19 C 11/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobce proti žalovanému: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město o zaplacení 82 487,30 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 82 487,30 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 900 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám žalovaného.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto náhrady škody, která mu vznikla v souvislosti s nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], kdy tento soud nerozhodl o jeho nároku na odměnu v zákonem stanovené lhůtě. Žalobce uvedl, že v tomto řízení vykonával bezplatnou obhajobu pro obžalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení]. V průběhu tohoto řízení, dříve než bylo ve věci rozhodnuto, obžalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 21.11.2018 zemřel a pro žalobce, jakožto jeho obhájce skončila povinnost jej obhajovat. Dne 2.1.2019 tj. v zákonem stanovené lhůtě jednoho roku ode dne, kdy se žalobce dozvěděl, že jeho povinnost obhajovat skončila, uplatnil podáním ke Krajskému soudu v Brně žádost o odměnu za právní zastoupení a náhradu nákladů za bezplatnou obhajobu obžalovaného. Podle ustanovení § 151 odst. 3, 6 tr. ř., měl o výši odměny a náhradě hotových výdajů rozhodnout orgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájce povinnost obhajovat skončila, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do dvou měsíců od podání návrhu. V řízení před soudem tak měl učinit předseda senátu soudu I. stupně. O žalobcem uplatněné žádosti ze dne 2.1.2019 však předseda senátu Krajského soudu v Brně nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě dvou měsíců a to i přes to, že žalobce po marném uplynutí dvouměsíční lhůty, toto rozhodnutí urgoval a to podáním ze dne 3.3.219 a následně ze dne 9.7.2019, kdy podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a odst. 1 a násl. zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích. Následně se žalobce stížností ze dne 24.7.2019 obrátil na vedení soudu, kdy tato stížnost byla místopředsedou Městského soudu v Brně vyhodnocena jako důvodná a bylo mu sděleno, že usnesení bude vypraveno nejpozději do 20.8.2019. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21.8.2019, sp. zn. [spisová značka] bylo rozhodnuto o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů žalobci ve výši 562 587 Kč včetně DPH, a to za období provedené obhajoby od 27.10.2016 do 21.11.2018. Vzhledem k tomu, že žalobce nesouhlasil s výší částky, která mu byla přiznána z titulu bezplatné obhajoby, podal proti předmětnému usnesení ze dne 24.8.2019 stížnost k Vrchnímu soudu v Olomouci O této stížnosti bylo rozhodnuto Vrchním soudem v Olomouci až usnesením ze dne [datum rozhodnutí], čj. [spisová značka], tak že napadené usnesení soudu I. stupně bylo změněno a žalobci byla přiznaná odměna za právní zastoupení ve výši 839 126,70 Kč. Tato částka byla žalobci zaplacena Krajským soudem v Brně až dne 6.3.2020. Žalobce tedy shrnul, že povinnost obhajovat obžalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] skončila pro žalobce dnem jeho úmrtí 21.11.2018, přičemž návrh na přiznání odměny za právní zastoupení podal ke Krajskému soudu v Brně dne 2.1.2019, přičemž o tomto návrhu mělo být rozhodnuto do dvou měsíců, tedy nejpozději dne 2.3.2019, což se nestalo o bylo o této žádosti rozhodnuto až dne 24.8.2019 ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.2.2020 Krajský soud v Brně se tak dnem 3.3.2019 dostal do prodlení, ve kterém byl až do dne 6.3.2020, kdy byla žalobci částka ve výši 839 126,70 Kč představující odměnu za právní zastoupení, připsána na účet. Úrok z prodlení činil 9,75 % ročně z částky 839 126,70 Kč, tedy za každý den prodlení částku ve výši 224,15 Kč. Náhrada škody v podobě příslušenství z částky 839 126,70 Kč za dobu 368 dní prodlení s hrazením této částky, činí celkem částku 82 487,30 Kč (368 dní x 224,15 Kč).

