19 C 124/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem: adresa žalobkyně Zastoupená: anonymizováno jméno příjmení , advokát, sídlem: adresa proti žalovanému: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO , sídlem: Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 o zaplacení 168 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 43 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 124 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 600 Kč k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 168 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uváděla průběh namítaného řízení, které trvalo více jak 5 let, tedy nepřiměřeně dlouhou dobu, když se dle jejích skutkových tvrzení nejednalo o řízení skutkově a právně složité. V projednávaném řízení šlo o náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené jejím nezákonným trestním stíháním, dle zákona č. 82/98 Sb. Žalobkyně žádostí dne [datum] uplatnila předběžně svůj nárok u žalované, do dne podání žaloby nebylo na její nárok ničeho hrazeno.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobkyně u žalované dne [datum], jakožto nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 168 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka]. Ve svém vyjádření žalovaná uvedla, že uplatněný nárok mimosoudně neprojednala, sporovala existenci všech předpokladů pro náhradu nemajetkové újmy tak, jak ji žalobkyně žádala. Žalovaná shrnula průběh namítaného řízení, úkony účastníků a soudu a závěrem konstatovala, že délku řízení hodnotí jako přiměřenou. Z důvodu absence odpovědnostního titulu na nárok nikterak nehradila.

3. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným předběžné uplatnění nároku na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] u žalované [datum rozhodnutí] ve výši 168 000 Kč.

4. Mezi účastníky bylo učiněno sporným splnění kumulativně všech zákonných předpokladů podle zákona č. 82/98 Sb. pro existenci odpovědnostního titulu, příčinné souvislosti a vzniku a výše žádaného finančního zadostiučinění.

5. Ke sporným skutečnostem soud prováděl dokazování listinnými důkazy, ze kterých má za prokázány následující skutečnosti: Z žádosti o náhradu nemajetkové újmy způsobené průtahy v řízení dle zákona č. 82/98 Sb. podané zástupcem žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], k žalované ze dne [datum] má soud za zjištěno, že žalobkyně řádně předběžně uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené průtahy v namítaném řízení u žalované, z dopisu žalované z [datum] pak má soud za prokázáno doručení žádosti [datum]. Z lékařské zprávy z [datum] vystavené žalobkyni [příjmení] [jméno] [příjmení], všeobecnou praktickou lékařkou, má soud za zjištěno, že lékařka uvedla, že jmenovaná je ve sledování několika odborných ambulancí od začátku soudního sporu (od roku [rok]), uváděla, že odborní lékaři ve svých zprávách opakovaně uvádí významný vliv stresu ze soudních jednání na zdravotní stav výše jmenované, konkrétně, pokud jde o [anonymizováno] [příjmení], odborného lékaře v oboru rehabilitace a fyzikálního lékařství v [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [příjmení] z oboru dermatovenerologie [obec a číslo] a [anonymizováno] [příjmení] z Psychiatrické ambulance v [obec]. Praktická lékařka z toho dovozovala zřejmou příčinnou souvislost mezi zhoršením zdravotního stavu žalobkyně a soudními jednáními, s tím, že žalobkyně není schopna soustavné výdělečné činnosti a je poživatelkou invalidního důchodu prvního stupně. Taktéž uváděla plánování dalších vyšetření v odborných ambulancích pro účely jednání Okresní správy sociálního zabezpečení ve věci změny invalidity na vyšší stupeň. Z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] Psychiatrické ambulance, má soud za prokázáno, že lékař vystavil zdravotní zprávu na žalobkyni, která je u něj v lékařské péči od prosince roku [rok] s diagnózou [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno], uváděl taktéž medikaci, která byla žalobkyni nastavena, s tím, že stav je stále rozkolísaný, jde o stavy napětí, emoční nestability. Pokud jde o diagnózu, tuto stanovil jakožto [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno], středně těžkou. Z lékařské zprávy Psychiatrické ambulance MUDr. [jméno] [příjmení] na žalobkyni vyhotovené [datum] má soud za zjištěno, že lékař v tomto období stanovil psychický stav žalobkyně nadále dlouhodobě rozkolísaný, způsobený letitým soudním sporem a rodinnými starostmi. V lednu roku [rok] pak hodnotil psychický stav žalobkyně opět jako zhoršený a dále rozkolísaný, když tato pociťuje nespravedlnost se soudním sporem a byly zvýšeny dávky antidepresiv. Z posudku o invaliditě vystavené [stát. instituce] žalobkyni č. j. [spisová značka] z [datum rozhodnutí] má soud za zjištěno, že při posuzování zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti bylo stanoveno, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, žalobkyně byla shledána invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, kdy poklesla její pracovní schopnost o 35 %. Den vzniku invalidity byl stanoven na [datum] s tím, že posuzovaná je schopna po vzniku invalidity prvního stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti.

