19 C 135/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobce: anonymizováno proti žalovanému: anonymizováno o zaplacení 182 655,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 122 720 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 59 935,34 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 155 572 Kč ve výši 14,75 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 440,09 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 147 292 Kč ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 71,05 % ročně z částky 131 000 Kč od , datum, do , datum, ve výši 13 390,92 Kč, spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 131 000 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 476 928 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 722,64 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném nároku ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, , na základě které poskytla žalovanému částku 131 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet ve 48 měsíčních splátkách po 8 280 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje , Anonymizováno, . Schopnost žalovaného splácet byla prověřena z dokladů a informací získaných od žalovaného a úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný neuhradil jedinou splátku. Před zesplatněním vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč dle čl. , Anonymizováno, smlouvy, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč dle čl. , Anonymizováno, smlouvy. V důsledku prodlení došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru dle čl. , Anonymizováno, smlouvy, dle čl. , Anonymizováno, smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 154 174,79 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění. Dále bylo sjednáno, že je žalobkyně oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny až do úplného zaplacení. V čl. , Anonymizováno, smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou nové jistiny v den zneplatnění. Ke dni podání žaloby žalovaný dlužil částku celkem 147 292 Kč s příslušenstvím, dále 35 363,34 Kč a úrok ve výši 71,05 % ročně z částky 131 000 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru, soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 131 000 Kč, splatných v 48 splátkách, po 8 280 Kč, splatných k 17 dni v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 71,05 % ročně. V článku 6 jsou potom upraveny důsledky vyplývající z prodlení klienta.

5. Z karty klienta ke smlouvě č. , hodnota, plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka 131 000 Kč, nominální výše úvěru činí 397 440 Kč, kdy smluvní odměna úvěru činí 266 440 Kč. Z karty je dále patrno, že žalovaný uhradil jedinou splátku ve výši 8 280 Kč, zbývá mu doplatit 250 138,70 Kč.

6. Z listiny nazvané , Anonymizováno, vyplývá, že žalovaný původně požadoval částku 250 000 Kč. Byla mu schválena výše úvěru toliko v částce 131 000 Kč, s výší splátek 8 280 Kč měsíčně. Příjmy žalovaného činily 62 000 Kč v podobě příjmů ze zaměstnání. Jako výdaje jsou uvedeny částky 4 860 Kč, představující životní minimum; splátky žalobkyni ve výši 13 247 Kč; bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 9 300 Kč. Celkem tedy výdaje žalovaného činí 27 407 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , je ženatý, nežije s manželkou ve společné domácnosti, dosažené vzdělání – výuční list. Co se týká formy bydlení, bylo uvedeno „státní/obecní“.

7. Z výpisu záznamu z registru SOLUS nejsou patrny žádné dlužné splátky žalovaného.

8. Z potvrzení o výši pracovního příjmu je zřejmé, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období od , datum, do , datum, činil 63 037 Kč.

9. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací je zřejmé, že se v případě žalovaného jednalo klienta, který v minulosti 10krát žádal o úvěr u bank a finančních institucí. Součet zbývající částky splátkových operací činil 3 077 639 Kč s tím, že dluh po splatnosti činil 11 334 Kč.

10. Z oznámení ze dne , datum, , včetně dodejky soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění všech závazků vyplývající ze smlouvy a vyzvala ho k okamžité úhradě nesplacené části úvěru ve výši 155 572 Kč.

11. Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek úvěru a současně ho upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru.

12. Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek úvěru a současně ho upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru.

13. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne , datum, žalobkyně zaslala žalovanému na účet 131 000 Kč.

14. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě 147 292 Kč s příslušenstvím před podáním žaloby.

15. Z povolení k pobytu soud zjistil, že žalovanému byl povolen na území ČR , Anonymizováno, , a to na adrese , Adresa žalovaného, , s platností do , datum, .

16. Z částečného výpisu z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že žalovanému byla na účet zaslána částka 62 170,81 Kč od společnosti , právnická osoba17. Ostatní listinné důkazy, které soud provedl, pak neshledává pro závěr o skutkovém stavu věci důkazy podstatnými.

18. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

19. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení:

20. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 ZSÚ (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. do , datum, ) pak poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“24. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a „zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.“ Co se rozumí odbornou péčí, pak stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“25. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Na zamýšlený smluvní poměr dopadá úprava ZSÚ neboť žalobkyně je podnikatelem, a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

27. Dle shora citovaného § 87 ZSÚ (ve znění účinném do , datum, ) je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost absolutní a soud k neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

28. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

29. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný ZSÚ, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.

