19 C 153/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobkyně: anonymizováno proti žalované: anonymizováno pro zaplacení 200 998 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 200 998 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od , datum, a spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 31 486 Kč od , datum, do , datum, , se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 31 486 Kč od , datum, do , datum, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 624 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení náhrady škody na nemajetkové újmy v celkové výši 232 484 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu ve Přerově pod sp. zn. , Anonymizováno, a nesprávným úředním postupem spočívajícím dle tvrzení žalobce v nepřiměřené délce řízení. V rámci žaloby tak uplatnily nárok ve výši 150 998 Kč coby nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení, nárok ve výši 50 000 Kč za nemajetkovou újmu za dopad řízení do osobnostní sféry žalobkyně a nárok ve výši 31 486 Kč coby náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby.

2. Žalovaná ve vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně předběžně uplatnila nároky uplatněné v žalobě dne , datum, . Po projednání dané žádosti žalovaná dospěla k závěru, že v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a za toto se žalobkyni ve stanovisku omluvila. Dále žalobci poskytla žalobkyni náhradu nákladů obhajoby v plné výši 31 486 Kč. Zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání bylo žalobkyni poskytnuto ve formě konstatování porušení práva a poskytnutí omluvy, když nebyl žalovanou shledán důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích. Délka namítaného trestního řízení byla ve vztahu k žalobkyni hodnocena jako přiměřené a žalobkyni tak nebylo poskytnuto odškodnění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení.

3. Žalovaná dále uvedla, že studiem spisového materiálu zjistila, že v přípravném řízení žalobkyně odmítla vypovídat a poprvé svou obhajobu prezentovala až při hlavním líčení konaném dne , datum, . Pokud by žalobkyně před zahájením trestního stíhání uvedla rozhodné skutečnosti tak, jako následně při svém výslechu před soudem, byla by tato uplatněná obhajoba jistě reflektována orgány činnými v trestním řízení a nemuselo vůbec dojít k zahájení trestního stíhání nebo podání obžaloby. Navíc uvedla, že v protokolu o výslechu žalobkyně po jejich zatčení je uvedeno, že žalobkyně sice ví, že vůči ní vedeno trestní stíhání, ale vůbec neví a nechápe, o co se jedná. Žalovaná tak z toho dovozovala, že tvrzení žalobkyně o vzniku a intenzitě nemajetkové újmy nepovažuje za odpovídající zjištěním z předmětného soudního spisu. Navíc žalovaná vznesla námitku promlčení nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

4. Na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobkyně ze dne , datum, soud usnesením č.j. , Anonymizováno, dne , datum, částečně řízení zastavil do částky 31 486 Kč.

5. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu relevantní pro rozhodnutí ve věci:

6. Soud vyšel z následujících nesporných tvrzení účastníků o skutkovém stavu, vůči kterým neprováděl dokazování:- Žalobkyně uplatnila obžalované dne , datum, v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vedeným u Okresního soudu v Přerově po sp. zn. , Anonymizováno, nárok na poskytnutí náhrady škody ve výši 31 486 Kč, zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč za vydání nezákonného rozhodnutí a přiměřené zadostiučinění ve výši 150 998 Kč jako náhrady nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky předmětného trestního řízení.- Žalovaná dne , datum, zaslala žalobkyni své stanovisko, ve kterém konstatovala, že s ohledem na vydaný zprošťující rozsudek bylo předmětné trestní stíhání žalobkyně nezákonné, žalovaná se žalobkyni za nezákonné trestní stíhání omluvila a zcela uspokojila uplatněný nárok na náhradu škody ve výši 31 486 Kč spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu v trestním řízení, zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání bylo poskytnuto ve formě konstatování a poskytnutí omluvy, nebyl shledán důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, délka namítaného trestního řízení byla ve vztahu k žalobkyni žalovanou hodnocena jako přiměřená, z tohoto důvodu nebylo poskytnuto odškodnění v penězích.- Částka 31 486 Kč byla žalobkyni vyplacena dne , datum, .

