19 C 111/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobce: anonymizováno proti žalované: anonymizováno pro zaplacení 860 871,12 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 860 871,12 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne datum domáhal zaplacení částky 860 871,12 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu a nezákonných rozhodnutí soudů v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. Anonymizováno. Požadovaná částka sestává ze dvou položek: (i) částky 633 669,42 Kč, která představuje neuhrazenou část vypořádacího podílu, na jehož vyplacení měl mít žalobce nárok na základě rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, přičemž vyplacení této částky bylo odmítnuto bývalou spoluvlastnicí s odkazem na její vlastní nárok na bezdůvodné obohacení; (ii) částky 227 201,70 Kč, kterou žalobce označuje za náklady řízení, jež byl povinen uhradit na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Žalobce tvrdí, že tyto náklady byly přímým důsledkem vadného postupu soudu a že v případě řádného a bezprůtahového řízení by mu nevznikly.

2. Žalovaná argumentovala, že žalobcem tvrzený nárok nesplňuje zákonné podmínky odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. K nároku na neuhrazenou část vypořádacího podílu ve výši 633 669,42 Kč uvedla, že jeho nevyplacení je důsledkem právního jednání třetí osoby, tedy bývalé spoluvlastnice žalobce, a nikoliv nesprávného úředního postupu. Tento nárok tudíž nelze uplatňovat proti státu. K nároku na náhradu nákladů řízení ve výši 227 201,70 Kč žalovaná namítla, že šlo o náklady uložené pravomocným soudním rozhodnutím, které nemohou být předmětem odpovědnosti státu podle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Poukázala na to, že řízení pod sp. zn. Anonymizováno bylo složité jak po skutkové, tak po právní stránce, a proto trvalo delší dobu. Dále namítla, že žalobce neprokázal existenci příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem soudu, což je nezbytná podmínka odpovědnosti státu.

3. Při posuzování nároku soud vyšel z toho, že mezi účastníky je nesporné, že: - Žalobce uplatnil u žalované dne datum nárok na náhradu majetkové škody ve výši 860 871,12 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. Anonymizováno a za vydání nezákonného rozhodnutí. Dále bylo účastníky konstatováno, že žalobce v rámci předběžného projednání u žalované uplatnil i nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení. - K projednání žádosti došlo žalovanou dne datum, kdy žalovaná uznala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, a přiznala žalobci na náhradě nemajetkové újmy částku 51 563 Kč. Ve vztahu k nároku na náhradu majetkové újmy ve výši 860 871,12 Kč však žalovaná ničeho neplnila, s odůvodněním, že tento nárok není důvodný 4. Soud s ohledem na žalobní tvrzení obsažené v žalobě, jakož v doplnění žaloby podaného dne datum a dále tvrzení žalobce v průběhů ústního jednání dne datum dospěl k závěru, že uplatněné nároky nemohou být podřazeny pod majetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. a proto žalobu zamítl bez provádění dokazování.

5. Soud přisvědčil žalované v tom, že náklady řízení, které byl žalobce povinen uhradit protistraně, nemohou být předmětem náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Z hlediska právní kvalifikace jde o plnění uložené pravomocným soudním rozhodnutím, které je závazné a nepodléhá přezkumu v rámci jiného řízení. Soudní poplatky, náklady na právní zastoupení a další výdaje vzniklé v důsledku sporu spadají pod režim odpovědnosti mezi účastníky řízení a nelze je zpětně vymáhat vůči státu. Navíc ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. výslovně vylučuje možnost kompenzace těchto nákladů jako újmy způsobené výkonem veřejné moci. Tento právní rámec je v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu, která stanoví, že rozhodnutí o nákladech řízení je autonomní procesní institut, který není způsobilý založit odpovědnost státu za škodu.

6. Rovněž tvrzený nárok na náhradu škody z titulu neuhrazeného vypořádacího podílu nelze považovat za majetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu. Tento nárok vyplývá ze soukromoprávního vztahu mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou a jeho neuhrazení není přímým důsledkem výkonu veřejné moci. Uplatnění započtení pohledávky protistrany nelze přičítat státu, neboť tento institut vyplývá z dispozitivní autonomie smluvních stran a je právně zakotven v občanském právu. Soud proto konstatuje, že neuhrazený vypořádací podíl žalobci nepředstavuje újmu způsobenou státem, nýbrž výsledek soukromoprávních jednání, která nejsou pod ochranou zákona č. 82/1998 Sb. Tento závěr odpovídá ustálené judikatuře, která vyžaduje, aby újma byla přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, což v tomto případě již žalobních tvrzení žalobce bylo zřejmé, že zde příčinná souvislost absentuje. Tento nárok vyplývá z občanskoprávního vztahu mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou a nesouvisí přímo s činností státních orgánů. Nevyplacení vypořádacího podílu tak není důsledkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, ale rozhodnutí konkrétní soukromé osoby.

7. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud bez provádění dokazování žalobu v plném rozsahu zamítl výrokem I. jako nedůvodnou.

8. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, které jsou ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b, c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. představovány částkou 900 Kč za tři úkony, každý po 300 Kč (vyjádření k žalobě, příprava na první jednání, účast na jednání soudu). Ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. byla lhůta k plnění stanovena v délce tří dnů. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.