19 C 138/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 23 324 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17 500 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 5 824 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 100 Kč k rukám zástupce žalobce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení újmy v celkové výši 9 158 450,84 Kč způsobené nesprávným úředním postupem žalované v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Usnesením ze dne 8. 9. 2021, č.j. 19 C 57/2021-257 byl nárok žalobce na odškodnění nemajetkové újmy ve výši 23 324 Kč vyloučen k samostatnému řízení.

2. Žalobce se tak svou žalobou domáhal odškodnění nemajetkové újmy vyčíslené shora uvedenou částkou, která mu vznikla průtahy v insolvenčním řízení. Ve svých skutkových žalobních tvrzeních žalobce popisoval průběh namítaného řízení s tím, že dne 30. 11. 2017 proběhla elektronická dražba nemovitostí, přičemž žalobce měl zajištěnou pohledávku právě těmito nemovitostmi. Dne 3. 7. 2018 žalobce podal námitky proti návrhu insolvenční správkyně, který byl soudu již doručen, ale nebyl dosud zveřejněn v insolvenčním rejstříku. Dne 9. 7. 2018 byl zveřejněn návrh insolvenční správkyně ze dne 28. 6. 2018 na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli (žalobci), kdy navrhovaný výtěžek činil 69 792 587,83 Kč. Dne 16. 7. 2018 doplnil žalobce své námitky. Dne 1. 10. 2018 bylo zveřejněno usnesení č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], kterým byly námitky žalobce odmítnuty pro údajnou opožděnost. Dne 1. 10. 2018 bylo zveřejněno usnesení č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] o vydání výtěžku zpeněžení žalobci. Dne 17. 12. 2018 bylo zveřejněno usnesení odvolacího soudu č.j. [spisová značka], kterým bylo zrušeno usnesení č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo]. Dne 28. 3. 2019 bylo vydáno usnesení odvolacího soudu č.j. [spisová značka], kterým bylo zrušeno usnesení č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo]. Dne 31. 5. 2019 byla zveřejněna vyhláška o předložení návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zajištěnému věřiteli, kdy, ač na nutnost vydání této vyhlášky žalobce opakovaně upozorňoval, tato s poučením o možnosti podat námitky byla vydána až po bezmála 11 měsících. Dne 28. 6. 2019 bylo zveřejněno usnesení o nařízení jednání o námitkách zajištěného věřitele. Téhož dne byla zveřejněna výzva soudu insolvenční správkyni k doplnění a opravě předloženého návrhu na vydání výtěžku. Dne 4. 10. 2019 se konalo jednání o námitkách. Dne 14. 11. 2019 bylo zveřejněno usnesení o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], přičemž toto usnesení nabylo právní moci dne 28. 12. 2019. Dne 3. 1. 2020 byl výtěžek ve výši 87 791 503,30 Kč připsán na účet žalobce. V řízení tak žalobce dovozoval, že bylo porušeno soudem mnoho zákonných, resp. judikaturou dovozených lhůt, jako např. nenařízení jednání o podaných námitkách, k čemuž je soud povinen do 30 dnů od jejich podání, nezveřejnění vyhlášky o návrhu insolvenční správkyně v přiměřené době apod. Dále soud také kupříkladu věcně nezkoumal návrh insolvenční správkyně ze dne 28. 6. 2018, když jej i přes žalobcem tvrzenou nesprávnost bez bližšího zkoumání přejal do svého rozhodnutí, nebo odmítl včasně podané námitky žalobce proti návrhu insolvenční správkyně ze dne 28. 6. 2018. V důsledku těchto pochybení soudu byl žalobce nucen užít opravných prostředků, pročež došlo ke zbytečnému prodloužení řízení o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, tedy žalobci, a konečné usnesení č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] tak bylo vydáno až po bezmála 14 měsících, ačkoliv v případě, že by soud postupoval dle svých povinností, mohlo být usnesení vydáno při řádném chodu věcí nejpozději k 26. 9. 2018. V příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem soudu žalobce dovozoval vznik nemajetkové újmy, neboť mu v důsledku nesprávného úředního postupu hrozila likvidace a úpadek, když jediným účelem podnikání žalobce bylo právě vystupování v tomto řízení jako věřitel insolvenčního dlužníka. K takovému podnikání si žalobce smlouvou o spolupráci vypůjčil od svých věřitelů vysoké částky, které musel spolu s úrokem splácet. Protože soud nerozhodoval včas a správně, ohrozil žalobce přímo na jeho existenci. V souvislosti s tímto pak byla způsobena enormní psychická zátěž pověřených pracovníků žalobce. Žalobce v tomto období také nemohl de facto plánovat žádné další investice. Nemajetkovou újmu následně žalobce vyčíslil v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ČR, když žádal zaplacení újmy ve výši 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení, za 14 měsíců tedy v částce 23 324 Kč.

3. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalovaný nárok neuznává. Insolvenční řízení je řízením specifickým, ve kterém mimo soud vystupuje soukromá osoba insolvenčního správce, který úkony činí vlastním jménem na vlastní odpovědnost a je tak sporné, zda stát za takové úkony vůbec odpovídá, přičemž toto řízení bylo právě ovlivněno řadou subjektivních a objektivních okolností. Návrh na vydání výtěžku zajištěnému věřiteli předložený insolvenčním správcem prochází procesem kontroly jeho věcné správnosti a teprve až soud dozná, že je takový návrh bezchybný, vydá usnesení o souhlasu výtěžku zajištěnému věřiteli. Žalobce při specifikaci svého nároku vycházel z jím nastíněného hypotetického („ ideálního“) průběhu rozhodování, ve kterém soud ještě týž den, co zveřejnil návrh insolvenční správkyně, měl zveřejnit také vyhlášku podle §298 odst. 3 insolvenčního zákona a od tohoto dne měla začít běžet 30 denní lhůta pro nařízení jednání o jeho námitkách ze dne 3. 7. 2018, o námitkách se mělo jednat nejpozději do 8. 8. 2018 a ještě tentýž den rozhodnout. Alternativně měla být 30 denní lhůta k projednání námitek počítána od 16. 7. 2018 (doplnění námitek žalobce), jednání o námitkách mělo být nařízeno a rozhodnuto do 16. 8. 2018. Usnesení o výtěžku pak mělo dojít 18. 9. 2018 (tj. 8. 8. 2018 + 41 dní, které v řízení fakticky uplynuly ode dne jednání do vydání tohoto usnesení), alternativně 26. 9. 2018. Žalobce však pominul, že návrh insolvenční správkyně, jak se následně v řízení ukázalo, nebyl věcně správný a musel být několikrát opravován a doplňován (č. d. B -424, B -494). Pokud žalobce namítá, že insolvenční soud nařídil jednání o jeho námitkách mimo zákonnou lhůtu (na 4. 10. 2019), žalovaná uvádí, že v zákoně uvedená lhůta 30 dní je pouze jen pořádkovou lhůtou, jejíž dodržení závisí na časových a kapacitních možnostech konkrétního soudního oddělení insolvenčního soudu. Třicetidenní lhůta přitom v řízení zachována byla, když konečnou verzi návrhu předložila insolvenční správkyně soudu až 29. 8. 2019, vyhláška o možnosti podání námitek byla vydána dne 9. 9. 2019 a jednání proběhlo dne 4. 10. 2019. Pokud se žalobce dovolává toho, že soud včas nevydal vyhlášku o návrhu insolvenční správkyně, žalovaná uvedla, že s poukazem na komentář ze zákona přímo nevyplývá povinnost vydat takovou vyhlášku. Povinnost poučit účastníky řízení o možnosti podat námitky proti návrhu včetně následků jejich nepodání byla dovozena až v judikatuře odvolacích soudů. Ostatně ani žalobce v insolvenčním řízení u všech usnesení o vydání výtěžku zajištěnému věřiteli, jež se ho týkala, nevydání vyhlášky o návrhu nenamítal (č. d. B -429, B430 a B431), nepodal proti usnesením odvolání a ta nabyla právní moci. K nesprávnému úřednímu postupu soudu proto v dané věci dle žalované nedošlo.

4. Nahlédnutím do insolvenčního spisu [insolvenční spisová značka], vedeného na insolvenčního dlužníka [právnická osoba], a.s. (dále jako„ insolvenční dlužník“), zveřejněného na internetových stránkách [webová adresa] má soud za prokázán tvrzený průběh řízení žalobcem, doplněný o tvrzený průběh žalovanou, které jsou oba ve shodě, odpovídají zde uvedenému stavu řízení, a proto soud v tomto odkazuje na shora uvedené skutečnosti ohledně jeho průběhu.

5. Z daňového přiznání žalobce ze dne 27. 3. 2019 za rok 2018 soud zjistil, že výsledek hospodaření žalobce nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji ke dni 31. 12. 2018 činil 0 Kč.

6. Z daňového přiznání žalobce ze dne 6. 8. 2020 za rok 2019 soud zjistil, že výsledek hospodaření žalobce nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji ke dni 31. 12. 2019 činil - 6 117 068 Kč.

7. Ze smlouvy o spolupráci uzavřené mezi žalobcem, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] ze dne 15. 6. 2017 a z jejího dodatku č. 1 ze dne 25. 10. 2019 soud zjistil, že se smluvní strany zavázaly zapůjčit žalobci částku ve výši 80 000 000 Kč za účelem odkoupení pohledávky za insolvenčním dlužníkem. Žalobce se zavázal za toto vrátit zapůjčitelům jistinu spolu s úrokem ve výši 5% p.a. ze zapůjčené částky.

