18 C 83/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa o zaplacení 410 000 Kč s příslušenstvím a omluvu

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 122 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 16. 5. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaslat žalobkyni písemnou omluvu ve znění:„ [země] [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizována čtyři slova] [celé jméno žalobkyně], [anonymizováno] [datum], [anonymizováno] [adresa žalobkyně], [anonymizována dvě slova] [země] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] [role v řízení], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá, co do částky 287 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 15. 5. 2020 do zaplacení, a co do úroku z prodlení z částky 122 400 Kč ve výši 8,05 % ročně za den 15. 5. 2020.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 456 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení částky 410 000 Kč s příslušenstvím a dále poskytnutí písemné omluvy následujícího znění:„ [země] [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizována čtyři slova] [celé jméno žalobkyně], [anonymizováno] [datum], [anonymizováno] [adresa žalobkyně], [anonymizována dvě slova] [země] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [země] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [země], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] [role v řízení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova]. [anonymizována dvě slova] [země] [anonymizována čtyři slova] [celé jméno žalobkyně] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ Shora uvedených nároků se žalobkyně domáhá z titulu nepřiměřené délky řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo zahájeno žalobou podanou [právnická osoba], dne 8. 6. 2001 podáním žaloby na zaplacení korunového ekvivalentu jistiny ve výši 7 316 872,80 USD, což bylo dle [právnická osoba], 243 600 646,13 Kč. Žalovaná částka měla představovat z částky skutečnou škodu ve výši 239 191 187,3 Kč a ušlý zisk ve výši 4 469 459,73 Kč. Posledním rozhodnutím ve věci bylo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], kterým byla odmítnuta ústavní stížnost žalobkyně. Uvedené usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 21. 5. 2019. Celková délka řízení tak činila od 8. 6. 2001 do 21. 5. 2019, sedmnáct let a jedenáct měsíců. Žalobkyně požaduje 17 000 Kč za rok trvání řízení. Takto zjištěnou základní částku žalobkyně navrhuje navýšit o 20 % s ohledem na to, že žalobkyni nelze ničeho v průběhu řízení vytknout. Dále žalobkyně požaduje navýšení částky o dalších 20 % s ohledem na to, že řízení probíhalo pouze na jednom stupni soudní soustavy, a konečně žalobkyně požaduje navýšení o 50 % s ohledem na význam předmětu řízení pro žalobkyni. Celkem žalobkyně požaduje částku 410 000 Kč a dále žalobkyně požaduje shora formulovanou písemnou omluvu žalované.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok nepřiznává. Žalovaná vznesla námitku litispendence a res iudicata, neboť žalobkyně požaduje další náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vztahující se k nároku na náhradu škody poškozeného z jednání žalobkyně. Řízení bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 26/2016, kde byla požadována náhrada nemajetkové újmy nesprávným úředním postupem v řízení původně vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne 15. 11. 2019 žádostí ze dne 15. 11. 2019 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění za nepřiměřenou délku předmětného řízení. Učinila nespornou, že celková délka řízení činila 17 let a 10 měsíců, tedy od července 2003 do května 2019. Žalovaná poukazuje na to, že žalobkyně se o řízení dozvěděla až dne 3. 7. 2003 a od tohoto data tak mohla být v nejistotě ohledně výsledku řízení. Řízení bylo po stránce skutkové i právní velmi složité, pro komplikovanost a odbornost řešeného případu musel nalézací soud přibrat znalecký ústav. Řízení bylo vedeno před třemi stupni soudů a u Ústavního soudu. Význam předmětu řízení považuje žalovaná za nízký a sporuje, že se jednalo o pracovněprávní spor jak tvrdí žalobkyně. Předmětem posouzení byla prostá náhrada škody. Dále žalovaná poukazuje na to, že na straně žalovaných se jednalo o silně sdílenou újmu. Co se týká požadavku na poskytnutí omluvy, její text značně přesahuje rámec odškodnění v rámci nepřiměřené délky řízení a nemůže být akceptován.

