18 C 86/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Marcelou Zbořilovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: stát, organizační složka státu , IČO IČO sídlem adresa o zaplacení 111.690,- Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 111.690,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 111.690,- Kč od , datum, do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se v řízení domáhá na žalované podle žaloby ze dne , datum, zaplacení částky 111.690,- Kč s úroky z prodlení za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení žádosti o poskytnutí informací, kdy žádost byla podána na MPSV dne , datum, , řízení bylo vedeno pod č. j. , číslo jednací, , zákonná lhůty pro poskytnutí informací uplynula dne , datum, , informace byla poskytnuta , datum, . Žalobce uplatnil nárok předběžně u žalované podle zákona č. 82/1998 Sb. dne , datum, . Stanovisko k uplatněnému nároku bylo žalobci doručeno dne , datum, , žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 6.930,- Kč, s čímž žalobce nesouhlasí.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává, neboť žalobci bylo poskytnuto dostatečné zadostiučinění v rámci projednání předběžného uplatnění ze dne , datum, , o kterém bylo žalovanou rozhodnuto stanoviskem doručeným žalobci dne , datum, tak, že bylo žalobci přiznáno odškodnění za délku řízení ve výši 6.930,- Kč. Žalovaná má za to, že je význam řízení pro žadatele marginální, neboť neosvědčil právní zájem žádostí o informace. Žalobce je osobou, která podává desítky žádostí ročně. Postup žalované při odmítání žádostí o informace byl přitom veden snahou chránit v maximální možné míře citlivé informace recipientů sociálních dávek. Žalovaná nadto dodává, že žalobce na základě 25 podaných žádostí obdržel od žalované celkem 151 780,58 Kč. Žalovaná tak navrhuje, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

3. Soud ve věci vydal dne , datum, rozsudek, č.j. , číslo jednací, , kterým ve výroku I. konstatoval porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů, výrokem II. zamítl žalobu na zaplacení částky 111.690,- Kč se zákonnými úroky z prodlení a výrokem III. uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení. Městský soud v , adresa, usnesením ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , zrušil rozsudek zdejšího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení z důvodu nesouladu vyhlášeného výroku a písemného vyhotovení. Zdejší soud tedy věc znovu projednal a rozhodl, a to na jednání dne , datum, , které proběhlo podle § 101 odst. 3 v nepřítomnosti žalobce, který svou účast u jednání omluvil.

4. Soud zjistil ve věci z nesporných skutečností a důkazů následující skutečnosti. Mezi účastníky řízení je nesporné předběžné uplatnění nároku u žalované a jeho projednání. Ze spisu vedeného u žalované pod sp. zn. , spisová značka, plyne, že , datum, byla žalované doručena žádost o poskytnutí informací, kterou žalobce žádal o poskytnutí rozhodnutí ministerstva ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , a dále ve věci č. j. , číslo jednací, vedené před Krajským soudem v , adresa, o poskytnutí kasační stížnosti proti rozsudku KS v , adresa, ze dne , datum, . Sdělením ministerstva ze dne , datum, byl žalobce informován, že žádost byla částečně odložena, pokud jde o kasační stížnost, neboť tato byla podána jiným subjektem. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce stížnost ze dne , datum, . Žalobce byl dále vyrozuměn o prodloužení lhůty k vyřízení žádosti dne , datum, . Rozhodnutím žalované ze dne , datum, byla žádost částečně odmítnuta a částečně byly informace poskytnuty v anonymizované podobě, proti rozhodnutí podal žalobce rozklad ze dne , datum, . Z nesporných tvrzení účastníků řízení dále plyne, že o rozkladu bylo rozhodnuto dne , datum, tak, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalované vrácena k novému projednání. Dopisem ze dne , datum, , doručeným žalobci dne , datum, , byla požadovaná informace žalobci poskytnuta s vyloučením osobních údajů.

5. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících zákonných ustanovení. Podle ust. § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

7. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

8. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

9. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce přitom činí 2 roky a 10 měsíců.

10. Řízení nebylo skutkově ani procesně složité, odehrávalo se však u třech různých orgánů. Řízení však bylo právně složité, neboť bylo třeba posoudit, zda se požadované informace týkají rozhodovací činností soudů požívajících ochrany, bylo třeba provést test proporcionality a zhodnotit, zda informace nesouvisí s jiným dosud probíhajícím soudním řízením. Žalobce délku řízení nikterak nezavinil. Postup orgánů veřejné moci byl průtažný.