7. Na základě provedeného dokazování podstatným obsahem listin ze spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. , Anonymizováno, má soud za prokázaný následující průběh řízení: Usnesením o zahájení trestního stíhání Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, oddělení hospodářské kriminality ze dne , datum, (žalobkyně si jej převzala dne , datum, ) bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro , anonymizováno, . Usnesením ze dne , datum, pak bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně a , anonymizováno, pro dílčí skutek , anonymizováno, s tím, že žalobkyně si jej převzala dne , datum, . Dne , datum, žalobkyně podala proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost. Dne , datum, žalobkyně stížnost doplnila. Usnesením z , datum, Okresní státní zastupitelství v Přerově stížnost žalobkyně zamítlo. Dne , datum, byla žalobkyně předvolána k výslechu dne , datum, . Dne , datum, sdělila , anonymizováno, převzetí obhajoby žalobkyně. Dne , datum, došlo k výslechu žalobkyně, při kterém využila své právo nevypovídat. Dne , datum, byla obhájkyně žalobkyně obeznámena s termíny výslechů dalších spoluobviněných. Dne , datum, byla žalobkyně vyrozuměna o v možnosti prostudovat trestní spis. Dne , datum, došlo k prostudování trestního spisu žalobkyní. Dne , datum, žalobkyně navrhla doplnění dokazování. Dne , datum, žalobkyně navrhla změnu termínu přetlumočení vybraných dokumentů ze spisu. Dne , datum, se žalobkyni omluvila z dalšího nabídnutého termínu a trvala na požadavku poskytnutí překladu dokumentů. Dne , datum, byl opětovně nabídnut termín možnosti prostudování trestního spisu. Usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, oddělení hospodářské kriminality ze dne , datum, došlo okolo ke spojení ke společnému řízení v trestních věcech obviněné žalobkyně a obviněného , anonymizováno, . Usnesením Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne , datum, došlo k zamítnutí stížností obviněných , anonymizováno, proti usnesení zahájení trestního stíhání ze , datum, . Dne , datum, byla podána obžaloba na celkem 14 obžalovaných. Dne , datum, soud vydal usnesení podle § 23 odst. 1 trestního řádu, kterým z důvodu, že se žalobkyně spolu s dalšími dvěma obžalovanými, a to , anonymizováno, , nedostavili k hlavnímu líčení, byla jejich věc vyloučena k samostatnému projednání pod sp. zn. , Anonymizováno, . Dne , datum, bylo nařízeno ústní jednání dne , datum, . S ohledem na nevykázané doručení předvolání žalobkyně se hlavní líčení , datum, nekonalo a bylo při nařízeném na , datum, . Dne , datum, bylo provedeno Policií České republiky, obvodním oddělení policie Zlín v místní šetření na adrese, kde již dříve žalobkyně přebírala písemnost, a bylo zjištěno, že žalovaná se na místě nezdržuje. Dne , datum, soud zaslal Policii ČR žádost o vypátrání pobytu žalobkyně. Dne , datum, soud s ohledem na skutečnost, že nebylo doručeno předvolání žalobkyni na hlavní líčení , datum, a s ohledem na dočasné přidělení soudkyně ke Krajskému soudu v Ostravě hlavní líčení odročil na neurčito. Dne , datum, Policie zaslala soudu informaci, že dne , datum, kontrolovala hlídka ve , adresa, osobu, kterou legitimovala jako o žalobkyni s tím, že lustrací bylo zjištěno, že Okresní soud v Přerově požádal , datum, o vypátrání pobytu jmenované z důvodu nemožnosti doručení soudní zásilky. Žalobkyně hlídce uvedla adresu, na které aktuálně bydlí a dále uvedla, že je v současné době bez zaměstnání a je vedena u Úřadu práce. Dále hlídce předala svůj aktuální mobilní kontakt. Žalobkyně byla poučena, že v případě změny místa bydliště nebo telefonního kontaktům a o tom informovat Okresní soud v Přerově. Dne , datum, soud nařídil hlavní líčení na , datum, . Dne , datum, Policie ČR oznámila soudu, že se nezdařilo doručit předvolání k hlavnímu líčení, a to z důvodu, že žalobkyně nemá na adrese, kterou uvedla , datum, a sousedé v místě bydliště neznají. Dne , datum, byl vydán příkaz k zatčení žalobkyně. Žalobkyně byla dne , datum, zatčena a následně vyslechnuta. Při hlavním líčení konaném dne , datum, byla žalobkyně společně s ostatními obžalovanými vyslechnuta. Při hlavním líčení konaném dne , datum, byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby. Ve vztahu k žalobkyni nabyl rozsudek dne , datum, právní moci.

8. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 6 trestního řádu ze dne , datum, vyhotoveného Policií České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, oddělení hospodářské kriminality, má soud za prokázané, že žalobkyně byla vyslechnuta ve věci podvodného jednání ve věci podvodného jednání ohledně vyplacení mzdových nákladů, ze kterého je zřejmé, že po poučení uvádí, že využívá svého práva nevypovídat a v dané věci nevypověděla.

9. Z úředního záznam o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 6 trest. řádu ze dne , datum, vyhotoveného Policií České republiky, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, oddělení hospodářské kriminality, má soud za prokázané, že k podání vysvětlení se dostavila žalobkyně ve věci žádosti o provedení výslechu s tím, že po seznámení s předmětem výslechu, tedy k okolnostem jejího zaměstnání , anonymizováno, a s tím spojené vyplácení nemocenských dávek v roce , Anonymizováno, a peněžité pomoci v mateřství v letech , Anonymizováno, a , Anonymizováno, prostřednictvím Okresní správy sociálního zabezpečení , adresa, uvádí, že využívá svého práva nevypovídat a vypovídat nebude, neboť by svojí výpovědí mohla způsobit nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké. Dále po komunikaci s policií uvedla i kontaktní adresu, na které se zdržuje, a to , adresa, a to , adresa, a svůj aktuální mobilní telefon.

10. Ze sdělení ve věci náhrady škody dle zákona 82/1998 Sb. žalobkyně ze dne , datum, vyhotoveného Okresním státním zastupitelstvím v Přerově a adresovaného , anonymizováno, , datum, soud zjistil, že pisatel uvádí, že v případě, kdy by žalobkyně rozhodné skutečnosti, které uvedla v rámci svého výslechu při hlavním líčení, uvedla již před zahájením trestního stíhání, případně dříve v jeho průběhu, nedošlo by pravděpodobně vůbec k zahájení trestního stíhání nebo by došlo ke zproštění v dřívější době. Dále pisatel uvedl, že fakta, která žalobkyně uvedla v průběhu hlavního líčení lze považovat za zcela zásadní, čemuž koresponduje i fakt, že ze strany OSZ Přerov byl respektován zprošťující výrok rozsudku OS Přerov z , datum, a nebylo proti němu brojeno opravným prostředkem.

11. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování soud dospěl ve vztahu k nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním k závěru, že bylo prokázáno obranné tvrzení žalované, že žalobkyně svým jednáním před zahájením trestního stíhání, a to tedy tím, že v rámci přípravného řízení před zahájením trestního stíhání využila svého práva nevypovídat a neuvedla významné skutečnosti, které pak v rámci svého výslechu v rámci hlavního líčení uvedla a tyto vedly k jejímu zproštění bez následného podání opravného prostředku proti zprošťujícímu rozsudku ze strany státního zástupce, způsobila zahájení trestního stíhání, má soud za prokázané, že tímto postupem žalobkyně byly ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu naplněny podmínky § 12 odst. 1 jedna písm. a) odškodňovacího zákona, resp. byly splněny podmínky pro to, aby ve světle konstantní judikatury Nejvyššího soudu bylo za dostatečné zadostiučinění považováno konstatování porušení práva a omluva, která již byla žalovanou poskytnuta a nebyla přiznána náhrady v penězích. Soud tak neprováděl další žalobkyní navržené důkazy týkající se zásahu do osobní sféry žalobkyně pro účely stanovený přiměřené výše zadostiučinění v penězích.

12. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněných nároků. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

13. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

14. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

16. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

18. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Podle § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk platí, že právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odstouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám.

20. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

23. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

24. Z nesporných tvrzení a z provedeného dokazováním má soud za prokázané, že v posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání, a je tak dán odpovědnostní titulu dle zákona č. 82/1998 Sb. Dále bylo nesporné, že žalobkyně splnila i další podmínku pro projednání věci u soudu, a to předběžné uplatnění nároku u žalované.

25. Co se týče další nároku žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním soud nepřisvědčil námitce žalované o promlčení nároku na nemajetkovou újmu žalobkyně, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že zprošťující rozsudek nabyl právní moci vůči žalobkyni dne , datum, . Vzhledem k tomu, že žalobkyně svůj nárok na nemajetkovou předběžně u žalované uplatnila , datum, , bylo uplatnění učiněno v poslední den šestiměsíční zákonné lhůty a její nárok tedy není promlčen.