8. K dalším provedeným důkazům soud nepřihlížel, neboť jejich hodnocení nebylo třeba pro posouzení merita věci.

9. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Podle § 298 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (IZ), mohou proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví.

15. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ EÚLP“). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

16. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhal žalované částky coby náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky soudního řízení a dílčích průtahů spočívajících v porušení procesních předpisů v období od 18. 9. 2018 do 14. 11. 2019. V řízení bylo prokázáno, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb. dne 25. 6. 2020, přičemž tomuto nebylo ze strany žalované zcela vyhověno, a proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

17. Pro úspěšnost žalob o náhradu nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek - existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik újmy a existence vztahu příčinné souvislosti mezi újmovou událostí, tedy nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím, a vznikem újmy na straně žalobce.

18. Ohledně existence nesprávného úředního postupu soud přisvědčil žalobci, když z insolvenčního spisu sp. zn. [insolvenční spisová značka] vyplynulo, že insolvenční soud nekonal dle svých povinností. Z ustálené judikatury Vrchních soudů vyplývá, že ačkoliv insolvenční zákon neobsahuje výslovně poučovací povinnost soudu, je insolvenční soud povinen poučit ostatní věřitele a dlužníka o tom, že lze podat námitky proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, a to do 7 dnů ode dne jeho zveřejnění. Pouhým zveřejněním návrhu insolvenčního správce, bez poučení o možnosti proti němu podat námitky, nemůže ostatním věřitelům a dlužníkovi začít běžet ani uplynout lhůta pro podání námitek (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2017, sen. zn. [spisová značka], usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 11. 2017, sen. zn. [spisová značka]). Tato judikatura přitom musela být insolvenčnímu soudu známa. Pokud tedy insolvenční soud vyhlášku k návrhu insolvenční správkyně ze dne 28. 6. 2018 ([anonymizováno] [číslo]) nezveřejnil, dopustil se nesprávného úředního postupu. Žalobce byl oprávněn podat námitky proti tomuto návrhu insolvenční správkyně až ode dne jeho zveřejnění s tím, že mu v tomto případě lhůta v důsledku nezveřejnění poučení o námitkách nezačala plynout. Protože je soud v insolvenčním řízení za subsidiárního použití § 41 odst. 2 o. s. ř. povinen posuzovat podání dle jeho obsahu, byly námitky řádně podány žalobcem, a to ke dni 16. 7. 2018 ([anonymizováno] [číslo]), ačkoliv byl dokument nazván„ Doplnění námitek zajištěného věřitele“. O těchto námitkách pak měl soud jednat a rozhodnout do 30 dnů, k čemuž taktéž nedošlo, neboť soud nesprávně, v rozporu s ustálenou judikaturou, odmítl námitky pro opožděnost. Nelze přisvědčit žalované ani v argumentaci pokud uvádí, že konečný, opravený a doplněný návrh insolvenční správkyně byl zveřejněn až 29. 8. 2019, vyhláška k 9. 9. 2019, když zákon stanoví jasnou lhůtu k projednání námitek do 30 dnů od jejich podání. Kvůli nerespektování ustálené judikatury, odmítnutí včas podaných námitek a následnému rozhodování insolvenčního soudu pak došlo k prodloužení celého řízení o téměř 14 měsíců (od prvního zveřejnění návrhu insolvenční správkyně ze dne 18. 9. 2018 do vydání usnesení o vyslovení souhlasu ze dne 14. 11. 2019), když nesprávná rozhodnutí musel zrušit soud odvolací. [příjmení] usnesení ve vztahu k výtěžku přitom bylo zveřejněno až dne 14. 11. 2019. Zdejší soud proto shledal, že se insolvenční soud dopustil nesprávného úředního postupu v řízení, když byl ve vztahu k žalobci porušen čl. 6 EÚLP.

19. Zatímco v případě odškodnění nemajetkové újmy z nesprávného úředního postupu spočívajícím v nepřiměřené délce celého řízení se újma presumuje, v případě způsobené nemajetkové újmě jednotlivými průtahy je na žalobci, aby újmu, za níž požaduje odškodnění, prokázal. Ohledně vzniku nemajetkové újmy soud uzavřel, že její vznik žalobce dostatečně skutkově tvrdil a důkazně prokázal, když z provedeného dokazování vyplynulo, že byl po téměř 14 měsíců jakožto společnost bez výdělku (viz výsledky hospodaření žalobce za rok 2018 a 2019) vystaven nebezpečí nedostatku finančních prostředků, přičemž hlavním předmětem podnikání žalobce bylo právě obstarávání této své pohledávky za insolvenčním dlužníkem.

20. Je přitom zřetelné, že výše uvedená nemajetková újma žalobci vznikla právě v důsledku průtahů insolvenčního soudu, tedy jeho nesprávného úředního postupu.

