19 C 129/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobce: anonymizováno proti žalované: anonymizováno pro zaplacení 31 395 676,71 Kč s příslušenstvím a poskytnutí omluvy

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zajistit na vlastní náklady v jednom z periodických tisků s celostátní působností na vlastní náklady na jeho titulní straně ve formátu nejméně 1/4 tiskové strany zveřejnění písemné omluvy v tomto znění: „Anonymizováno se omlouvá anonymizováno, za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo nejprve vedeno nejdříve Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, odbor výnosů a praní peněz ze dne datum, č. j. Anonymizováno a následně Městským soudem v Praze pod sp. zn. Anonymizováno v tzv. anonymizováno, nezákonné trestní stíhání a za nemajetkovou újmu, která mu nezákonným trestním stíháním vznikla, a za těžko odčinitelné následky, ke kterým v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo v jeho osobním, profesním a společenském životě.“

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 31 395 676,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, jakožto náhradu škody způsobené nezákonností rozhodnutí, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne datum domáhá vůči žalované náhrady škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen "OdpŠk"). Žalobce uvádí, že proti němu bylo vedeno nezákonné trestní stíhání, které bylo zahájené usnesením policejního orgánu – Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne datum, č. j. Anonymizováno (označeno jako Nezákonné rozhodnutí 1), a dále rozšířené dalším usnesením téhož orgánu ze dne datum, č. j. Anonymizováno (označeno jako Nezákonné rozhodnutí 2), přičemž tato rozhodnutí zakládala trestní stíhání pro trestné činy anonymizováno, přičemž trestní stíhání trvalo více než Anonymizováno let a bylo pravomocně ukončeno až zprošťujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. Anonymizováno, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno. Žalobce tvrdí, že v důsledku tohoto trestního stíhání utrpěl zásah do své pověsti a osobní cti a zároveň i škodu spočívající v ušlém zisku. Újma způsobená tímto zásahem měla být umocněna silnou mediální kampaní a vést k jeho profesní diskreditaci a neschopnosti získat odpovídající pracovní pozici. Z těchto důvodů se domáhá nejen zveřejnění omluvy, ale i zaplacení částky 31.395.676,71 Kč jako náhrady ušlého zisku. Tuto částku dovozuje z předpokládaných příjmů, kterých by dosahoval jako anonymizováno, pokud by nedošlo k nezákonnému trestnímu stíhání.

2. Žalovaná ve svém vyjádření namítá, že nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy je promlčen, neboť rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým bylo zproštění obžaloby potvrzeno, nabylo právní moci dne datum, přičemž žaloba byla podána až datum, tedy po uplynutí šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty podle § 32 odst. 3 OdpŠk. Žalovaná dále argumentuje, že mezi údajnou nezákonností trestního stíhání a tvrzenou škodou chybí příčinná souvislost, neboť žalobce již v Anonymizováno, tedy více než rok před zahájením trestního stíhání, ukončil své působení ve funkci anonymizováno. Podle žalované proto nelze tvrdit, že ztráta této pracovní pozice byla přímým důsledkem trestního stíhání. Kromě toho žalovaná zpochybňuje výši uplatněného nároku, zejména s ohledem na nedostatečně konkrétní a nedoložené důkazní prostředky, mezi něž patří zejména daňová přiznání žalobce, která nejsou opatřena razítkem správce daně ani jinou formou autentizace, a nepřihlíží dostatečně ke skutečným výdajům žalobce. Výpočet škody považuje žalovaná za spekulativní a nedoložený reálnými okolnostmi, přičemž vyjádřená výše náhrady neodpovídá ani údajům o odměňování dalších Anonymizováno v příslušném období.

3. Soud v průběhu řízení opakovaně vyzýval žalobce k doplnění skutkových tvrzení, a to postupem dle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu. Poprvé tak učinil na ústním jednání dne datum, kde žalobce poučil o povinnosti konkretizovat tvrzení ohledně vzniku škody v podobě ušlého zisku, včetně uvedení konkrétních skutečností svědčících o příčinné souvislosti mezi nezákonným trestním stíháním a tvrzenou škodou. Stejná výzva byla zopakována i na dalším jednání dne datum, kdy soud znovu konstatoval, že žalobní tvrzení zůstávají v obecné rovině a nelze z nich spolehlivě dovodit důvodnost uplatněného nároku.

4. Na výzvu soudu při jednání dne datum reagoval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce výslovným tvrzením, že svůj nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku zakládá na ztrátě pozice anonymizováno, k níž mělo dojít v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Žalobce uvedl, že v důsledku zahájení trestního stíhání byl pod politickým tlakem nucen z funkce odstoupit, a následně se v důsledku medializace případu již nebyl schopen uplatnit v obdobné manažerské pozici.

5. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu relevantní pro rozhodnutí ve věci:

6. Při posuzování nároku soud vyšel z toho, že mezi účastníky je nesporné, že: - Žalobce uplatnil dne datum u žalované nároky na náhradu nemajetkových újem a majetkové škody v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Anonymizováno. - Žalovaná zaslala dne datum žalobci stanovisko, ve kterém mu sdělila, že částečně důvodným shledala nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, když žalobci poskytla jako finanční zadostiučinění částku 240 000 Kč za současného konstatování porušení práva a poskytnutí omluvy, dále žalovaná poskytla žalobci částku 78 750 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou předmětného trestního řízení, u nároku na náhradu škody v podobě ušlého zisku neplnila ničeho, a to zejména z důvodu neprokázání reálnosti tvrzené škody žalobcem. - Vůči žalobci bylo vedeno u Městského soudu v Praze trestní stíhání pod sp. zn. Anonymizováno na základě usnesení o zahájení trestního stíhání z datum a usnesení o zahájení trestního stíhání z datum s tím, že trestní stíhání žalobce skončilo pravomocně k datum, a to zproštěním obžaloby.

