19 C 129/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně, datum narození bytem PSČ země číslo b) celé jméno žalobce, datum narození bytem adresa žalobce oba zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2x 108 592 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 82 952 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 19. 6. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku 25 740 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 19. 6. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku 82 952 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 19. 6. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci b) částku 25 740 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 19. 6. 2021 do zaplacení.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 680 Kč k rukám právní zástupkyně žalobců příjmení jméno příjmení, advokátky, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou ke zdejšímu soudu se žalobci domáhali po žalované zaplacení částky 108 592 Kč s příslušenstvím pro každého ze žalobců, jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem (nepřiměřenou délkou řízení) v řízení vedeném u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. spisová značka. Svůj nárok u žalované předběžně uplatnili žádostí ze dne 18. 12. 2020, do doby podání žaloby na nárok ničeho hrazeno nebylo.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila uplatnění nároků žalobci u žalované dne 18. 12. 2020, jakožto nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu v namítaném řízení, když uvedla, že k projednání žádosti žalobců došlo 7. 12. 2021, žalovaná konstatovala, že v případě žalobců nebyly naplněny podmínky pro vznik dalšího nároku dle zákona č. 82/98 Sb. a požadované zadostiučinění nebylo žalobcům poskytnuto. Žalovaná shrnula průběh namítaného řízení vedeného před Okresním soudem v Uherském Hradišti pod sp. zn. spisová značka, když žalobci vystupovali v řízení v procesním postavení žalobců, shrnula procesní úkony účastníků i soudu a dospěla k závěru, že řízení bylo vedeno od 18. 6. 1998 do 23. 11. 2020, kdy bylo vydáno usnesení Ústavního soudu ČR, kterým byla stížnost účastníků odmítnuta. Taktéž uvedla, že účastníci již v minulosti uplatnili dvakrát svou žádost o odškodnění z předmětného řízení, celkově na základě rozhodnutí zdejšího soudu a soudu odvolacího bylo žalobcům již vyplaceno finanční zadostiučinění v celkové výši 280 250 Kč na nepřiměřenou délku předmětného řízení. Tuto částku žalovaná shledávala zcela dostačující okolnostem řízení a neshledávala důvod pro její další navýšení. Setrvala proto na svém zamítavém stanovisku a žádala žalobu v plném rozsahu zamítnout. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným uplatnění nároku žalobci u žalované dne 18. 12. 2020 na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. spisová značka v částkách 2 x 108 592 Kč a stanovisko žalované ze dne 7. 12. 2021, kterým zamítla další finanční plnění. Mezi účastníky dále bylo učiněno nesporným, že žalobci v minulosti již dvakrát z téhož řízení uplatnili u žalované nárok na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, celkově pak do 20. 11. 2015 trvajícího řízení vedeného před Okresním soudem v Uherském Hradišti pod shora uvedenou spisovou značkou, a za tuto délku (do tohoto data) byli odškodněni v částce finančního plnění (žalobci uváděli částku 280 160 Kč pro každého z nich, žalovaná pak částku 280 250 Kč pro každého z nich).

3. Mezi účastníky zůstal sporným nárok žádaný touto žalobou na další zadostiučinění žalobců z titulu nesprávného úředního postupu Okresního soudu v Uherském Hradišti v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka za období od 21. 11. 2015 do 30. 11. 2020.

4. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání, když s tímto postupem oba účastníci vyslovili souhlas.