3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobkyně uplatnila svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 15. 11. 2019. Žalovaná nárok žalobce v rámci šestiměsíční doby neprojednala s odůvodněním, že jí nebyl soudem zapůjčen dotčený spis. Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

4. Soud se v prvé řadě zabýval námitkou překážky litispendence či res iudicata vznesenou žalovanou. Žalovaná tuto námitku odůvodnila tím, že u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 26/2016 byla požadována náhrada nemajetkové újmy nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. K tomu soud považuje za nutné uvést, že v rámci zmíněného řízení vedeného u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení náhrady škody ve výši 1 156 974 Kč a jednak nemajetkové újmy ve výši 13 000 000 Kč. Z rozsudku [název soudu], č. j. [spisová značka], ze dne 14. 1. 2019 vzal soud za prokázané, že v tomto řízení bylo rozhodováno o nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy a náhrady škody, která jí měla vzniknout v souvislosti s nezákonným rozhodnutím v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Jednalo se o nároky z nezákonného trestního stíhání, tedy o nárok odlišný než jaký byl uplatněn v rámci tohoto řízení. Námitka tedy res iudicata či námitka litispendence vznesená žalovanou tak nebyla soudem shledána důvodnou.

5. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka], vzal soud za prokázané následující: Dne 8. 6. 2001 byla podána žaloba žalobcem [příjmení] [anonymizováno] vůči šesti žalovaným, jako žalovaná č. 5 je označena žalobkyně [celé jméno žalobkyně]. Následně byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, což žalobce učinil dne 25. 9. 2001. Dne 11. 10. 2001 byl žalobce opakovaně vyzván k doplnění žaloby a předložení úplných vyhotovení znění žaloby, což žalobce učinil dne 28. 11. 2001. Usnesením ze dne 5. 12. 2001 soud vyzval žalované, aby se ve lhůtě 60 dnů vyjádřili k podané žalobě, žalované [celé jméno žalobkyně] byla žaloba doručena dne 17. 12. 2001 [celé jméno žalobkyně] se ve věci vyjádřila dne 1. 2. 2002. Dne 11. 2. 2002 se vyjádřila další z žalovaných. Dne 15. 2. 2002 další z žalovaných. Dne 7. 3. 2002 se vyjádřil třetí žalovaný. Následně došlo u páté žalované ke změně v právním zastoupen. Dne 6. 1. 2003 se ve věci znovu vyjádřila pátá žalovaná. Dne 6. 4. 2004 se ve věci znovu vyjádřila pátá žalovaná. Referátem soudce ze dne 28. 6. 2004 bylo ve věci nařízeno jednání na den 20. 9. 2004. Následně žalobce podal návrh na přerušení řízení a usnesením soudu ze dne 2. 9. 2004 bylo řízení přerušeno do doby pravomocného skončení trestního řízení ve věci obžalovaných [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 6. 9. 2004 podala pátá žalovaná [celé jméno žalobkyně] návrh na pokračování v řízení. Usnesením soudu ze dne 14. 9. 