19 C 153/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobců: a) anonymizováno b) anonymizováno c) anonymizováno d) anonymizováno e) anonymizováno f) anonymizováno všichni zastoupeni anonymizováno proti žalované: anonymizováno o omluvu + náklady řízení

I. Řízení se částečně zastavuje vůči žalobci a), neboť tento vzal žalobu svým podáním ze dne , datum, zpět.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna žalobci b), žalobci c), žalobci d) a žalobci f) zaslat omluvu v tomto znění: „, anonymizováno, .“III. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna žalobci e) zaslat omluvu v tomto znění: „, anonymizováno, “IV. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali náhrady nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen „OdpŠk“), která jim měla vzniknout tím, že se cítili omezeni na svobodě pohybu a na soukromém a rodinném životě. Tato nemajetková újma jim měla vzniknout v příčinné souvislosti s mimořádnými opatřeními vydanými žalovanou k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění , Anonymizováno, způsobené , Anonymizováno, , jež tato vydala jako správní úřad příslušný́ podle § 80 odst. 1 písm. g) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů a zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění , Anonymizováno, a o změně některých souvisejících zákonů, a to konkrétně mimořádným opatřením ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, a mimořádným opatřením , datum, , č.j. , Anonymizováno, . Nezákonnost těchto mimořádných opatření žalobci dovozují z toho, že tato byla částečně zrušena či prohlášena za nezákonné rozsudky Nejvyššího správního soudu č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, a č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, .

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok žalobců neuznává v plném rozsahu a navrhla zamítnutí žaloby. Své stanovisko pak uvedla, že zde absentuje akt individuální aplikace práva ve smyslu § 5 OdpŠk, namítla absenci aktivní legitimaci žalobců a absenci příčinné souvislosti. Dále podrobně popsala okolnosti, za kterých žalovaná přijímala v období konce roku , Anonymizováno, předmětná mimořádná opatření a zdůraznila, že omezení vycházela z doporučení Světové zdravotní organizace, Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí a sledovala různé významné faktory vždy ke konkrétní době, kdy byla daná opatření vydávána, tzn. incidenční čísla, tzn. počtu laboratorně prokázaných případů diagnostikovaných případů a zejména v seniorní vulnerabilní skupině, kapacitu zatížení lůžkové péče, tzn. to, co je stát schopen v podstatě pro záchranu života a zdraví učinit v té rozhodné k minimalizace rizik s šířením a nákazou , Anonymizováno, spojených.

3. Na základě částečného zpětvzetí žalobce e) soud na ústním jednání dne , datum, řízení částečně zastavil co do požadavku žalobce e) na uložení povinnosti žalované poskytnou omluvu tohoto znění: „, anonymizováno, .“4. Na ústním jednání dne , datum, soud vyzval žalobce a), žalobce b), žalobce c), žalobce d) a žalobce f) postupem podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř., aby soudu doplnili svá skutková tvrzení ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu , Anonymizováno, ze dne , datum, , které prokazují jejich aktivní legitimaci k podání žaloby, která je předmětem tohoto řízení, dále soud tyto žalobce vyzývá, aby k prokázání svých tvrzení označili důkazy, soud žalobce upozorňuje, že nesplnění těchto výzev může mít za následek neunesení důkazního břemene aktivní legitimace a neúspěch ve věci. V návaznosti na tuto výzvu žalobce a) vzal žalobu zpět. Žalobci b), c), d) a f) soudu sdělili, že tito nepodali návrh na zrušení mimořádných opatření, ale i tak mají za to, že jsou aktivně legitimováni k podání žaloby.

5. Dále soud na ústním jednání dne , Anonymizováno, žalobci e) sdělil, že má za to, že z jeho žalobních tvrzení není zřejmé, jak přesně došlo k porušení práva žalobce e) na respektování soukromého života, z tohoto důvodu jej soud vyzýval postupem podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř., aby soudu doplnil svá skutková tvrzení tak, aby bylo zřejmé, jak přesně bylo porušeno právo žalobce e) na respektování soukromého života, a to včetně specifikace jednotlivých porušení včetně jejich časového určení a četnosti, a dále jej soud vyzval, aby k prokázání svých tvrzení označil důkazy. Soud žalobce e) upozornil, že nesplnění této výzvy může mít za následek neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene a neúspěch ve věci.

