19 C 154/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem: adresa žalobce zastoupeného: JUDr. jméno příjmení , LL.M., advokátem, sídlem: adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného IČO , sídlem: Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o zaplacení 3 989,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 771,50 Kč od 12.7.2020 do 29.10.2020, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 3 989,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 12.7.2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 406 Kč, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou ke zdejšímu soudu se žalobce původně domáhal zaplacení náhrady škody ve výši 16 761 Kč s příslušenstvím, spočívající v nároku na náhradu škody ve výši 13 761 Kč (náklady obhajného) a nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 3 000 Kč, která mu měla být způsobena v souvislosti s trestním řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] a jeho omezením osobní svobody zadržením a pobytem v cele předběžného zadržení v rámci daného trestního řízení. Žalobce popisoval, že 4.5.2019 bylo policejním orgánem Policie České republiky, Obvodním ředitelstvím [obec] I., [číslo jednací], sděleno podezření ve věci přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, jehož se měl žalobce dopustit. Následně byl na žalobce podán státním zástupcem Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] na potrestání, 27.5.2019 následně Obvodním soudem pro Prahu 1 vydán trestní příkaz sp. zn. 8 T 60/2019, kterým byl žalobce shledán vinným skutkem popsaným v trestním příkaze, byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, který mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákona odložen na zkušební dobu v trvání 1,5 roku a dále mu byl uložen peněžitý trest celkem ve výši 20 000 Kč a propadnutí věci. Po podaném odporu ze strany žalobce bylo nařízeno hlavní líčení 12.9.2019 a následně byl žalobce z obžaloby zproštěn. Žalobce uváděl v příčinné souvislosti s nezákonným trestným stíháním vznik nemajetkové újmy, kterou žádal ve výši 3 000 Kč za 2 dny strávené nezákonně v cele předběžného zadržení, tedy v částce 1 500 Kč za jeden den, a taktéž žádal zaplacení částky 13 761 Kč včetně DPH jakožto náhrady škody spočívající v zaplacení odměny za právní služby obhájci [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Svůj návrh na náhradu škody a finanční zadostiučinění předběžně u žalované uplatnil.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároků žalobou žádaných žalobcem u žalované 11.1.2020, s tím, že stanoviskem žalované z 27.10.2020 byly nároky shledány důvodnými co do částky 10 771,50 Kč pokud jde o nárok na náhradu obhajného, a dále taktéž byl částečně shledán důvodným nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění za pobyt v cele předběžného zadržení ve výši 2 000 Kč. Žalovaná ve věci shledala odpovědnostní titul, a to nezákonné rozhodnutí, když shrnula průběh řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] a jeho výsledek. Pokud jde o požadavek na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů trestního řízení, sporovala žalovaná přiznání nároku za úkon právní služby 5.5.2019 spočívající ve výslechu podezřelého [anonymizováno], který žalobci žádal navýšit o 100%, s ohledem na skutečnost, že žalovaná studiem spisu zjistila, že šlo o výslech v hodinách večerních, nikoliv nočních, konkrétně v době od 21:29 až 21:38, nikoliv po 22. hodině večerní. V tomto smyslu poukazovala na nutnost relevantního navýšení úkonu právní služby pouze o 50 %, a taktéž relevantní rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka]. Dále sporovala řádnost účtování úkonu ze dne 14.5.2019 spočívajícího v účasti na výslechu podezřelého [příjmení], když bylo zjištěno, že daného úkonu se v substituci účastnil Mgr. [jméno] [příjmení], a to na základě substituční plné moci ze dne 13.5.2019, která ovšem zmocňuje Mgr. [jméno] [příjmení] v zastupování obhájce JUDr. [jméno] [příjmení] pouze v souvislosti s obhajobou podezřelého [jméno] [příjmení], nikoliv z též souvislosti s obhajobou dalších podezřelých osob, tedy v souvislosti s obhajobou aktuálního žalobce [celé jméno žalobce]. Za tento úkon právní služby proto žalovaná náhradu nákladů řízení nepřiznala. V návaznosti na shora uvedenou argumentaci pak žalovaná taktéž uváděla, že byla náhrada škody byla ponížena o jednu požadovanou náhradu za cestovné na trase Teplice - Praha a zpět a jednu požadovanou náhradu za promeškaný čas na cestě Teplice – Praha a zpět. Ve zbytku kalkulace žalovaná vycházela z jednotlivých úkonů, včetně cestovného, účtovaných ze strany žalobce, se kterými se ztotožnila. Pokud jde o požadavek na náhradu nemajetkové újmy, která měla být žalobci způsobena v souvislosti se zadržením a omezením jeho osobní svobody v cele předběžného zadržení, žalovaná studiem spisového materiálu zjistila, že byl žalobce zadržen 4.5.2019 v 11:30 hodin a propuštěn ze zadržení dne 5.5.2019 v 19:55 hodin, tedy byl na osobní svobodě omezen po dobu jednoho dne, 8 hodin a 25 minut. S ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu potom uvedla, že vycházela při určení výše nemajetkové újmy za omezení osobní svobody ze sazeb nejbližších, tedy omezení osobní svobody vazbou, které činí dle ustálené judikatury 500 – 1 500 Kč za den takového omezení osobní svobody. Žalobci proto přiznala částku 1 000 Kč za započatý den omezení osobní svobody a celkově tedy částku 2 000 Kč, kterou žalobci zaslala. Další navýšení o dalších 1 000 Kč pak nepovažovala opodstatněným.