2004 byl ještě žalobce vyzván k doplnění žaloby. Následně se ve věci ještě vyjádřila pátá žalovaná a vznesla námitku promlčení. Usnesením ze dne 4. 10. 2004 bylo řízení zastaveno co do částky 242 392 688,63 Kč a dále byla připuštěna změna žaloby, kdy ve vztahu k žalované č. 5 se jednalo o částku 154 345,50 Kč. Dne 5. 10. 2004 žalobce ještě změnil žalobu. Do usnesení o zastavení řízení bylo podáno dne 24. 10. 2004 odvolání čtvrtou žalovanou a rovněž dne 26. 10. 2004 žalobkyní. Dne 29. 12. 2004 se ve věci vyjadřovala pátá žalovaná. Usnesením [název soudu] ze dne 20. 7. 2005 bylo rozhodnuto o tom, že usnesení o zastavení řízení se zrušuje – ve výroku o odmítnutí žaloby se zrušuje. Věc byla vrácena zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Následně byla věc znovu předložena [název soudu] ze dne 22. 11. 2005 k rozhodnutí o odvolání páté žalované proti usnesení o přerušení řízení. Usnesením [název soudu] ze dne 25. 11. 2005 bylo rozhodnuto o zrušení usnesení soudu prvního stupně, kterým soud řízení přerušil. Dále se dne 18. 1. 2006 ve věci vyjádřila ještě pátá žalovaná. Dne 23. 11. 2006 se ještě vyjádřil žalobce a usnesením soudu ze dne 4. 12. 2006 byl řízení znovu přerušeno do pravomocného skončení trestního řízení ve věci obžalovaných – žalobců 1-5, vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 15. 12. 2006 podala žalobkyně proti tomuto usnesení odvolání. Věc byla dne 3. 4. 2007 předložena [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. [název soudu] usnesením ze dne 13. 4. 2007 změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že řízení se nepřerušuje. Odvolací soud konstatoval, že skutkové okolnosti, z nichž žalobce dovozuje svůj nárok v tomto řízení, jsou zcela odlišné od skutku, který je žalovaným kladen za vinu v předmětném trestním řízení. Následně se ve věci vyjádřila pátá žalovaná a navrhla vydání částečného rozsudku, kterým by ve vztahu k ní soud žalobu zamítl. Podáním ze dne 5. 5. 2008 pátá žalovaná upozornila na to, že dosud nebylo rozhodnuto o změně žaloby ze dne 5. 10. 2004. Dne 16. 6 2008 se ve věci ještě vyjádřil žalobce. Dne 20. 1. 2009 se ve věci znovu vyjádřila čtvrtá žalovaná a vznesla námitku promlčení. Dne 15. 1. 2009 se ve věci ještě vyjádřila prvá žalovaná. Dne 26. 1. 2009 ve věci proběhlo jednání, na kterém bylo připuštěno rozšíření změny žaloby dle návrhu žalobce ze dne 5. 10. 2004. Žalobce byl vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů. Jednání bylo odročeno na den 20. 4. 2009. Toto jednání však bylo na pokyn soudkyně odvoláno. Dne 22. 4. 2009 se ve věci vyjádřila šestá žalovaná. Usnesením ze dne 14. 8. 2009 soud vyzval žalobce, aby ještě doplnil svá tvrzení a navrhl důkazy k prokázání výše škody, kterou žalobce uplatnil v trestním řízení. Žalobce požádal dne 15. 9. 2009 o prodloužení lhůty k doplnění těchto skutkových tvrzení. Dne 15. 9. 2009 se ve věci vyjádřila pátá žalovaná. Znovu ještě dne 16.

