19 C 11/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 640 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 12 640 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 640 Kč od datum do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 12 640 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady škody z titulu odměny za právní služby anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, které žalobkyně byla dle svého tvrzení nucena využít, neboť se obávala, aby nebyly obstaveny její bankovní účty z důvodu exekučních příkazu sp. zn. číslo jednací, číslo jednací, číslo jednací a číslo jednací všechny vydané soudním exekutorem anonymizováno jméno příjmení (dále jen„ exekuční příkazy“). Tyto exekuční příkazy byly doručeny žalobkyni datovou schránou datum. Dále v žalobě uvádí, že na jejich základě měla vyplatit na účet exekutora celkem částku 143 844,44 Kč, a to vše dle jejího tvrzení bez jakéhokoli právního důvodu. Tento závěr odůvodňuje tím, že soudní exekutor nemohl nikde získat žádné relevantní informace o tom, že by žalobkyně v době doručení exekučních příkazu právnická osoba anonymizováno něco dlužila. Má tedy za to, že exekutor tzv.„ střílet naslepo“. Tento postup pak považuje za nepatřičný a nezákonný, který nemá oporu v exekučním řádu ani v občanském soudním řádu. Z toho tedy dovozuje, že šlo o nesprávný, resp. nezákonný úřední postup. Dále žalobkyně uvádí, že svůj nárok vůči žalované předběžně uplatnila dne datum a protože nebyl nárok během zákonné lhůty 6 měsíců uspokojen, jsou splněny podmínky § 14 odst. 3 a § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen„ OdpŠk“) a žalobkyně se tam může svého nároku domáhat soudně.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši 12 640 Kč, a to se shodným skutkovým o právním obsahem jako v žalobě. Dále uvedla, že dne datum zaslala žalobkyni stanovisko, ve kterém žalobkyni nevyhověla, a to ani z části. Žalovaná uvádí, že ve všech 4 exekučních příkazech byla žalobkyně označena jako dlužník povinného. Jako pohledávka povinného byl v exekučních příkazech značen nárok povinného na vyplacení peněžitého plnění na základě uzavřených smluv, vydaných faktur anebo jiného důvodu k plnění vůči povinnému. Žalobkyně pak v každém z exekučních řízení zvlášť reagovala na exekuční příkaz tak, že soudnímu exekutorovi sdělila, že nich hradit nebude, neboť přikázaná pohledávka je neexistentní. Dále uvedla, že sama žalobkyně v uplatnění svého nároku vůči žalované uvedla, že v minulosti měla obchodní kontakty se právnická osoba anonymizováno, která pro klienta žalobkyně zajišťovala leteckou přepravu a tyto informace uváděla na svých webových stránkách. Dále žalovaná uvedla, že ve spise vedeném soudním exekutorem sp. zn. spisová značka byl dne učiněn z úřední záznam, že na webových stránkách žalobkyně bylo uvedeno, že právnická osoba anonymizováno pro žalobkyni operuje lety z Českého republiky. Žalovaná dále uvádí, že v předmětných řízeních nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu OdpŠk. Nebylo vydáno pravomocné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno. V postupu exekutora nelze spatřovat ani nesprávný úřední postup, když tento postupoval při vydání exekučního příkazu dle § 49 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, když na webových stránkách žalobkyně naše odkazy, které se týkaly poskytování zájezdů a zajištění letecké dopravy povinným, což sama žalobkyně ve svém uplatnění nároku u žalované potvrdila. Schází tak odpovědností titul státu za škodu, jakožto základní podmínka pro přiznání náhrady škody. Z tohoto důvodu pak žalovaná navrhla, aby žaloby byla zamítnuta a soud jí přiznal náhradu hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Soud ve věci rozhodoval ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili, a to žalobce konkludentně, když na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. ze dne datum se v uvedené lhůtě nevyjádřili. Soud proto věc projednal a rozhodl, aniž by jednání nařizoval.

4. Při posuzování nároku soud vyšel z nesporných skutečností ohledně předběžného uplatnění nároku žalobkyně u žalované ze dne datum.

5. Ze spisu soudního exekutora anonymizováno jméno příjmení sp. zn. spisová značka má soud za prokázané, že soudní exekutor učinil do spisu úřední záznam o tom, že na webových stránkách žalobkyně je informace o tom, že právnická osoba anonymizováno operuje pro žalobkyni lety z České republiky. Z webových stránek žalobkyně má soud za prokázané, že odkaz na spolupráci se právnická osoba anonymizováno byl umístěn na webových stránkách žalobkyně i v době vyhlašování tohoto rozsudku. Umístění této informace pak žalobkyně potvrdila i v předběžném uplatnění nároku zaslaném žalované dne datum.

6. Z exekučních příkazů soudního exekutora anonymizováno jméno příjmení sp. zn. číslo jednací, číslo jednací, číslo jednací a číslo jednací bylo zjištěno, že tyto byly vydány k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky žalobkyně vůči povinnému právnická osoba anonymizováno, kdy pohledávka je definována jako nárok povinného na vyplacení peněžitého plnění na základě uzavřených smluv, vydaných faktur nebo jiného důvodu k plnění vůči povinnému. Na základě těchto exekučních příkazů tedy nedošlo k obstavení bankovních účtů žalobkyně ani povinnosti bez dalšího exekutorovi plnit, ale s ohledem na bod III. exekučních příkazů se žalobkyni přikázalo, aby v případě, že má vůči právnická osoba anonymizováno splatné pohledávky, tyto plnila soudnímu exekutorovi namísto povinnému. Ze spisů soudního exekutory nebylo zjištěno, že by exekuční příkazy byly zrušeny či změny.

7. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

8. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení:

9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

11. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

14. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

16. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

19. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

20. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zpráva výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000). Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1099/99).

21. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě, a to existence nesprávného úředního postupu.

22. Žalobkyně v rámci řízení netvrdila nezákonnost exekučních příkazů, ale nesprávný úřední postup soudního exekutora předcházející jejich vydání, kdy tento dle jejího tvrzení bez důvodu tyto vydal, když žalobkyně neměla v momentě vydání exekučních příkazů žádnou pohledávku vůči povinnému.

23. Na základě provedených důkazu soud dospěl k závěru, že postup exekutora při vydání předmětných exekučních příkazů nevykazoval znaky nesprávného úředního postupu. Soudní exekutor se z webových stránek žalobkyně dozvěděl, že povinný pro žalobkyni zajišťuje letecké služby a mohl se tudíž důvodně domnívat, že na základě těchto obchodní vztahů vznikají pohledávky povinného vůči žalobkyni. Tento typ obchodní spolupráce navíc žalobkyně sama uznala i v rámci předběžného uplatnění nároku vůči žalované ze dne datum.

24. S ohledem na absenci jedné z nutných podmínek odpovědnosti státu za škodu, a to existence nezákonného rozhodnutí, resp. nesprávného úředního postupu, soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě není dán odpovědností titul žalované. Z tohoto důvodu nebylo třeba se zabývat splněním dalších předpokladů odpovědnosti za škodu. Soud proto rozhodl jak je uvedené ve výrok I. tohoto rozsudku.

25. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).