3. V reakci na částečné plnění ze strany žalované vzal žalobce částečně zpět žalobu svým podáním doručeným soudu 19.11.2020, a to co do částky 12 771,50 Kč, když na zbytku nároků, které žalovanou nebyly hrazeny, včetně zákonného příslušenství, setrval. Na toto zpětvzetí bylo reagováno usnesením zdejšího soudu č. j. 19 C 154/2020-78 ze dne 11.1.2021, které nabylo právní moci 30.1.2021, jímž soud částečně řízení zastavil. Předmětem projednávaného nároku tak zůstala částky 1 000 Kč, jakožto náhrada přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu a částka 2 989,50 Kč za nehrazené úkony obhajného, celkově tedy ve výši 3 989,50 Kč s příslušenstvím.

4. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované 11.1.2020 jako nároku na náhradu škody ve výši 13 761 Kč, spočívající v zaplaceném obhajném a nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 3 000 Kč v souvislosti s trestním řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] a omezením jeho osobní svobody v cele předběžného zadržení. Taktéž byla učiněna nespornou úhrada částek ve výši 10 771,50 Kč na náhradu nákladů objaného a částka 2 000 Kč na náhradu nemajetkové újmy ze strany žalované stanoviskem z 27.10.2020.

5. Mezi účastníky zůstal sporným požadavek na úhradu nehrazených úkonů obhajného a zbytku nemajetkové újmy, celkově ve výši 3 989 Kč s příslušenstvím.

6. Ke sporným skutečnostem soud prováděl dokazování listinnými důkazy, ze kterých má za prokázány následující skutečnosti: Z příjmového pokladního dokladu ze dne 6.1.2020 vyhotoveného JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem, na částku 13 761 Kč, která byl přijata od žalobce za účelem platby OS Praha 1 sp. zn. [spisová značka], má soud za prokázáno zaplacení náhrady nákladů obhajného ve shora uvedené výši. Z potvrzení o registraci k dani z přidané hodnoty na předmětného obhájce má soud za prokázáno, že JUDr. [jméno] [příjmení] je registrován jako plátce daně z přidané hodnoty. Ze sdělení státní zástupkyně JUDr. [jméno] [příjmení] zasílané žalované 19.10.2020 ke spisové značce [číslo jednací] má soud za zjištěno, že tato reagovala na žádost žalované z 16.10.2020 a uvedla, že propuštění žalobce ze zadržení nastalo 5.5.2019 v 19:55 hodin. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázáno z protokolu o výslechu osoby podezřelého [jméno] [příjmení] z 5.5.2019, že tento byl započat v 21:29 hodin a ukončen ve 21:38 hodin. Z protokolu o výslechu osoby podezřelé ze 14.5.2019 [jméno] [příjmení] má soud za prokázáno, že mu byl přítomen za JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení]. Ze substituční plné moci z 13.5.2019 má soud za zjištěno, že bylo uděleno zmocnění Mgr. [jméno] [příjmení], aby v rámci obhajoby podezřelého [jméno] [příjmení] zastupoval JUDr. [jméno] [příjmení] v uvedené trestní věci při výslechu dne 14.5.2019.

7. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 5 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

9. Podle § 7 odst. 1 Odpšk, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

10. Podle § 8 odst. 1, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

11. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk, právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn, anebo jestliže věc byla postoupena jinému orgánu.