9. Dne 18. 9. 2009 žalobkyně ještě doplnila některá skutková tvrzení ve vztahu k žalované č.

6. Dne 2. 10. 2009 se ve věci znovu vyjádřila pátá žalovaná. Dne 6. 10. 2009 se šestá žalovaná vyjadřovala tak, že nemá námitek vůči vyloučení částečného řízení týkající se této žalované k samostatnému projednání. Dne 11. 11. 2009 se vyjadřuje na výzvu soudu žalobce. Dne 14. 1. 2010 opět vyjádření žalobce. Na toto reaguje dne 22. 1. 2009 pátá žalovaná, dne 23. 1. 2009 prvá žalovaná, dne 22. 2. 2010 se ve věci vyjadřuje druhý žalovaný k doplnění skutkových tvrzení ze strany žalobkyně. Dne 30. 3. 2010 ještě žalobce doplňuje svá skutková tvrzení. Dne 2. 4. 2010 ještě se vyjadřuje žalobce. Na toto znovu reaguje pátá žalovaná vyjádřením ze dne 22. 4. 2010. Stejný den rovněž šestá žalovaná. Usnesením ze dne 3. 5. 2010 soud opět rozhodl o přerušení řízení do doby pravomocného skončení trestního řízení ve věci žalovaných - vedené pro trestní stíhání žalovaných pro trestný čin úvěrového podvodu, které bylo znovu zahájeno dne 9. 7. 2009 pod [číslo jednací]. Proti tomuto podal zástupce páté žalované odvolání, a to dne 20. 5. 2010. Věc byla dne 7. 9. 2010 předložena odvolacímu soudu, který ve věci rozhodl usnesením ze dne 9. 9. 2010 tak, že se usnesení soudu prvního stupně mění tak, že řízení se nepřerušuje. Odvolací soud v rámci svého odůvodnění uvedl, že není možné přerušit toto řízení s odkazem na ekonomičnost řízení, když naopak ve vztahu k současným žalovaným, dalším čtyřem účastníkům řízení je další vyčkávání na výsledek trestního řízení nejen neekonomické, ale i neetické. Navíc v průběhu řízení byla vznesena námitka promlčení, a to s ohledem na měnící se požadavky žalobkyně, tj. s ohledem na měnící se požadavky žalobkyně je třeba dát do souladu znění žaloby a rozhodnutí o jejím připuštění právě s námitkou promlčení, když o odpovědnosti zbylých žalovaných, kteří již nejsou trestně stíháni, nelze uvažovat jako o odpovědnosti za škodu způsobenou úmyslným trestným činem. Následně bylo ve věci nařízeno jednání, které proběhlo dne 25. 2. 2011. Na tomto jednání bylo řízení částečně zastaveno co do částky 7 316 872,80 USD s příslušenstvím a dále byla připuštěn změna žaloby. Zřejmě výsledkem tohoto bylo zastavení řízení co do částky 24 012,30 USD a nadále bylo řízení vedeno pro částku 7 292 860,57 USD s příslušenstvím. Dne 25. 2. 2011 bere žalobce žalobu částečně zpět. Jedná se o zpětvzetí, o kterém bylo rozhodnuto na shora citovaném jednání soudu, kde se ve věci opět vyjadřovali žalovaní. Žalobce dne 11. 4. 2011 ještě doplňoval některé listinné důkazy. Dne 12. 4. 2011 se ve věci vyjadřuje pátá žalovaná. Další jednání ve věci proběhlo dne 17. 6. 2011, kdy byly čteny listinné důkazy. Jednání bylo odročeno na den 5. 9. 2011. V mezidobí opět vyjádření žalobce i páté žalované. Další jednání ve věci proběhlo dne 14. 10. 2011. Na tomto jednání ještě čteny listinné důkazy, vyslechnut žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení], žalovaná [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Jednání bylo odročeno na den 28. 11. 2011 za účelem dalšího dokazování. Dne 28. 11. 2011 ve věci proběhlo další jednání. Na tomto byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dále svědek [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení]. Jednání bylo odročeno za účelem předvolání další svědkyně na den 18. 