6. Z podstatného obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] má soud za zjištěn následující průběh řízení: [datum] podaná žaloba žalobkyní ve shodném procesním postavení proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti o zaplacení náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, dle zákona č. 82/98 Sb., z titulu nezákonného rozhodnutí. [datum] následně podaná výzva na žalobce ohledně doložení předběžného uplatnění nároku. Následovala žádost o prodloužení lhůty z [datum] podaná žalobkyní, této bylo vyhověno a lhůta byla prodloužena do [datum]. Dne [datum] soud obdržel doplnění žaloby. [datum] následovala výzva na žalovanou k vyjádření se k žalobě. Soud následně zjišťoval vyjádření a urgoval žalovanou [datum] a [datum] soud obdržel vyjádření žalované. [datum] bylo přeposíláno vyjádření žalované žalobkyni, následovalo vyjádření žalobkyně z [datum], které bylo následně [číslo] přeposíláno. [datum] byl vyžadován přílohový spis. [datum] je ve spise založen záznam, že spis nelze zapůjčit a spis byl následně lhůtován a zjišťována možnost připojení přílohového spisu, a to referáty z [datum] a [datum] [datum] soud obdržel sdělení žalobkyně s žádostí o nařízení ústního jednání a ústní jednání bylo nařízeno na [datum]. V opětovné žádosti o přílohový spis bylo uváděno, že spis nelze zapůjčit, a to [datum]. Následovala omluva z ústního jednání od žalované a ústní jednání bylo konáno v termínu [datum]. V rámci nich byla vydána výzva dle ustanovení §118a o.s.ř. na žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a důkazů. Následovalo vyjádření žalované z [datum], když na nárok bylo částečně ze strany žalované plněno. Doplnění skutkových tvrzení od žalobkyně soud obdržel [datum] a [datum] referátem soudce byli předvoláni svědci. Následovalo ústní jednání konané [datum], v rámci něhož bylo částečně zastaveno řízení a vyslechnuti tři svědci. Dále konání ústního jednání [datum], kdy byly provedeny listinné důkazy a v rámci ústního jednání konaného [datum] došlo k vyhlášení rozsudku, kdy pod výrokem I. byla přiznána žalobkyni nemajetková újma ve výši 100 000 Kč. Pod výrokem II. došlo k zamítnutí žaloby, co do zbytku nároků a pod výrokem III. rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Lhůta k vypracování rozsudku byla prodloužena do [datum]. Následně přišel návrh žalobkyně na opravu rozsudku a odvolání proti rozsudku žalobkyní podané [datum] a dále odvolání proti rozsudku od žalované. Usnesením z [datum] byl opraven výrok rozsudku a dále usnesením z [datum] byla podána výzva na žalobkyni k doplnění odvolání. Odůvodnění odvolání soud obdržel [datum]. Předkládací zprávou z [datum] byl spis postoupen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Odvolací ústní jednání bylo nařízeno na [datum], v rámci tohoto jednání u Městského soudu v Praze byl částečně rozsudek potvrzen a částečně [anonymizováno] byl následně rozesílán účastníkům. Ústní jednání u soudu prvního stupně bylo nařízeno na nový termín [datum], v tomto termínu bylo konáno, následně odročeno na [datum]. V rámci ústního jednání konaného [datum] byl vyslechnut jeden svědek a následně odročeno jednání na [číslo]. V tomto termínu bylo následně jednání konáno, následně odročeno na [číslo], neboť se nedostavil předvolaný svědek. Byla zjišťována aktuální adresa svědka, v rámci jednání [datum] bylo konstatováno, že se opět nedostavil svědek a jednání odročeno na [datum]. Usnesením z [datum] byla uložena pořádková pokuta svědkovi, následně bylo konáno ústní jednání, v tomtéž termínu byli vyslechnuti dva svědci a jednání odročeno na [datum]. V mezičase bylo rozhodováno o svědečném. V rámci ústního jednání konaného [datum] byl vyslechnut jeden svědek a ve věci vyhlášen rozsudek, kdy pod výrokem I. bylo přiznáno odškodnění ve výši 80 000 Kč, pod výrokem II. byla žaloba zamítnuta a dále pod výroky III. a IV. rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Usnesením z [datum] byl prominuta pořádková pokuta. Následovalo podané odvolání žalobkyní proti rozhodnutí z [datum] a odvolání žalované proti rozsudku taktéž z [datum]. Žalovaná byla soudem vyzývána k odstranění vad odvolání usnesením z [datum] [datum] bylo doplněno odvolání žalované a předkládací zprávou z [datum] byla věc předložena Městskému soudu v Praze. Odvolací ústní jednání bylo nařízeno na [datum] [datum] došlo vyjádření žalobkyně k odvolání žalované. Následovalo vydání rozhodnutí Městským soudem v Praze, kdy pod výrokem I. byla zamítnuta žaloba co do částky 20 000 Kč, pokud jde o výrok vyhovující, jinak byl rozsudek potvrzen i co do výroku II. a dále pod výrokem II. rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci [datum].

7. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně popisovala průběh předběžného uplatnění nároku u žalované s tím, že měla obdržet telefonickou informaci od vedoucího odškodňovacího oddělení Ministerstva spravedlnosti, že bude finančně odškodněna, k tomu však nedošlo. Uváděla, že trestní řízení původně vedené proti její osobě nezákonně jí zničilo katastrofálně život, kdy se musela úplně izolovat a vše se velmi vleklo. S ohledem na následující dlouhé odškodňovací řízení, které je aktuálně pokud jde o požadavek na jeho odškodnění předmětem tohoto řízení, žalobkyně uváděla ztrátu možnosti pracovat nadále v oboru, pokud jde o její původní podnikání v oboru poradenství, pojišťovací licence, když uváděla, že v průběhu vedení odškodňovacího řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] došlo k novelizaci zákona a následně šlo o období, kdy musela disponovat čistým trestním rejstříkem pro další výkon jejího podnikání. Uváděla, že musela doložit nikoliv pouze absenci zápisů v trestním rejstříku, ale taktéž potvrzení, že nebyla trestně stíhána. Toto potvrzení však nebyla schopna dodat, proto očekávala minimálně písemnou omluvu od žalované, která by byla doložitelná [obec] národní bance a umožnila tak žádat následně o možnost absolvování nové licence. Žalobkyně uváděla, že v důsledku vedení dlouhého odškodňovacího řízení a absenci této omluvy, které se nedomohla v dohledné době, se nemohla k podnikání vrátit, rozpadla se jí veškerá pracovní příležitost, nestihla zákonnou lhůtu dvou a půl roku pro nové získání licence a k činnosti se aktuálně již vrátit nemůže. Uvedla, že následně na živnostenském úřadě jí byla licence zrušena. Taktéž uváděla, že v důsledku dlouhého odškodňovacího řízení jí narůstaly platby a penále, které neplatila, neboť u ní absentovaly příjmy s ohledem na původní vedení trestního řízení, uváděla taktéž v příčinné souvislosti s vedením dlouhého odškodňovacího řízení zhoršení jejího zdravotního stavu s tím, že aktuálně trpí cukrovkou a taktéž neurčenými záněty, které se stupňují. Dle jejích skutkových tvrzení by v případě, že by se mohla vrátit ke svému podnikání, byl její zdravotní stav jistě byl lepší. V průběhu absence podnikání jí finančně podporovala její dcera, taktéž žalobkyně uváděla, že se zajímala o práci na úřadu práce, avšak úspěšná nebyla. S jiným druhem podnikání pak nezapočala, a to s ohledem na tvrzenou špatnou pověst, kterou jí způsobilo vedení trestního řízení proti její osobě.

8. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady číslo 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 citovaného zákona odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.

9. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k za a) k celkové délce řízení, za b) k složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánu veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona číslo 82/1998 Sb., když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 168 000 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] v přiměřené lhůtě. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda Obvodní soud pro Prahu 2 v posuzovaném řízení vydal rozhodnutí v přiměření lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty 3 OdpŠk,. Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu z 31.8.2012, sp. 30 Cdo 35/2012).

