19 C 114/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Pavlem Střelecem sídlem Masarykovo nám. 47/33, 682 01 Vyškov proti žalované: Anonymizováno pro zaplacení 107 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 50 575 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 57 125 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 547,20 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 5. 6. 2025 domáhá přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, a to nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 14 C 152/2015, které probíhalo od 14. 7. 2015 do 10. 3. 2025 a jehož předmětem bylo určení vlastnického práva k nemovitostem. Tvrdí, že průtahy v řízení byly důsledkem pochybení soudů, zejména soudu prvního stupně, které způsobily neodůvodněné prodloužení řízení na celkovou délku více než devět let. Žalobce uvádí, že řízení nebylo skutkově ani právně mimořádně složité, nečinil žádné obstrukce, které by řízení prodlužovaly, a věc pro něj měla zásadní význam vzhledem k jeho věku i dlouhodobému hospodaření na dotčených nemovitostech. V návaznosti na stanovisko žalovaného, jímž mu byla přiznána částka 85 425 Kč, se žalobce domáhá doplacení zbývající částky ve výši 107 700 Kč spolu s příslušenstvím.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce svůj nárok předběžně uplatnil dne 3. 12. 2024 a že jej posoudila jako částečně důvodný, přičemž řízení vedené proti žalobci vyhodnotila jako nepřiměřeně dlouhé. K výpočtu částky již poskytnutého zadostiučinění uvedla, že vycházela ze základní částky 127.500 Kč stanovené podle metodiky 15 000 Kč za každý rok řízení s tím, že za první dva roky se částka počítá v poloviční výši. Tuto základní částku následně upravila směrem dolů z důvodu vyšší skutkové složitosti věci o 13 %, dále s ohledem na projednání věci na třech stupních soudní soustavy o 10 % a konečně s ohledem na podíl žalobce na délce řízení (blanketní odvolání a odročení jednání) o dalších 10 %. Po celkovém snížení o 33 % dospěla k výsledné částce 85 425 Kč, kterou považuje za přiměřenou a v souladu se zákonnými kritérii a judikaturou ESLP i Nejvyššího soudu. Žalovaná proto navrhla žalobu zamítnout, požádala o přiznání nákladů řízení a pro případ uložení platební povinnosti žádala o stanovení patnáctidenní lhůty k plnění.

3. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu relevantní pro rozhodnutí ve věci:

4. Při posuzování nároku soud vyšel z toho, že mezi účastníky je nesporné, že:- Žalobce uplatnil dne 3. 12. 2024 u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 14 C 152/2015 ve výši 181 875 Kč.- Žalovaná tento nárok projednala a svým stanoviskem z 1. 4. 2025 žalovanému vyhověla co do částky 85 425 Kč a ve zbylé části sdělila, že nárok považuje za nedůvodný.- Částka 85 420 Kč byla obratem po zaslání stanoviska žalované uhrazena žalobci.

5. Z provedeného dokazování podstatným obsahem spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 14 C 152/2015 má soud za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení: Dne 14. 7. 2015 byla k Městskému soudu v Brně podána žaloba o určení vlastnického práva k nemovitostem vedená pod sp. zn. 14 C 152/2015, kdy žalobce byl v pozici žalovaného (dále tedy v tomto přehledu jako „žalovaný“). Soud následně dne 14. 8. 2015 vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě a toto usnesení mu bylo doručeno dne 10. 9. 2015. Již 29. 9. 2015 soud obdržel vyjádření žalovaného k žalobě, na což 9. 12. 2015 reagovali žalobci replikou. Další vyjádření žalovaného bylo soudu doručeno 10. 3. 2016 a žalobci se k němu replikou vyjádřili 31. 5. 2016. Dne 21. 9. 2017 soud nařídil první jednání, které se konalo 7. 12. 2017. Jednání bylo odročeno k pokračování dokazování. Následovalo jednání dne 1. 2. 2018, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku. Ten byl nakonec vyhlášen dne 12. 2. 2018 a žalobě bylo vyhověno. Dne 29. 3. 2018 podal žalovaný blanketní odvolání, které odůvodnil dne 25. 4. 2018. Žalobci se k odvolání vyjádřili 11. 5. 2018 a spis byl 31. 5. 2018 předložen odvolacímu soudu. Krajský soud v Brně rozhodl 3. 1. 2019 o zrušení rozsudku a věc vrátil k dalšímu řízení. Soud I. stupně následně dne 19. 6. 2019 vyzval žalovaného k doplnění skutkových tvrzení, jeho vyjádření bylo doručeno 25. 7. 2019. Vyjádření žalobců bylo soudu doručeno 14. 8. 2019 a replika žalovaného následovala 9. 9. 2019. Další jednání se konalo dne 10. 9. 2019 a bylo odročeno, přičemž 20. 9. 2019 soud vyhlásil vyhovující rozsudek. Proti tomuto rozsudku podali žalobci dne 28. 11. 2019 odvolání do výroku o nákladech a žalovaný dne 29. 11. 2019 blanketní odvolání. Jeho odůvodnění bylo doručeno 12. 12. 2019 a vyjádření k odvolání dne 6. 1. 2020. Spis byl předložen odvolacímu soudu 21. 1. 2020, který dne 22. 7. 2020 rozsudek zrušil a věc vrátil. Následně Městský soud nařídil jednání na 26. 5. 2021. Žádosti o odročení z důvodu kolize bylo vyhověno dne 20. 7. 2021 a první jednání se uskutečnilo 14. 9. 2021. V průběhu řízení bylo doručeno vyjádření žalovaného dne 13. 10. 2021 a následovalo jednání 9. 11. 2021. Po doručení doplnění tvrzení dne 29. 12. 2021 se konalo další jednání dne 6. 1. 2022, které bylo odročeno. Na žádost žalobců bylo 27. 1. 2022 jednání odročeno z důvodu mimosoudního jednání, a na žádost žalovaného bylo jednání z 1. 4. 2022 odročeno rovněž z téhož důvodu. Další jednání se konalo 30. 6. 2022 a po doručení doplnění tvrzení žalovaného dne 25. 7. 2022 bylo dne 1. 9. 2022 konáno další jednání. Žádosti žalovaného o odročení z důvodu kolize bylo 4. 11. 2022 vyhověno a 17. 1. 2023 se konalo další jednání, odročené za účelem vyhlášení rozsudku. Ten byl vyhlášen 27. 1. 2023 a žalobě bylo znovu vyhověno. Žalovaný proti rozsudku podal dne 15. 5. 2023 blanketní odvolání, které odůvodnil 26. 5. 2023. Žalobci podali vyjádření k odvolání dne 9. 6. 2023 a spis byl předložen odvolacímu soudu 22. 6. 2023. Odvolací soud dne 4. 6. 2024 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Následně dne 9. 10. 2024 žalovaný podal dovolání a dne 18. 12. 2024 byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Ten dne 25. 2. 2025 dovolání odmítl, přičemž usnesení nabylo právní moci dne 10. 3. 2025.

