18 C 85/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 156 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 42 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 6. 6. 2020 do zaplacení a dále úrok z prodlení z částky 218 750 Kč od 6. 6. 2020 do 2. 10. 2020, tj. ve výši 7 551,36 Kč a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 114 000 Kč s příslušenstvím.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 456 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala původně na žalované zaplacení částky 375 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která jí byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5, pod sp. zn. [spisová značka]. Předmětem řízení bylo vypořádání společného jmění manželů. Řízení v této věci bylo zahájeno na základě žaloby podané bývalým manželem žalobkyně dne 26. 3. 2004 a bylo skončeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 o schválení smíru ze dne 31. 10. 2019, tedy po více jak 15,5 letech od jeho zahájení. Řízení před soudem bylo od počátku ztíženo nedůvodnými průtahy na straně soudu a zcela nesystematickým vedením ze strany původní soudkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kterou již v lednu 2006 žalobkyně vyzývala, aby nařídila další jednání. Stížnost žalobkyně ze dne 24. 4. 2006 na průtahy řízení byla místopředsedou soudu shledána důvodnou, tedy 26. 6. 2006 došlo k situaci, kdy se k dalšímu nařízenému jednání dostavili navržení svědci, ale jednání se nekonalo, neboť nebyla přítomna soudkyně a vedoucí kanceláře se jí nepodařilo v budově soudu nalézt. Další stížnost na průtahy byla místopředsedou soudu shledána důvodnou. Další jednání ve věci se konalo až dne 22. 11. 2007, tedy po půl druhém rode od posledního jednání soudu. Soud ve věci rozhodl rozsudkem dne 26. 3. 2015, který byl odvolacím soudem pro jeho vady usnesením ze dne 29. 6. 2016 zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. V důsledku liknavého postupu soudu byla žalobkyně nucena žít po dobu víc jak 15 let v právní nejistotě o svých majetkových poměrech a to především, pokud jde o vlastnictví rodinného domu, ve kterém žije se svým současným manželem a třemi nezletilými syny. Žalobkyně byla zcela skeptická k tomu, že kdy v řízení před soudem dospěje k novému rozhodnutí ve věci, a proto se rozhodla učinit svému bývalému manželovi návrh na smírné vyřešení věci a dosáhnout tak zájmu své právní jistoty ukončení sporu. Žalobkyně proto podáním ze dne 26. 8. 2019 navrhla bývalému manželovi smír, iniciovala jednání s ním a nakonec přistoupila na jeho finanční požadavky, byť je přesvědčena, že v řízení před soudem by jich nedosáhl.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila dne 5. 12. 2019 svůj nárok na náhradu zadostiučinění ve výši 375 000 Kč. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku shledala žádost žalobkyně na odškodnění nemajetkové újmy z části důvodnou a přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 218 750 Kč. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vyšla ze základní částky 20 000 Kč za rok trvání řízení a následně shledala důvody pro snížení základní částky celkem o 35% z důvodu složitosti řízení a z důvodu četnosti rozhodování soudu. Předmětem řízení byla žaloba na vypořádání společného jmění manželů, řízení se vyznačovalo vysokým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo třeba širšího dokazování vč. výslechu svědků, tedy listinných důkazů a opakovaného znaleckého zkoumání. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy a to jak meritorně, tak procesně. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Význam předmětu řízení pro žalobkyni žalovaná shledala jako běžný, zadostiučinění naopak zvýšila o deset procent z důvodu postupu soudu, kdy v samém počátku shledala nečinnost a průtahy.

3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobkyně uplatnila svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 5. 12. 2019. Žalovaná nárok žalobce předběžně projednala až po uplynutí lhůty dle § 15 zákona č. 82/1998 Sb., dospěla k závěru, že délka předmětného řízení nebyla přiměřená a po podání žaloby, dne 2. 10. 2020 zaplatila žalobkyni částku 218 750 Kč Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

4. Podáním ze dne 7. 10. 2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 218 750 Kč vzhledem k tomu, že jí tato částka byla žalovanou po podání žaloby uhrazena. Soud usnesením ze dne 9. 10. 2020 řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil.

5. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané následující. Dne 26. 3. 2004 byla ve věci podána žaloba žalobcem [jméno] [příjmení] proti žalované o vypořádání společného jmění manželů. Usnesením soudu ze dne 1. 4. 2004 byla žalovaná vyzvána, aby se k žalobě vyjádřila, toto žalovaná učinila podáním doručeným soudu dne 13. 5. 2004. Návrh na vypořádání společného jmění manželů obsahuje celkem 59 položek movitých věcí a dále nemovitost. Dne 28. 7. 2004 se ve věci vyjádřil žalobce. Následně dne 10. 2. 2005 se ve věci znovu vyjadřuje žalovaná a doplňuje svá skutková tvrzení. Dne 17. 2. 2005 ve věci proběhlo jednání, jednání odročeno na den 9. 5. 2005. Dne 9. 5. 2005 proběhlo znovu jednání, přičemž jsou probírány jednotlivé položky ze seznamu movitých věcí, jednání odročeno na 28. 7. 2005. K tomuto jednání byli předvolání k výslechu svědci, kteří se však z jednání omluvili. Dne 28. 7. 2005 proběhlo jednání, na kterém byli vyslechnuti dva svědci, jednání odročeno na den 24. 10. 2005. Následně ve spisu není žádný referát až do dne 5. 5. 2006, kdy je nařízeno jednání na den 31. 5. 2006. Jednání původně nařízené na den 24. 10. 2005 bylo odročeno na den 24. 11. 2005, nicméně i toto bylo následně zrušeno. Další jednání ve věci proběhlo dne 31. 5. 2006, na tomto jednání byli vyslechnuti čtyři svědci. Dne 22. 11. 2006 podal zástupce žalované podání, v kterém poukazoval na průtahy v řízení a stejně tak i další stížnost ze dne 22. 1. 2007. Dne 31. 1. 2007 došlo ke změně ve složení senátu. Dne 21. 2. 2007 se ve věci vyjádřil žalobce a dne 1. 3. 2007 žalovaná, přičemž navrhla další důkazy. Poté ve věci nařízeno jednání na den 21. 11. 2007, referát až 22. 6. 2007. Dne 22. 11. 2007 ve věci proběhlo jednání, přičemž účastníci byli vyzváni k upřesnění movitých věcí, jejichž vypořádání žádají a na toto bylo reagováno ze strany žalované dne 27. 12. 2007. Další jednání ve věci proběhlo dne 12. 2. 2008, opět procházen seznam jednotlivých movitých věcí a jednání odročeno na den 18. 4. 2008. Dne 18. 4. 2008 ve věci znovu proběhlo jednání, na kterém nebylo dokazováno, účastníci opět poučeni o nutnosti doplnit skutková tvrzení k investicím do nemovitosti. Dne 25. 6. 2008 žalovaná ještě doplnila svá skutková tvrzení a ve věci proběhlo dne 7. 8. 2008 jednání, na kterém byly prováděny některé listinné důkazy, jednání odročeno na 20. 10. 2008. Toto jednání však bylo odročeno z důvodu opatření důkazů na den 5. 12. 2008. Přípisem ze dne 3. 12. 2008 požádala žalovaná o odročení jednání nařízeného na den 5. 12. 2008, tato žádost však byla odmítnuta a jednání nařízené na den 5. 12. 2008 následně bylo odročeno vzhledem k tomu, že se nedostavil ani předvolaný svědek, na 19. 12. 2008. V mezidobí byly do spisu založeny listiny ze stavebního řízení a dne 19. 12. 2008 ve věci proběhlo jednání, ovšem ani na toto jednání se nedostavili svědci, jednání odročeno na den 18. 2. 2009. Na tomto jednání byl vyslechnut předvolaný svědek [příjmení]. Následně usnesením soudu ze dne 6. 4. 2009 rozhodnuto o svědečném, na jednání byl vyslechnut i svědek [příjmení], takže rozhodnuto o svědečném pro oba svědky. Dále usnesením soudu ze dne 30. 6. 2009 byl ve věci ustanoven znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí k určení ceny rodinného domu. Znalecký posudek byl soudu zaslán dne 19. 11. 2009. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 27. 7. 2010, toto následně bylo přeodročeno na žádost právního zástupce žalované z důvodu plánované dovolené. Jednání přeodročeno na 6. 