2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně dne 12.7.2020 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 82 487,30 Kč (představující úrok z prodlení), která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Tomuto nároku žalobce nebylo vyhověno, což bylo žalobci sděleno stanoviskem ze dne 12.7.2020. Žalovaný uvedl, že již z žalobních tvrzení se podává, že žaloba nemůže být důvodná, a to pro absenci jednoho ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu, a to vznik škody, neboť podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu nelze úroky z prodlení považovat za škodu ve smyslu občanského zákoníku, neboť tyto nelze považovat ani za škodu skutečnou, ani za ušlý zisk a již z podstaty věci ani za dluh, který by vznikl na straně žalovaného. Dále žalovaný uvedl, že i vymezení časového období, za nějž měla žalobci tvrzená škoda vzniknout, je vadné, neboť žalobce vůbec nezohlednil skutečnost, že ve věci jeho návrhu na přiznání odměny v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] proběhlo i odvolací řízení u Vrchního soudu v Olomouci, a to v období od 24.8.2019 do 11.2.2020, přičemž v průběhu odvolacího řízení žádné pochybení shledáno nebylo. Také nelze přehlédnout, že dle § 151 odst. 5 trestního řádu je třeba uhradit odměnu a náhradu hotových výdajů bez zbytečného odkladu po jejich přiznání, nejpozději do 30 dnů. Byla-li žalobci přiznána odměna usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.2.2020, čj. [spisová značka], a tato byla následně vyplacena Krajským soudem v Brně dne 6.3.2020, stalo se tak v zákonem stanovené lhůtě. Žalovaný pak sporuje, že by k nesprávnému úřednímu postupu v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] ohledně návrhu žalobce na přiznání odměny a náhrady nákladů z důvodu bezplatné obhajoby, docházelo po celé žalobcem vymezené období, tj. od 3.3.2019 do 6.3.2020, kdy činí zejména sporným, že by k tomuto došlo v období od 21.8.2019 do 6.3.2020.

3. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že žalobce se dne 12.7.2020 předběžně obrátil na žalovaného se svým nárokem na náhradu škody ve výši 82 487,30 Kč, která mu měla být způsobena v souvislosti s nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], spočívající v tom, že o jeho návrhu na přiznání nákladů za bezplatnou obhajobu, nebylo rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě dvou měsíců, v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 tr. ř. Žalovaný po projednání dané žádosti dospěl k závěru, že ve věci není dán odpovědnostní titul, což žalobci sdělil stanoviskem ze dne 14.1.2021. Také mezi účastníky řízení nebyl v rozepři skutkový průběh namítaného řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], týkající se návrhu žalobce na přiznání odměny z důvodu bezplatné obhajoby ze dne 2.1.2019.

4. Mezi účastníky řízení tedy nebyla sporná skutečnost, že žalobce u Krajského soudu v Brně v řízení pod sp. zn. [spisová značka] zastupoval obžalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], který dne 21.11.2018 zemřel, přičemž se jednalo o bezplatnou obhajobu. Dne 2.1.2019 uplatnil u Krajského soudu v Brně žádost o odměnu a náhradu nákladů za uvedené zastupování. O této náhradě bylo rozhodnuto až usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21.8.2019 s tím, že v mezidobí žalobce podal ještě návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 3.3.2019 s opakovanou žádostí a návrhem na určení procesní lhůty ze dne 9.7.2019 a dále stížnost předsedovi Krajského soud v Brně ze dne 24.7.2019 a opakovaně pak žádost o zaplacení nákladů dne 13.8.2019. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.8.2019 žalobce podal stížnost ze dne 24.8.2019 O této stížnosti bylo rozhodnuto Vrchním soudem v Olomouci usnesením ze dne 11.2.2020, kterým bylo napadené usnesení změněno a žalobci byla na obhajobě přiznána částka ve výši 839 126,70 Kč. Tato odměna byla žalobci vyplacena dne 6.3.2020. Žalobce se v této souvislosti také obrátil na Ministerstvo spravedlnosti, resp. podal stížnost ministryni spravedlnosti dne 1.11.2019, která byla vyřízena odpovědí ze dne 17.6.2020. Žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na náhradu škody spočívající v úrocích z prodlení v souvislosti s včasným nerozhodnutím o nákladech jeho obhajoby v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 82 487,30 Kč, u žalovaného dne 12.7.2020, který o této žádosti vydal stanovisko ze dne 14.1.2021, kterým nárok žalobce neuznal za důvodný.

5. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

6. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: předpokladem odpovědnosti státu za škodu je naplnění tří podmínek: 1. nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Všechny tyto podmínky musí být naplněny současně. Ustanovení § 8 odst. 1 a ustanovení § 13 odst. 1 zákona rozeznává dva odpovědnostní tituly – nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Naopak nesprávnost úředního postupu či vady úkonu při úředním postupu, které směřují k vydání rozhodnutí, jež nachází svůj odraz v jeho obsahu, mohou být posuzovány toliko z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Samy o sobě odpovědnostní titul představovat nemohou. Po provedeném dokazování lze uzavřít, že Krajský soud v Brně v řízení [spisová značka], se dopustil nesprávného úředního postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když o žalobcem podaném návrhu, nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě dvou měsíců od podání tohoto návrhu, jak stanoví ustanovení § 151 odst. 3 tr. ř., neboť o návrhu žalobce na přiznání odměny za právní zastoupení za bezplatnou obhajobu obžalovaného, který podal dne 2.1.2019, bylo rozhodnuto Krajským soudem v Brně až dne 21.8.2019. Soud se proto zabýval, zda byly naplněny i další odpovědnostní předpoklady.