26. Soud se pak zabýval obranným tvrzením žalované, že žalobkyně si trestní stíhání způsobila sama využitím práva nevypovídat a sdělit rozhodné skutečnosti pro její zproštění až v rámci hlavního líčení a že z tohoto důvodu je poskytnuté zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva a omluvu bez poskytnutí zadostiučinění v penězích dostatečné.

27. Při posuzování tohoto obranného tvrzení žalované soud vyšel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu týkající se aplikace § 12 písm. 1 odst. a) OdpŠk, že zavinění obviněného na zahájení trestního stíhání se vztahuje k takovému případnému zaviněnému jednání, kterým přispěl k tomu, že trestní řízení proti němu bylo či muselo být zahájeno. Příčinnou souvislost je přitom třeba hledat nikoliv v jednání obviněného, kterým podle orgánů činných v trestním řízení naplnil skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jeho chování před zahájením trestního stíhání, popřípadě v jeho průběhu. Nejde tedy o to, zda se obviněný dopustil skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným či dalším jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by zahájení (pokračování) trestního stíhání nedošlo (například uváděním nepravdivých skutečností, doznáním se k činu, kterým spáchal) (, Anonymizováno, ).

28. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , Nejvyšší soud uvedl, že využití práva nevypovídat v trestním řízení může, v rámci řízení odškodňovacího, vést k závěru, že si poškozený zavinil trestní stíhání sám, to ovšem nikoliv bez dalšího. Zavinění si trestního stíhání nelze spatřovat pouze v okolnosti, že poškozený využil práva nevypovídat, ale vyžaduje se též, aby tento jeho postoj měl na průběh či zahájení trestního stíhání konkrétní vliv (např. za situace, kdy by poškozený měl k dispozici informace či důkazy, které by vedly k tomu, že by trestní stíhání nebylo zahájeno, respektive již zahájené trestní stíhání by bylo zastaveno). Ačkoliv může být způsob jednání přiměřený z pohledu jednoho odvětví práva, neznamená tato skutečnost nutně, že totéž jednání nemůže vyvolávat důsledky pohledem jiného právního odvětví. Sama skutečnost, že předpisy trestního práva procesního umožňují osobě (posléze obviněné) být relativně pasivní, tedy nevylučuje, že uvedený způsob jednání bude mít vliv na případné odškodnění škod a újem způsobených zahájením a vedením trestního stíhání. Tímto závěrem dovolací soud navázal na svůj rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , v němž shrnul závěry judikatury, jež se řešenou otázkou zabývala (jmenovitě rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , anonymizováno, , rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , rozsudku téhož soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , nálezu pléna Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , a nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ).

29. Ze shora citované judikatury je patrné, že Nejvyšší soud nepovažuje za vyloučenou situaci, v níž jednání osoby spočívající ve využití práva nevypovídat bude možné hodnotit jako zavinění si zahájení trestního stíhání, zároveň však platí, že předjímaná situace je spíše výjimečného charakteru. V souladu s judikaturou Ústavního soudu, kterou Nejvyšší soud v této souvislosti v uvedeném rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , zmínil, přitom závěr o aplikovatelnosti § 12 odst. 1 OdpŠk není namístě, pokud by zavinění v rámci citovaného ustanovení – Ústavní soud zde hovoří o nutnosti chápání tohoto pojmu spíše ve smyslu „způsobení si“, respektive „zavdání příčiny“ – mělo být dokonce spojováno s formou nevědomé nedbalosti poškozeného, nebo v situaci, pokud by toto zavinění mělo být spatřováno v tom, že poškozený v pozici podezřelého a posléze obviněného využil všechny možné prostředky ke své obhajobě, mezi které zejména patří právo nevypovídat, jakož i právo nevypovídat pravdivě.