30. Na jednání nařízeném na den , datum, soud žalobce vyzval ke sdělení, jakým konkrétním způsobem posoudil úvěruschopnost žalovaného. Zástupce žalobce uvedl, že již nemá žádné další doplnění tvrzení, ani návrhy na provedení dokazování. Soudu tak nezbývá, než šetření úvěruschopnosti žalovaného považovat za nedostatečné, neboť zcela evidentně řádně nezkoumal skutečnou výši výdajů žalovaného a spokojil se s tvrzením žalovaného ohledně nákladů na bydlení ve výši 9 300 Kč, které se s ohledem na skutečnou výši nejen nákladů na bydlení v místě a čase obvyklou, jeví jako absolutně nereálné. Soud tak uzavírá, že žalobce neprovedl řádné šetření úvěruschopnosti žalovaného tak, aby mohla být platně uzavřena předmětná smlouva o úvěru.

31. S ohledem na uvedené má soud za prokázané, že žalobce skutečně poskytl úvěr v částce 131 000 Kč, který nebyl žalovaným zcela splácen. Žalovaný na uvedený dluh zaplatil pouze jedinou splátku ve výši 8 280 Kč.

32. Jelikož se jednání nařízeného na , datum, žalovaný nezúčastnil, netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že by úvěr splatil či že je z jiného důvodu nárok vůči němu z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Soud tak považuje žalobu co do jistiny za důvodnou a ve výroku I. uložil žalovanému jistinu žalobci zaplatit.

33. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Pro nedoložení řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného pak tedy soud uzavírá, že s ohledem na ustanovení § 78 odst. 1 ZSÚ, dle kterého poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru zajistí a pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem“ a na ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, dle kterého „poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 zajišťuje a uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.“. Bez toho, aby žalobce prokázal řádné zjištění výdajů žalovaného, které předchází řádnému porovnání příjmů a výdajů žalovaného, nelze mít uloženou povinnost za splněnou.

34. Nadto soud uvádí, že již z výpisu z nebankovního registru klientských informací muselo být žalobci zřejmé, že uzavírá smlouvu s klientem, u kterého bylo vysoké riziko, že nebude splácet úvěr, neboť již 10krát žádal o úvěr u bank a finančních institucí s tím, že součet zbývající částky splátkových operací činil 3 077 639 Kč.

35. Předmětnou smlouvu je tedy nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobci pouze poskytnutou jistinu ve výši 131 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v § 2993 o. z.

36. Soud se dále musel zabývat otázkou úroků z prodlení, přičemž vyšel z rozsudku NS sp. zn. , Anonymizováno, , ze kterého se podává, že obecně shrnuto, ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

37. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, tento požadavek tedy neshledal soud po právu, a to vzhledem k výše uvedenému. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a speciální úpravě § 87 ZSÚ se žalovaný do prodlení ještě nedostal. Proto žalobci nemohl nárok na úroky z prodlení z poskytnuté jistiny dosud vzniknout a soud mu jej proto nepřiznal.

38. Ve smyslu § 87 odst. 2 ZSÚ pak soud tedy vyhodnotil skutkové tvrzení žalobce i tak, že mezi stranami je spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele (žalovaný i přes urgence nehradí; spor tedy evidentně je) a soud tedy zároveň tímto rozhodnutím fakticky musel i určit lhůtu, ve které žalovanému plnění uloží. Touto je lhůta k plnění uvedená ve výroku tohoto rozhodnutí, kterým soud přiznal žalobci nárok na plnění. Tím se tedy stává nevrácená jistina úvěru, jakožto toto specifické bezdůvodné obohacení, splatnou. Soud mu proto přiznat může, nicméně nárok na úroky z prodlení žalobce nemá, neboť soud zároveň lhůtu splatnosti teprve stanovil tímto rozhodnutím.

39. Soud tak žalobci přiznal toliko jistinu ve výši 122 720 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Všechny další požadavky nároky žaloby tj. smluvní úrok, poplatky a úrok z prodlení apod. soud zamítl, neboť nemají oporu ve smlouvě, která je neplatnou dle § 87 odst. 1 ZSÚ nebo pro úpravu § 87 odst. 2 ZSÚ.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 722,64 Kč, přičemž tato částka představuje 34,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,2 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,8 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 133 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 182 655,34 Kč sestávající z částky 8 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 182 655,34 Kč sestávající z částky 8 420 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání dne , datum, ) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35 030 Kč ve výši 7 356,30 Kč.