6. V návaznosti na tuto výzvy pak žalobce e) uvedl, že svoji aktivní legitimaci dovozuje ze skutečnosti, že mimořádné opatření , Anonymizováno, bylo v části části článku 1 bod 3 písm. b) zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, na základě návrhu žalobce e). Dále uvedl, že se se ho opatření dotklo pouze jedenkrát, když v pondělí , datum, chtěl jít na oběd do , Anonymizováno, a nebyl tam vpuštěn, protože , Anonymizováno, a ačkoli mu bylo nabídnuto, že si tam test může udělat, toto odmítl. Dále uvedl, že vícekrát se již vpuštění do restauračních a jiných podniků podobných nedomáhal. K prokázání těchto tvrzení pak navrhl svůj účastnický výslech.

7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

8. Mezi účastníky je nesporné, že žalobci uplatnili u žalované dne , datum, nárok na poskytnutí zadostiučinění za materiální újmu formou omluvy z titulu nezákonných mimořádných opatření , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ve smyslu zákona 82/1998 Sb. z titulu nezákonného rozhodnutí.

9. Z provedeného dokazování podstatným obsahem mimořádného opatření vydaného , anonymizováno, , datum, č. j. , Anonymizováno, a rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, má soud za prokázané, že došlo k zrušení článku 1 odst. 3 písm. d) v určitých slovech mimořádného opatření , Anonymizováno, .

10. Z provedeného dokazování podstatným obsahem mimořádného opatření , anonymizováno, z , datum, č. j. , Anonymizováno, a rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, vydaného na základě návrhu žalobce e) má soud za prokázané, že došlo ke zrušení části článku 1 bod 3 písm. b) ve slovech v rozsudku uvedených mimořádného opatření , Anonymizováno, .

11. Z účastnického výslechu žalobce e) má soud za prokázané jeho žalobní tvrzení, že opatření se ho dotklo pouze jedenkrát, když v pondělí , datum, chtěl jít na oběd do , Anonymizováno, a nebyl tam vpuštěn, protože , Anonymizováno, a ačkoli mu bylo nabídnuto, že si tam test může udělat, toto odmítl. Dále uvedl, že vícekrát se již vpuštění do restauračních a jiných podniků podobných nedomáhal.

12. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.

13. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

14. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen “OdpŠk“) odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“). Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je, za předpokladu legitimace obou stran sporu, kumulativní splnění tří podmínek (např. NS ČR sp. zn. , Anonymizováno, ): 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

16. Soud po skutkové stránce vyšel z nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování a zaměřil se nejprve na právní posouzení základu uplatněného nároku. Žalovaná ve vztahu k žalobcům bezpochyby vystupovala jako státní orgán při výkonu veřejné moci. V článku 36 odst. 3 a 4 Listina základních práv a svobod stanoví, že každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, přičemž podmínky a podrobnosti upravuje zákon. Tímto zákonem je zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Judikatura je již ustálena v závěru, že za újmu, kterou způsobily státní orgány v rámci výkonu svých pravomocí, odpovídá stát podle OdpŠk. Předchozí praxe, kdy byla odpovědnost státu za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci dovozována i z obecné úpravy ochrany osobnosti v občanském zákoníku, byla překonána rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , Anonymizováno, , uveřejněným ve Sbírce Nejvyššího soudu pod č. , Anonymizováno, , podle kterého nároky spadající pod zákon č. 82/1998 Sb., ve znění účinném od , datum, , nelze uplatnit z titulu ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, když úprava odpovědnosti státu za škodu v zákoně č. 82/1998 Sb. je zároveň speciální úpravou v oblasti ochrany osobnosti tam, kde bylo do těchto práv zasaženo při výkonu veřejné moci (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , Anonymizováno, ). Soud na věc aplikoval OdpŠk, neboť podřazení dané věci pod ustanovení o ochraně osobnosti podle občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb., dále „o. z.“), namístě není.

