19 C 149/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobce: anonymizováno proti žalované: anonymizováno pro zaplacení 420 258 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 21 875 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 398 383 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za období od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované náhrady škody ve výši 508 029 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , Anonymizováno, a nesprávným úředním postupem spočívajícím dle tvrzení žalobce v nepřiměřené délce řízení. V rámci žaloby tak uplatnil nárok ve výši 36 458 Kč coby nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení, nárok ve výši 105 000 Kč za nemajetkovou újmu za dopad řízení do osobnostní sféry žalobce, nárok ve výši 163 000 Kč za nezákonný výkon trestu zákazu činnosti, nárok ve výši 115 800 Kč za nezákonný výkon trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem a nárok ve výši 87 771 Kč coby náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby.

2. Žalovaná ve vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil nárok nároky uplatněné v žalobě dne , datum, . Po projednání dané žádosti žalovaná dospěla k závěru, že v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a za toto se žalobci ve stanovisku omluvila. Dále žalobci poskytla žalobci náhradu nákladů obhajoby ve výši 84 676,27 Kč, ve zbytu byla žádost zamítnuta. K jednotlivým uplatněný nárokům pak žalovaná uvedla, že shledala oprávněnými náhradu obhajoby za 23 úkonů právní služby, 23 režijních paušálů, DPH a cestovné ve výši 7 599,27 Kč a DPH. Ohledně dalších nároků konstatovala, že s ohledem na konkrétní okolnosti případu se jeví konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva jako dostatečné s tím, že taková forma zadostiučinění je dostatečná a není na místě poskytnutí zadostiučinění v penězích. Dále namítla, že při je třeba při stanovení formy a výše zadostiučinění zohlednit zejména skutečnost, že žalobce v rámci podání vysvětlení dne , datum, bezprostředně po nehodě uvedl, že vodidlo řídil, detailně popsal okolnosti nehodě předcházející a po nehodě následující, a i když následně využil svého práva vypovídat, způsobil podáním vysvětlení, že existovaly důvodné pochybnosti, které vedly k podání obžaloby. Kromě toho pak žalovaná uvedla, že s ohledem na obsah podaného vysvětlení i přes skutečnost, že podané vysvětlení nebylo použitelné v rámci trestního stíhání, by pak toto mělo být zohledněno v rámci kompenzačního řízení s tím, že z morálního hlediska by pak soud neměl s ohledem na jeho obsah přiznat zadostiučinění v penězích. Ohledně nároku na zadostiučinění za tvrzenou nepřiměřenou délku řízení pak žalovaná uvedla, že má za to, že celkové délka řízení 3 roky a 1 měsíc nelze s ohledem na jeho průběh a počty stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc pojednávána, nelze hodnotit jako nepřiměřeně dlouhé, a proto tento nárok zamítla.

3. Účastníci učinili nesporným, že žalobce u žalované dne , datum, předběžně uplatnil nárok z řízení vedeného u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , Anonymizováno, v celkové výši 508 029 Kč. Dále žalovaná žalobci zaslala , datum, stanovisko, ve kterém konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona 82/1998, požadovaná náhrada škody přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobci poskytnuta v plné výši s tím, že žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 84 676,27 Kč a ve zbytku žádost žalobce zamítla.

4. Na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobce ze dne , datum, soud usnesením č.j. , Anonymizováno, dne , datum, částečně řízení zastavil do částky 84 676,27 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od , datum, do zaplacení, neboť žalovaná tuto částku žalobci uhradila , datum, .

5. Na ústním jednání dne , datum, soud vyzval žalobce postupem podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř., aby konkretizoval žalobní tvrzení, z jakého titulu odvozuje svůj nárok na částku 3 094,73 Kč v rámci obhajného, tj. jaký konkrétní úkon právní služby či jakou konkrétní náhradu za cestovné či promeškaný čas tento představuje. Dále soud žalobce vyzval, aby označil důkazy k prokázání těchto tvrzení. Žalobce pak ve svém vyjádření ze dne , datum, výslovně uvedl, že není schopen tvrdit, z čeho se částka 3 094,73 Kč skládá.