1. 2012. Následně v mezidobí ještě předkládány další listinné důkazy. Dne 24. 2. 2012 ve věci proběhlo další jednání. Tam byla vyslechnuta žalovaná [jméno] [příjmení] a jednání bylo odročeno na den 9. 3. 2012 dne 9. 3. 2012 bylo při jednání prováděno množství listinných důkazů. Jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování, zadání znaleckého posudku na den 25. 4. 2012. Následně se ve věci opět vyjadřovali žalovaní i žalobce, přičemž dne 20. 3. 2012 žalobce předložil návrh otázek pro znalce. Usnesením soudu ze dne 2. 4. 2012 byl ve věci ustanoven znalecký ústav z oboru ekonomiky ke zpracování znaleckého posudku. Proti osobě ustanoveného znalce podal dne 17. 4. 2012 žalobce námitky. Přípisem soudu ze dne 20. 4. 2012 byli ostatní účastníci vyzváni, aby se vyjádřili k námitkám vůči znaleckému ústavu, což účastníci následně učinili. Usnesením ze dne 15. 5. 2012 Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl, že [obec] [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizována dvě slova], není vyloučena z projednávání věci. Usnesením ze dne 23. 7. 2012 bylo rozhodnuto o svědečném pro svědka [jméno] [příjmení]. Dne 16. 1. 2013 se ve věci vyjadřuje pátá žalovaná. Dne 20. 2. 2013 požádal znalecký ústav o prodloužení termínu pro vyhotovení znaleckého posudku. Dne 14. 3. 2013 zaslal znalecký ústav soudu vyhotovený znalecký posudek. Následně byli účastníci vyzváni k vyjádření se ke znaleckému posudku, což třetí žalovaná učinila dne 8. 4. 2013, druhý žalovaný den 23. 4. 2013, pátá žalovaná dne 30. 4. 2013, žalobce dne 2. 5. 2013. Dne 10. 9. 2013 žalobce ještě doplnil své vyjádření ke znaleckému posudku. Dne 12. 9. 2013 se ve věci vyjádřila prvá žalovaná. Dne 16. 9. 2013 ve věci proběhlo jednání, na kterém byl vyslýchán znalec. Jednání bylo následně odročeno na den 18. 10. 2013. Následně se ke znaleckému posudku vyjadřovali žalovaní. Dne 25. 10. 2013 soud rozhodl o znalečném. Proti tomuto usnesení se žalobkyně [příjmení] [anonymizováno] odvolala, a to dne 12. 11. 2012. Následně účastníci soudu zasílali své návrhy ve věci. Dne 18. 10. 2013 se ve věci uskutečnilo jednání, na kterém byly předneseny závěrečné návrhy, a byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta ve vztahu k 5. žalované a ostatním žalovaným co do částky 7 292 860,57 USD a řízení bylo zastaveno v částce 24 012,30 USD. Ve věci byla prodlužována lhůta k vyhotovení rozsudku z důvodu obtížnosti věci, a to až do dne 7. 1. 2014. Rozsudek vyhotoven, rozesláno účastníkům dne 27. 1. 2014. Lhůta byla prodloužena až do 27. 1. 2014. Proti tomuto podala žalobkyně dne 11. 2. 2014 odvolání. Následně se ve věci vyjadřovali žalovaní k podanému odvolání. Dne 20. 2. 2014 se vyjádřil zástupce 5. žalované. Dne 21. 2. 2014 bylo vydáno opravného usnesení k vydanému rozhodnutí, opraven právní zástupce jedné z žalovaných. Dne 27. 3. 2014 byl zaplacen soudní poplatek z podaného odvolání a spis byl dne 10. 4. 2014 předložen [název soudu]. Dne 15. 4. 2014 se odvolací soud dotázal zástupce jedné z žalovaných na stav dědického řízení po žalované paní [příjmení], kdy zprávou ze dne 13. 5. 2014 bylo sděleno, že dosud není řízení skončeno. Usnesením [anonymizována dvě slova] ze dne 13. 5. 