19 C 121/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobkyně: anonymizováno 121/8, 118 00 Praha 1 proti žalované: anonymizováno Míru 600/20, 120 00 Praha 2 o zaplacení 17 972,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 072,04 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 987,55 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 090,24 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 823,97 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 8,5%, s úrokem ve výši 22,62% ročně z částky 8 823,97 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala po žalované úhrady částky v celkové výši 17 972,04 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku od společnosti , právnická osoba, , která uzavřela dne , datum, s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, . Žalobkyně uvádí, že původní věřitel řádně ověřil úvěruschopnost žalované, a poté úvěr poskytl. Žalovaná na závazky z úvěrové smlouvy uhradila pouze částku 4 100 Kč, a žalobkyně se tak domáhá zbytku plnění dle předmětné smlouvy o úvěru. Konkrétně dlužná částka 17 972,04 Kč sestává z dlužné jistiny 8 823,97 Kč, dlužného poplatku ve výši 9 148,07 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 090,24 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 987,55 Kč, úroků ve výši 22,62 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 823,97 Kč od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení zákonných ve výši 8,5 % ročně z částky 8 823,97 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu:

4. Dne , datum, společnost , právnická osoba, a žalovaná podepsaly dokument nazvaný smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě tohoto soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované skutečně částku 10 000 Kč, a dále, že úmyslem stran bylo ujednat smlouvu o úvěru, na základě které se žalovaná zavazuje tomuto původnímu věřiteli vrátit celkovou částku ve výši 22 321 Kč v 78 měsíčních splátkách ve výši á 287 Kč, poslední ve výši 222 Kč (zjištěno z dokumentu nazvaného Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná původnímu věřiteli uhradila částku 4 100 Kč, a to sice , datum, částku 2 500 Kč, , datum, částku 500 Kč, , datum, částku 200 Kč, , datum, částku 500 Kč, , datum, částku 200 Kč a , datum, částku 200 Kč. Z dokumentu nazvaného Zákaznická karta - Žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že původní věřitel ověřil úvěruschopnost dle prohlášení žalované, ve kterém uvedla, že je nezaměstnaná s tím, že je evidována na Úřadu práce na Praze 2 a bydlí v nájmu. Pokud jde o úvěruschopnost, pak žalobkyně k výzvě soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neoznačila další důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalované, tedy soud nemá za prokázaná tvrzení, že poskytnuté informace zaznamenané do zákaznické karty byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, jak je tvrzeno v žalobě. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně její přílohy z , datum, soud zjistil, že žalobkyně nabyla od , právnická osoba, pohledávku, kterou vymáhá, a z oznámení o postoupení pohledávky z , datum, vč. podacích lístků soud zjistil, že toto bylo žalované oznámeno. Soud dále zjistil, že výzvou z , datum, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že předmět podnikání žalobkyně je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, včetně poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Závěrem tedy soud uvádí, že soud nezjistil, i přes poučení § 118a odst. 3 o. s. ř., že by byla ověřena úvěruschopnost žalované tak, jak žalobkyně tvrdí, a dále soud uvádí, že pro absenci tvrzení strany žalované ani nemohl prokazovat to, že by žalovaná uhradila původnímu věřiteli či žalobkyni částku nad rámec tvrzené platby ve výši 4 100 Kč. Z provedeného dokazování rovněž soud nezjistil, a toto ani nebylo tvrzeno, že by strany jednaly o navrácení předmětných částek z titulu bezdůvodného obohacení.

5. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení:

6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ZSU) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; podle odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 téhož zákona (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. do , datum, ) pak poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem, a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

11. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel posoudí úvěruschopnost spotřebitele „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“12. Podle § 86 odst. 2 ZSU by měl poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet (především) z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 75 ZSU je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“14. Podle § 76 odst. 1 ZSU poskytovatel jedná čestně, transparentně a „zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.“15. Co se rozumí odbornou péčí, pak stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“16. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do , datum, ) je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne , datum, , Costa versus Enel (C -6/64). K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak Soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně (viz např. rozsudky ze dne , datum, , Océano Grupo Editorial a Salvat Editores (C -240/98 až C -244/98), ze dne , datum, , Pannon GSM (C -243/08), ze dne , datum, , Faber (C -497/13) a ze dne , datum, , Profi Credit Polska (C -176/17). Dále lze v této souvislosti zmínit rozsudek ze dne , datum, , Cofidis (C -473/00), kde Soudní dvůr označil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele. Rozpor předmětné části ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se shora citovanou směrnicí výslovně konstatoval Soudní dvůr EU ve svém nedávném rozhodnutí ze dne , datum, , OPR-Finance (C-679/18) a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

17. Na základě výše uvedeného tedy soud uzavírá, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem a soud se proto rozhodl příslušné ustanovení v této části neaplikovat.

18. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

19. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.

20. V žalobě žalobkyně k ověření úvěruschopnosti žalované původním věřitelem uvedla, že původní věřitel vyžádal potřebné podklady od žalované, konkrétně pracovní smlouvu a výplatní pásky za poslední 3 měsíce, a dále, že vyšel z údajů uvedených na zákaznické kartě. Po provedeném dokazování však soud dospěl k závěru, že tato tvrzení nebyla ničím prokázána, proto soud žalobkyni poskytl na jednání konaném dne , datum, poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že neunáší povinnost důkazní ke svým tvrzením, že byla jinak řádně ověřena úvěruschopnost žalované.

