19 C 133/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce proti žalované: Jméno žalované pro zaplacení 5 243 179 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 243 179 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 6. 2025 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 5 243 179 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného před Okresním soudem v Bruntále jako soudem prvního stupně primárně pod sp. zn. 216 C 75/2012, která podle jejího tvrzení činila 12 let, 7 měsíců a 28 dní, vedeného. Tvrdí, že v důsledku nečinnosti soudu a průtahů při rozhodování v uvedeném řízení jí vznikla významná nemajetková újma, za kterou se domáhá přiznání přiměřeného zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb. Uvádí, že dne 4. 12. 2024 uplatnila u žalované žádost o poskytnutí zadostiučinění, avšak žalovaná se k ní ve lhůtě šesti měsíců nevyjádřila, a proto podala žalobu. Žalobkyně navrhuje, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit požadovanou částku, jejíž výši žalobkyně odůvodňuje závažností tvrzené nemajetkové újmy způsobené mimořádně dlouhým trváním řízení a tvrzeným dopadem průtahů na její osobní a sociální situaci spolu se zákonnými úroky z prodlení a dále nahradit náklady soudního řízení včetně nákladů právního zastoupení.

2. Žalovaná ve svém písemném vyjádření nárok žalobkyně v celém rozsahu neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby. Uvádí, že v posuzovaném řízení vedeném před soudy různých stupňů nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť celková délka řízení byla přiměřená složitosti věci, procesní aktivitě žalobkyně a okolnostem případu, včetně přerušení řízení z důvodu insolvenčního řízení vedeného proti žalobkyni. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a Evropského soudu pro lidská práva, podle níž nelze stanovit obecně přiměřenou délku řízení a je třeba vycházet z konkrétních okolností případu. Zdůrazňuje, že průtahy nebyly způsobeny liknavým postupem soudu, nýbrž opakovanými procesními návrhy a opravnými prostředky žalobkyně a přerušením řízení v rámci insolvenčního procesu vedeného na majetek žalobkyně a jejího manžela, v jehož rámci byl zjištěn jejich úpadek a povoleno oddlužení. Žalovaná uvádí, že již v rámci mimosoudního vyřizování žádosti uzavřela, že nedošlo k porušení povinnosti státu, a proto žalobkyni nepřiznala zadostiučinění. Navrhuje proto zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu relevantní pro rozhodnutí ve věci:

4. Při posuzování nároku soud vyšel z toho, že mezi účastníky je nesporné žalobkyně dne 4. 12. 2024 uplatnila u žalované nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou tvrzenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 216 C 75/2012, a to v celkové výši 5 240 179 Kč.

5. Ze stanoviska žalované ze 6. 5. 2025 má soud za prokázané, že žalovaná nárok žalobkyně předběžně projednala a konstatovala, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a z důvodu absence odpovědnostního titulu žádosti nevyhověla. Stanovisko dle provedeného dokazování pak zaslala na emailovou adresu , e-mail, , kterou obecný zmocněnec žalobkyně uvedl v žádosti.