6. Rozsudkem č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, soud I. stupně výrokem I. zamítl žalobu co do částky 420 258 Kč s příslušenstvím, výrokem II. zamítl žalobu co do částky 3 094,73 Kč s příslušenstvím, výrokem III. vyhověl žalobě co do úroků z prodlení z dobrovolně plněné částky 84 676,27 Kč a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

7. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem č.j. , Anonymizováno, zrušil rozsudek soudu prvního stupně týkající se zamítnutím žaloby v rozsahu 420 258 Kč Sk s příslušenstvím skládající se z částek 36 458 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení, částky 105 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, částky 163 000 Kč z titulu náhrady újmy vzniklé v důsledku výkonu trestu zákazu činnosti a částky 115 800 Kč v důsledku z titulu újmy vzniklé v důsledku výkonu podmíněného trestu odnětí svobody. Dále soud zrušil výrok o náhradě nákladů řízení.

8. Soudu prvního stupně pak odvolací soud uložil, aby se v prvé řadě zabýval obsahem namítaného spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou sp. zn. , Anonymizováno, ve smyslu všech námitek žalobce, které směřovaly k pochybení trestních soudů mající vliv na délku řízení. Dále soudu prvního stupně odvolací soud uložil, aby se podrobně vypořádal s námitkami žalobce týkajícími se aplikace § 12 odst. 1 písm. a) a odškodňovácího zákona. Konečně pak soud prvního stupně odvolací soud uložil znovu rozhodnout o náhradě nákladů řízení.

9. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu relevantní pro rozhodnutí ve věci:

10. Na základě provedeného dokazování podstatný obsahem listin ze spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou sp. zn. , Anonymizováno, má soud za prokázaný následující průběh řízení. Dne , datum, bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce pro , anonymizováno, a pro , anonymizováno, . Obžaloba byla podána , datum, u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Dne , datum, byl Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou vydán rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let podmíněně, odložený na 4 roky, zákaz činnosti spočívající v řízení motorových vozidel na 4 roky a trest propadnutí věci. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Usnesením ze dne , datum, bylo odvolání žalobce Krajským soudem v Brně zamítnuto. Žalobce podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Nejvyšší soud dne , datum, zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , datum, a rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne , datum, a Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. Dne , datum, byl Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou vydán rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let podmíněně odložený na 4 roky, zákaz v činnosti spočívající v řízení motorových vozidel na 4 roky a trest propadnutí věci. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, na základě kterého odvolací soud rozhodl, že se napadený rozsudek zrušuje a věc vrací soudu 1. stupně. Dne , datum, byl Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou vydán rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let podmíněně odložený na 4 roky, zákaz činnosti spočívající v řízení motorových vozidel na 4 roky a trest propadnutí věci. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo odvolacím soudem dne , datum, zamítnuto. Žalobce podal dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne , datum, rozhodl o tom, že se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne , datum, a rozhodl, že žalobce se zprošťuje obžaloby podle § 226c trestního řádu.

11. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 6 trestního řádu sepsaného Policií ČR Krajské ředitelství policie kraje , adresa, , územní odbor , adresa, oddělení obecné kriminality dne , datum, , má soud za prokázané, že dne , datum, v , Anonymizováno, hodin byl vyslechnut žalobce ve věci , anonymizováno, . V rámci podání vysvětlení pak žalobce uvedl následující: „, anonymizováno, “12. Z účastnického výslechu žalobce má soud za prokázané, že žalobce potvrdil, že v rámci podaného vysvětlení dne , datum, skutečně shora uvedeným způsobem vypověděl. Soud nicméně hodnotil jako účelové a nevěrohodné tvrzení žalobce, že nad ním stáli dva policisté, kteří mu radili, jak má vypovídat s tím, že pokud to takto vypoví, tak věc bude do týdne nebo dvou vyřešena.