17. Předně je třeba uvést, že žalobci splnili podmínku předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk, neboť žalované zaslali žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění.

18. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům: Z pohledu možné odpovědnosti žalované dle OdpŠk se soud primárně zabýval otázkou, zda mimořádná opatření přijatá žalovanou mají povahu individuálního rozhodnutí, tj. rozhodnutí, kterým orgán veřejné moci v konkrétním případě autoritativně upravuje právní poměry individuálně určených účastníků řízení, stojících mimo organizační strukturu veřejné správy, přičemž uzavřel, že tomu tak není. Mimořádná opatření byla vydána , anonymizováno, podle § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o ochraně veřejného zdraví“), a to z moci úřední v beznávrhovém řízení (viz § 171 s. ř.), které nemá účastníky řízení a ve kterém není rozhodováno o právech a povinnostech konkrétních osob. Nebylo zde tedy osob oprávněných v určité fázi řízení činit návrhy či podávat opravné prostředky ani účastníků řízení a v řízení není (nebylo) rozhodováno o právech a povinnostech konkrétní osoby. Jak shledal i Městský soud v Praze v rozsudku ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , z právně-teoretického hlediska jsou mimořádná opatření opatřeními obecné povahy, ale z materiálního hlediska na ně lze pohlížet jako na právní předpisy, neboť okruh jejich adresátů není nijak blíže místně ani osobnostně specifikován a i předmět opatření je značně široký, neboť omezuje svobodu pohybu a podnikání. Současně vyzdvihl, že mimořádná opatření nelze považovat za rozhodnutí správních orgánů, jelikož neurčují práva a povinnosti individuálně v určených případech. I dle názoru Ústavního soudu České republiky obsaženého v usnesení sp.zn. , Anonymizováno, není opatření obecné povahy aktem individuální aplikace práva ve smyslu „pravomocného rozhodnutí v řízení“. Za situace, kdy měla žalobcům dle shora uvedených závěrů vzniknout škoda z opatření obecné povahy či právního předpisu, nevznikla odpovědnost státu dle ustanovení OdpŠk, a to pro neexistenci individuálního rozhodnutí. Za nezákonné rozhodnutí navíc OdpŠk dle § 5 písm. a) považuje toliko rozhodnutí, která byla vydána v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. O tento případ se u mimořádných opatření zcela zjevně nejedná. Dále není z pohledu žalobkyně splněna podmínka její účasti v řízení ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno. Řízení dle § 171 a násl. s.ř., ve kterém byla mimořádná opatření vydána, nemají účastníky. Navíc zákon o ochraně veřejného zdraví v § 94a odst. 2 přímo uvádí, že opatření obecné povahy se vydává v beznávrhovém řízení. Žalobci proto logicky ani nemohli být účastníky řízení, ve kterém byla mimořádná opatření vydána, a není tak u nich dána aktivní legitimace k podání žaloby.