5. Soud má za prokázaný průběh řízení vedeného pod sp. zn. spisová značka u Okresního soudu v Uherském Hradišti zahájeného 18. 6. 1998 podáním žaloby, následovala ústní jednání v datech 10. 3. 1999, 29. 3. 2002, 6. 6. 2003, 19. 6. 2003, 3. 10. 2003. V roce 2000 byl vypracován znalecký posudek, v roce 2001 pak revizní znalecký posudek a v roce 2002 superrevizní znalecký posudek. Soud prvního stupně vyhlásil rozsudek 9. 10. 2003, následovalo odvolání. Dne 30. 6. 2006 byl rozsudek okresního soudu zrušen. Následovala konaná ústní jednání ve dnech 7. 2. 2007, 27. 4. 2007 a 2. 5. 2007, kdy byl vyhlášen další rozsudek ve věci. Věc byla předložena Krajskému soudu v Brně dne 24. 9. 2007, rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen 18. 9. 2008. Následovala další jednání v průběhu roku 2009, část nároku byla vyloučena k samostatnému projednání. 16. 2. 2011 byl vypracován doplněk k reviznímu posudku. Okresní soud v Uherském Hradišti dne 1. 3. 2011 rozhodl o znalečném. Následovalo nařízení jednání, a to dne 22. 4. 2011 na den 31. 8. 2011, tohoto dne také jednání proběhlo. Žalobci navrhli odročení na neurčito z důvodu možného smírného vyřešení sporu. Dne 29. 11. 2011 bylo soudu ze strany právní zástupkyně žalobců navrženo znění soudního smíru. Toto bylo zasláno žalovaným. Následovala žádost o odročení z důvodu dovolené. Dále bylo nařízeno jednání na den 21. 3. 2012 s tím, že žalovaná doplnila dne 9. 1. 2012 důkazní návrhy a navrhla přerušení řízení a odročení. Dne 23. 1. 2012 došlo vyjádření žalobců ke sdělení žalované ze dne 6. 1. 2012 s tím, že jakékoliv doplňování důkazů pokládají za nadbytečné a následovala emailová korespondence. Dne 21. 3. 2012 proběhlo jednání ve věci. Toto bylo odročeno za účelem výslechu znalce. Dále bylo vydáno usnesení dne 24. 4. 2012, kterým návrh na přerušení řízení byl zamítnut. Dne 23. 5. 2012 proběhlo ve věci další jednání, na kterém byl vyslýchán znalec k doplňku znaleckého posudku. Usnesením ze dne 29. 5. 2012 mu bylo přiznáno znalečné. Dne 26. 6. 2012 byl podán závěrečný návrh žalované a 26. 10. 2012 proběhlo jednání. Toto bylo odročeno na den 2. 11. 2012 a na něm byl vyhlášen částečný rozsudek. Proti němu bylo podáno odvolání, věc byla předložena Krajskému soudu v Brně 8. 3. 2013 a Krajský soud v Brně pod č. j. číslo jednací dne datum rozhodnutí rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že je nutné rozhodovat o změnách návrhů, o částečných zpětvzetích apod. a teprve poté může soud ve věci rozhodnout. Dále proběhlo jednání dne 18. 9. 2013, na něm byly diktovány požadavky žalobců. Usnesením ze dne 29. 11. 2013 bylo rozhodováno o částečném zpětvzetí tak, že řízení bylo částečně zastavováno. Následně byl spis zapůjčen Ministerstvu spravedlnosti a dále bylo vyhlášeno usnesení ze dne 17. 2. 2014, kterým bylo rozhodováno o změně žaloby ze dne 14. 7. 2003. Dne 11. 3. 2014 došlo k dalšímu připuštění změny a žaloby, a to k podáním z roku 2007. Dne 18. 9. 2013 ve věci proběhlo jednání, které bylo odročeno na neurčito. Usnesením, č. j. číslo jednací ze dne 29. 11. 2013 soud částečně zastavil řízení. 23. 12. 2013 žalovaná žádala o zapůjčení spisu, 2. 1. 2014 byl spis přidělen anonymizováno jméno příjmení z titulu zániku funkce předchozí soudkyně. Dne 3. 2. 2014 byl spis vrácen od žalované soudu. Usnesením ze dne 17. 2. 2014 byla připuštěna změna žaloby z roku 2003, dne 3. 3. 2014 byl žalovaný vyzván k vyjádření se k návrhu na změnu žaloby z roku 2007. Usnesením ze dne 11. 3. 2014 byla připuštěna změna žaloby a řízení bylo částečně zastaveno. Na den 20. 6. 2014 bylo nařízeno jednání ze dne 17. 4. 2014, 6. 5. 2014 žádala právní zástupkyně žalobců o odročení jednání. Jednání bylo odročeno na den 16. 7. 2014, na tomto jednání byl žalobce vyzván dle ust. § 118a o.s.ř. Jednání bylo odročeno na 26. 9. 2014. Dne 19. 8. 2014 bylo doručeno soudu doplnění vyjádření žalobce, spis byl zapůjčen Městskému soudu v Praze ke sp. zn. spisová značka. Vzhledem k nevrácení spisu ze strany Městského soudu v Praze bylo jednání soudu odročeno na den 3. 10. 2014. Dne 1. 10. 2014 žádal žalovaný o odročení jednání, jednání bylo nařízeno na 24. 10. 2014. Dne 23. 10. 2014 žalovaný dodával své vyjádření. Jednání ze dne 24. 10. 2014 bylo po výslechu znalce odročeno za účelem vypracování znaleckého posudku na neurčito. Dne 6. 1. 