6. Na základě provedeného dokazování soud činí závěr o skutkovém stavu věci tak, jak plyne z výše uvedených nesporných tvrzení účastníků řízení a provedeného dokazování.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.

10. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména za a) k celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Na základě tvrzení žalobce a provedeného dokazování má soud za prokázané, že předmětné řízení u Městského soudu v Brně sp. zn. 14 C 152/2015, jehož účastníkem byl žalobce v roli žalobce, následně projednávané i u Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu, trvalo od doručení žaloby žalobci dne 10. 9. 2015 do jeho skončení dne 10. 3. 2025, tedy 9 let a 6 měsíců.

14. Soud tak s ohledem na provedené dokazování a obsah daného soudního spisu zhodnotil průběh tohoto řízení co do své délky jako řízení zjevně nepřiměřené. Ke shodnému závěru dospěla i žalovaná, která již v předběžném projednání nároku konstatovala nepřiměřenou délku řízení a žalobci přiznala částečné odškodnění.

15. Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že je zde dán odpovědnostní titul dle zákona č. 82/1998 Sb.

16. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3889/2009, nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že v soudním řízení lze přiznat účastníkům řízení základní částku v rozmezí 15 - 20 000 Kč za každý další rok řízení, za první dva roky však v částce poloviční.

17. Pro posuzované řízení soud dospěl k závěru o adekvátnosti základní částky finančního zadostiučinění ve výši 16 000 Kč za rok trvání daného řízení, za první dva roky v částce poloviční.

18. Vzhledem k tomu, že řízení trvalo celkem 9 let a 6 měsíců, soud stanovil základní částku odškodnění na 136 000 Kč. Tuto částku pak podrobil kritériím uvedeným v citovaném stanovisku Nejvyššího soudu.

19. Soud dospěl k závěru, že základní částku je třeba zvýšit o 10 % z důvodu postupu soudu prvního stupně. Městský soud v Brně se dopustil opakovaných procesních pochybení, když opakovaně vydal rozhodnutí, která byla zrušena odvolacím soudem, a to jednak pro pominutí klíčových tvrzení žalobce, jednak pro nepřezkoumatelnost. Soud rovněž hodnotil jako průtahy prodlevy při nařizování ústních jednání, kdy mezi jednotlivými úkony soudu docházelo k nepřiměřeným časovým odstupům, které nebyly odůvodněny složitostí věci ani postupem účastníků řízení.

20. Soud dále základní částku snížil o 15 % z důvodu složitosti věci a počtu stupňů soudní soustavy, které ji projednávaly. Věc byla projednávána na třech stupních soudní soustavy a dotýkala se otázek vlastnického práva s restitučními a konkursními souvislostmi, což převyšovalo obvyklou složitost sporů tohoto druhu.

21. Soud dále základní částku zvýšil o 5 % z důvodu významu řízení pro žalobce. Žalobce měl v době zahájení řízení více než 77 let a v době jeho skončení mu bylo již téměř 88 let. S ohledem na jeho vysoký věk měla délka řízení na žalobce zásadní dopad. Předmětem sporu navíc bylo vlastnické právo k nemovitostem, na nichž dlouhodobě hospodařil, což zvyšovalo význam sporu pro jeho osobní i majetkovou sféru.

22. U ostatních kritérií soud neshledal důvody pro další korekci základní částky. Žalobce se na délce řízení nepodílel obstrukčním jednáním a jeho opravné prostředky byly podány důvodně.

23. Soud tak dospěl k závěru, že základní částku ve výši 136.000 Kč je třeba po zohlednění všech kritérií zvýšit o 10 %, snížit o 15 % a opět zvýšit o 5 %. Po těchto úpravách činí výsledná částka 136 000 Kč. Protože žalovaná již žalobci dobrovolně poskytla částku 85 425 Kč, soud žalobci přiznal doplatek ve výši 50 575 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Ve zbylé části, tj. co do částky 57 125 Kč, soud žalobu zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný (resp. vzhledem k tomu, že rozhodnutí o výši nároku záviselo na uvážení soudu, bere se i dílčí úspěch pro účely náhrady nákladů jako plný úspěch žalobce), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 547,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 575 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 2. 10. 2024, z částky 3 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 5. 6. 2025 a z částky 3 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 2. 10. 2024 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 10. 2025 náhrada 5 684,71 Kč za 478 ujetých km v částce 3 884,71 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 154,71 Kč ve výši 3 392,49 Kč.