10. 2010, zde vyslechnuta předvolaná znalkyně, jednání odročeno na 16. 12. 2010. Dne 16. 12. 2010 ve věci proběhlo další jednání, na kterém probírány jednotlivé položky movitých věcí a čteny listinné důkazy, jednání odročeno na 10. 3. 2011. Dne 10. 3. 2011 proběhlo další jednání, přičemž zde znovu vyslechnuta znalkyně a dále provedeno množství listinných důkazů, jednání odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalce na ocenění movitých věcí. Usnesením soudu ze dne 8. 6. 2011 bylo soudem rozhodnuto o znalečném pro ustanovenou znalkyni a usnesením ze dne 24. 6. 2011 byl ustanoven znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady movitých věcí k ocenění movitých věcí nacházejících se v rodinném domě. Vyhotovený znalecký posudek soudu předložen dne 5. 9. 2011, znalecký posudek následně rozeslán účastníkům a ve věci nařízeno jednání na den 3. 2. 2012. Dne 3. 2. 2012 byl proveden k důkazu znalecký posudek, jednání odročeno na den 22. 3. 2012 za účelem předložení dalších listinných důkazů. Usnesením ze dne 1. 3. 2012 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 6. 3. 2012 ze strany žalované předloženy další listinné důkazy. Dne 22. 3. 2012 ve věci proběhlo další jednání, na kterém bylo čteno množství listinných důkazů a dále prováděn důkaz spisem [spisová značka], jednání odročeno na den 16. 5. 2012. K tomuto jednání byli předvoláni tři svědci, dále v mezidobí učiněny dotazy na banky ohledně stavu účtů. Banky svá stanoviska sdělily přípisem ze dne 16. 5. 2012 a 28. 5. 2012. Dne 16. 5. 2012 ve věci proběhlo jednání, na kterém byli vyslechnuti dva předvolaní svědci, jednání odročeno na den 27. 6. 2012 za účelem dalšího dokazování a předvolání svědků. Podáním ze dne 13. 6. 2012 byla zpochybňována pravost a pravdivost obsahu listin předložených žalobcem. Dne 27. 6. 2012 ve věci proběhlo další jednání, na kterém vyslechnuti další dva svědci, jednání odročeno na 29. 8. 2012, na toto jednání předvoláni další čtyři svědci. Dne 29. 8. 2012 ve věci proběhlo další jednání, na kterém byli vyslechnuti další dva svědci a vzhledem k tomu, že účastníci trvali na výslechu dalšího svědka, jednání odročeno za účelem výslechu tohoto svědka na 17. 10. 2012. Dne 17. 10. 2012 ve věci proběhlo další jednání, na kterém byl slyšen další svědek, jednání odročeno za účelem závěrečných návrhů na den 13. 12. 2012. Dne 7. 12. 2012 předložen závěrečný návrh žalované, dne 10. 12. 2012 závěrečný návrh žalobce. Dne 13. 12. 2012 ve věci proběhlo jednání, kde byli ještě účastníci vyzváni k doplnění dalších tvrzení a označení důkazů. Další jednání ve věci proběhlo dne 13. 2. 2013, kdy účastníkům znovu dána poučení o doplnění skutkových tvrzení, jednání odročeno na den15. 5. 2013. Jednání bylo odročeno na den 15. 5. 2013, právní zástupce žalobce požádal o odročení tohoto jednání přípisem ze dne 2. 4. 2013 z důvodu kolize s jiným jednáním. Podáním ze dne 10. 5. 2013 žalovaná doplnila na výzvu soudu skutková tvrzení a předložila další listinné důkazy. Dne 14. 5. 2013 rovněž doplnil skutková tvrzení a označil důkazy žalobce. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 18. 12. 2013, které však bylo odročeno na den 19. 2. 2014 z důvodu vyžadovaných listin od [anonymizována dvě slova] a [příjmení] [jméno], následně vyžadován trestní spis [spisová značka] od Městského soudu v Praze a dále další listiny od [anonymizována dvě slova], zřejmě od přestupkového oddělení. Usnesením ze dne 7. 