21. Žalobkyně k tomuto poučení soudu uvedla, že nemá nad rámec označených důkazů a založených důkazů jiné důkazní návrhy a soud tak uzavírá, že není v řízení prokázáno, a to i přes poučení soudu, že by původní věřitel , právnická osoba, řádně ověřil úvěruschopnost žalované. Z provedeného dokazování se totiž pouze podává, že žalovaná je nezaměstnaná s tím, že je evidována na Úřadu práce na Praze 2. Nad rámec tohoto nebyly prokázány žádné příjmy žalované a není tak tedy prokázáno, že by , právnická osoba, relevantně dospěl k posouzení majetkových poměrů žalované k závěru o dostatečné úvěruschopnosti, jak je tvrzeno v žalobě.

22. Soud tedy uzavírá, že pro neunesení břemene důkazního nemá za prokázané, že byla ze strany , právnická osoba, řádně prověřena úvěruschopnost žalované.

23. Předmětnou smlouvu je tedy nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit právnímu předchůdci žalobkyně pouze poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku.

24. Soud se dále musel zabývat otázkou úroků z prodlení, přičemž vyšel z rozsudku NS sp. zn. , spisová značka, , ze kterého se podává, že obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, tento požadavek tedy neshledal soud po právu, a to vzhledem k výše uvedenému. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a speciální úpravě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se žalovaný do prodlení ještě nedostal. Proto žalobkyni nemohl nárok na úroky z prodlení z poskytnuté jistiny dosud vzniknout a soud mu jej proto nepřiznal.

26. Ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru pak soud tedy vyhodnotil skutkové tvrzení žalobce i tak, že mezi stranami je spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele (žalovaný i přes urgence nehradí; spor tedy evidentně je) a soud tedy zároveň tímto rozhodnutím fakticky musel i určit lhůtu, ve které žalovanému plnění uloží. Touto je lhůta k plnění uvedená ve výroku tohoto rozhodnutí, kterým soud přiznal žalobci nárok na plnění. Tím se tedy stává nevrácená jistina úvěru, jakožto toto specifické bezdůvodné obohacení, splatnou. Soud ji proto přiznat může, nicméně nárok na úroky z prodlení žalobkyně nemá, neboť soud zároveň lhůtu splatnosti teprve stanovil tímto rozhodnutím.

27. Na jednání dne , datum, nebyla vznesena žádná tvrzení v tom směru, že by žalovaná na tvrzený úvěr uhradila více než žalobkyní označených 4 100 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal pouze částku 5 900 Kč, jakožto rozdíl původním věřitelem poskytnuté částky 10 000 Kč a částky 4 100 Kč, kterou žalovaná již původnímu věřiteli navrátila.

28. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl. Soud vyšel z toho, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč a žalovaná na tuto vrátila pouze 4 100 Kč. Tedy, jak uvedeno výše, žalobkyni přiznal nárok na 5 900 Kč. Ve zbývajícím rozsahu je jistina žalované částky tvořena tvrzeným poplatkem za poskytnutí úvěru, a soud tedy konkrétně tuto částku 9 148,07 Kč zamítl z toho důvodu, že smlouva je absolutně neplatnou, tedy nárok na požadovaný poplatek není dán. Ze stejného důvodu pak soud zamítl i nároky odvíjející se od neplatné smlouvy o úvěru, tj. požadavek na kapitalizovaný úrok za poskytnutí úvěru, jakož i požadavek na úhradu smluvního úroku. Zbývajícími nároky dle žaloby je pak požadavek na úhradu zákonných úroků z prodlení, a v této části soud žalobu zamítl z důvodu, že se nárok na požadovanou jistinu a její vrácení ještě nestal splatným, respektive stane se splatným tímto rozhodnutím soudu, jak soud rozvádí výše.

29. Pohledávka za žalovanou byla následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dovodil, že k obligatorním obsahovým náležitostem smlouvy o postoupení pohledávky vedle vlastního označení účastníků (postupitele a postupníka) patří identifikace postupované pohledávky, která musí zahrnovat řádné označení postupitelova dlužníka a popis pohledávky co do její výše a skutečností, na nichž se zakládá. Dále v něm uvedl, že postupovaná pohledávka musí být identifikována dostatečně určitě, tedy tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou postupitele za stejným dlužníkem. Nejvyšší soud dále v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dovodil, že na účastnících smlouvy o postoupení pohledávky nelze požadovat, aby v ní v rámci identifikace postupované pohledávky tuto pohledávku i právně kvalifikovali, jelikož povinnost právního hodnocení věci jak z procesního, tak ani z hmotného práva účastníkovi nevyplývá. Za tohoto stavu je z pohledu platnosti cesse pohledávky zcela právně bezvýznamné, zda účastníci ve smlouvě tuto právní kvalifikaci provedou a s jakým výsledkem (tj. zda jde o právní kvalifikaci správnou); právní kvalifikace je věcí soudu. Jelikož tak po skutkové stránce původní věřitel postoupil na žalobkyni plnění související s poskytnutím finančních prostředků žalované, ač formulované jako pohledávky ze smlouvy, pak se takové postoupení vztahuje jak na tímto vzniklé nároky právně posouzené jako smluvní, tak příp. mimosmluvní (z titulu bezdůvodného obohacení).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., neboť žalovaná byla převážně úspěšná, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.