11. Soud však dále zdůrazňuje, že v řízení o poskytnutí informace se význam jeho předmětu pro poškozeného odvíjí od toho, jak významná je požadovaná informace v době podání žádosti o její poskytnutí (popřípadě v průběhu řízení o její poskytnutí) pro žadatele. Žadatel není povinen vysvětlovat v žádosti o poskytnutí informace skutečnosti, na kterých staví svůj zájem na jejich poskytnutí. To však nemůže vést k úvaze o tom, že poskytnutí informací pro žadatele má ve všech případech shodný význam, odvozený od toho, že svou žádostí realizuje jedno z důležitých základních práv. Význam předmětu řízení o poskytnutí informací se totiž bude lišit v okamžiku, kdy žadatel potřebuje konkrétní informaci pro realizaci svého práva (např. žalobce v řízení o náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, jež neskončilo odsouzením, se domáhá u konkrétního soudu poskytnutí soudních rozhodnutí vydaných ohledně téhož nároku v jiných věcech, aby mohl odůvodnit jím požadovanou výši přiměřeného zadostiučinění) a v okamžiku, kdy žádostí o poskytnutí informace realizuje spíše svůj zájem bez toho, aby bylo zjevné, k čemu konkrétně žadatel informaci potřebuje.

12. O standardním či dokonce zvýšeném významu předmětu posuzovaného řízení, a tím i případném poskytnutí zadostiučinění v penězích, lze proto uvažovat pouze v případě, kdy žadatel potřebuje naléhavě a nutně informace získat pro následnou (nikoli časově vzdálenou) realizaci konkrétních práv (přičemž i zde se význam předmětu posuzovaného řízení může lišit v čase – srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn. 30 Cdo 3331/2011). Jde-li o situaci, kdy žalobce informaci k realizaci konkrétního subjektivního práva bezprostředně nepotřebuje, bude možné uvažovat o tom, že význam posuzovaného řízení bude snížený, případně nepatrný. Není možné a priori konstatovat zvýšený význam předmětu řízení o poskytnutí informace pro žadatele, a to kvůli tomu, že význam posuzovaného řízení se zásadně odvíjí od významu informace pro žadatele, jak je výše vysvětleno, a ten může být velmi vysoký, ale také nepatrný.

13. V souzené věci bylo prokázáno, že žalobce zjevně požadovanou informaci k realizaci nějakého svého konkrétního práva nepotřeboval. Informace se týkala třetí osoby a z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce informaci nepotřeboval za účelem naléhavé a efektivní realizaci svých konkrétních práv. Žalobce jen obecně poukazuje na skutečnost, že žalovaná má povinnost vyřizovat případy v zákonné lhůtě. K tomu soud zdůrazňuje, že žalobce netvrdí, že je novinářem, či jinou osobou, u níž by bylo možné dospět k závěru o veřejném zájmu spočívajícím v kontrole povinného subjektu (tzv. institut hlídacího psa). Soud rovněž poukazuje na to, že žalobce vede se žalovanou desítky sporů, jak vyplývá z vyjádření žalované a rovněž je zdejšímu soudu známo z jeho úřední činnosti, což jej z hlediska významu řízení staví do jiné pozice než účastníka jednoho či jednotek řízení.

14. Nelze přisvědčit ani poukazu žalobce na obstrukční jednání žalované. Bylo prokázáno, že žalovaná svůj závěr podrobně odůvodnila s poukazy na judikaturu a přesvědčivě odůvodnila svůj závěr o částečném odmítnutí poskytnutí informace. Žalovaná chránila zájmy dotčené třetí osoby. Bylo tedy prokázáno, že újma vzniklá žalobci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o poskytnutí informace byla zanedbatelná a odškodnění v penězích nepřichází v úvahu (srov. rovněž závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1209/2009, či z recentní judikatury ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 30 Cdo 760/2022–389, případně též Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 4. 10. 2023 č. j. 55 Co 271/2023–151).

15. Soud s ohledem na výše uvedené má za to, že odpovídající satisfakcí nemajetkové újmy žalobce je konstatování porušení práva s tím, že pokud žalovaná žalobci poskytla před podáním žaloby finanční odškodnění nároku ve výši 6.930,- Kč, již nelze konstatovat porušení práva, neboť tato forma satisfakce je již přiznanou a vyplacenou relutární náhradou konzumována (viz rozsudek Městského soudu ze dne 6. května 2025, č.j. 12Co 87/2025-48, ve věci totožných účastníků řízení). Soud proto požadavek na zaplacení částky 111.690,- Kč s požadovaným příslušenstvím zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěch ve věci měla žalovaná, ta se však práva na náhradu nákladů řízení zřekla, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.