13. Z usnesení Nejvyššího soudu z , datum, o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou a usnesení Krajského soudu v Brně má soud za prokázané, že Nejvyšší soud zrušil první odsuzující rozsudek, v rámci tohoto usnesení Nejvyšší soud zrušil jak usnesení Krajského soudu v Brně z , datum, č. j. , Anonymizováno, i rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, , rozhodnutí Nejvyššího soudu je tedy z , datum, s tím, že v odůvodnění Nejvyšší soud uvádí, že v posuzovaném případě Nejvyšší soud zjistil zásadní nesoulad mezi obsahem procesně použitelných důkazů a skutkovými zjištění soudu, když jako jediný důkaz svědčící o vině obviněného nelze procesně použít, ačkoliv Nejvyšší soud do skutkových zjištění v zásadě nezasahuje, je povinen tak výjimečně učinit, jestliže to odůvodňuje porušení práva na spravedlivý proces nebo extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nezbytný k ochraně ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivý proces. Takováto situace nastala v posuzovaném případě, napadené usnesení a odsuzující rozsudek nalézacího soudu proto nemohli obstát. Dále Nejvyšší soud soudu prvního stupně v odůvodnění uložil a uvedl konkrétní důkazy, kterými má dokazování doplnit a dále uložil, aby provedené důkazy řádně zhodnotil a učinil závěry mající oporu v obsahu provedených důkazů. Zjištěný skutkový stav následně přiléhavě právně posoudil a znovu rozhodl, rozhodnutí řádně odůvodnil.

14. U rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, v trestní věci žalobce má soud za prokázané, že Nejvyšší soud zrušil odsuzující rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, a potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, a dále ve věci rozhodl, že žalobce se zprošťuje obžaloby s tím, že v odůvodnění rozsudku kromě jiného Nejvyšší soud uvedl, že v posuzovaném případě Nejvyšší soud zjistil zásadní pochybení soudu, když i přes doplnění dokazování nedokázali bez důvodných pochybností prokázat, že pachatelem projednávaného skutku byl obviněný, a přesto jej za něj odsoudili, když jej navíc shledali vinnými i , anonymizováno, , ačkoliv ani nenaplnil objektivní stránku tohoto přečinu.

15. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněných nároků. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

16. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

17. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

18. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

19. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

20. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

21. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

22. Podle § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk platí, že právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odstouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám.

23. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

24. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

25. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

26. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

27. Z nesporných tvrzení a z provedeného dokazováním má soud za prokázané, že v posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání, a je tak dán odpovědnostní titulu dle zákona č. 82/1998 Sb. Dále bylo nesporné, že žalobce splnil i další podmínku pro projednání věci u soudu, a to předběžné uplatnění nároku u žalované.

28. Ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení pak s ohledem na provedené dokazování podstatným obsahem předmětného trestního spisu má soud za prokázané, že trestní řízení žalobce trvalo 3 roky a 1 měsíc.

29. Ačkoli soud s ohledem na provedené dokazování soud nedospěl k závěru, že řízení bylo stiženo procesními průtahy na straně soudů spočívajícími v nepřiměřené délce jednotlivých procesních úkonů a celkové délka řízení dle posouzení soudu odpovídá složitosti, počtu stupňů řízení a jednotlivým provedeným procesním úkonům, soud se v návaznosti na závazný právní názor odvolacího soudu zabýval otázkou, zda celkovou délku řízení nezapříčinily soudy v důsledku závažných vad spočívajících především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, a to zejména tehdy, dojde v důsledku takovéto tohoto pochybení orgánů veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti tomu, postupoval-li by orgán veřejné moci z procesního hlediska bezvadně. Jak tato právní poradna věta plyne rozsudku Nejvyššího soudu až , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, .