21. Na zdejším soudu dále bylo, aby při zjištění kumulativního splnění podmínek týkajících se existence odpovědnostního titulu, příčinné souvislosti a vzniku nemajetkové újmy stanovil formu, příp. výši zadostiučinění, které by se žalobci mělo dostat. V projednávané věci se pouhé konstatování porušení práva nejeví satisfakcí dostačující, neboť v řízení docházelo k opakovaným dílčím průtahům spočívajícím v porušení mnohých zákonných lhůt. Soud proto dospěl k závěru o nutnosti žalobce odškodnit ve formě finanční.

22. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý rok řízení. V projednávaném případě soud určil základní částku zadostiučinění za celkem 14 měsíců průtahů ve výši základní, 15 000 Kč, tj. v částce 1250 Kč/měsíc, neboť ač průtahy byly opakované a vedly ve svém důsledku k závěru o existenci odpovědnostního titulu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, není namístě s ohledem na délku řízení přistoupit k určení částky vyšší (délka posuzovaného řízení nebyla i přes průtahy extrémní). Tímto postupem soud dospěl k základní částce 17 500 Kč za 14 měsíců průtahů.

23. Tuto částku soud již dále nikterak nehodnotil dle demonstrativně vyčtených kritérií §31 odst. 3 zákona, když žalobce ve svých skutkových tvrzeních tyto taktéž nikterak netvrdil a ani soud nedospěl k nutnosti navýšení či ponížení předmětné částky základní.

24. Jen pro úplnost soud uvádí, že projednávaná věc byla běžně skutkově i právně složitá, po procesní stránce pak jednoduchá. Za situace, kdy ke zveřejnění návrhu insolvenční správkyně na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli (žalobci) došlo dne 9. 7. 2018, mohlo zcela důvodně dojít již ke dni 18. 9. 2018 (potažmo k 26. 9. 2018 při dodržení zákonných lhůt a procesních předpisů) k vydání výtěžku zpeněžení (nikoli až 14. 11. 2019). Řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, přičemž Vrchní soud v Olomouci dne 17. 12. 2018 napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 26. 9. 2018 o odmítnutí námitek žalobce pro opožděnost zrušil. Ve věci tak bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, které délku řízení negativně ovlivnilo. Řízení bylo ovlivněno i dalšími průtahy spočívajícími např. v předložení spisu odvolacímu soudu bez výběru soudního poplatku za odvolání, což si vyžádalo vrácení spisu bez věcného vyřízení a nutnost opětovného předložení po splnění poplatkové povinnosti. Ke zrušení usnesení soudu prvního stupně došlo také rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 3. 2019 z důvodu konstatované procesní vady – nezákonnému rozhodnutí o odmítnutí námitek. Společně s nedodržením zákonných lhůt pak právě tento postup vedl soud ke zjištění existence odpovědnostního titulu.

25. Žalobce se pak nikterak na délce řízení negativně nepodílel, nelze mu pak přičítat k tíži využití opravných prostředků, které mu zákon umožňuje, zvlášť za situace, kdy se následně ukázalo jejich využití účelné.

26. Pokud se jedná o kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení, soud uvádí, že se na celkové délce řízení negativně promítl nekoncentrovaný postup soudu během řízení, který vedl k závěru o nepřiměřené délce řízení. Tuto skutečnost však soud spatřuje dostatečně zohledněnou již stanovením peněžité formy zadostiučinění v uvedené výši. Hodnocení uvedeného kritéria proto taktéž nezakládá důvod pro snížení či zvýšení základní částky zadostiučinění.

27. Kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného soud taktéž neshledal důvodem k bližšímu hodnocení. Evropský soud pro lidská práva předmětný typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam řízení pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení, týkající se zdraví nebo života). Takovým řízením projednávané řízení nebylo. Soud přihlédl částečně k tvrzením podpořeným listinnými důkazy ohledně individuálního významu řízení pro žalobce – nejistota ohledně možnosti hospodaření s finančními prostředky, tu však neshledal natolik závažnou, aby byla s to ovlivnit výši výsledného odškodnění.

28. Ze všech shora uvedených důvodů soud rozhodl pod výrokem I o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 17 500 Kč, ve zbytku nároku částku žádaného zadostiučinění pod výrokem II zamítl, když s ohledem na argumentaci uvedenou shora jí neseznal důvodnou.

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěšný nebyl. Žalobce má proto ve vztahu k žalované právo na náhradu nákladů tohoto vyloučeného řízení, které se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 9 300 Kč podle § 11 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 úkony právní služby á 3 100 Kč - účast při jednání dne 8. 2. 2022, doplňující vyjádření ze dne 9. 3. 2022 a účast při jednání dne 14. 4. 2022), z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 2 100.