6. Z provedeného dokazování podstatným obsahem spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 216 C 75/2012 má soud za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení: Dne 25. 11. 2011 byla k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 doručena žaloba na zaplacení 53.845,90 Kč s příslušenstvím, čímž bylo řízení zahájeno. Žalobkyně byl v pozici žalované, kdy předmětem řízení byla pohledávka žalobce UniCerdit Bnak Czech Republic, a.s. o zaplacení částky 53 845,90 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Dne 30. 11. 2011 vydal soud platební rozkaz. Dne 2. 1. 2012 byl platební rozkaz doručen žalované. Dne 18. 1. 2012 podala žalovaná odpor proti platebnímu rozkazu a dne 17. 2. 2012 jej doplnila. Dne 18. 4. 2012 soud vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Bruntále. Dne 28. 6. 2012 zaslal soud výzvu žalobci k doplnění tvrzení a dokazování. Dne 10.9.2012 žalobce doplnil žalobu. Dne 23. 11. 2012 byl žalobce opětovně vyzván k doplnění tvrzení a dokazování a současně bylo nařízeno jednání na 25. 3. 2013. Dne 20. 12. 2012 žalobce žalobu doplnil. Dne 4. 1. 2013 soud zaslal účastníkům výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dne 6. 2. 2013 žalovaná zaslala vyjádření, že trvá na projednání věci a své osobní přítomnosti při jejím projednání. Dne 20. 3. 2013 požádal žalobce o odročení jednání z důvodu postoupení pohledávky. Dne 25. 3. 2013 bylo jednání odročeno na žádost žalobce z důvodu probíhajícího postoupení pohledávky. Dne 22. 5. 2013 navrhl žalobce záměnu účastníků na straně žalobce. Dne 12. 6. 2013 soud vyzval žalobce k doložení postupní smlouvy a souhlasu nového žalobce se vstupem do řízení. Dne 24. 6. 2013 žalobce soudu požadované listiny doplnil. Dne 24. 7. 2013 soud vyzval žalobce k doložení dalších listin k návrhu na změnu účastníků. Dne 5. 8. 2013 žalobce listiny soudu doložil. Dne 19. 8. 2013 bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví na straně žalobce, které nabylo právní moci 11. 9. 2013. Dne 9. 9. 2013 bylo nařízeno jednání na 9. 10. 2013. Dne 27. 9. 2013 se žalobce omluvil z ústního jednání. Dne 7. 10. 2013 žalovaná navrhla soudu odročení ústního jednání z důvodu nemožnosti účasti jejího obecného zmocněnce. dne 8. 10. 2013 soud odročil ústní jednání n 23. 10. 2023 z důvodu žádosti žalované. Dne 20. 10. 2013 žalovaná opět požádal o odročení ústního jednání z důvodu kolize jejího obecného zmocněnce s jiným soudním jednáním. Této žádosti soud nevyhověl. Dne 23. 10. 2013 bylo konáno jednání, při kterém byl vyhlášen vyhovující rozsudek. Dne 16. 12. 2013 podala žalovaná proti rozsudku odvolání. Dne 23. 1. 2014 soud vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 7. 2. 2014 žalovaná podala žádost o osvobození od soudních poplatků. Dne 26. 3. 2014 soud zamítl žádost žalované o osvobození od soudních poplatků. Dne 21. 4. 2014 podala žalovaná proti tomuto rozhodnutí odvolání. Dne 27. 5. 2014 Krajský soud v Ostravě rozhodnutí částečně změnil a přiznal žalované osvobození v rozsahu 4/5. Dne 22. 7. 2014 soud vyzval žalovanou k úhradě soudního poplatku za odvolání a tento žalovaná dne 23. 7. 2014 uhradila. Dne 18. 9. 2014 byla věc předložena krajskému soudu v Ostravě k rozhodnutí o odvolání ve věci samé. Dne 10. 2. 2015 odvolací soudu vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení. Dne 2. 3. 2015 žalobce zaslal odvolací soud žádosti o prodloužení lhůty k doplnění skutkových tvrzení. Dne 4. 3. 2015 žalobce soudu oznámil změnu právního zástupce. Dne 11. 3. 2015 žalobce zaslal odvolacímu soudu vyjádření. Dne 14. 4. 2015 a 15. 4. 2015 pět soudců odvolacího soudu vyjádřili důvody, pro které lze pochybovat o jejích nepodjatosti a oznámili to předsedkyni Krajského soudu v Ostravě. Dne 20. 4. 2015 Krajské soud v Ostravě označil Krajské soud v Brně jako soud, kterému má být věc přikázána a vyzval účastníky k vyjádření. Dne 25. 5. 2015 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o delegaci nutné. Dne 16. 6. 2015 Vrchní soud v Olomouci rozhodl o přikázání věci Krajskému soudu v Brně. Dne 27. 10. 2015 byla věc předložena Krajskému soudu v Brně. Dne 29. 6. 2016 bylo nařízeno jednání u odvolacího soudu na 11. 8. 2016. Dne 11. 8. 2016 a 13. 10. 2016 proběhla jednání u odvolacího soudu. Dne 15. 11. 2016 žalobce zaslal odvolacímu soudu doplnění tvrzení a návrh vydání mezitímního rozsudku. Dne 8. 12. 2016 bylo jednání odročeno na žádost žalované z důvodu její účasti na smutečním rozloučení matky dlouhodobé družky obecného zmocněnce žalované na 19. 1. 2017. Dne 19. 1. 2017 byl vyhlášen rozsudek krajského soudu. Dne 27. 2. 2017 rozsudek nabyl právní moci. Dne 29. 5. 2017 podala žalovaná žalobu pro zmatečnost. Dne 2. 6. 2017 bylo řízení o žalobě pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně vyloučeno k samostatnému řízení. Dne 2. 6. 2017 soud zamítl návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudků. Dne 26. 6. 2017 podala žalovaná odvolání proti usnesení o zamítnutí návrhu na odklad vykonatelnosti a toto doplnil svým podáním ze dne 10. 7. 2017. Dne 14. 8. 2017 byla věci předložena odvolacímu soudu, a to Krajskému soudu v Ostravě. Dne 20. 8. 2017 byly věc předložena předsedkyni Krajského soudu v Ostravě k posouzení, zda nejsou soudci vyloučení z projednání dané věci a ta 29. 8. 2017 určila dalšího soudce do senátu. Dne 8. 9. 2017 žalovaná zaslala námitku podjatosti. Dne 12. 9. 2017 soud vyzval žalovanou k odstranění vad námitky podjatosti a v reakci na tuto výzvu žalovaná námitku dne 16. 9. 2017 doplnila. Dne 12. 12. 2017 Vrchní soud rozhodl, že soudci nejsou vyloučeni z projednávání věci. Dne 19. 1. 2018 bylo potvrzeno odvolacím soudem usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí odkladu vykonatelnosti. Dne 24. 5. 2018 soud vyzval žalovanou k úhradě soudního poplatku za žalobu pro zmatečnost. Dne 6. 6. 2018 byla podána další žádost žalované o osvobození od soudních poplatků. Dne 26. 6. 2018 soud žádost zamítl. Dne 16. 7. 2018 podala žalovaná proti tomuto rozhodnutí odvolání. Dne 20. 12. 2018 krajský soud potvrdil rozhodnutí o neosvobození od soudních poplatků. Dne 26. 2. 2019 se k žalobě pro zmatečnost vyjádřila žalovaná č. 1 (původní žalobkyně). Dne 23. 7. 2019 byla žalovaná vyzvána k doplnění tvrzení a dokazování. Dne 27. 8. 2019 žalovaná zaslal doplnění. Dne 10. 9. 2019 bylo konáno jednání a bylo vyhlášeno usnesení o zamítnutí žaloby pro zmatečnost. Dne 29. 10. 2019 podala žalovaná odvolání. Dne 5. 11. 2019 byla žalovaná vyzvána k doplnění odvolání. Dne 20. 11. 2019 žalovaná vznesla námitku podjatosti soudců krajského soudu. Dne 18. 12. 2019 byla podána další žádost žalované o osvobození od soudních poplatků. Dne 21. 1. 2020 soud žádosti vyhověl. Dne 17. 1. 2020 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek žalované a jejího manžela a řízení bylo přerušeno. Dne 31. 1. 2024 bylo pokračováno v řízení po oddlužení. Dne 6. 3. 2024 byla věc předložena odvolacímu soudu. Dne 21. 5. 2024 bylo rozhodnuto, že soudci nejsou vyloučeni z projednávání věci. Dne 23. 7. 2024 bylo rozhodnutí soudu I. stupně o zamítnutí žaloby pro zmatečnost potvrzeno a změněn výrok o nákladech řízení. Dne 7. 10. 2024 rozhodnutí nabylo právní moci.