7. Na ústním jednání dne datum soud provedl řadu důkazů, jejichž obsahem byla zejména zjištění o skutečné době ukončení pracovního poměru žalobce v Anonymizováno. Byl přečten podstatný obsah protokolu zdejšího soudu č. j. Anonymizováno ze dne datum, v němž žalobce sám jako svědek uvedl, že působil v pozici Anonymizováno od roku Anonymizováno do Anonymizováno. Dále byl čten článek z portálu Anonymizováno z datum, který uváděl datum odchodu anonymizováno v Anonymizováno a poukazoval na ukončení působení vedení Anonymizováno v téže době. Soud rovněž provedl důkaz výtiskem z internetové encyklopedie Wikipedia, kde bylo uvedeno, že žalobce rezignoval na funkci dne datum. Tyto důkazy byly navrženy žalovanou a soud je provedl k ověření skutkového tvrzení o příčinné souvislosti mezi trestním stíháním a ukončením pracovní pozice žalobce. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že tvrzená příčinná souvislost mezi zahájením trestního stíhání v Anonymizováno a ukončením činnosti žalobce v pozici Anonymizováno v Anonymizováno nebyla prokázána, a tvrzení žalobce bylo těmito důkazy vyvráceno.

8. Vzhledem k tomu, že žalobce i přes opakovanou výzvu danou podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. a jeho doplnění žalobních tvrzení, ať již podáním z datum či reakcí v průběhu ústního jednání dne datum nedoplnil žalobní tvrzení tak, aby tato nebyla pouze v obecné rovině a aby bylo možné na základě nich posoudit důvodnost žalovaného nároku, soud dále nepokračoval v dokazování a vyšel ohledně tvrzeného skutkového stavu z žalobních tvrzení a provedeného dokazování.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Ve vztahu k nároku na zadostiučinění formou omluvy za tvrzenou nemajetkovou újmu dospěl soud k závěru, že v tomto rozsahu bylo nutno přisvědčit námitce promlčení uplatněné žalovanou. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk platí, že právo na náhradu nemajetkové újmy musí být uplatněno do šesti měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o skutečnostech rozhodných pro uplatnění tohoto nároku. V daném případě došlo k pravomocnému zproštění žalobce rozhodnutím Vrchního soudu v Praze dne datum, přičemž žaloba byla podána až dne datum, tedy zjevně po uplynutí zákonné lhůty. Za těchto okolností bylo soudem konstatováno, že nárok na omluvu jako forma zadostiučinění za nemajetkovou újmu je uplatněn opožděně, a žaloba proto musela být i v tomto rozsahu jako nedůvodná zamítnuta (výrok I.).

11. Ve vztahu k nároku na náhradu majetkové škody ve formě ušlého zisku pak za situace, kdy byl žalobce opakovaně soudem podle § 118a o. s. ř. vyzýván k doplnění skutkového stavu, ze kterého dovozuje vznik tvrzené škody, a kdy žalobce v reakci na tuto výzvu na ústním jednání dne datum výslovně uvedl, že nárok na náhradu ušlého zisku zakládá výlučně na tvrzení, že přišel o pozici anonymizováno v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, a že i výši tohoto nároku odvozuje od příjmů, kterých by v této pozici dosahoval nebýt uvedeného trestního řízení, a když tato tvrzení byla soudem provedeným dokazováním jednoznačně vyvrácena, neboť trestní stíhání bylo zahájeno víc než rok poté, co žalobce pozici Anonymizováno opustil, nezbylo soudu než žalobu v tomto rozsahu zamítnout (výrok II.), aniž by se musel dále zabývat prokazováním dalších podmínek odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb.

12. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje, že i kdyby nebyla žaloba v části týkající se nároku na náhradu ušlého zisku zamítnuta z důvodu vyvrácení tvrzení žalobce o příčinné souvislosti mezi nezákonným trestním stíháním žalobce a ukončením jeho působení ve funkci anonymizováno, bylo by nutno žalobu v tomto rozsahu zamítnout i pro neunesení břemene tvrzení. Žalobce totiž ani přes opakované výzvy podle § 118a o. s. ř. nedoplnil žalobní tvrzení tak, aby z nich bylo možné dovodit splnění všech zákonných předpokladů odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb. Zejména neuvedl konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné vyvodit vznik škody v právním smyslu, její výši a její příčinnou souvislost s tvrzeným nezákonným rozhodnutím. Soud konstatuje, že není možné žalobní tvrzení týkající se rozhodných skutkových okolností činit formou odkazu na výpovědi žalobcem navržených svědků (expertů v oblasti hledání pracovního uplatnění) aniž by bylo žalobcem tvrzeno k prokázání jakých konkrétních skutkových okolností mají být tito vyslechnuti. Vzhledem k tomu, že důkazní břemeno ohledně všech podmínek odpovědnosti za škodu nese podle zákona poškozený (v tomto řízení žalobce), nezbylo soudu než žalobu i z tohoto důvodu jako nedůvodnou zamítnout.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě, příprava na ústní jednání a 2 účasti u ústního jednání). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobce povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.