30. Vzhledem k tomu že Nejvyšší soud ČR ve svém usnesením z , datum, , kterým zrušil první odsuzující rozsudek tak i rozhodnutí odvolacího soudu, uvedl, že zjistil zásadní nesoulad mezi obsahem procesně použitelných důkazů a skutkovými zjištěními soudu a ačkoli do skutkových zjištění zásadně nezasahuje, byl povinen tak výjimečně učinit, když toto odůvodňuje ochrana práva žalobce na spravedlivý proces, s tím, že i následný postup v trestního řízení byl hodnocen rozhodnutím Nejvyššího soudu z , datum, , kterým byl zrušen další odsuzující rozsudek a žalobce byl zproštěn obžaloby, a ve kterém se uvádí, že Nejvyšší soud zjistil zásadní pochybení soudu, že i přes doplnění dokazování nedokázaly soudy nižších stupňů bez důvodných pochybností prokázat, že pachatelem projednávaného skutku byl obviněný, a přesto jej za něj odsoudily, soud dospěl k závěru, že v důsledku těchto závažných pochybení soudu prvního stupně a soudu odvolacího došlo významnému prodloužení délky řízení, které způsobilo nepřiměřenost délky trestního řízení. Z tohoto důvodu je pak dán odpovědnostní titul ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.

31. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , nebo ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ) plyne, že v soudním řízení lze přiznat účastníkům řízení základní částku v rozmezí 15 - 20 000 Kč za každý další rok řízení., za první dva roky však v částce poloviční.

32. Pro posuzované řízení soud dospěl k závěru o adekvátnosti základní částky finančního zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok trvání daného řízení, za první dva roky v částce poloviční.

33. Soud tak dospěl k základní částce odškodnění ve výši 31 250 Kč. Tuto pak podrobil kritériím uvedeným citovaném stanovisku NS.

34. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že řízení bylo složité co do prokazování skutkového stavu i právního posouzení věci. V řízení bylo provedené velké množství procesních úkonů, a to včetně výslechů většího počtu svědků. Řízení navíc opakovaně proběhlo ve třech stupních soudní soustavy s tím, že soud prvního stupně i odvolací soud rozhodovaly ve věci 3x a Nejvyšší soud k dovolání žalobce 2x. Soud tak za složitost řízení snížil základní částku o 20% a za počet stupňů soudní soustavy o dalších 30%.

35. Soud naopak navýšil základní částku o 10% z důvodu zvýšeného významu věci pro žalobce, neboť se jednalo o jeho trestní stíhání, kdy se zvýšený význam presumuje.

36. O dalších 10% pak soud navýšil základní částku z důvodu postupu soudů nižší instance po prvním rozhodnutí Nevyššího soudu, ve kterém Nejvyšší soud kontaktoval zásadní nesoulad mezi obsahem procesně použitelných důkazů a skutkovými zjištěními soudů a uvedl, že zrušení odůvodňuje porušení práva žalobce na spravedlivý proces. Soudy nižších stupňů následně nerespektovaly jeho závazný právní názor a opakovaně rozhodly odsuzujícím rozsudkem na základě obdobného odůvodnění, jako v prvním zrušeném odsuzujícím rozsudku, což bylo v konečném důsledku důvodem pro druhé a zprošťujícím rozhodnutí Nejvyššího soudu.

37. Soud tak dospěl k závěru, že základní částku ve výši 31 250 Kč je třeba snížit o 30%, tedy na částku 21 875 Kč, což představuje přiměřené zadostiučiněné za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem v posuzovaném soudním řízení. Z tohoto důvodu soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl a ve zbylé části žalobu u tohoto nároku soud zamítl.

38. Co s týče další nároků žalobce, tj. nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, na nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku výkonu trestu zákazu činnosti a výkonu podmíněného trestu odnětí svobody, soud posoudil obranné tvrzení žalované, že žalobce svým jednání, a to konkrétně podáním vysvětlení do úředního záznamu ze dne , datum, zásadním způsobem přispěl k tomu, že vůči němu bylo zahájeno trestní stíhání, a to bez ohledu na skutečnost, že se následně rozhodl využít svého práva nevypovídat a bez ohledu na skutečnost, zda tento důkaz byl v rámci trestního řízení procesně použitelný či nikoliv.