2015 usnesením č. j. číslo jednací soud ustanovil znalce. Následně došlo k odeslání spisu znalci, a to opakovaně s tím, že znalecký posudek byl doručen soudu dne 1. 4. 2015. Následovalo nařízení jednání na den 1. 7. 2015, k tomuto nedošlo, následně bylo nařízeno jednání na den 21. 9. 2015, ke kterému taktéž nedošlo. K jednání došlo až dne 19. 10. 2015, kdy byl vyslechnut znalec, toto bylo následně odročeno na den 15. 12. 2015. V rámci konaného ústního jednání dne 15. 12. 2015 byly předneseny závěrečné návrhy a ve věci vyhlášen rozsudek soudu I. stupně. Dne 23. 3. 2016 soud obdržel odvolání žalobců, 29. 3. 2016 potom odvolání žalované. Dne 11. 4. 2016 bylo doručeno odůvodnění odvolání žalobců a na 6. 6. 2016 nařízeno ústní jednání k vyhlášení doplňujícího rozsudku k náhradě nákladů řízení. 26. 7. 2016 bylo doručeno odvolání žalované proti doplňujícímu rozsudku a 28. 7. 2016 návrh na vydání doplňujícího rozsudku ze strany žalobců. Usnesením ze dne 23. 1. 2017 byl zamítnut návrh žalobců, kdy následně do tohoto usnesení směřovalo včasné odvolání ze dne 2. 2. 2017. Soud vydával výzvu pro žalovaného ze dne 16. 2. 2017 k vyjádření se k odvolání žalobců a taktéž výzvu k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Vyjádření žalobců k odvolání soud obdržel 27. 4. 2017, následně obdržel taktéž žádost žalobců o vrácení neoprávněně vyměřeného soudního poplatku z téhož dne. Předkládací zprávou byl dne 1. 6. 2017 spis předložen Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2017 bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na doplnění rozsudku, když tento návrh byl posouzen správně, avšak byl doplněn výrok, ústní jednání bylo následně nařízeno na 12. 12. 2017. V tomto termínu bylo ústní jednání konáno a následně odročeno na 20. 12. za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudek soudu prvního stupně byl částečně zrušen a vrácen soudem odvolacím v rámci jeho rozhodnutí ze dne 20. 12. 2017, a to pro vady řízení dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. s ohledem na nerozhodnutí o části předmětu řízení. Následovalo vydání usnesení o znalečném z 21. 3. 2018. Ústní jednání bylo nařízeno na den 19. 7. 2018, následovala žádost o opravu rozsudku Krajského soudu v Brně ze strany žalobců ze dne 30. 4. 2018 a následné vydání opravného usnesení Krajským soudem v Brně ze dne 26. 7. 2018. Ve věci bylo podáno dovolání ze strany žalobců i žalovaných 22. 6. 2018, následovala výzva k zaplacení soudního poplatku z dovolání. Žalovaná se vyjadřovala k dovolání 12. 9. 2018, žalobci 19. 9. 2018 a předkládací zprávou ze dne 1. 10. 2018 byla věc předložena Nejvyššímu soudu ČR. Usnesením, č. j. číslo jednací ze dne 3. 4. 2019, bylo dovolání odmítnuto. Následovala výzva na možný souhlas účastníků s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání z 15. 5. 2019, přičemž žalobci vyjádřili svůj nesouhlas v podání z 22. 5. 2019. Ústní jednání tak bylo nařízeno na den 30. 7. 2019. Následovala žádost žalobců o odročení ústního jednání ze dne 17. 6. 2019, které bylo vyhověno a ústní jednání bylo posunuto na termín 19. 8. 2019. V tomto termínu bylo konáno a ve věci byl vyhlášen rozsudek. Následovalo odvolání z 1. 10. 2019 proti rozsudku a taktéž odvolání žalobců do výroku o náhradě nákladů řízení spolu s žádostí o vrácení zaplaceného soudního poplatku z 3. 10. 2019. Soud dával výzvu k vyjádření se k odvolání dne 7. 11. 2019 a následovalo vyjádření žalobců z 25. 11. 2019. Předkládací zprávou z 13. 3. 2020 byla věc předložena odvolacímu soudu. Spis byl vrácen bez věcného vyřízení 14. 4. 2020 k opravě v označení účastníků, k tomu bylo následně vydáváno opravné usnesení soudem prvního stupně dne 28. 4. 2020. Opětovná předkládací zpráva byla vyhotovena 11. 6. 2020 a usnesením Krajského soudu v Brně bylo rozhodnuto 11. 8. 2020. Následovala žádost žalobců o vrácení vyměřeného soudního poplatku a zálohy na znalecký posudek z 21. 12. 2020, usnesením z 13. 1. 2021 bylo zrušeno usnesení o výměře soudního poplatku a rozhodnuto o vrácení soudního poplatku a 12. 4. 2021 následně bylo rozhodováno usnesením o zamítnutí návrhu žalobců na vrácení záloh. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání 26. 4. 2021 ze strany žalobců, následně vyhotovena předkládací zpráva a rozhodnutím Krajského soudu v Brně 15. 7. 2021 bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně s právní moci 23. 8. 2021.

