal okamžité zjednání nápravy.

8. Podle zprávy o šetření ve věci kouření ve Věznici , adresa, veřejného ochránce práv ze dne , datum, v případě této věznice (rozdílné od Věznice , adresa, - pozn. soudu) o bylo shledáno pochybení v tom, že odsouzení nekuřáci byli pravidelně vystavováni negativnímu účinku pasivního kouření ze strany odsouzených kuřáků, veřejná ochránkyně práv v šetření shrnula 5 způsobů řešení oddělení kuřáků a nekuřáků, a to zřízení čistě nekuřáckého oddílu, dále zřízení kuřárny vně oddílu, za třetí zřízení ovětrávané kuřárny podobně jako na letištích, za čtvrté kuřárny na oddílu a za páté, zejména v dřívějších dobách v některých věznicích fungovaly kuřácké ložnice, což bylo považováno za nejméně vhodné řešení. Je uvedeno, že každá věznice je stavebně unikátní prostor a nelze jedno řešení aplikovat v každé věznici, z představených řešení lze v každé z věznic některé využít.

9. Podle Sbírky nařízení ředitelky Věznice , adresa, , nařízení č. 39/2000, kterým se stanoví opatření k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky ve Věznici , adresa, , tak je stanoveno, jsou stanovena nekuřácká pracoviště a prostory čl. 2, kdy je uvedeno, že je zakázáno kouřit ve vnitřních i vnějších prostorách věznice, zejména budov spravovaných a užívaných věznicí včetně všech zařízení určených pro společné stravování, v kancelářích, na všech pracovištích, chodbách a sociálních zařízeních s výjimkou prostor ke kouření vyhrazených označených grafickými značkami, při výkonu práce, jestliže v důsledku kouření může dojít k bezprostřednímu ohrožení života, zdraví nebo majetku, a na poradách a jednáních konaných v uzavřených prostorách, za nekuřácká pracoviště a prostory se vyhlašují objekty administrativní, zdravotnické, pomocné, technické a výrobní, skladů, ubytovací a tak dále, veškeré komunikace, tj. silnice, chodníky, schodiště, sportoviště, případně jiné prostory, a služební vozidla Věznice , adresa, , čl. 3 vyjmenovává prostory vyhrazené ke kouření, kdy jsou vypočteny v písmenech a) až k) jednotlivé prostory, kde je kouření povoleno, je uvedeno, že prostory vyhrazené ke kouření musí mít dostatečné větrání, musí být vybaveny nehořlavými popelníky, v těchto prostorách nesmí být ukládán žádný hořlavý materiál. Dle čl. 4 závěrečná ustanovení, za dodržování zákazu odsouzenými a ostatními osobami, které se pohybují v prostorách věznice, kde je kouření zakázáno, odpovídají příslušní zaměstnanci věznice v rozsahu své působnosti, vedoucí zaměstnanci na všech stupních řízení a technik požární ochrany a bezpečnosti práce provádějí kontrolu nad dodržováním výše uvedených opatření směřujících k ochraně před škodlivými účinky tabákových výrobků v rozsahu své působnosti, z případných porušení vyvozují důsledky, porušení zákazů vyplývajících z tohoto nařízení bude se všemi důsledky hodnoceno a řešeno jako porušení základní povinnosti vyplývající z pracovního poměru nebo porušení služební kázně.

10. Dle rozsudku Okresního soudu v , adresa, , č. j. , číslo jednací, , ze dne , datum, , se v tomto řízení se žalobce proti téže žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy 100 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu Vězeňské služby ve Věznici , adresa, , kde byl současně žalobce umístěn v oddíle, kde byli kuřáci, a byl vystaven kouři a zápachu z kouření, žaloba byla zamítnuta s tím, že byla shledaná důvodná námitka promlčení vznesená žalovanou. Rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, .