39. Při posuzování tohoto obranného tvrzení žalované soud vyšel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu týkající se aplikace § 12 písm. 1 odst. a) OdpŠk, že zavinění obviněného na zahájení trestního stíhání se vztahuje k takovému případnému zaviněnému jednání, kterým přispěl k tomu, že trestní řízení proti němu bylo či muselo být zahájeno. Příčinnou souvislost je přitom třeba hledat nikoliv v jednání obviněného, kterým podle orgánů činných v trestním řízení naplnil skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jeho chování před zahájením trestního stíhání, popřípadě v jeho průběhu. Nejde tedy o to, zda se obviněný dopustil skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným či dalším jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by zahájení (pokračování) trestního stíhání nedošlo (například uváděním nepravdivých skutečností, doznáním se k činu, kterým spáchal) (NS , Anonymizováno, ).

40. Dokonce i samotné využití práva nevypovídat v trestním řízení tím může v odškodňovacím řízení vést k závěru, že poškozený si trestní stíhání zavinil sám, to ovšem nikoliv bez dalšího. Jinými slovy zavinění si trestního stíhání nelze spatřovat pouze v této okolnosti, neboť je nezbytné, aby takovýto postoj poškozeného měl na průběh či zahájení trestního stíhání konkrétní vliv. Tedy například, pokud by poškozený měl k dispozici informace, případně důkazy, které vedly k tomu, že by trestní stíhání nebylo zahájeno, respektive již zahájené trestní stíhání bylo zastaveno, pak by ve spojení s touto okolností využití práva nevypovídat mohlo vést k závěru, až poškozený si trestní stíhání zavinil sám (srovnej NS , Anonymizováno, ).

41. S ohledem na provedené dokazování soud dospěl k závěru, že jednání žalobce předcházející zahájení trestního stíhání, a to konkrétně jeho podání vysvětlení ze dne , datum, , lze podřadit pod jednání, v jehož příčinné souvislosti došlo k zahájení trestního stíhání žalobce a nebýt tohoto jednání žalobce by s ohledem na následné využití práva žalobce v řízení nevypovídat k jeho zahájení nedošlo. Soud má za to, že takto prokázané jednání žalobce naplňují znaky jednání odůvodňující aplikaci § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk a vylučují odpovědnost státu za žalobcem uplatněné nároky na nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku výkonu trestu zákazu činnosti a výkonu podmíněného trestu odnětí svobody. Z tohoto důvodu pak soud tyto nároky zamítl.

42. Ohledně nároku na nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním pak Nejvyšší soud dovodil, že přiznané zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Náhrada nemajetkové újmy, která je v případě odškodnění následků nedůvodného trestního stíhání nadstavbou náhrady škody, může být přiznána poškozenému v plném rozsahu jen tehdy, pokud se nijak nepodílel na vzniku okolností vedoucích k jeho trestnímu stíhání. U nároku na náhradu nemajetkové újmy tedy jakákoliv odpovědnost státu nemůže být zcela vyloučena, tj. poškozenému se musí dostat zadostiučinění nejméně ve formě konstatování porušení práva, případně ve formě omluvy, k jednání poškozeného je však nutné přihlédnout při úvaze o přiznání zadostiučinění v penězích případě i výši tohoto zadostiučinění.

43. S ohledem na shora uvedený závěr soudu o tom, že jednání žalobce předcházející zahájení trestního stíhání vedlo k jeho zahájení, přisvědčil soud obrannému tvrzení žalovanému, že i když je v daném případě dán odpovědnostní titul tohoto nároku, je dostatečným zadostiučiněním konstatováním porušení práva a omluva, a to bez poskytnutí zadostiučinění v penězích. Vzhledem k tomu, že žalovaná již konstatování porušení práva i omluvu žalobci poskytla ve svém stanovisku ze dne , datum, , soud nárok na přiznání zadostiučinění v penězích zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl postupem dle § 142 odst. 2 a § 146 odst.2 o.s.ř, kdy nepřiznal náhradu nákladu žádnému z účastníků, neboť po započítání částky, do které bylo řízení částečně zastaveno pro pozdní plnění části náhrady nákladů obhajoby po podání žaloby měl žalobce i žalovaná přibližně stejný úspěch ve věci.