14. Při stanovení celkové doby řízení, vyšel soud z toho, že občanské soudní řízení začíná doručením žaloby k soudu a jeho konec pak spadá v jedno s okamžikem nabytí právní moci konečného rozhodnutí (jak uzavřel Nejvyšší soud ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia, ze dne 13.4.2011, Cpjn 206/2010, část III. 1, 2). Ve vztahu k žalobkyni, která v předmětném řízení vystupovala ve shodném procesním postavení žalobkyně, řízení trvalo od [datum], kdy byla podaná žaloba, do právní moci konečného rozhodnutí Městského soudu v Praze [datum], tedy po dobu 5 let a 2 měsíců. Tuto délku soud v kontextu s posuzovanými konkrétními kroky orgánů státu shledal nepřiměřeně dlouhou, jak bude rozvedeno níže. Soud shledal nedostatky v postupu Obvodního soudu pro Prahu 2 během řízení, a to především s ohledem na skutečnost, že první z rozsudků z [datum] byl zrušen Městským soudem v Praze, a to částečně, a o předmětu sporu muselo být nadále rozhodováno opětovně. Soud jinak v průběhu řízení neshledal žádná větší období procesní nečinnosti či průtahů, jak uváděla samotná žalobkyně.

15. V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma, kterou je nutné odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2012 sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila ani je soud neshledal.

16. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za celé řízení (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 23.10.2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012).

17. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky z 12.1.2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26.1.2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo z 13.7.2011 sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první 2 roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 5 let a 2 měsíce, soud dospěl k závěru, že je na místě shledat adekvátní částku základní částku 15 000 Kč za každý rok řízení, za první dva roky v částce poloviční. Uvedenou částku soud zvolil z důvodu, že délka řízení nebyla nikterak extrémní. Tímto výpočtem soud dospěl k základní částce finančního zadostiučinění ve výši 62 500 Kč.

18. Tuto částku dále soud posuzoval v důsledku demonstrativně vyčtených kritériích uvedených pod písm. b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk. Pokud jde o složitost daného řízení, soud shledal do určité míry řízením složitým po procesní stránce, když se soud musel vypořádat s výzvami na žalobkyni ohledně předběžného uplatnění žádosti u žalované, vyžadován byl složitě přílohový spis, v průběhu řízení bylo částečně řízení zastavováno, byli vyslechnuti mnozí svědci a následně určováno svědečné, v průběhu řízení taktéž uložena pořádková pokuta a vydávána opravná usnesení. Z důvodu procesní složitosti soud ponižoval základní částku o 10 %. Dále soud taktéž poukazuje na určitou skutkovou a právní složitost s ohledem na dva stupně soudní soustavy, které ve věci opakovaně meritorně rozhodovaly. Z důvodu stupňů soudní soustavy soud ponižoval částku o dalších 20 %.

19. Pokud jde o kritérium jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům k řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, soud uvádí, že z tohoto důvodu nepovyšoval, ani neponižoval základní částku finančního zadostiučinění. To vše za situace, kdy v průběhu řízení byla shledána jedna žádost o prodloužení lhůty od žalobkyně v úvodu vedení řízení z [datum], která byla prodloužena o měsíc, a následně žalobkyně až [datum] řádně žalobu doplnila. Soud však uvádí, že v kontextu posuzovaného řízení se tato lhůta nejeví natolik mimořádnou, aby bylo na místě ji zohledňovat v důsledku vytčeného kritéria.

20. Pokud jde o kritérium postupu orgánu veřejné moci během řízení, soud z tohoto důvodu nepovyšoval ani neponižoval základní částku finančního zadostiučinění, když jak již uvedl shora, ve věci shledal odpovědnostní titul s ohledem na nepřiměřenou délku řízení. Tato skutečnost však je již dostatečně zohledněná při stanovení peněžité formy zadostiučinění v uvedené výši. Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá ani navýšení, ani snížení hodnoty odškodnění.