19. Soud tak shrnuje a uzavírá, že co se týká posouzením charakteru žalobci specifikovaných mimořádných opatření žalované, a to z hlediska toho, zda je lze podřadit pod § 5 OdpŠk, podle kterého stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Mimořádná opatření, která žalobci v žalobě specifikovali, byla vydána , anonymizováno, na základě pandemického zákona, a to podle jeho § 2. Tímto zákonem byl na území České republiky vyhlášen stav pandemické pohotovosti (§ 1 odst. 3), a , anonymizováno, a hygienické stanice byly zmocněny za účelem likvidace epidemie , Anonymizováno, nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku nařídit mimořádné opatření buď podle § 2 odst. 2 pandemického zákona nebo podle § 69 odst. 1 písm. b) nebo i) zákona o ochraně veřejného zdraví. Je možné připustit, že mimořádná opatření vydávaná , anonymizováno, podle § 80 odst. 1 písm. g) zákona o ochraně veřejného zdraví se podle § 94a citovaného zákona vydávají jako opatření obecné povahy, jsou vydávána v řízení podle § 171 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. V usnesení sp. zn. , Anonymizováno, se Ústavní soud zabýval posouzením charakteru usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu, a to zda jde o opatření obecné povahy a dovodil, že takový názor je třeba odmítnout. V usnesení sp. zn. , Anonymizováno, se pak zabýval právní povahou mimořádného opatření , anonymizováno, a dovodil, že tento akt naplňuje všechny znaky opatření obecné povahy, a to i z hlediska materiálního (viz. odst. 31. až 38. citovaného rozhodnutí). Otázkou, zda lze případnou škodu (újmu), způsobenou v důsledku těchto mimořádných opatření vydaných , anonymizováno, odškodnit podle zákona č. 82/1998 Sb. se nezabýval. Soud dospěl k závěru, že takový postup možný není. V citovaném usnesení v odst.

35. Ústavní soud zároveň vyložil, co se považuje za správní rozhodnutí (jde o správní akt, který se týká konkrétní (jedinečné) věci a současně individuálně určených adresátů). Naproti tomu opatření obecné povahy se vyznačuje konkrétností předmětu a obecnosti adresátů. V nauce správního práva je opatření obecné povahy řazeno mezi tzv. smíšené správní akty s tím, že se nejedná ani o rozhodnutí ani o právní předpis. Odpovědnost státu za škodu podle OdpŠk je koncipována jako odpovědnost za škodu (újmu) způsobenou jednotlivci v individuálním případě, nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, které se dotýkají konkrétní věci, jíž byl účasten. Musí se jednat o konkrétní, individualizovaný vztah založený mezi státem a jednotlivcem. Judikatura sice u některých opatření obecné povahy připustila možnost aplikace OdpŠk, avšak jednalo se o opatření obecné povahy vydávaná v oblasti územního plánování, kdy se jedná o opatření obecné povahy, jimiž je založen vztah veřejné moci vůči konkrétní osobě. Mimořádná opatření , anonymizováno, , jež jsou předmětem tohoto sporu, však měla všeobecný a celostátní dopad, nikoli tedy dopad ve vztahu ke konkrétnímu jednotlivci, v daném případě ve vztahu k žalobkyni. Na základě shora uvedených úvah soud uzavírá, že mimořádná opatření, jež jsou předmětem tohoto sporu, nejsou rozhodnutím ve smyslu § 5 písm. a) OdpŠk. Odpovědnost státu za škodu způsobenou při plošném omezení práv a svobod neurčitého okruhu osob přijetím plošně a všeobecně závazného mimořádného opatření dovodit nelze. Nad shora uvedené soud uvádí, že mimořádná opatření žalované nejsou nezákonným rozhodnutím, které by bylo možno podřadit pod § 5 písm. a) OdpŠk, měl je posoudit jako nesprávný úřední postup podle § 13 OdpŠk. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , Anonymizováno, je nesprávným úředním postupem porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, kterou jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Obdobně se Nejvyšší soud vyslovil též v rozhodnutí sp. zn. , Anonymizováno, , v němž uvedl, že „Vyústil-li nesprávný úřední postup ve vydání rozhodnutí, může být důvodem pro uplatnění nároku na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. jen toto rozhodnutí.“. V projednávané věci se činnost žalované jako orgánu veřejné moci projevila vydáním mimořádného opatření. Vyústila tedy v určitý druh správního aktu (opatření obecné povahy).