11. Ze záznamů o kázeňských přestupcích a rozhodnutích vyžádaných u Věznice , adresa, soud zjistil následující. Podle záznamu o kázeňském přestupku ze dne , datum, , odsouzený , jméno FO, seděl u stolu a kouřil dne , datum, . Podle rozhodnutí ze , datum, o uložení kázeňského trestu odsouzenému bylo , adresa, za tento přestupek uložen kázeňský trest, a to zákaz přijetí jednoho balíčku v kalendářním roce. Podle záznamu o kázeňském přestupku tento byl zaznamenán , datum, , odsouzený , jméno FO, , přestupek spočíval v tom, že v prostoru vstupu na malou chodbu u WC odsouzený kouřil zapálenou cigaretu. Podle rozhodnutí ze dne , datum, uložení kázeňského trestu byl shledán vinným z přestupku a byla mu uložena důtka. Podle záznamu o kázeňském přestupku odsouzený , jméno FO, dne , datum, kouřil u okna ložnice zapálenou cigaretu, byl přistižen dozorcem podle služebního záznamu, bylo vydáno rozhodnutí o uložení kázeňského trestu odsouzenému, a to důtka, rozhodnutí neobsahuje datum.

12. Podle vyjádření k žádosti o součinnost Vězeňské služby ČR, Generálního ředitelství Vězeňské služby ze dne , datum, vystaveného na základě žádosti žalované ze dne , datum, ve věci odškodnění žalobce, se podává, že žalobce kouřil od roku , rok, denně konopí, je v péči plicní ordinace v , název města, , podle bodu 3, na základě žádosti ze strany Krajského státního zastupitelství v , adresa, ze dne , datum, , kam podal odsouzený více podnětů, bylo již dříve zahájeno šetření ze strany oddělení prevence a stížností, z toho vyplývá, že toto oddělení neobdrželo a neřešilo žádnou stížnost odsouzeného, tedy žalobce, týkající se porušení zákazu kouření, stížnost podobného znění neobdrželo oddělení stížností za celou dobu umístění odsouzeného ve Věznici , adresa, ani od žádného jiného odsouzeného, k danému šetření podal vyjádření mimo jiné i vedoucí oddělení výkonu trestů, doplňuje se, že jmenovaný odsouzený, je jinak notorický stěžovatel, již od počátku svého pobytu ve Věznici , adresa, .

13. Mezi účastníky řízení bylo nesporné předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované, a to podáním ze dne , datum, , doručeným , datum, , žalobce se domáhal odškodnění nemajetkové újmy z nesprávného úředního postupu Vězeňské služby ve výši 10 000 000 Kč, žádost byla projednána dne , datum, , žalovaná neshledala existenci odpovědnostního titulu. Dále je mezi účastníky řízení nesporné, že žalobce pobýval ve Věznici , adresa, ode dne , datum, do července , rok, .

14. Soud zamítl návrh žalobce na provedení účastnického výslechu, když k takovému důkaznímu návrhu chyběla relevantní tvrzení k jejich prokázání.

15. Soud má za prokázaný či nesporný následující skutkový stav. Žalobce byl umístěn ve Věznici , adresa, v období od , datum, do července , rok, . Věznice , adresa, nemá zřízeno speciální nekuřácké oddělení. Věznice , adresa, má upraveno kouření ve věznici nařízením ředitelky č. 39/2000, podle kterého je kouření povoleno pouze ve vyhrazených prostorách, zjištěné porušení zákazu kouření je kázeňským deliktem. Žalobce trpí onemocněním astma bronchiale, dochází na pravidelné kontroly k lékaři, nedoporučuje se pobyt v zakouřených prostorách. Žalobce se domáhal přeložení do jiné věznice v průběhu jeho umístění ve Věznici , adresa, . Oddělení prevence a stížností Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR neobdrželo od žalobce ani jiného odsouzeného žádnou stížnost týkající se porušení zákazu kouření v období umístění žalobce v předmětné věznici. V období od , datum, do , datum, zaměstnanci Vězeňské služby odhalili porušení zákazu kouření u tří odsouzených a všem byl uložen kázeňský trest. Žalobce se proti téže žalované domáhal u Okresního soudu v , adresa, , č. j. , číslo jednací, , ze dne , datum, , náhrady nemajetkové újmy 100 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu Vězeňské služby ve Věznici , adresa, , kde byl současně žalobce umístěn v oddíle, kde byli kuřáci, a byl vystaven kouři a zápachu z kouření, žaloba byla zamítnuta s tím, že byla shledaná důvodná námitka promlčení vznesená žalovanou. Rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, . Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , byla odmítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v ponechání žalobce ve věznici, kde je vystaven vlivu kouření, čímž je ohrožováno jeho zdraví, žaloba byla odmítnuta pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, kdy žalobce nevyčerpal veškeré právní prostředky možné ochrany v případě podání zápůrčí zásahové žaloby, kterou podal ještě před sdělením výsledku šetření podnětu podle § 16a odst. 5 zákona o státním zastupitelství. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne , datum, , kdy se domáhal odškodnění nemajetkové újmy z nesprávného úředního postupu Vězeňské služby ve výši 10 000 000 Kč, žádost byla projednána dne , datum, , žalovaná neshledala existenci odpovědnostního titulu a žádost zamítla.

16. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících právních ustanovení.

17. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, trest může být vykonáván jen takovým způsobem, který respektuje důstojnost osobnosti odsouzeného a omezuje škodlivé účinky zbavení svobody; tím však nesmí být ohrožena potřeba ochrany společnosti. Dle § 37 odst. není-li dále stanoveno jinak, řídí se odpovědnost za škodu způsobenou během výkonu trestu a podmínky jejího uplatnění občanským zákoníkem.

19. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle výše citovaného zákona č. 82/1998 Sb., je nutno, aby byly naplněny následující podmínky. Existence odpovědnostního titulu, tedy nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí, dále vznik škody a současně také příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou, přičemž všechny tyto podmínky musí být splněny současně. Předně se soud ve věci zabýval tím, zda je splněna podmínka odpovědnostního titulu spočívajícího v žalobci tvrzeném nesprávném úředním postupu. Za nesprávný úřední postup dle výše uvedeného zákona nelze považovat jakékoliv pochybení v řízení, ale pouze takové porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, které se neodrazí bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.5.2012 sp.zn. 28 Cdo 3013/2011).

20. Žalobce v řízení uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy žalobce z nesprávného úředního postupu Vězeňské služby ČR. K obdobnému nároku (týkajícího se poskytnutí zdravotních služeb osobě ve výkonu trestu odnětí svobody) jiného poškozeného se vyjádřil Nejvyšší soudu v rozsudku ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2478/2015, dle něhož odpovědnost za škodu (újmu) způsobenou odsouzenému v průběhu výkonu trestu, jakož i podmínky jejího uplatnění se ve smyslu § 37 zák. č. 169/1999 Sb. řídí občanským zákoníkem, ledaže by ke vzniku škody (újmy) odsouzeného došlo v důsledku výkonu práv a povinností orgánů veřejné moci; v takovém případě se použije úprava obsažená v zákoně č. 82/1998 Sb. Nesprávným úředním postupem orgánů Vězeňské služby ve smyslu § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je i porušení povinnosti přijmout preventivní opatření k ochraně života a zdraví vězňů, a rovněž porušení povinnosti zajistit vězni včasné poskytnutí odpovídající zdravotní péče. Ve věci nelze shledat existenci odpovědnostního titulu, když žalobce jako nesprávný úřední postup označil nedostatečnou ochranu žalobce před škodlivými vlivy tabákového kouře v období umístění žalobce ve Věznici , adresa, . V řízení nebylo shledáno porušení žádného právního ustanovení Vězeňskou službou předmětné věznice. V samotné věznici byl zvolen přístup v ochraně před tabákovým kouřem zřízením oddělených prostor, kuřáren, a to Nařízením ředitelky věznice č. 39/2000, dodržování zákazu kouření bylo kontrolováno a sankcionováno příslušníky Vězeňské služby. V řízení nebylo prokázáno ani konkrétně tvrzeno masivní vystavení žalobce tabákovému kouři. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl, aniž se zabýval dalšími podmínkami odpovědnosti státu za škodu. Zdejší soud tedy uzavírá, že přijetím nařízení č. 39/2000 a dohledem nad dodržováním zákazu kouření byla přijata dostatečná preventivní opatření k ochraně zdraví žalobce, současně v řízení z provedeného dokazování nevyplynulo zhoršení zdravotního stavu žalobce v důsledku žalobcem tvrzeného masivního vystavení vlivu tabákového kouře. Zřízení oddělených prostor pro kouření bylo připuštěno jako jedno z možných preventivních opatřeních i ve vyjádření veřejné ochránkyně práv k problematice kouření ve věznicích ze dne , datum, .

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch. Úspěch ve věci měla žalovaná, soud proto rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení, výše nákladů žalované je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za provedené úkony (vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast na jednání) ve výši 300,- Kč za úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 900,- Kč, lhůta k plnění byla stanovena třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř.