19 C 138/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Lucií Vítkovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem: adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupeného: titul příjmení příjmení , advokát, IČO , sídlem: ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 1 300 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 1.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 24. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 2.900 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, [titul] [příjmení] [příjmení], advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, když uváděl, že je příspěvkovou organizací zřízenou Zastupitelstvem hlavního města Prahy, a na základě zřizovací listiny v platném znění je žalobce oprávněn hlavním městem Prahou k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti, hlídání. 10. 9. 2019 provedl žalobce technický úkon (tzn. odtah, kdy je vozidlo dočasně umístěno na odtahový vůz, jeho poodjetí na vhodné místo, a následné vrácení zpět po odpadnutí důvodů, na základě kterých bylo vozidlo odtaženo) s motorovým vozidlem [registrační značka] [anonymizováno] tak, jak bylo uvedeno v protokolu o odtahu č. 641337. Technický úkon byl proveden ve smyslu ustanovení § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný je potom povinen zaplatit dlužnou částku podle ustanovení § 19b odst. 2 citovaného zákona, když cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobcem stanoví příslušné nařízení hlavního města Prahy. Žalobce se pokusil o kontakt s žalovaným a vyzval jej k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhoval její zamítnutí v plném rozsahu, nespornou skutečností učinil vlastnictví osobního automobilu jeho osobou s tím, že uváděl liberační důvody, a to dočasnou nepojízdnost vozidla jako závažný důvod, který mu znemožnil jakožto provozovateli vozidlo včas odstranit pro naplnění účelu dočasného zákazu, nebo omezení státní či zastavení silničních vozidel dle § 19a zákona č. 13/1997 Sb. Uváděl, že zjistil před provedením technického úkonu, že automobil je nepojízdný z důvodu vybité baterie, a to několik minut před termínem dočasného zákazu stání, a na tuto skutečnost výslovně upozornil cedulí o velikosti A4 umístěnou bezprostředně za čelním sklem vozidla. Tento liberační důvod následně uplatnil taktéž u Technické správy komunikací, avšak tento nebyl vzat v potaz. Žalovaný k doložení liberačních důvodů pak doložil listinné důkazy, jimiž je prokazoval.

3. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů, které účastníci předložili, když žalobce s tímto postupem souhlasil již v samotné žalobě, k nařízenému ústnímu jednání dne 1. 12. 2020 se bez omluvy nedostavil, žalovaný pak následně v rámci konaného ústního jednání dne 1. 12. 2020. Soud proto věc projednal a rozhodl na základě listinných důkazů doložených účastníky.

4. Právní subjektivitu žalobce má soud za prokázanou ze zřizovací listiny příspěvkové organizace [název žalobkyně] [anonymizováno] [územní celek], vydané Zastupitelstvem hlavního města Prahy, cenu, která byla žádána za odtah má soud za zjištěnou z nařízení a maximální ceny za nucené odtahy vozidel, včetně jejich střežení na parkovišti, vydaného Radou hlavního města Prahy z 12. 2. 2013, včetně usnesení č. 184 Rady hlavního města Prahy. Z dopisu z 23. 10. 2019, adresovaného ze strany žalobce žalovanému má soud za zjištěno, že 10. 9. 2019 došlo k provedení technického úkonu s vozidlem žalobce, [registrační značka] 72, v ulici Přemyslova, Praha 2, a v důsledku této skutečnosti vznikla Správě služeb hlavního města Prahy pohledávka ve výši 1 300 Kč. Žalovaný byl žádán k její úhradě. Z dodejky ohledně doručování má soud za zjištěno vhození do poštovní schránky žalovaného předmětné výzvy. Z fotodokumentace předmětného vozidla má soud za zjištěno provedení jeho odtahu 10. 9. 2019. Z dopisu z 13. 12. 2019 adresovaného ze strany žalobce žalovanému má soud za zjištěno, že žalobce uváděl, že provozovatel vozidla musí prokázat závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit, uváděl zveřejnění návrhu opatření obecné povahy, jakožto samotného opatření obecné povahy fyzicky elektronicky na úřední desce příslušné městské části 7 dní již před dočasným zákazem zastavení silničních vozidel. Odstavením vozidla byl porušen 10. 9. 2019 oznámený dočasný zákaz zastavení silničních vozidel v době, kdy probíhalo čištění komunikace v ulici Přemyslova, Praha 2, když tvrzení žalovaného o tom, že vozidlo mělo vybitou baterii, a že o tom umístil na čelní sklo informaci, a že tuto skutečnost dále sdělil Správě služeb hlavního města Prahy, neprokazuje nemožnost respektování dočasného zákazu stání. Z karty vozidla [registrační značka] [anonymizováno] má soud za prokázáno provozovatele vozidla [celé jméno žalovaného], s adresou [adresa], z protokolu o odtahu vozidla č. 641337 má soud za prokázáno, že 10. 9. 2019 v 10.00 hodin byl v ulici Přemyslova 5, Praha 2, proveden odtah vozidla tovární značky Hyundai [registrační značka] [anonymizováno], barvy šedé, se základní sazbou technického úkonu 1 300 Kč. Z výzvy k úhradě dlužné částky z 10. 3. 2020 má soud za zjištěno, že žalobce žalovaného mu zasílal výzvu k úhradě dlužné částky. Z odpovědi na výzvu k úhradě dlužné částky z 10. 9. 2019, adresovanou ze strany žalovaného žalobci, má soud za zjištěno, že žalovaný se bránil výzvě k zaplacení dlužné částky, uváděl liberační důvod, a to závažný důvod, který mu bránil odstranit vozidlo a to pro jeho nepojízdnost z důvodu vybití baterie. Rekapituloval, že 10. 9. 2019 ráno, když hodlal jet na služebnu Policie ČR, územní odbor Praha venkov - JIH, Policejní oddělení v Mnichovicích, zjistil, že má vybitou autobaterii, přičemž umístil za čelní sklo vozidla papír formátu A4, kde o tomto informoval. Tyto důvody potom jsou důvody závažné, které mu bránily a znemožnily vozidlo včas odstranit ve smyslu § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., a proto uvedl, že náklady na odstranění mu nemohou být dávány k tíži. Z dopisu zasílaného ze strany Správy služeb hlavního města Prahy žalobci z 27. 11. 2019 ve věci nesouhlasu s technickým úkonem – uplatnění liberačních důvodů, má soud za zjištěno, že Správa služeb reagovala na podání žalovaného, kterým nesouhlasil s provedením technického úkonu, šetřením uváděla, že bylo ověřeno, že pro komunikaci bylo Úřadem městské části Praha 2, odborem dopravy a územního rozvoje, oddělením dopravy, vydáno opatření obecné povahy, stanovení přechodné úpravy provozu na pozemní komunikaci ze dne 20. 3. 2019, a technický úkon byl s předmětným vozidlem proveden v souladu s výše uvedeným opatřením. Taktéž uváděl, že komunikace byla v době před započetím technického úkonu řádně označena v zákonné lhůtě přednostním dopravním značením. Pokud jde o uplatnění liberačních důvodů ve smyslu § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., tento požadavek pak, dle žalobce, je nutné uplatnit u držitele OOP. O případné oprávněnosti uplatněných liberačních důvodů pak rozhoduje Technická správa komunikací hlavního města Prahy. Z úředního záznamu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie středočeského kraje, Územní odbor Praha venkov – JIH, Oddělení obecné kriminality, z 10. 9. 2019, [číslo jednací], má soud za zjištěno, že poručík Bc. [příjmení] [příjmení], komisař, provedl úřední záznam s tím, že [titul] [celé jméno žalovaného] byl 3. 9 2019 telefonicky vyrozuměn o konání úkonu v budově Policie ČR na shora uvedené adrese, dne 10. 9. 2019, v 9.00 hodin s tím, že bude proveden výslech obviněného [jméno] [příjmení]. Obhájce, tedy žalovaný, termín akceptoval. 10. 9. 2019 pak v 8.45 hodin kontaktoval telefonicky obhájce, [titul] [celé jméno žalovaného], policejní orgán s tím, že uvedl, že má poruchu na vozidle, a že se výslechu obviněného nezúčastní s tím, že o této skutečnosti informoval taktéž obviněného, který se k úkonu dostaví a bude vypovídat bez přítomnosti obhájce. Ze smlouvy o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu Bytové družstvo Přemyslova 5, má soud za zjištěno, že žalobce bydlí na uvedené adrese [adresa žalovaného], orientační [číslo] když převodci na žalovaného převedli práva nájmu k uvedenému družstevnímu bytu [číslo] na shora uvedené adrese. Z fotografie – čelní sklo předmětného automobilu ve vlastnictví žalobce vyplývá, že je zde uvedena listina s nápisem„ Vybitá baterka, nemohu odjet, moc se omlouvám“, s podpisem žalovaného.

5. Po právní stránce soud předmětnou věc posoudil podle ustanovení § 19, 19b zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, když do § 19 odst. 1 v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích, a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen„ Obecné užívání“), pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis jinak. Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace.

6. Dle ustanovení § 19a shora uvedeného zákona, odst. 1, silniční správní úřad opatřením obecné povahy dočasně zakáže nebo omezí stání nebo zastavení silničních vozidel na místní komunikaci nebo průjezdním úseku silnice, nebo na její části, je-li to nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby, nebo z důvodu přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků. Opatření obecné povahy silniční správní úřad stanoví rovněž přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu. Dle odst. 2 citovaného paragrafu, dočasně zakázat nebo omezit stání nebo zastavení silničních vozidel na pozemních komunikacích, podle odst. 1, lze také opatřením obecné povahy vydaným na návrh, který musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat vymezení rozsahu zákazu nebo omezení zastavení nebo stání, jeho předpokládanou délku a popis skutečností prokazujících naplnění důvodu podle odst.

1. Dle odst. 3 návrh opatření obecné povahy musí být zveřejněno nejméně po dobu 10 dnů. Dotyčnou osobou, která může k tomuto návrhu podávat námitky, je pouze vlastník a správce pozemní komunikace, jíž se má opatření týkat, a jde-li o opatření vydávané na návrh podle odst. 2, také navrhovatel. Dle odst. 4, bylo-li dočasně zakázáno nebo omezeno stání nebo zastavení silničních vozidel podle odst. 1 až 3, musí být příslušná dopravní značka na pozemní komunikaci umístěna za a) nejméně 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení, za b) bez zbytečného odkladu po nabytí účinnosti opatření obecné povahy, není-li možné dodržet lhůtu podle písm. a).

7. Podle § 19b odst. 1, je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením, a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí, viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout a způsob jeho vyzvednutí. Dle odst. 2 bylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání, nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Nenese-li náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel, nese je v případě dočasného zákazu nebo omezení přijatého na návrh dle § 19a odst. 2, navrhovatel.

8. Na základě provedeného dokazování a právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba důvodná není a žalovaný prokázal liberační důvod uvedený v ustanovení § 19b odst. 2, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. To vše za situace, kdy mezi účastníky nebylo sporným, že žalovaný je provozovatelem osobního automobilu [registrační značka] [anonymizováno], dne 10. 9. 2019 žalobce, jakožto oprávněná osoba, provedl technický úkon, a to odtah vozidla, respektive jeho dočasné umístění na odtahový vůz a následné vrácení zpět po odpadnutí důvodů, na základě kterých bylo vozidlo odtaženo, do téže komunikace, a to v ulici Přemyslova, Praha 2. Mezi účastníky dále nebylo sporu o tom, že žalobce žalovaného následně vyzýval k zaplacení dlužné částky ve výši 1 300 Kč, když tato částka koresponduje s cenou za odtah, která je určena dle nařízení platného a účinného v den odtahu, a že žalovaný na tuto částku ničeho neuhradil. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalovaný v den odtahu před provedením technického úkonu zjistil, a to za situace, kdy byly řádně naplněny podmínky v ustanovení § 19 předmětného zákona s tím, že bylo vydáno opatření obecné povahy o dočasném zákazu zastavení silničních vozidel na místní komunikaci z důvodu její údržby, a to 7 dní před dočasným zákazem zastavení silničních vozidel rozmístěním dopravního značení předmětné části komunikace Přemyslova, Praha 2, že má na automobilu technickou závadu spočívající ve vybité baterii, a viditelně umístil za čelní sklo předmětného automobilu ceduli s uvedením technické závady a omluvou. To, že skutečně k závadě na automobilu došlo, vyplývá taktéž z jiných listinných důkazů předložených ze strany žalobce, když tento měl být 10. 9. 2019 účasten výslechu svého klienta na Policii České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje v Mnichovicích, a jak žalovaný sám potvrdil a prokázal úředním záznamem policejního komisaře z 10. 9. 2019, i zde se omlouval z výslechu s tím, že má poruchu na vozidle. Okolnosti svědčící pro akceptaci liberačních důvodů pak žalovaný taktéž prokázal fotografií automobilu z předmětného dne, ze kterého vyplývá cedule za čelním sklem, taktéž prokázal následnou komunikací, kterou neprodleně zahájil s žalobcem, ze které však vyplynulo, že žalobce s liberačním důvodem nesouhlasil. Žalobce taktéž komunikoval s Technickou správou komunikací hlavního města Prahy, když byl odkázán na jednání s nimi, avšak i zde nebyl s uplatněním liberačních důvodů úspěšný. Soud uvádí, že zákon o pozemních komunikacích upravuje užívání pozemních komunikací a v těchto ustanoveních § 19 až 29a, je obsažena podstata celého zákona, a je třeba hledat jeho smysl a účel. Účelem každé pozemní komunikace je to, aby byla schopná sloužit ke komunikačním účelům, tedy sloužit pozemní silniční dopravě a činnostem s ní souvisejícím. Na zdejším soudu bylo, aby uvážil, zda žalovaným uváděné liberační důvody naplnily liberační důvody míněné ustanovení § 19b odst. 2, zákona o pozemních komunikacích, tedy, zda jde o závažné důvody, které žalovanému, jakožto provozovateli vozidla, znemožnily vozidlo včas odstranit, a tedy nerespektovat předmětná značení. Ačkoli zákon jednoznačné stanovení závažných důvodů neuvádí, soud dospěl k závěru, že důvody uváděné žalobcem, podložené listinnými důkazy, jsou dostatečně prokázány, a lze je za závažné důvody, které žalobci znemožnily respektovat dopravní značení, považovat. Z tohoto důvodu soud, žalobu pro řádné naplnění liberačních důvodů ve smyslu ustanovení § 19b zákona, zamítl.

9. Pod výrokem II. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech, které vynaložil, týkající se nákladů za právní zastoupení žalobce, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí věci, a dále podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 6. srpna 2020, ve výši á 1.000 Kč, 2 režijní paušály á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, a dále úkony nezastoupeného účastníka, když žalobce se účastnil ústního jednání konaného 1. 12. 2020 osobně, dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., ve výši 300 Kč, celkově tedy náhrada nákladů řízení činí částku ve výši 2.900 Kč.

10. Lhůta k plnění ve výroku II. byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů, když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.