2014 bylo řízení přerušeno do skončení řízení o pozůstalosti po 1. žalované [jméno] [příjmení]. Přípisem notáře ze dne 21. 7. 2014 byl sdělen okruh dědiců po zůstavitelce. Dne 8. 8. 2014 byl zástupcem 5. žalované podán návrh na pokračování řízení. Rovněž zástupce 3. žalované požádal dne 15. 8. 2014 o pokračování v řízení. Následně městský soud přípisem vyzval zástupce [anonymizováno] k úpravě žalobního petitu. Na toto žalobce reagoval podáním ze dne 10. 9. 2014. Usnesením ze dne 15. 10. 2014 městský soud rozhodl o pokračování v přerušeném řízení a vyloučil řízení o odvolání proti výroku I. a III. rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k žalovaným 2), 3), 4), 5) a 6) k samostatnému řízení s ohledem na stále probíhající řízení ve věci dědictví po prvé žalované. Nejprve bylo ve věci vydáno usnesení ze dne 15. 10. 2014, kterým bylo rozhodnuto o pokračování v řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 10. 2013 ve věci části týkající se výroku I. a III. tohoto rozsudku. Usnesením ze dne 21. 10. 2014 bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně a proti usnesení ze dne 25. 10. 2013 tak, že řízení o odvolání proti výroku III. rozsudku se ve vztahu k pěti žalovaným, mj. [celé jméno žalobkyně], vylučuje k samostatnému řízení a ve výroku III. se rozsudek mění tak, že žalobkyně má zaplatit mj. 5. žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 259 757 Kč. Rozsudek [název soudu] na č. l. 1716 spisu nabyl právní moci ve vztahu k zamítavému výroku I. ve vztahu k žalované č. 5 [celé jméno žalobkyně] dne 14. 2. 2014. Dne 13. 4. 2015 [název soudu] rozhodl opravným usnesením, kterým opravil výrok IV. usnesení ze dne 23. 2. 2015 a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. ve vztahu k žalovaným 2), 4), 5) a 6) změnil tak, že státu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává a ve vztahu k 3. žalované se zrušuje a věc se vrátila zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Následně byla účastníky podána dovolání proti usnesení [název soudu] ze dne 23. 2. 2015. Usnesením soudu ze dne 9. 6. 2015 byla žalobkyně a žalovaní 1), 3) a 5) vyzváni, aby si pro dovolací řízení zvolili zástupce. Dne 31. 5. 2015 ve věci byla podána žaloba pro zmatečnost, a to právní nástupci zemřelé [jméno] [příjmení]. Dne 26. 6. 2015 byla věc předložena k rozhodnutí Nejvyššímu soudu, a to k rozhodnutí o dovolání žalobkyně a žalovaných 1), 3), 4) a 5). Následně se ve věci vyjadřuje ještě [anonymizována dvě slova] k podaným dovoláním žalovaných, a to podáním ze dne 1. 7. 2015. Usnesením ze dne 7. 7. 2015 byli žalovaní vyzváni k zaplacení soudního poplatku z podaného dovolání. Dne 5. 8. 2015 uhradila poplatek zástupkyně žalovaného [příjmení]. Dne 7. 8. 2015 byl poplatek uhrazen žalovanou [příjmení]. Dne 1. 7. 2016 podala žalobkyně ještě stanovisko ve věci otázky nákladů řízení. [název soudu] rozhodl ve věci usnesením ze dne 6. 3. 2017 tak, že dovolání žalobkyně zamítl a rovněž dovolání žalovaných 2), 4), 5) a 6) zamítl. Dne 16. 3. 2017 byl spis vrácen zpět soudu prvního stupně. Dne 20. 3. 2017 bylo usnesení [název soudu] doručeno zástupci 5. žalované. Následně byla ve věci podána ústavní stížnost stěžovatelkou [celé jméno žalobkyně] O této rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne [datum].

6. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že usnesení ústavního soudu bylo žalobkyni doručeno dne 21. 5. 2019.

7. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalovaná byla účastníkem řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně byla jednou z šesti žalovaných, označená jako žalovaná č.

5. Žalované [celé jméno žalobkyně] byla žaloba v rámci předmětného řízení doručena dne 17. 12. 2001 (nikoliv 3. 7. 2003 jak tvrdila žalovaná) a bylo definitivně skončeno doručením usnesení ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti žalobkyně dne 21. 5. 2019. Celková délka řízení činila ve vztahu k žalobkyni 17 let a 5 měsíců. Řízení bylo vedeno na čtyřech stupních soudní soustavy.

8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

9. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

11. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a/ státní orgány, b/ právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c/ orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na zadostiučinění újmy a náhradu škody předvídanou § 14 OdpŠk, neboť nárok u žalované předběžně uplatnila.

17. Žalovaná odpovídá za škodu podle OdpŠk za současného splnění tří předpokladů: 1) existence odpovědnostního titulu, tedy nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vzniklou škodou, přičemž z existence jednoho předpokladu (např. vznik škody) nelze automaticky dovozovat existenci dalšího (např. odpovědnostního titulu).

18. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

19. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

20. Co se týká celkové délky řízení, ta ve vztahu k žalobkyni trvala od 17. 12. 2001 do 21. 5. 2019, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti žalobkyně, tedy 17 let a 5 měsíců. Řízení bylo vedeno na čtyřech stupních soudní soustavy, přičemž soud prvního stupně a soud odvolací ve věci opakovaně rozhodovali o procesních otázkách, a to zejména o přerušení řízení. Městský soud ve věci rozhodoval jednou o odvolání proti usnesení o zastavení řízení a dále třikrát o odvolání proti usnesení o přerušení řízení. (jednou bylo usnesení soudu o přerušení řízení zrušeno a dvakrát bylo změněno tak, že se řízení nepřerušuje).

21. Řízení bylo značně složité po skutkové i procesní stránce. Po skutkové stránce bylo řízení komplikováno tak, že bylo třeba rozsáhlého dokazování, ve věci bylo vyslechnuto značné množství svědků, bylo provedeno množství listinných důkazů a byl rovněž zadán znalecký posudek znaleckého ústavu. Po procesní stránce byla věc komplikována zejména tím, že předmět řízení byl ze strany žalobkyně [právnická osoba], neustále měněn, opakovaně docházelo k částečným zpětvzetím žaloby a naopak návrhům na změnu žaloby. Opakovaně byly ze strany účastníků rovněž podávány návrhy na přerušení řízení do skončení trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Je však třeba konstatovat, že rozhodnutí soudu prvního stupně o přerušení řízení byla opakovaně odvolacím soudem rušena, kdy odvolací soud opakovaně konstatoval, že k přerušení řízení není důvod. Po procesní stránce byla věc komplikována i vznesenými námitkami vůči znaleckému ústavu. Procesní složitost řízení byla dána i tím, že na straně žalované vystupovalo celkem šest žalovaných, přičemž v průběhu odvolacího řízení došlo k úmrtí jedné z žalovaných a toto bylo důvodem pro přerušení řízení po určitou dobu. (tato doba přerušení řízení však neměla na celkovou délku řízení ve vztahu k žalobkyni zásadní vliv, když následně byla část předmětu řízení ve vztahu k zemřelé žalované vyloučena k samostatnému projednání). Předmětem řízení byl nárok na náhradu škody, kterou žalobce jakožto zaměstnavatel uplatnil vůči žalovaným jakožto zaměstnancům z titulu náhrady škody, kterou měli žalovaní způsobit porušením pracovních povinností, což bylo zároveň důvodem, proč proti žalovaným bylo vedeno trestní stíhání.

22. Co se týká jednání žalobkyně v průběhu řízení, zde soud dospěl k závěru, že žalobkyně žádným způsobem nepřispěla k průtahům v řízení. Žalobkyně byla v předmětném řízení poměrně aktivní, nicméně její procesní podání vždy byla konstruktivní, byla činěna účelně.

23. Co se týká postupů orgánů soudu během řízení, zde se soud domnívá, že na délce řízení se negativně promítla opakovaná přerušování řízení ze strany soudu prvního stupně, která byla následně odvolacím soudem rušena. V řízení nebyla shledána žádná období výslovných průtahů v řízení, kdy by ve věci nebyly činěny žádné úkony.

24. Co se týká významu předmětu řízení pro poškozenou, Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku předmětný typ řízení (pracovněprávní spor) řadí mezi řízení, kterým se přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Soud na jedné straně zohlednil skutečnost, že v daném případě šlo o pracovněprávní spor, kdy se žalobce domáhal po žalovaných náhrady škody z titulu porušení pracovních povinností, a k výši odškodnění, která byla vůči žalovaným požadována. Na druhou stranu je třeba zohlednit fakt, že v řízení vystupovalo celkem 6 žalovaných, kteří čelili předmětné žalobě společně. S ohledem na uvedené tedy soud zohlednil tyto do určité míry protichůdné okolnosti a dospěl k závěru, že není namístě z tohoto důvodu hodnotit význam předmětu řízení pro žalobkyni jako snížený či zvýšený.

