19 C 11/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 640 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 12 640 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 640 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 12 640 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady škody z titulu odměny za právní služby [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], které žalobkyně byla dle svého tvrzení nucena využít, neboť se obávala, aby nebyly obstaveny její bankovní účty z důvodu exekučních příkazu sp. zn. [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací] a [číslo jednací] všechny vydané soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dále jen„ exekuční příkazy“). Tyto exekuční příkazy byly doručeny žalobkyni datovou schránou [datum]. Dále v žalobě uvádí, že na jejich základě měla vyplatit na účet exekutora celkem částku 143 844,44 Kč, a to vše dle jejího tvrzení bez jakéhokoli právního důvodu. Tento závěr odůvodňuje tím, že soudní exekutor nemohl nikde získat žádné relevantní informace o tom, že by žalobkyně v době doručení exekučních příkazu [právnická osoba] [anonymizováno] něco dlužila. Má tedy za to, že exekutor tzv.„ střílet naslepo“. Tento postup pak považuje za nepatřičný a nezákonný, který nemá oporu v exekučním řádu ani v občanském soudním řádu. Z toho tedy dovozuje, že šlo o nesprávný, resp. nezákonný úřední postup. Dále žalobkyně uvádí, že svůj nárok vůči žalované předběžně uplatnila dne [datum] a protože nebyl nárok během zákonné lhůty 6 měsíců uspokojen, jsou splněny podmínky § 14 odst. 3 a § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen„ OdpŠk“) a žalobkyně se tam může svého nároku domáhat soudně.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši 12 640 Kč, a to se shodným skutkovým o právním obsahem jako v žalobě. Dále uvedla, že dne [datum] zaslala žalobkyni stanovisko, ve kterém žalobkyni nevyhověla, a to ani z části. Žalovaná uvádí, že ve všech 4 exekučních příkazech byla žalobkyně označena jako dlužník povinného. Jako pohledávka povinného byl v exekučních příkazech značen nárok povinného na vyplacení peněžitého plnění na základě uzavřených smluv, vydaných faktur anebo jiného důvodu k plnění vůči povinnému. Žalobkyně pak v každém z exekučních řízení zvlášť reagovala na exekuční příkaz tak, že soudnímu exekutorovi sdělila, že nich hradit nebude, neboť přikázaná pohledávka je neexistentní. Dále uvedla, že sama žalobkyně v uplatnění svého nároku vůči žalované uvedla, že v minulosti měla obchodní kontakty se [právnická osoba] [anonymizováno], která pro klienta žalobkyně zajišťovala leteckou přepravu a tyto informace uváděla na svých webových stránkách. Dále žalovaná uvedla, že ve spise vedeném soudním exekutorem sp. zn. [spisová značka] byl dne učiněn z úřední záznam, že na webových stránkách žalobkyně bylo uvedeno, že [právnická osoba] [anonymizováno] pro žalobkyni operuje lety z Českého republiky. Žalovaná dále uvádí, že v předmětných řízeních nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu OdpŠk. Nebylo vydáno pravomocné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno. V postupu exekutora nelze spatřovat ani nesprávný úřední postup, když tento postupoval při vydání exekučního příkazu dle § 49 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, když na webových stránkách žalobkyně naše odkazy, které se týkaly poskytování zájezdů a zajištění letecké dopravy povinným, což sama žalobkyně ve svém uplatnění nároku u žalované potvrdila. Schází tak odpovědností titul státu za škodu, jakožto základní podmínka pro přiznání náhrady škody. Z tohoto důvodu pak žalovaná navrhla, aby žaloby byla zamítnuta a soud jí přiznal náhradu hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Soud ve věci rozhodoval ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili, a to žalobce konkludentně, když na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. ze dne [datum] se v uvedené lhůtě nevyjádřili. Soud proto věc projednal a rozhodl, aniž by jednání nařizoval.

4. Při posuzování nároku soud vyšel z nesporných skutečností ohledně předběžného uplatnění nároku žalobkyně u žalované ze dne [datum].

5. Ze spisu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázané, že soudní exekutor učinil do spisu úřední záznam o tom, že na webových stránkách žalobkyně je informace o tom, že [právnická osoba] [anonymizováno] operuje pro žalobkyni lety z České republiky. Z webových stránek žalobkyně má soud za prokázané, že odkaz na spolupráci se [právnická osoba] [anonymizováno] byl umístěn na webových stránkách žalobkyně i v době vyhlašování tohoto rozsudku. Umístění této informace pak žalobkyně potvrdila i v předběžném uplatnění nároku zaslaném žalované dne [datum].

6. Z exekučních příkazů soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sp. zn. [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací] a [číslo jednací] bylo zjištěno, že tyto byly vydány k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky žalobkyně vůči povinnému [právnická osoba] [anonymizováno], kdy pohledávka je definována jako nárok povinného na vyplacení peněžitého plnění na základě uzavřených smluv, vydaných faktur nebo jiného důvodu k plnění vůči povinnému. Na základě těchto exekučních příkazů tedy nedošlo k obstavení bankovních účtů žalobkyně ani povinnosti bez dalšího exekutorovi plnit, ale s ohledem na bod III. exekučních příkazů se žalobkyni přikázalo, aby v případě, že má vůči [právnická osoba] [anonymizováno] splatné pohledávky, tyto plnila soudnímu exekutorovi namísto povinnému. Ze spisů soudního exekutory nebylo zjištěno, že by exekuční příkazy byly zrušeny či změny.

7. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

8. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení:

9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

11. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

14. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

16. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

19. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

20. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zpráva výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000). Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1099/99).

21. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě, a to existence nesprávného úředního postupu.

22. Žalobkyně v rámci řízení netvrdila nezákonnost exekučních příkazů, ale nesprávný úřední postup soudního exekutora předcházející jejich vydání, kdy tento dle jejího tvrzení bez důvodu tyto vydal, když žalobkyně neměla v momentě vydání exekučních příkazů žádnou pohledávku vůči povinnému.

23. Na základě provedených důkazu soud dospěl k závěru, že postup exekutora při vydání předmětných exekučních příkazů nevykazoval znaky nesprávného úředního postupu. Soudní exekutor se z webových stránek žalobkyně dozvěděl, že povinný pro žalobkyni zajišťuje letecké služby a mohl se tudíž důvodně domnívat, že na základě těchto obchodní vztahů vznikají pohledávky povinného vůči žalobkyni. Tento typ obchodní spolupráce navíc žalobkyně sama uznala i v rámci předběžného uplatnění nároku vůči žalované ze dne [datum].

24. S ohledem na absenci jedné z nutných podmínek odpovědnosti státu za škodu, a to existence nezákonného rozhodnutí, resp. nesprávného úředního postupu, soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě není dán odpovědností titul žalované. Z tohoto důvodu nebylo třeba se zabývat splněním dalších předpokladů odpovědnosti za škodu. Soud proto rozhodl jak je uvedené ve výrok I. tohoto rozsudku.

25. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.