6. Z usnesení Ústavního soudu sp. zn. ústavní nález ze dne 23. 11. 2020 má soud za prokázáno odmítnutí ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně z datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze, č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, má soud za zjištěno, že jako adekvátní částku přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu v namítaném řízení za období od zahájení řízení do 13. 4. 2011 byla shledána částka 211 500 Kč pro každého z žalobců. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze, č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, má soud za zjištěno, že za další období trvání řízení od 14. 4. 2011 do 20. 11. 2015 byla shledána adekvátní částka přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu v namítaném řízení pro každého z žalobců ve výši 68 750 Kč.

7. Na základě provedeného dokazování soud činí tento závěr o skutkovém stavu věci: žalobci byli účastni řízení vedeného před Okresním soudem v Uherském Hradišti pod sp. zn. spisová značka, kde se v procesním postavení žalobců domáhali vydání bezdůvodného obohacení ve výši 877 680 Kč za užívání pozemku v jejich vlastnictví. Řízení bylo zahájeno 18. 6. 1998 a skončilo odmítnutím ústavní stížnosti žalobců 30. 11. 2020, tedy trvalo 22 let a 171 dní. Žalobci již v minulosti uplatnili předběžně u žalované dvakrát své nároky na náhradu zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce namítaného řízení, byli odškodněni na základě rozhodnutí zdejšího soudu ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze v částce celkově 280 250 Kč pro každého za žalobců. Odškodnění se týkalo období od zahájení řízení do 20. 11. 2015. Žádostí ze dne 18. 12. 2020 uplatnili žalobci u žalované další nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši dvakrát 108 592 Kč ve smyslu zákona č. 82/98 Sb. za další nesprávný úřední postup v namítaném řízení, konkrétně od 21. 11. 2015 do 30. 11. 2020. Žalovaná stanoviskem ze 7. 12. 2021 na nárok nehradila ani zčásti. Soudy v průběhu namítaného období rozhodovaly meritorně ve věci dvakrát, pokud jde o soud prvního stupně, dvakrát soud druhého stupně, jedenkrát Nejvyšší soud a jedenkrát soud ústavní. Bylo rozhodováno procesními rozhodnutí dvakrát soudem prvního stupně a dvakrát soudem odvolacím o návrzích na vrácení soudního poplatků a znalečném a opakovaně opravnými usneseními. V posuzovaném období byl spis jedenkrát vrácen bez věcného vyřízení ze strany odvolacího soudu k opravě označení účastníků. Ve věci byly dále shledány opakované průtahy a nečinnost soudu, a to v obdobích od 28. 7. 2016 do 23. 1. 2017 v délce 6 měsíců, od 1. 6. 2017 do 31. 10. 2017 v délce 5 měsíců, od 1. 10. 2018 do 3. 4. 2019 v délce 6 měsíců a od 25. 11. 2019 do 13. 3. 2020 v délce 4 měsíců.

8. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.

10. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nesprávným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případě, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Soud předmětnou věc posoudil po právní stránce podle ust. § 1 odst. 1, § 5 písm. d), § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když se žalobci po žalované domáhali zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši aktuálně 108 592 Kč s příslušenstvím pro každého z nich, která jim měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném před Okresním soudem v Uherském Hradišti pod sp. zn. spisová značka v přiměřené lhůtě. V řízení bylo prokázáno, že žalobci svůj nárok u žalované předběžně uplatnili ve smyslu ust. § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem.

14. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda Okresní soud v Uherském Hradišti vydal rozhodnutí v řízení vedeném pod shora uvedenou spisovou značkou v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, když pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ust. § 31a odst. 1 OdpŠk, podle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž i ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitostí řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na to, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 305/2012).

15. Při stanovení celkové doby řízení vyšel soud z toho, že občanské soudní řízení začíná doručením žaloby a jeho konec právě s okamžikem nabytí právní moci konečného rozhodnutí. Ve vztahu k žalobcům řízení trvalo od 18. 6. 1998, neboť v původním řízení vystupovali ve shodném procesním postavení žalobců, tedy žalobu k soudu podávali, definitivně pak skončilo odmítnutím ústavní stížnosti žalobců ze dne 30. 11. 2020, trvalo tedy po dobu 22 let a 171 dnů. S ohledem na skutečnost, že běh řízení do 20. 11. 2015 byl již podroben soudnímu přezkumu v rámci dvou žádostí žalobců o předběžné projednání nároku a následně vedených soudních řízení, a v této části řízení byl shledán nesprávný úřední postup a žalobcům vyplacena celkově částka ve výši 280 250 Kč s příslušenstvím pro každého z nich, zabýval se soud aktuálně již pouze poslední částí řízení žalobci vymezenou od 21. 11. 2015 do 30. 11. 2020. V předmětně vymezeném období v trvání 5 let a 10 dnů soud shledal nedostatky v postupu Okresního soudu v Uherském Hradišti během řízení, a to nejen nekoncentrovanost na předmět sporu a opakované vracení spisu odvolacím soudem pro procesní pochybení, příp. vrácení bez věcného vyřízení pro vydání opravného usnesení, ale i opakovaná období procesní nečinnosti. Ač v předmětném období byla věc vyřizována na čtyřech stupních soustavy, před soudem prvního a druhého stupně potom opakovaně, soud přesto hodnotí celkovou délku řízení jako délku nepřiměřenou. V důsledku porušení práva žalobců vznikla žalobcům újma, a to minimálně v důsledku právní nejistoty vycházející z nepřiměřené délky řízení. K závěru o existenci odpovědnostního titulu ve smyslu ust. § 13 OdpŠk pak dospěla koneckonců i sama žalovaná v průběhu předchozích řízení, ač aktuálně na nárok, který zůstal předmětem žaloby, nikterak nehradila.

16. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009), plyne, že v soudním řízení lze přiznat účastníkům řízení základní částku v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Soud se zabýval skutečností, zda další délka řízení v trvání 5 let a 10 měsíců je opět vzhledem ke všem okolnostem délkou nepřiměřenou. V tomto období bylo řízení vedeno na čtyřech stupních soudní soustavy, před soudem prvního stupně meritorně dvakrát, před soudem odvolacím dvakrát, před soudem nejvyšším jednou a jedenkrát bylo rozhodováno o odmítnutí ústavní stížnosti žalobců. Především s ohledem na opakovaná období procesní nečinnosti soud dospěl k závěru o existenci odpovědnostního titulu ve smyslu ust. § 13 OdpŠk. Pro posuzované řízení v dalším trvání 5 let a 10 dnů soud dospěl k závěru o adekvátnosti základní částky finančního zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok trvání daného řízení, a dospěl tak k základní částce 75 411 Kč. Soud se při stanovení základní částky neztotožnil se skutkovým vyjádřením žalobců, že řízení trvá již od roku 1998 a tedy by bylo na místě částku navýšit dokonce nad aktuální vymezenou hranici, tedy na částku 21 600 Kč za rok trvání daného řízení. Je totiž nutno zohlednit, že žalobci již byli v minulosti odškodněni za předmětnou délku řízení a bylo jim vyplaceno zadostiučinění, tedy právě vyplacením tohoto zadostiučinění u nich přestal vznikat pocit nejistoty, neboť právě náhradou nemajetkové újmy byl tento vzniklý pocit nejistoty taktéž plně kompenzován.

17. Základní částku soud následně podrobil jednotlivým kritériím § 31a odst. 3 OdpŠk, když pokud jde o celkovou délku řízení, tuto následně navýšil dle tohoto kritéria o dalších 20 %. Delší doba řízení v trvání více jak 5 let, po kterou řízení stále trvá i po předchozím dvojím odškodnění se jeví délkou extrémně dlouhou, a to i v kontextu celé délky řízení trvajícího více jak 22 let. Tuto extrémní délku řízení proto soud zohlednil v následném navýšení základní částky přiměřeného zadostiučinění.

18. Pokud jde o kritérium složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk), s ohledem na zjištěné rozhodování na třech stupních soudní soustavy a dále před soudem ústavním, soud ponižoval základní částku o 30 %. Zohlednil tak skutkovou a právní složitost projednávané věci, přičemž pokud jde o právní složitost, tato je vyjádřena právě opakovaným rozhodováním na dvou stupních soudní soustavy, včetně soudu nejvyššího a ústavního, taktéž soud zohlednil složitost procesní, a to týkající se opakovaného rozhodování na dvou stupních soudní soustavy ve věcech procesních návrhů, pokud jde o vrácení soudního poplatku, znalečného, opravných usnesení, případně doplňujících rozhodnutí.

19. Pokud jde o kritérium jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk), kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, soud neponižoval ani nepovyšoval základní částku finančního zadostiučinění, ačkoliv ze spisu je patrné, že v předmětném projednávaném období, konkrétně dne 17. 6. 2019 žalobci žádali o odročení ústního jednání nařízeného na 30. 7. 2019 a soud jejich žádosti vyhověl a jednání následně odročil na 19. 8. 2019. S ohledem na skutečnost, že však došlo k posunu pouze o 20 dnů, tato délka se nikterak výrazně neprojevila v celkové délce řízení.