7. Z provedeného dokazování podstatným obsahem spisu insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 14 ISN 956/2020 má soud za prokázaný následující průběh tohoto řízení: Dne 17. 1. 2020 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek žalované a jejího manžela. Dne 12. 2. 2020 byl zjištěn úpadek žalované a jejího manžela a povoleno oddlužení. Dne 1. 6. 2020 proběhlo přezkumné jednání. Dne 9. 6. 2020 proběhlo další přezkumné jednání. Dne 12. 6. 2020 insolvenční správce informoval soud o nemožnosti dokončit přezkum. Dne 19. 8. 2020 byl soudu doručen soupis majetkové podstaty a seznam přihlášených pohledávek. Dne 6. 10. 2020 byl soudu doručen upravený seznam pohledávek. Dne 16. 12. 2020 byl podán návrh na zrušení oddlužení. Dne 19. 1. 2021 byli dlužníci vyzváni k vyjádření. Dne 8. 2. 2021 bylo soudu doručeno vyjádření dlužníků. Dne 20. 4. 2021 soud sdělil navrhovateli, že není věřitelem. Dne 19. 5. 2021 byla soudu předložena zpráva o plnění oddlužení. Dne 6. 5. 2021 byl soudu doručen návrh věřitelky na zrušení oddlužení. Dne 21. 6. 2021 bylo doručeno vyjádření insolvenčního správce. Dne 10. 11. 2021 soud zamítl návrh na zrušení oddlužení. Dne 25. 4. 2022 byla předložena zpráva o plnění oddlužení. Dne 24. 10. 2022 byla předložena další zpráva o plnění oddlužení. Dne 19. 4. 2023 byla předložena další zpráva o plnění oddlužení. Dne 18. 12. 2023 byla předložena další zpráva o plnění oddlužení. Dne 21. 12. 2023 bylo rozhodnuto o splnění oddlužení. Dne 18. 1. 2024 rozhodnutí nabylo právní moci.