21. Pokud jde o kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného, ani z tohoto důvodu soud nenavyšoval základní částku finančního zadostiučinění. Žalobkyně ve svých skutkových tvrzeních sice uváděla nepříznivý zdravotní stav, který dávala do příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem v posuzovaném řízení, z lékařských zpráv však vyplynulo, že nepříznivý zdravotní stav byl u žalobkyně shledán již dříve, a to právě v průběhu vedení trestního řízení již od roku [rok], soud proto neshledal příčinnou souvislost s vedením předmětného odškodňovacího řízení, které je aktuálně předmětem nároku, které započalo až v říjnu roku [rok]. Nad rámec toho pak soud uvádí, že z obsahu spisového materiálu sp. zn. [spisová značka], především z odůvodnění rozhodnutí ve věci samé, se pak podává, že nepříznivý zdravotní stav byl shledán v příčinné souvislosti s vedením trestního řízení, soud při posuzování předmětného nároku z nezákonného trestního stíhání se zabýval i právě tvrzeným zhoršeným zdravotním stavem žalobkyně, který následně v příčinné souvislosti s vedením řízení neshledal důvodným, pouze shledal stres vedoucí k nejistotě ohledně výsledku trestního řízení, který zohlednil ve výši poskytnutého původního zadostiučinění v posuzovaném řízení. Ani účastnickou výpovědí žalobkyně a předloženými zdravotními zprávami soud nedospěl k závěru o existenci příčinné souvislosti mezi aktuálním odpovědnostním titulem, který je posuzován, a vlivem dlouhého odškodňovacího řízení v trvání 5 let a 2 měsíců na zdravotní stav žalobkyně, když sama žalobkyně ve své účastnické výpovědi sama potvrdila již nepříznivý zdravotní stav v důsledku vedení především trestního řízení, které mělo taktéž následky do sféry poškození cti a pověsti, případně do sféry finanční, spočívající v následné nemožnosti navázat na svou původní podnikatelskou činnost. Soud se neztotožňuje s tvrzeními žalobkyně, že právě vedení odškodňovacího řízení mělo významný vliv na žalobkyni, pokud jde o možnost dalšího průběhu její podnikatelské profese, když nebylo možno očekávat, že by řízení odškodňovací, které je aktuálně posuzováno, mělo za následek nárok žalobkyně na vydání omluvy či jakéhokoliv potvrzení, o kterém žalobkyně uváděla, že by bylo možné následně předložit [obec] [anonymizována dvě slova] a na základě nějž by obdržela licenci k provozování své další činnosti při uvedených skutkových tvrzeních ohledně novelizace zákona v průběhu roku [rok] a nemožnosti výkonu povolání na základě původní licence. Tento nárok žalobkyně nikterak neprokázala, neboť nemohla očekávat, že by v průběhu odškodňovacího řízení se jí právě takovéhoto potvrzení dostalo, na toto potvrzení neměla žádný právní nárok, trestní rejstřík žalobkyně pak neobsahoval žádné odsouzení vedoucí k znemožnění v pokračování v původní podnikatelské činnosti.

22. Soud proto uvádí, že provedeným dokazováním došel k závěru, že nikoliv vedení odškodňovacího řízení se podílelo v příčinné souvislosti na nemožnosti získání licence žalobkyně, ale zřejmě její nepříznivý zdravotní stav, který však má příčiny již v době dřívější, před zahájením posuzovaného řízení. Pokud jde o možný výkon práce žalobkyně, tento byl taktéž prokazován posudkem o invaliditě, vystaveném na žalobkyni již z [datum] [stát. instituce], ze kterého vyplývá, že je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně 35 %. Tento posudek vychází již z průběhu původního odškodňovacího řízení, pokud jde o jeho dataci, a do současné doby zůstal nezměněn. Z posudku mimo jiné taktéž vyplývá, že posuzovaná, tedy žalobkyně, je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti, a soud z toho tedy uzavírá, že není na místě závěr, že by žalobkyně nebyla schopná se věnovat jakémukoliv jinému výkonu zaměstnání, který by nároky na duševní zdraví žalobkyně neměl. Žalobkyně pak sama v rámci své účastnické výpovědi uvedla, že žádné zaměstnání aktuálně nemá, neuvedla konkretizaci, o jaký druh zaměstnání se zajímala, jaké je její vzdělání, případně z jakého důvodu nepočala případně podnikání v jiné oblasti než doposud.

23. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud dospěl k závěru, že žalobkyni náleží za nemajetkovou újmu odškodnění v částce 43 750 Kč po ponížení základní částky o 30 % z důsledku složitosti, a tuto částku pod výrokem I. včetně zákonného příslušenství (žádaného ve výši dle ust. §1970 obč. zák. po uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku žalobkyní u žalované dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk) přiznal žalobkyni k zaplacení.

24. Ve zbytku nároku, který svou výší přesahuje nárok žalobkyni soudem přiznaný, soud žalobu pod výrokem II. zamítl.

25. O lhůtě k plnění ve výroku I. a III. bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., část věty za středníkem, když takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., když rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu a žalobkyně byla co do merita věci úspěšná. Náleží jí proto plná náhrada nákladů řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč, náklady právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí věci, podání žaloby, podání ze dne [datum] a účast u jednání zdejšího soudu [datum], tedy celkově za 4 úkony právní služby á 3 100 Kč, ve smyslu § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 4 režijní paušály á 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, celkově tedy ve výši 15 600 Kč.