20. Nad shora uvedenou úvahu, tento soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, čj.: , Anonymizováno, , který se se shora uvedeným závěrem o neexistenci nezákonného rozhodnutí neztotožnil. V uvedeném rozhodnutí dospěl Nejvyšší soud k závěru: „Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že se posuzovaná mimořádná opatření vydávají bez řízení a nemohou tak existovat účastníci řízení, ve kterých byla později zrušená mimořádná opatření vydána, může mít postavení účastníka řízení ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk osoba, o jejíchž právech a povinnostech bylo mimořádným opatřením rozhodováno, tedy osoba, jejíž práva byla vydáním nezákonného mimořádného opatření dotčena. Současně se však musí jednat o osobu, která využila v zákonem stanovené lhůtě (tj. do jednoho měsíce ode dne účinnosti mimořádného opatření dle § 13 odst. 2 pandemického zákona) možnost podat proti následně zrušenému mimořádnému opatření žalobu dle § 13 pandemického zákona. Nelze tedy akceptovat názor žalobců o existenci aktivní legitimace každé osoby, která sice byla oprávněna mimořádné opatření u soudu napadnout, ale zůstala pasivní a neučinila tak, neboť teprve využitím tohoto prostředku k ochraně práv dává poškozený v souladu se zákonem najevo, že příslušné mimořádné opatření vnímá jako škodlivé a natolik zasahující do jeho práv, že se proti jeho vydání hodlá zákonnými prostředky bránit, a to bez ohledu na to, zda taková žaloba ke zrušení mimořádného opatření skutečně vedla či nikoliv. Z obdobné koncepce vychází i § 8 odst. 3 OdpŠk, který nejde-li o případ zvláštního zřetele hodný, vyžaduje využití v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje, čímž je akcentována obecná právní zásada prevence škod vzniklých z nezákonných rozhodnutí, která poškozený vnímá jako škodlivá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ). Dle tohoto zákonného ustanovení rovněž není podmínkou vzniku nároku na náhradu újmy, že využití procesních prostředků k ochraně práv poškozeným skutečně ke zrušení nezákonného rozhodnutí (opatření obecné povahy) vedlo, tedy že ke zrušení mimořádného opatření došlo přímo na návrh osoby, která se odškodnění způsobené újmy domáhá.

21. Výrok I. je odůvodněn tím, že žalobce a) vzal svým podáním ze dne , datum, žalobu zpět.

22. Výrok II. je odůvodněn skutečností, že vzhledem k tomu, že žalobci b), c) d) a f) na základě výzvy soudu dané na ústním jednání dne , datum, podle § 118a odst. 1 o.s.ř. k prokázání své aktivní legitimace ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu , Anonymizováno, ze dne , datum, uvedli, že nepodali návrh na zrušení předmětných mimořádných opatření. Soud tak měl za prokázané, že nejsou aktivně legitimováni k podání žaloby a žalobu tak zamítl.

23. Výrokem III. pak soud zamítl žalobu vůči žalobci e). Z žalobních tvrzení a provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobce e) je aktivně legitimován k podání žaloby, neboť na základě jeho návrhu došlo prohlášení mimořádného opatřením ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, za nezákonné rozsudkem NSS č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, . Nicméně s ohledem na doplnění tvrzení o nemajetkové újmě, která mu byla způsobena nezákonným mimořádným opatřením vydaným žalovaným dne , Anonymizováno, č.j. , Anonymizováno, , a provedeného dokazování účastnickým výslechem má soud za to, že i po doplnění žalobcem e) z tvrzení, že nebyl vpuštěn jedenkrát do , Anonymizováno, z důvodu, že neměl , Anonymizováno, a z důvodu, že nebyl ochoten si ten na místě sám udělat, nelze dovodit, že měl objektivní důvod cítit se v důsledku omezení stanových daným mimořádným opatřením úkorně. Objektivní důvod by tu byl, pokud by se každá jiná osoby v postavení poškozeného úkorně cítila. Soud dospěl k závěru, že o takový případ se nejedná a nemajetková újma tak žalobci v daném případě v důsledku nezákonné mimořádného opatření nevznikla. S ohledem na absenci nemajetkové újmy jako jedné z podmínek odpovědnosti státu dle zákona č. 82/1998 Sb. soud dále nezkoumal dalších podmínky a žalobu zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.