8. Na základě provedeného dokazování soud činí závěr o skutkovém stavu věci tak, jak plyne z výše uvedených nesporných tvrzení účastníků řízení a provedeného dokazování.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.

12. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména za a) k celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Soud provedeným dokazováním dospěl k závěru, že posuzované řízení trvalo vůči žalobykni (v procesní roli žalované) od doručení platebního rozkazu, tj. od 2.1.2012, do právní moci zamítnutí žaloby pro zmatečnost, tj. do 7. 10. 2024, tedy celkem 12 let a 9 měsíců. Z tohoto bylo cca 4 roky přerušeno z důvodu insolvenčního řízení na majetek žalobkyně.

16. Právním hodnocením zjištěného průběhu posuzovaného řízení soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyly splněny zákonné předpoklady odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup podle § 13 a § 31a OdpŠk., neboť se neprokázalo, že by v řízení vedeném u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 216 C 75/2012, ani v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 14 ISN 956/2020, po které bylo hlavní pouzované řízení po dobu 4 let ze zákona přerušeno, došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení. Soud proto žalobě na zaplacení zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu nevyhověl.

17. Při posouzení přiměřenosti délky řízení vycházel soud z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, podle níž je třeba posuzovat délku řízení vždy s ohledem na konkrétní okolnosti případu, zejména na složitost věci, chování účastníků řízení a postup příslušných orgánů, jakož i na význam věci pro účastníka. Současně soud přihlédl k ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, která zdůrazňuje, že neexistuje žádná abstraktně stanovitelná doba, jež by byla obecně považována za nepřiměřenou, a že za nesprávný úřední postup lze považovat pouze průtahy přičitatelné státu.

18. Z provedeného dokazování, zejména z obsahu soudního spisu Okresního soudu v Bruntále vedeného pod sp. zn. 216 C 75/2012 a i z připojeného insolvenčního spisu, soud zjistil, že předmětem posuzovaného řízení byl peněžní nárok původního žalobce z titulu nespláceného úvěru poskytnutého žalobkyni formou kreditní karty. Jakkoli se jedná o agendově běžnou věc, řízení bylo zatíženo výraznými procesními komplikacemi, které byly z podstatné části vyvolány procesním postupem účastníků, a to včetně žalobkyně a dále skutečností, že po pravomocném skončení věci žalobkyně podala žalobu po pro zmatečnost a v průběhu jejího projednání bylo zahájeno a vedeno insolvenční řízení na její majetek, což prodloužilo dobu řízení o další 4 roky.

