19 C 13/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem: adresa zastoupeného: Mgr. Ing. jméno příjmení , advokát, sídlem: adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného IČO , sídlem: adresa státního zastupitelství o zaplacení 103 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 82 125 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 15.1.2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 21 375 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky ve výši 8,25 % od 15.1.2021 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 906 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Uváděla celkovou nepřiměřenou délku řízení v trvání více jak 7 let, s tím, že uváděla specifika projednávaného řízení o zaplacení částky 325 426 Kč s příslušenstvím, kdy vystupovala v procesním postavení žalované. Uváděla jeho nepřiměřenou délku i přes skutečnost, že jej spatřovala skutkově jednoduchým, s tím, že dále uváděla, že byla od počátku řízení aktivní a zcela soudu nápomocna a jejím zaviněním k žádným průtahům nedošlo. Uvedla, že po dobu více jak 7 let byla nucena bránit a prosazovat svá práva a byla v nejistotě ohledně výsledku řízení. Svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění uplatnila předběžně u žalované dne 14.7.2020, v době podání žaloby však nebylo na nárok nikterak žalovanou plněno.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobkyně u žalované dne 14.7.2020, jako nároku na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 103 500 Kč, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem v namítaném řízení. Žalovaná konstatovala, že v rámci mimosoudního projednání nároku jí nebyl dostupný spisový materiál, který byl nezbytným podkladem pro projednání nároku a rozhodnutí o něm, na nárok nikterak nehradila, když následně sporovala i existenci odpovědnostního titulu, příčinné souvislosti a vzniku a výše nemajetkové újmy. Obecně uvedla, že předmětné řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti a bylo potřeba širšího dokazování, bylo rozhodováno opakovaně soudy na dvou stupních soudní soustavy, a to jak meritorně, tak procesně. Délku řízení potom spatřovala přiměřenou, způsobenou procesní aktivitou účastníků a jejich opravnými prostředky. V posuzovaném řízení potom neshledala žádná období procesní nečinnosti, s tím, že délku řízení shledávala s ohledem na složitost právní a opakované rozhodování soudu zcela přiměřenou okolnostem daného řízení. Žádala proto žalobu v plném rozsahu zamítnout.

3. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným předběžné uplatnění nároku žalobkyní u žalované 14.7.2020, jako nároku na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka] a nevyřízení nároku žalovanou v 6 měsíční lhůtě.

4. Mezi účastníky zůstalo sporným kumulativní splnění předpokladů podle zákona č. 82/98 Sb. pro finanční plnění zadostiučinění tak, jak jej žalobkyně požadovala. Ke sporným skutečnostem soud prováděl dokazování podstatným obsahem spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 19 Cm 69/2012, zejména následující úkony soudu a účastníků: 15.5.2012 byla podaná žaloba ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, kdy žalobkyně vystupovala v procesním postavení žalované o zaplacení částky 325 426 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o vedení účetnictví (tvrzené pochybení žalované), usnesením z 5.2.2013 došlo k výzvě k zaplacení soudního poplatku. Následně byl vydán platební rozkaz 25.2.2013, který byl žalované doručen 25.3.2013. Následoval odpor žalované 8.4.2013 a vyjádření žalované 6.5.2013. Usnesením z 24.6.2013 byl žalobce vyzýván k vyjádření se k odporu, následovalo předvolání k ústnímu jednání na termín 9.10.2013, a to referátem soudce z 13.8.2013. Ústní jednání bylo konáno, byly provedeny listinné důkazy a následně odročeno na 27.1.2014. Usnesením z 9.10.2013 soud vyzýval ČSOB pojišťovnu, zda souhlasí se svým vstupem do řízení jako vedlejší účastník. Následovalo doplňující vyjádření žalované 8.10.2013 a souhlas pojišťovny s vedlejším účastenstvím, který byl udělen 22.10.2013. Následovalo taktéž doplnění žalobních tvrzení a důkazů 31.12.2013 a vyjádření vedlejšího účastníka z 21.1.2014 27.1.2014 bylo konáno ústní jednání, které bylo následně odročováno na 14.5.2014 6.5.2014 soud obdržel vyjádření žalobce a následně taktéž vyjádření žalované 13.5.2014. V rámci ústního jednání konaného 14.5.2014 byl ve věci vyhlášen rozsudek, jímž pod výrokem I. byla žaloba zamítnuta a dále rozhodováno pod výrokem II. o náhradě nákladů řízení. Do rozsudku směřovalo včasné odvolání 24.6.2014 ze strany žalobce, usnesením z 1.7.2014 byl vyzýván k zaplacení soudního poplatku za odvolání a dále výzva k vyjádření se k odvolání pro žalovanou byla vydávána 29.7.2014. Vyjádření k odvolání soud obdržel 4.8.2014 a předkládací zprávou z 21.8.2014 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze. Usnesením Vrchního soudu v Praze z 1.4.2015 byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně, následovalo předvolání k ústnímu jednání 24.7.2015 referátem z 29.