30. Ustanovení § 12 odst. 1 OdpŠk je projevem v civilním právu obecně akceptované zásady neminem leadere a z ní vyplývající povinnosti počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku škod. Jestliže tedy osoba, která věděla či mohla vědět o reálné možnosti zahájení trestního stíhání proti své osobě (resp. možnosti, že bude vzata do vazby, odsouzena či jí bude uloženo ochranné opatření), měla možnost jednat takovým způsobem, aby na ní nedopadly nepříznivé důsledky plynoucí ze zahájení a vedení trestního stíhání (vzetí do vazby, odsouzení, uložení ochranného opatření), lze od ní spravedlivě požadovat, aby takovým způsobem jednala, a v opačném případě jí odepřít náhradu škod (újem) jí vzniklých. Uvedené platí navzdory skutečnosti, že trestní řízení je ovládáno principem oficiality. Nelze ovšem opomíjet skutečnost, že povinnost k předcházení vzniku škod není bezbřehá, a že s ohledem na ni nelze osobám v trestním řízení odpírat možnost jednání (resp. v konkrétních okolnostech případu nejednání), jež bylo legitimní s ohledem ke konkrétnímu postavení osoby. Zavinění si trestního stíhání (vzetí do vazby, odsouzení, uložení ochranného opatření) vlastní nečinností je tak představitelné například v situaci, kdy osoba (posléze v postavení obviněného) měla k dispozici informace, poznatky či důkazy, které, byly-li by orgánům činným v trestním řízení známy, zjevně by vylučovaly zahájení trestního stíhání proti této osobě (vzetí do vazby, odsouzení, uložení ochranného opatření), ale bez legitimního důvodu o nich orgány činné v trestním řízení neinformovala, ač si mohla být vědoma, že trestní stíhání proti ní může být zahájeno.

31. Navíc ohledně nároku na nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním pak Nejvyšší soud dovodil, že přiznané zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Náhrada nemajetkové újmy, která je v případě odškodnění následků nedůvodného trestního stíhání nadstavbou náhrady škody, může být přiznána poškozenému v plném rozsahu jen tehdy, pokud se nijak nepodílel na vzniku okolností vedoucích k jeho trestnímu stíhání. U nároku na náhradu nemajetkové újmy tedy jakákoliv odpovědnost státu nemůže být zcela vyloučena, tj. poškozenému se musí dostat zadostiučinění nejméně ve formě konstatování porušení práva, případně ve formě omluvy, k jednání poškozeného je však nutné přihlédnout při úvaze o přiznání zadostiučinění v penězích případě i výši tohoto zadostiučinění.

32. Po provedeném dokazování soud dospěl ve vztahu k nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním k závěru, že bylo prokázáno obranné tvrzení žalované, že žalobkyně svým jednáním před zahájením trestního stíhání, a to tedy tím, že v rámci přípravného řízení před zahájením trestního stíhání využila svého práva nevypovídat a neuvedla významné skutečnosti, které pak v rámci svého výslechu v rámci hlavního líčení uvedla a tyto vedly k jejímu zproštění bez následného podání opravného prostředku proti zprošťujícímu rozsudku ze strany státního zástupce, způsobila zahájení trestního stíhání, má soud za prokázané, že tímto postupem žalobkyně byly ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu naplněny podmínky § 12 odst. 1 jedna písm. a) OdpŠk pro vyloučení práva žalobkyně na náhradu nemajetkové újmu, resp. byly splněny podmínky pro to, aby ve světle konstantní judikatury Nejvyššího soudu bylo za dostatečné zadostiučinění považováno konstatování porušení práva a omluva bez poskytnutí zadostiučinění v penězích.

33. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva a omluvy již poskytla, žalobu v rozsahu žalovaného zadostiučinění v penězích soud v plném rozsahu zamítl.

34. Ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení pak s ohledem na provedené dokazování podstatným obsahem předmětného trestního spisu má soud za prokázané, že trestní stíhání žalobkyně trvalo 4 roky 3 měsíce. Soud dospěl k závěru, že v s ohledem na rozsah prokazované trestné činnosti, počet spoluobžalovaných, množství procesních, které bylo v dané věci třeba vykonat, a částečně i s ohledem na chování samotné žalobkyně, nemožné délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou. Z tohoto důvodu pak tento nárok soud zamítl v plném rozsahu.

35. Soud pak přiznal žalobkyni nárok na náhradu zákonných úroků z prodlení za období od marného uplynutí šestiměsíční lhůty pro plnění náhrady obhajného do data skutečného úhrady ze strany žalované.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení převážné úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 624 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 24 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě, jedné přípravy na jednání (přiznána pouze jedna příprava na jednání s odkazem na usnesení Ústavního soudu , Anonymizováno, z , datum, ) a 2 účastí u jednání soudu).