19. V posuzovaném řízení musely soudy všech stupňů učinit rozsáhlý soubor procesních úkonů, jejichž povaha a četnost objektivně ovlivnila celkovou délku řízení, avšak způsobem, který nelze považovat za nepřiměřený ani přičitatelný státu jako nesprávný úřední postup.

20. Již na počátku řízení byl soud povinen přijmout žalobu, vydat platební rozkaz, zajistit jeho doručení a následně projednat odpor žalované, přičemž musel rozhodnout o místní nepříslušnosti a postoupit věc soudu příslušnému. Okresní soud v Bruntále následně opakovaně vyzýval žalobce k doplnění tvrzení a dokazování, nařizoval jednání, rozhodoval o žádostech o jejich odročení, posuzoval procesní nástupnictví z důvodu postoupení pohledávky původním žalobcem a konal jednání, v němž vyhlásil rozsudek. Po podání odvolání byla věc projednána krajským soudem, který se opakovaně zabýval žádostmi žalobkyně o osvobození od soudních poplatků, rozhodoval o odvolání proti těmto rozhodnutím, přezkoumával věc samu a musí se vypořádat i s jejími námitkami podjatosti soudců. Vrchní soud rozhodoval o vyloučení soudců a přikázání věci jinému krajskému soudu, který poté pokračoval v řízení, nařizoval jednání, hodnotil nová tvrzení žalobkyně a znovu rozhodl ve věci. Po pravomoci rozhodnutí žalobkyně podala žalobu pro zmatečnost, čímž vyvolala další řízení, v jehož rámci soudy posuzovaly návrhy na odklad vykonatelnosti, další žádosti o osvobození od soudních poplatků, námitky podjatosti a odvolání proti rozhodnutím vydaným v tomto řízení, přičemž jednání bylo nařízeno a rozhodnutí ve věci vydáno bez neodůvodněných průtahů. Dalším významným momentem pro délku řízení bylo dále zahájení insolvenčního řízení na majetek žalobkyně, které vedlo podle zákona k povinnému přerušení civilního řízení na dobu téměř čtyř let; v této době insolvenční soud a insolvenční správce museli konat přezkumná jednání, pořizovat soupis majetkové podstaty, projednávat popření pohledávek, řešit návrhy na zrušení oddlužení a opakovaně vyhodnocovat průběžné zprávy o plnění oddlužení. Po skončení insolvenčního řízení soudy pokračovaly v původním řízení, projednaly otázku podjatosti, rozhodly o odvolání a řízení bylo završeno pravomocným rozhodnutím. Tento přehled jednoznačně ukazuje, že soudy byly v průběhu více než dvanáctiletého řízení nuceny činit značné množství procesních úkonů, jejichž potřeba nebyla vyvolána nečinností státu, nýbrž procesní aktivitou žalobkyně, zákonnými požadavky na vedení řízení a obligatorními účinky insolvenčního zákona.

21. Jednotlivé úkony soudů probíhaly v časové návaznosti bez neodůvodněných prodlev, přičemž žádná z fází řízení nevykazuje liknavost či nečinnost na straně státu; naopak průběh řízení odpovídá složitosti věci a rozsahu procesních prostředků využitých žalobkyní. Z těchto důvodů je celková délka řízení třeba považovat za přiměřenou ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a nelze dovodit porušení povinnosti státu spočívající v nesprávném úředním postupu.

22. Z důvodu absence odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu pak soud nezkoumal naplnění dalších podmínek odpovědnosti státu dle zákona č. 82/1998 Sb. a žalobu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud tak přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě, příprava na ústní jednání, účast při ústním jednání).