4. Dále následovala žádost o odročení ústního jednání od žalobce z 30.4.2015, které bylo následně vyhověno a jednání bylo odročeno na 7.8.2015. V rámci tohoto ústního jednání byly provedeny listinné důkazy a jednání odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 14.8.2015 14.8.2015 byl vydán rozsudek, jímž pod výrokem I. byla žaloba opětovně zamítnuta a pod výroky II. až III. rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Do rozsudku směřovalo odvolání žalované do výroku II. Odvolání žalobce 25.9.2015 a následovalo doplnění odvolání z 1.10.2015. Usnesením z 12.10.2015 byli účastníci vyzýváni, aby se vyjádřili vzájemně k podaným odvoláním. Následovalo vyjádření žalobce k odvolání žalované z 20.10.2015 a vyjádření žalované k odvolání žalobce 29.10.2015. Předkládací zprávou k Vrchnímu soudu v Praze byla věc předložena 23.11.2015, ve věci bylo nařízeno odvolací jednání na 24.5.2016, referátem z 5.

4. Ústní jednání u Vrchního soudu v Praze proběhlo 24.5.2014. Následně bylo odročeno na neurčito za účelem smírných jednání. Nové ústní jednání bylo nařízeno na 8.11.2016, referátem ze 4.10.2016. V rámci ústního jednání u Vrchního soudu z 8.11 byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Následovalo nařízení ústního jednání na 22.2.2017, které bylo následně zrušeno pro nemoc soudce a nově nařízeno na nový termín 26.4.2017. Ústní jednání bylo 26.4.2017 konáno, odročeno na 18.7.2017. Následovalo doplnění žaloby 26.6.2017. Ústní jednání konáno 18.7.2017 s provedením listinných důkazů, které bylo následně odročováno na termín 24.10.2017. V mezičase soud obdržel vyjádření žalované 18.10.2017. Nové ústní jednání bylo konáno 24.10.2017, provedeny listinné důkazy a odročeno na 31.10.2017. V tomto termínu došlo k vyhlášení rozhodnutí, kdy pod výrokem I. byla žaloba zamítnuta a pod výroky II. až II. rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Do tohoto rozsudku opětovně směřovalo odvolání 4.12.2017. Následovalo usnesení na vady odvolání z 18.12.2017 a následně doplnění odvolání 4.1.2018. Výzva k vyjádření se k odvolání směřovala na druhého účastníka 8.1.2018 a vyjádření žalované soud obdržel 9.1.2018. Předkládací zprávou k Vrchnímu soudu byla věc předložena 8.2.2018. Usnesením byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena zpět 11.5.2018. Následovalo opětovné nařízení ústního jednání na 30.8.2018, které bylo konáno, v rámci něho byla podána výzva podle ustanovení § 118a o.s.ř. a dále odročováno na 1.11.2018. V mezičase bylo vydáno vyjádření žalobcem, a to 27.9.2018 a 30.10.2018 a taktéž vyjádření žalované 1.10.2018. V rámci ústního jednání konaného 1.11.2018 byly provedeny listinné důkazy, následně odročováno na 18.12.2018. V mezičase opět soud obdržel vyjádření žalované 8.11.2018 a vyjádření žalobce 3.12.2018. V rámci ústního jednání konaného 18.12.2018 bylo toto následně po provedeném dokazování odročováno na 28.12.2018 a v rámci tohoto jednání vyhlášen rozsudek, kdy pod výrokem I. byla uložena povinnost zaplacení žalované částky 178 984 Kč s příslušenstvím. Pod výrokem II. co do zbytku byla žaloba zamítnuta a pod výrokem III. rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Písemné vyhotovení rozhodnutí bylo prodlouženo do 7.1.2019. Následovalo vydání doplňujícího usnesení z 28.12.2018 o výrok IV. a podání odvolání ze strany žalované 20.2.2019 a odvolání žalobce taktéž 20.2.2019. Účastníci byli vyzýváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání výzvou z 22.2.2019. Následovalo vyjádření se k odvolání 22.2.2019 žalovanou a vyjádření žalobkyně 4.3.2019. Následovala předkládací zpráva k Vrchnímu soudu 11.4.2019. U odvolacího soudu proběhlo jednání dne 28.8.2019, které bylo následně odročováno na 4.12.2019. Toto bylo následně přeodročeno na 15.1.2020 a dále na 11.3.2020. V rámci konaného ústního jednání 11.3.2020 byl ve věci vyhlášen rozsudek, kdy pod výrokem I. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v části, v níž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 125 293 Kč, ve zbývajícím rozsahu žaloba byla změněna tak, že se nárok zamítá a pod výrokem II. potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, pod výroky III. až IV. rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Rozsudek je opatřen doložkou právní moci 27.4.2020.

5. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady číslo 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 citovaného zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

6. Podle § 5 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

7. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

8. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, přiměřené zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména za a) k celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánu veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1, § 31a odst. 1, 2, 3 OdpŠk, když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 103 500 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 69/2012 v přiměřené lhůtě. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda Krajský soud v Ústí nad Labem v předmětném řízení vydal rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

11. Při stanovení celkové doby řízení vyšel soud z toho, že občanské soudní řízení začíná doručení žaloby soudu a jeho konec pak spadá v jedno s okamžikem nabytí právní moci konečného rozhodnutí (jak uzavřel Nejvyšší soud ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13.4.2011, Cpjn 206/2010, část III., I., II.). Ve vztahu k žalobkyni, která v předmětném řízení vystupovala v procesním postavení žalované, řízení trvalo od doručení žaloby 25.3.2013 tedy od doby, kdy se žalobkyně o řízení dozvěděla (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.1.2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010), do 27.4.2020, tedy nabytí právní moci posledního rozhodnutí, celkově tedy po dobu 7 let a 1 měsíce. Tuto dobu soud shledává již nepřiměřeně dlouhou a k tomuto závěru vede soud právě již vyhodnocení kritéria §31a odst. 3, písm. d) OdpŠk, když soud shledal nedostatky v postupu soudu prvního stupně, který nerespektoval závazný právní názor soudu odvolacího, jeho rozhodnutí byla opakovaně rušena.

12. V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva, soud neshledal. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za celé řízení (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 23.10.2012 sp. zn. 30 Cdo 1710/2012).

13. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu, např. rozsudky ze dne 12.1.2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26.1.2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13.7.2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první 2 roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované řízení v délce 7 let a 1 měsíce přiznal soud žalobkyni základní částku ve výši 91 250 Kč, když vyházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újmu v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení. Uvedenou částku soud zvolil z důvodu, že délka řízení nebyla nikterak extrémní.