3. 2014 byla následně [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] vyzvána k předložení určitých listiny, vzhledem k tomu, že nereagovala na předchozí výzvy soudu, totéž učiněno i ve vztahu ke [anonymizována dvě slova] dne 19. 2. 2014 ve věci proběhlo jednání, na kterém byly čteny některé z listinných důkazů, jednání odročeno na den 3. 4. 2014. Dne 3. 4. 2014 proběhlo další jednání, na kterém bylo čteno množství listinných důkazů a zároveň spis [stát. instituce], vyžádaný spis [anonymizována dvě slova], jednání odročeno na 29. 5. 2014. Usnesením ze dne 27. 6. 2014 byla vyzvána [anonymizována dvě slova] k zaslání určitých listiny. Jednání nařízené na den 26. 6. 2014 bylo odročeno na den 15. 7. 2014 na žádost právního zástupce žalobce. Další jednání ve věci proběhlo dne 15. 7. 2014, sdělen podstatný obsah trestního spisu Městského soudu v Praze [spisová značka], jednání odročeno na den 28. 8. 2014. Toto jednání bylo následně přeodročeno na den 9. 10. 2014 z důvodu čerpání dovolené předsedy senátu. Usnesením ze dne 3. 10. 2014 byla [anonymizována dvě slova] uložena pořádková pokuta a usnesením z téhož dne rovněž [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Proti tomuto usnesení podala dne 17. 10. 2014 [anonymizována dvě slova] odvolání. Dne 9. 10. 2014 ve věci proběhlo jednání, kde znovu žalobci vyzváni k doplnění skutkových tvrzení, jednání odročeno na den 4. 12. 2014. Toto jednání bylo přeodročeno na den 21. 1. 2015 a to z důvodu předvolání svědka, právní zástupce žalobce požádal o odročení tohoto jednání z důvodu kolize, jednání odročeno na den 4. 2. 2015. Na tomto jednání byl vyslechnut jeden svědek, jednání odročeno na den 19. 3. 2015. Dne 19. 3. 2015 založen závěrečný návrh žalované, dne 11. 3. 2015 závěrečný návrh žalobce. Dne 19. 3. 2015 ve věci proběhlo jednání, na kterém byly předneseny závěrečné návrhy, jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 26. 3. 2015. Na tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, přičemž bylo rozhodnuto, že movité věci ze společného jmění manželů a zároveň nemovitost se přikazují do výlučného vlastnictví žalované a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílu částku 539 690,40 Kč, dále bylo rozhodnuto o nákladech a rovněž o nákladech státu. Bylo požádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku do 24. 6. 2015. Rozsudek účastníkům rozeslán dne 24. 6. 2015. Dne 1. 7. 2015 bylo podáno odvolání žalobcem, které bylo doplněno dne 7. 7. 2015. Dne 10. 7. 2015 podala odvolání žalovaná, odvolání bylo následně doplňováno. Usnesením soudu ze dne 11. 8. 2015 byli účastníci vyzvání k zaplacení soudního poplatku z odvolání, ten byl ze strany žalobce uhrazen dne 3. 9. 2015. Dne 15. 9. 2015 vyzvána žalovaná k uhrazení soudního poplatku, ten uhrazen dne 13. 10. 2015. Spis byl dne 22. 3. 2016 předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Odvolací soud usnesením ze dne 29. 6. 2016 zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc vrátil soudu I. stupně zpět k dalšímu řízení, přičemž uložil soudu I. stupně ujasnit si, co je předmětem vypořádání. Spis byl Obvodnímu soudu pro Prahu 5 vrácen dne 9. 8. 2016. Dne 8. 9. 2016 spis znovu předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání [anonymizována dvě slova] o uložení smluvní pokuty. Usnesením ze dne 13. 9. 2016 Městský soud v Praze změnil usnesení soudu o uložení pořádkové pokuty tak, že pokutu snížil na částku 15 tis. Kč. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 25. 1. 2017. Dne 14. 12. 2016 byl ve věci podán návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo uloženo žalobci nenakládat s rodinným domem, který byl předmětem vypořádání. Usnesením ze dne 21. 12. 2016 byl zamítnut návrh na nařízení předběžného opatření. Proti tomuto žalovaná podala odvolání dne 11. 1. 2017. Ve věci proběhlo dne 25. 1. 2017, kdy si soud vyjasňoval, zda jsou veškeré položky předmětem vypořádání a vyzval účastníky k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů týkajících se vybavení předmětného domu, jednání odročeno na neurčito za účelem předložení odvolání odvolacímu soudu. Dne 7. 2. 2017 byla doplněna skutková tvrzení ze strany žalované a následně byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku, což učinila dne 21. 3. 2017. Spis byl dne 28. 3. 2017 předložen odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání proti usnesení o zamítnutí předběžného opatření. Odvolací soud ve věci rozhodl dne 30. 3. 2017 tak, že usnesení soudu I. stupně potvrdil. Dne 18. 4. 2017 byl ve věci žalovanou předložen znalecký posudek k posouzení obvyklé ceny nemovitosti, jednání nařízeno na den 13. 9. 2017. Zástupce žalované požádal o odročení tohoto jednání z důvodu kolize s jednáním jiným s tím, že soud toto jednání neodročil. Jednání dne 13. 9. 2017 proběhlo, proběhlo vyjasňování si plateb z prostředků účastníků v rámci vybavení nebo stavby rodinného domu, následně ještě žalovaná vyzvána, aby označila důkazy k prokázání, že se jednalo o její výlučné finanční prostředky, jednání bylo odročeno za účelem předvolání znalkyně na den 15. 11. 2017. Z tohoto jednání se však předvolaná znalkyně opět omluvila a z tohoto důvodu bylo jednání přeodročeno na den 19. 12. 2017. Na jednání dne 19. 12. 2017 byla vyslechnuta znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jednání odročeno na den 28. 2. 2018. Usnesením ze dne 8. 2. 2018 rozhodnuto o znalečném. Dne 28. 2. 2018 ve věci proběhlo znovu jednání, na kterém byly ještě čteny některé z listinných důkazů, kde žalobce navrhl vypracování dalšího znaleckého posudku. Dne 27. 3. 2018 byla věc předložena odvolacímu soudu, aby rozhodl o odvolání proti usnesení o určení znalečného pro ustanovenou znalkyni. Městský soud ve věci rozhodl usnesením ze dne 5. 4. 2018, spis byl Obvodnímu soudu pro Prahu 5 vrácen dne 24. 4. 2018. Usnesením ze dne 1. 6. 2018 bylo řízení částečně zastaveno co do položek pod body 27 – 59, jedná se o položky vypořádání movitých věcí. Usnesením ze dne 1. 6. 2018 soud vyzval účastníky, aby sdělili, v jakém stavebně technickém stavu se nacházely nemovitosti ve společného jmění manželů. Usnesením ze dne 26. 9. 2018 byl ustanoven znalecký ústav za účelem stanovení obvyklé ceny nemovitosti SJM dle stavu ke dni 20. 8. 2013. Vyhotovený znalecký posudek byl soudu zaslán dne 17. 4. 2019. Dne 20. 6. 2019 bylo rozhodnuto o znalečném pro znalecký ústav, proti tomuto usnesení se odvolal žalobce. Věc byla dne 22. 8. 2019 předložena odvolacímu soudu. Odvolací soud ve věci rozhodl dne 20. 9. 2019 tak, že usnesení soudu I. stupně změnil z části co do výše znalečného, spis byl dne 8. 10. 2019 vrácen zpět soudu I. stupně. Bylo nařízeno jednání na den 31. 10. 2019, na tomto jednání byl soudem schválen smír, kdy nejprve k důkazu byly čteny vyhotovené znalecké posudky. Usnesení o schválení smíru nabylo právní moci, co se týká výroku ve věci samé dne 4. 11. 2019.