7. Podle ustanovení § 2952 věta prvá o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Skutečnou škodou se rozumí negativní zásah do existujícího majetkového stavu poškozeného; na rozdíl od ušlého zisku jde tedy o jeho snížení. Škoda musí být vyčíslitelná v penězích a v rámci diferenční teorie se hradí rozdíl mezi stavem před poškozením a po něm. Naopak ušlý zisk nepředstavuje snížení aktuálního majetkového stavu, nýbrž spočívá v tom, že poškozený v důsledku škodné události své majetkové hodnoty nerozmnoží, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Pro výši ušlého zisku je rozhodující, jakému prospěchu, k němuž mělo skutečně dojít, zabránilo počínání škůdce, tedy konkrétně o jaký reálně dosažitelný prospěch poškozený přišel. Z uvedeného, jak je specifikována definice skutečné škody a ušlého zisku, je zřejmé, že příslušenství pohledávky není ani skutečnou škodou, ani ušlým ziskem. Z toho, jak žalobce vymezil svůj žalobní návrh je zřejmé, že výše peněžní částky, která byla žalobci vyplacena jakožto odměna za právní zastoupení, na základě shora uvedených rozhodnutí, zůstala nezměněná a žalobce tím, že soud I. stupně o jeho návrhu nerozhodl včas, neutrpěl žádnou majetkovou újmu. Žalobce, pakliže se domáhá náhrady ve výši úroků z prodlení, nedokládá a ani netvrdí, že by se jeho majetek snížil právě o tuto nárokovanou částku. Žalobci nevznikla ani škoda v podobě ušlého zisku, neboť odpovědnost státu za škodu v podobě ušlého zisku jako výnosu z peněz, který by přinesly při obvyklém způsobu hospodaření, by byla dána tehdy, pokud by žalobci v důsledku uvedeného nesprávného úředního postupu nebylo umožněno po určitou dobu disponovat s jeho penězi a mohl mu tak ujít zisk, jehož by při běžném nakládání s těmito peněžními prostředky za normálního běhu věcí dosáhl. Pouze hypotetické závěry o možném zúročení předmětné částky, což ovšem žalobce ani ve své žalobě nečiní, nelze považovat za dostatečně tvrzený a dokládající vznik škody. Je tedy evidentní, že žalobci v souvislosti s nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně, žádná škoda nevznikla a není tak naplněn odpovědnostní předpoklad v podobě vzniku škody, a již z tohoto důvodu nemůže být žaloba úspěšná.

8. Nad rámec rozhodného pak soud uvádí, že i žalobcem vymezený nárok, byl učiněn nesprávně, neboť v posuzovaném případě mohlo o odpovídající dobu v příčině s nesprávným úředním postupem soudu I. stupně jít maximálně v období od 3.3.2019 do 21.8.2019, tedy v období, kdy o podaném návrhu žalobce, nebylo včasně rozhodnuto, nad to maximálně stran částky 562 587 Kč, která byla žalobci na odměně přiznána soudem I. stupně. Ohledně dalšího období tj. od 22.8.2019 do 6.3.2020 (jak žalobce vymezil ve své žalobě), není dána ani existence odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu, neboť v tomto období rozhodoval odvolací soud o odvolání žalobce, přičemž pro jeho rozhodnutí není již stanovena žádná zákonná lhůta, když v ustanovení § 151 odst. 3 trestního řádu se hovoří o lhůtě pro rozhodnutí soudu I. stupně. V případě rozhodnutí soudu odvolacího o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.8.2019, nedošlo k žádnému nesprávnému úřednímu postupu. Nad to žalobce nesprávný úřední postup vymezoval toliko k nečinnosti soudu I. stupně.

9. Soud ještě doplňuje, že v popsaném případě žalobcem požadované úroky prodlení nemůžou být ani vznikem dluhu, když sice podle nového občanského zákoníku, může škoda představovat i dluh, avšak žalovaný v popsaném případě, za daných skutkových okolností, nebyl ve vztahu k žalobci dlužníkem a žalobce nebyl věřitelem. V tomto směru proto není opodstatněná argumentace žalobce ustanovením § 1970 o. z. upravující prodlení dlužníka, podle kterého může věřitel po dlužníkovi, pakliže je v prodlení, žádat příslušný úrok z prodlení, neboť, jak soud naznal shora, žalovaný nebyl ve vztahu k žalobci v postavení dlužníka. Důvodná není ani argumentace žalobcem rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 264/2012, neboť v tomto rozhodnutí se hovoří o prodlení žalovaného v souvislosti s předběžným uplatněním nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy, tedy jinak řečeno, pokud žalovaný nevyřídí předběžně uplatněný nárok v zákonem stanovené lhůtě 6 měsíců, dostává se do prodlení a poškozenému pak náleží úrok z prodlení z přiznané částky, což však není tento případ.

10. Na základě shora popsaného proto soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť nebyly naplněny podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. ´ 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1 písm. a), b), c) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (3 úkony právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé, příprava na jednání a účast na jednání).