14. Tuto částku potom soud upravil v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk. Řízení, pokud jde o jeho složitost, bylo složitějším po procesní stránce i stránce skutkové. Soud prováděl značné množství dokazování listinnými důkazy, znaleckými posudky, procesně rozhodoval o vedlejším účastenství, opakovaně vyzýval účastníky k plnění poplatkových povinností, které nebyly řádně plněny spolu s návrhy, vyzýval účastníky k vyjádření se podaným opravným prostředkům, případně vedl smírná jednání. Celé řízení je provázeno množstvím nařízených ústních jednání, která byla taktéž konána, ve věci rozhodoval soud prvního stupně jednak platebním rozkazem a 4x meritorně a soud druhého stupně 4x meritorně ve věci. S ohledem na skutkovou a právní složitost soud základní částku finančního zadostiučinění ponižoval o 30 %.

15. Pokud jde o kritériu jednání žalobkyně, soud z tohoto důvodu nepovyšoval, ani neponižoval základní částku finančního zadostiučinění. Žalobkyně nikterak nepřispěla k délce řízení, nikterak jej nezdržovala, avšak ani nevyužila možnosti podat návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu ani běh řízení nikterak neurgovala.

16. Pokud jde o kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení, soud uvádí, že na celkové délce řízení se negativně promítl nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně, když, jak bylo již uváděno shora, rozhodnutí soudu prvního stupně byla opakovaně rušena soudem odvolacím pro nedodržení závazného právního názoru soudu odvolacího. Právě neakceptování závazného právního názoru odvolacího soudu si pak vyžádalo rušení rozhodnutí soudu prvního stupně, a to opakovaně ve značné míře, až 4x, což značně celkovou délku řízení prodloužilo. Soud proto dospěl k závěru o nutnosti navýšení základní částky finančního zadostiučinění s ohledem na postup orgánů veřejné moci o 20 %.

17. Pokud jde kritérium významu předmětu řízení pro účastníky, z tohoto důvodu soud nepovyšoval, ani neponižoval základní částku finančního zadostiučinění. Soud předmětný typ řízení neshledal zvýšeným, když Evropský soud pro lidská práva předmětný typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam řízení pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Předmětem řízení bylo zaplacení částky 325 426 Kč, jakožto pochybení žalované ze smlouvy o vedení účetnictví. Soud ani s ohledem na výši částky, která byla předmětem původního posuzovaného řízení, neshledává důvod pro jakoukoli finanční korekci přiznávaného finančního zadostiučinění, když význam z tohoto hlediska nebyl nikterak blíže žalobkyní tvrzen, ani prokazován.

18. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyni náleží odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 82 125 Kč, kterou pod výrokem I. (včetně zákonného příslušenství žádaného po uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku žalobkyní u žalované, tedy od 15.1.2021 v zákonné výši dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku) uložil povinnost žalované k zaplacení.

19. Pod výrokem II. soud rozhodoval o zamítnutí žaloby co do nároku, který svou výší přesahuje nárok shora zjištěný.

20. Pod výrokem III. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení, když žalobkyně byla co do merita věci úspěšná, rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Náleží jí proto plná náhrada nákladů řízení, které byla nucena vynaložit proti neúspěšné žalované. Náklady řízení se sestávají z jednotlivých úkonů právní služby á 3 100 Kč, a to za přípravu a převzetí věci dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, sepis žaloby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, vyjádření k výzvě soudu z 15.3.2021 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a účast na jednání soudu prvního stupně 8.6.2021 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, jednotlivých úkonů paušální náhrady nákladů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, náhrady cestovních výdajů podle § 3 odst. 4 advokátního tarifu za cestu Chomutov – Praha a zpět, 2x 96 km, vozidlem Audi A8 [registrační značka] dle vyhlášky 589/2020 Sb., podle které činí 4,40 Kč /1 km náhrada za používání silničního motorového vozidla, cena pohonných hmot 31,50 Kč/litr v celkové výši 2 625 Kč, dále náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu za 6 půl hodin á 100 Kč, tedy ve výši 600 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH + zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč, tedy v celkové výši 20 906 Kč.

21. Lhůta k plnění ve výroku I. i III. byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. ve lhůtě delší, 15 dnů, s ohledem na organizačně technické možnosti žalované plnit.