6. Z dalších předložených důkazů (stížnost na průtahy soudu v řízení ze dne 24. 4. 2006, odpověď na stížnost ze dne 12. 5. 2006, stížnost na průtahy soudu ze dne 3. 7. 2006 a dopověď na tuto stížnost ze dne 11. 7. 2006) vzal soud za prokázané, že žalovaná v průběhu řízení podala 2x stížnost na průtahy v řízení. Na stížnost podanou dne 24. 4. 2006 reagoval místopředseda Obvodního soudu pro Prahu 5 tak, že v řízení bylo nařízeno jednání na den 28. 7. 2005, které bylo bez udání bližšího důvodu odročeno na 24. 10. 2005, toto jednání se však neuskutečnilo, jelikož kvůli omylu soudkyně nebyl spis dán v mezidobí do civilní kanceláře k potřebnému vypravení a nebyl udělán ani referát. Soudkyně jej proto odročila dne 20. 10. 2005 se sdělením, že další jednání bude nařízeno na 24. 11. 2005, další jednání však soudkyně nařídila až na 31. 5. 2006. V mezidobí byl spis po celou dobu u soudkyně. Rovněž tato v pořadí druhá stížnost ze dne 3. 7. 2006 byla shledána důvodnou, právnímu zástupci žalobkyně bylo sděleno, že proti soudkyni již byla podána kárná žaloba pro zaviněné průtahy v jiných spisech. V důsledku této kárné žaloby soudkyně podala rezignaci, její mandát soudce zaniká ke dni 30. 9. 2006.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu. Předmětné řízení bylo zahájeno dne 19. 4. 2004, pravomocně skončilo dne 4. 11. 2019 právní mocí usnesení o schválení smíru. Celková délka řízení tak činila patnáct let a šest měsíců (usnesení o schválení smíru nabylo právní moci ve výroku ve věci samé dne 4. 11. 2019). První jednání ve věci bylo nařízeno až jedenáct měsíců po podání návrhu. K dalšímu průtahu v řízení došlo v období od 28. 7. 2005, kdy ve věci proběhlo jednání do 5. 5. 2006, kdy ve věci bylo nařízeno další jednání na 31. 5. 2006. Ke dni 31. 1. 2007 došlo ke změně ve složení senátu, v další fázi řízení již nebyla shledána žádná období průtahů. Ve fázi odvolacího řízení soud shledal jeden drobnější průtah v období od 13. 10. 2015, kdy byl uhrazen soudní poplatek žalované z odvolání, do 22. 3. 2016, kdy byl spis předložen k Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Odvolací soud ve věci rozhodl v poměrně krátké lhůtě, tedy po třech měsících, kdy zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Důvodem zrušení rozsudku soudu I. stupně bylo to, že soud I. stupně si neujasnil, co má být předmětem vypořádání, když v rámci vypořádání společného jmění manželů měly být vypořádání nejen ty investice, které byly vynaloženy a účastníky uplatněny do 30. 8. 2006, tedy do tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků. Řízení skončilo usnesením ze dne 30. 10. 2019, kterým byl schválen smír mezi účastníky, smír nabyl právní moci ve výroku ve věci samé dne 4. 11. 2019.

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

10. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na zadostiučinění újmy a náhradu škody předvídanou § 14 OdpŠk, neboť nárok u žalované předběžně uplatnila.

13. Žalovaná odpovídá za škodu podle OdpŠk za současného splnění tří předpokladů: 1) existence odpovědnostního titulu, tedy nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vzniklou škodou, přičemž z existence jednoho předpokladu (např. vznik škody) nelze automaticky dovozovat existenci dalšího (např. odpovědnostního titulu).

14. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005).

15. Celková délka řízení činila patnáct let a šest měsíců, když řízení bylo zahájeno dne 26. 3. 2004 a skončilo usnesením o schválení smíru ze dne 31. 10. 2019, který ve výroku ve věci samé nabyl právní moci dne 4. 11. 2019. Ve věci rozhodoval soud I. stupně a soud odvolací. Odvolací soud ve věci rozhodoval jak meritorně, tak zejména o odvoláních proti procesním rozhodnutím.

16. Řízení bylo do značné míry složité po skutkové stránce, kdy předmětem řízení bylo vypořádání společného jmění manželů. Obtížným bylo zejména vymezit, co bude předmětem vypořádání. Dále bylo třeba zohlednit investice do předmětné nemovitosti. V tomto ohledu účastníci v průběhu řízení opakovaně doplňovali svá skutková tvrzení. Ve věci bylo třeba poměrně rozsáhlého dokazování, kdy bylo třeba vyhotovit 2 znalecké posudky k ocenění nemovitosti, která byla ve společném jmění manželů. Další znalecký posudek k ocenění ceny nemovitosti byl předložen žalobkyní. Ve věci byl rovněž vyhotoven znalecký posudek k ocenění movitých věcí ve společném jmění manželů. Ve věci rovněž proběhlo poměrně rozsáhlé dokazování, výslechy mnoha svědků, výslechy znalců, důkazy mnoha listinami. V tomto hledu je však do určité míry třeba dát za pravdu žalobci, který poukázal na to, že část dokazování, která probíhala v období roku 2014 až roku 2015, se týkala majetku a investic, které nebyly předmětem vypořádání. I přes tuto skutečnost bylo dokazování v rozsahu nutné pro rozhodnutí soudu značně rozsáhlé. Řízení bylo poměrně složité i po stránce procesní, kdy ve věci bylo třeba opakovaně rozhodovat o ustanoveních znalce, opakovaně bylo rozhodováno o znalečném, o svědečném. Ve věci byl rovněž dne 14. 12. 2016 podán návrh na vydání předběžného opatření, o kterém bylo nutno rozhodnout. Proti procesním rozhodnutím byla ze strany účastníků podávána odvolání, tedy i tato procesní rozhodnutí byla řešena na dvou stupních soudní soustavy. Rovněž proti usnesení, kterým bylo zamítnuto předběžné opatření, bylo podáno dovolání.

17. Žalobkyně se na délce řízení žádným způsobem nepodílela, naopak opakovaně podávala stížnosti na průtahy v řízení; tyto stížnosti byly příslušným místopředsedou soudu posouzeny jako důvodné.

18. Pokud jde o postup soudu ve věci, zde byly zjištěny zásadní průtahy ze strany soudu I. stupně a to v období od 28. 7. 2005 do 5. 5. 2006. K dalšímu období průtahů došlo v období od 31. 5. 2006 do 31. 1. 2007, kdy došlo ke změně ve složení senátu. K dalšímu průtahu ve věci došlo ve fázi odvolacího řízení a to v období od 13. 10. 2015 do 22. 3. 2016. K tíži soudu je však třeba dále připočítat skutečnost, že rozhodnutí soudu I. stupně bylo odvolacím soudem zrušeno vzhledem k tomu, že si soud dostatečně neujasnil, co má být předmětem vypořádání.