25. Z hlediska významu předmětu řízení však soud považuje za podstatné zohlednit skutečnost, že v období od 14. 2. 2014, kdy nabyl právní moci rozsudek soudu prvního stupně ze dne 18. 10. 2013, kterým byla žaloba zčásti zamítnuta, zčásti bylo rozhodnuto o zastavení řízení, bylo řízení vedeno už pouze v otázce náhrady nákladů řízení. Meritorně již byla věc pravomocně skončena. V období od 14. 2. 2014 do 21. 5. 2019 pak byl význam předmětu řízení pro žalobkyni snížený, neboť v tomto období již nebyla žalobkyně vystavena žádnému riziku neúspěchu ve věci, když bylo zřejmé, že v řízení byla úspěšná a jednalo se pouze o výši náhrady nákladů řízení, která jí bude přiznána. V této fázi řízení tak soud hodnotí význam předmětu řízení pro žalobkyni jako minimální.

26. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a ve shodě s účastníky dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu je proto dán.

27. V případě § 31a odst. 2 OdpŠk jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Přičemž peněžité zadostiučinění lze v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení považovat za pravidlo.

28. V důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla žalobci nemajetková újma. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení nevyvracela.

29. Ke stanovení výše odškodnění přistoupil soud v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Při stanovení výše základní částky vycházel soud z délky řízení, která ke dni rozhodnutí soudu činí 17 let a 5 měsíců; tato délka řízení je nepřiměřená. Soud se rozhodl výši zadostiučinění stanovit odlišně za období od 17. 12. 2001 do 14. 2. 2014, kdy bylo ve věci rozhodováno meritorně a věc tak měla pro žalobkyni zcela jiný význam než poté, co věc již byla meritorně pravomocně skončena a předmětem řízení zůstávaly pouze náklady řízení (období od 15. 2. 2014 do 21. 5. 2021). Soud vzhledem k celkové délce řízení stanovil základní částku ve výši 18 000 Kč, přičemž za první 2 roky řízení přísluší žalobci polovina této částky. Za období do 14. 2. 2014 tak činila základní částka 199 500 Kč. Tuto částku ponížil o 25 % vzhledem k výše popsané složitosti řízení a o dalších 20 % s ohledem na to, že věc byla řešena na všech stupních soudní soustavy. Dospěl tak k částce 109 725 Kč. Za období od 14. 2. 2014 do 21. 5. 2021 soud rovněž vyšel ze základní částky 18 000 Kč za rok trvání řízení (nyní již bez krácení na ½ za první dva roky tohoto období), ale kromě shora uvedeného ponížení pro složitost věci a stupně soudní soustavy přistoupil k dalšímu ponížení o 42 % vzhledem k zanedbatelnému významu předmětu řízení pro žalobkyni a dospěl tak k částce 12 675 Kč Celkem tak dospěl k částce 122 400 Kč (výrok I. rozsudku).

30. Co se týká požadavku žalobkyně na vyslovení omluvy, zde se soud domnívá, že vyslovení omluvy za nepřiměřenou délku řízení je vzhledem k tomu, že v daném případě je zřejmé, že došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces, není důvodu, proč by žalovaná neposkytla žalobkyně tuto formu zadostiučinění. Písemná omluva žalobkyni je v podstatě uznání pochybení orgánů soudů, z hlediska zásad slušnosti je takováto kompenzace namístě. Soud však zvolil poněkud jinou formulaci, než tak učinila žalobkyně tak, aby postihl podstatu porušení práva žalobkyně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4427/2011).

31. Důvodným shledal soud rovněž nárok žalobkyně na požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši, který je odůvodněn ust. § 1970 a § 605 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí 6 měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Vzhledem k tomu, že nárok byl předběžně uplatněn u žalované dne 15. 11. 2019, šestiměsíční lhůta uplynula dne 15. 5. 2020 a žalovaná se tak dnem 16. 5. 2020 dostala do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení od tohoto data.

32. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci byla co do základu úspěšná žalobkyně a má tak právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení se sestávají z odměny advokáta, a to za 4 úkony právní služby á 3 100 Kč, 4 x režijní paušál á 300 Kč, DPH ve výši 2 856 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč Celkem činí náklady řízení částku 18 456 Kč.