20. Pokud jde o kritérium postupu orgánu veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), soud navyšoval částku finančního zadostiučinění o 20 %. K tomuto závěru dospěl především s ohledem na nekoncentrovaný postup soudu v průběhu řízení a vzniklé průtahy, které však nebyly pouze ojedinělé. Jak bylo konstatováno již shora, soud zjistil v průběhu předmětného období opakovaná období procesní nečinnosti, a to v období od 28. 7. 2016 d o 23. 1. 2017 (6 měsíců), od 1. 6. 2017 do 31. 10. 2017 (5 měsíců), od 1. 10. 2018 do 3. 4. 2019 (6 měsíců a rozhodování před Nejvyšším soudem), a v období od 5. 11. 2019 do 13. 3. 2020 (4 měsíce), kdy nebyly činěny žádné úkony ve spise. Soud dospěl k závěru, že postup soudu neodpovídal procesním pravidlům v projednávané věci, tyto se projevily nikoliv zanedbatelným způsobem na celkové délce řízení a nedodržení lhůt k procesním úkonům ve spise. Z tohoto důvodu je předmětné navýšení na místě.

21. Pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, soud z tohoto důvodu neponižoval ani nepovyšoval základní částku finančního zadostiučinění, neboť nedospěl k závěru, že by předmětné řízení svým významem bylo na místě odškodnit v částce vyšší, neboť dané řízení dle judikatury vnitrostátních soudů i ESLP nepatří mezi řízení se zvýšeným zájmem řízení pro účastníky (za řízení se zvýšeným zájem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní a o osobním stavu a ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života), přičemž takovým typem řízení projednávané řízení nebylo a žalobci ani zvýšený význam řízení nikterak neprokazovali.

22. Ze všech shora uvedených důvodů pro soud uvádí, že základní částka stanovená ve výši 75 411 Kč byla navýšena celkově s přihlédnutím k uvedeným kritériím o 10 % na částku 82 952 Kč, která se jeví částkou adekvátní konkrétnímu typu řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovaná na nárok nehradila ani z části a dostala se do prodlení s úhradou nároku, neboť žádost nebyla vyřízena včas ve lhůtě 6 měsíců od uplatnění nároku žalobců u žalované, náleží žalobcům po uplynutí této lhůty, tedy od 19. 6. 2021 do zaplacení, taktéž nárok na zákonný úrok z prodlení z částky soudem přiznané.

23. Pod výrokem I. a III. proto soud přiznal žalobkyni a) a žalobci b) nárok na zaplacení shora uvedené částky se zákonným příslušenstvím, co do zbytku nároku, který svou výší převyšuje nárok soudem přiznaný pod výrokem II. a IV. tento nárok zamítal.

24. Pod výrokem V. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu a žalobci tak mají nárok na zaplacení plných nákladů řízení představujících zaplacený soudní poplatek ve výši 2 x 2 000 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 1771996 Sb. za přípravu a převzetí věci, podání žaloby, vyjádření k výzvě soudu ze dne 3. 12. 2021, tedy celkem za 3 úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 bodem 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) á 3 100 Kč, ponížené o 20% z důvodu zastupování dvou osob dle ust. § 12 odst. 4, šestkrát režijní paušál á 300 Kč za tytéž úkony právní služby podle § 13 vyhlášky, to vše v celkové výši 20 680 Kč.

25. Lhůta k plnění ve výroku I., III. a V. byla stanovena ve lhůtě 15 dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., tedy ve lhůtě delší s ohledem na organizačně technické možnosti žalované plnit. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího ve třech vyhotoveních. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze navrhnout jeho výkon soudem či nařízením exekuce.