19. Co se týká významu předmětu řízení u žalované, zde je třeba poukázat na to, že dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního vztahu, aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, je pro ně význam předmětu řízení standartní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). V daném případě bylo předmětem řízení vypořádání i společného jmění manželů. Předmětem vypořádání byla rovněž nemovitost, kterou žalobkyně užívá k trvalému bydlení spolu se svým současným manželem a nezletilými syny. Z tohoto důvodu přesto, že obecně řízení o vypořádání společného jmění manželů nepatří mezi řízení se zvýšeným významem předmětu pro účastníky vzhledem k tomu, že v daném případě byla žalobkyně v nejistotě ohledně nemovitosti, kterou užívala ke svému bydlení, soud považuje význam předmětu řízení pro žalobkyni za mírně zvýšený. Žalobce k prokázání zvýšeného významu předmětu řízení spočívající v tom, že předmětem řízení byla nemovitost sloužící k trvalému bydlení žalobkyně a její rodiny navrhoval výslech manžela žalobkyně. Vzhledem k tomu, že tato skutečnost byla soudem zjištěna ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, soud tento důkaz neprováděl i s ohledem na ekonomiku řízení, neboť byl za této situace nadbytečným.

20. Soud vzal v úvahu shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a ve shodě s účastníky řízení dospěl k závěru, že v posuzovaném případě došlo k porušení práva žalobkyně na projednání její věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení nebyla přiměřená. To uznala i žalovaná v rámci předběžného projednání nároku, když žalobkyně přiznala částku 218 750 Kč. Odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu je proto dán.

21. Ke stanovení výše odškodnění přistoupil soud v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. CPJ 206/2010. Při stanovení výše základní částky vycházel soud z délky řízení, která činila patnáct let a šest měsíců. Soud proto stanovil základní částku ve výši 290 000 Kč s tím, že za jeden rok trvání řízení náleží žalobkyni vzhledem ke značné délce trvání řízení částka 20 000 Kč (za první dva roky částka v poloviční výši). Soud v daném případě sdílí názor žalované, že je třeba ponížit základní částku o 35% s ohledem na skutkovou a procesní složitost věci (viz odůvodnění shora). Na druhou stranu se domnívá, že je na místě navýšit základní částku o 20% s ohledem na podíl soudu na celkové délce řízení (zmíněné průtahy v řízení, dále chybné rozhodnutí soudu I. stupně). O dalších 5% je třeba základní částku navýšit pro mírně zvýšený význam předmětu řízení pro žalobkyni. Soud základní částku ve svém součtu ponížil o 10% a dospěl tak k závěru, že v daném případě je přiměřeným zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu částka 261 000 Kč. Vzhledem k tomu, že ze strany žalované byla již částka 218 750 Kč plněna, soud přiznal tímto rozsudkem částku 42 250 Kč.

22. Kromě částky 42 250 Kč soud přiznal žalobkyni i úroky z prodlení z této částky v zákonné výši dle § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobkyně předběžně uplatnila svůj nárok u žalované dne 5. 12. 2019. Žalovaná se tak dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku, tedy dnem 6. 6. 2020. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. od 6. 6. 2020 do zaplacení. Žalobkyně má nárok na zaplacení úroku z prodlení rovněž z částky 218 750 Kč od 6. 6. 2020 do 2. 10. 2020, když žalovaná tuto částku žalované plnila dne 2. 10. 2020 a to ve výši 7 551,36 Kč.

23. Ve zbývající části co do částky 114 000 Kč s příslušenstvím soud žalobu zamítl.

24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení byla co do základu úspěšná žalobkyně a má tak právo na náhradu nákladů řízení. Ty se sestávají z odměny advokáta za čtyři úkony právní služby á 3 100 Kč (dle § 7 odst. 4 AT), za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání soudu, částečné zpětvzetí žaloby). Dále má žalobkyně nárok na čtyři režijní paušály á 300 Kč, zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a příslušné DPH. Celkem činí náklady řízení částku 18 456 Kč.