12. Podle § 14 odst. 1, 3 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 1, přízná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6 měsíců od uplatnění nároku. Dle odst. 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 2 náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním způsobem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Po právní stránce soud předmětnou věc posoudil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 5 písm. a), § 7, § 8, § 14, 15 a § 31 OdpŠk, když se žalobce domáhal (po částečném zpětvzetí žaloby s ohledem na následné plnění žalované) zaplacení částky 2 989,50 Kč s příslušenstvím, jakožto nároku na náhradu nákladů obhajného spočívajících v neproplacených úkonech obhajného, které vznikly žalobci v souvislosti s nezákonným trestním řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka], konkrétně spočívající v nehrazených, resp. hrazených v jiné výši, úkonech obhajoby žalobce. Šlo o úkon účasti na výslechu 5.5.2019, který byl žalovanou hrazen, avšak navýšená odměna za úkon právní služby činila pouze 50%, nikoliv požadovaných 100% a dále úkon ze 14.5.2019, pokud jde o výslech podezřelého [příjmení] v souvislosti s argumentací žalované, že tohoto výslechu se sice účastnil v substituci obhájce JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], avšak na základě plné moci, která nezmocňovala k obhajobě dalších osob, a to žalobce, včetně ponížené náhrady o cestovné na trase Praha – Teplice a zpět a požadované náhrady za promeškaný čas na cestě Teplice - Praha a zpět, pokud jde o tento sporný úkon. Taktéž se žalobce domáhal zbytku náhrady přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v jeho zadržení a omezení jeho osobní svobody v cele předběžného zadržení, jak žalobce ve skutkových tvrzeních uváděl, po dobu 2 dnů, za které požadoval částku 3 000 Kč, když žalovaná hradila pouze 2 000 Kč. Po provedeném dokazování má soud za prokázán odpovědnostní titul, a to vydání nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném proti žalobci u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 60/2019, když dne 4.5.2019 bylo policejním orgánem Policie České republiky, Obvodním ředitelstvím policie Praha I. [číslo jednací] žalobci sděleno podezření ve věci přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, následně bylo vedeno řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1, které následně skončilo zprošťujícím rozsudkem vydaným 12.9.2019. Nezákonným rozhodnutím je proto usnesení policejního orgánu shora citované.

17. V řízení bylo prokázáno, že své nároky na náhradu obhajného a taktéž nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nezákonné omezení svobody v cele předběžného zadržení v rámci daného trestního řízení, žalobce u žalované předběžně uplatnil ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

18. Z provedeného dokazování má soud za prokázáno, kromě odpovědnostního titulu, který je ve věci dán, že v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce zaplatil náhradu nákladů obhajného v celkové výši 13 761 Kč (jak vyplynulo z příjmového pokladního dokladu ze dne 6.1.2020 JUDr. [jméno] [příjmení]). Soud se následně zabýval vzneseným nárokem co do důvodu a výše, taktéž částkou ze strany žalované zaplacenou a částkou, která zůstala aktuálně předmětem řízení, kterou žalovaná odmítla hradit v plné výši. Soud shledal důvodnou argumentaci žalované ohledně ponížení úkonu z 5.5.2019 - účasti na výslechu podezřelého [anonymizováno], když ze spisového materiálu vyplynulo trvání úkonu od 21:29 hodin do 21:38 hodin. Jedná se přitom o hodiny večerní, nikoliv noční, za které jsou považovány až hodiny od 22 hodin do 6 hodin. Z tohoto důvodu je na místě navýšení pouze o 50% tak, jak učinila žalovaná. Soud se ztotožňuje s hodnocením předmětného úkonu právní služby jako úkonu uvedeného v § 12 odst. 1 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb., když jde o úkon provedený v neděli, avšak s ohledem na jeho trvání, a to po dobu pouhých 9 minut a načasování, se navýšení o 100% v daném případě nejeví navýšením adekvátním. Soud proto další finanční plnění náhrady škody z tohoto úkonu nepřiznával.

19. Shodně soud posuzoval úkon ze 14.5.2019, když taktéž přisvědčil argumentaci žalované ohledně nedůvodnosti účtování tohoto úkonu, včetně nedůvodnosti účtování taktéž cestovného k tomuto úkonu a náhrady za promeškaný čas cestou. Soud uvádí, že z provedeného dokazování substituční plnou mocí z 13.5.2019 nebylo prokázáno, že by tato byla udělena JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] k zastupování právě žalobce k předmětnému úkonu, neboť ze znění substituční moci toto jednoznačně nevyplývá, naopak je zde uvedeno substituční plná moc v rámci obhajoby [jméno] [příjmení], nikoliv s uvedením jména žalobce. Soud pak uvádí, že považuje za důvodnou úvahu žalované ohledně nedoložení substituční plné moci k tomuto úkonu právě za žalobce, a pochybnost, zda substituční plná moc byla řádně udělena. Žalobce pak s ohledem na skutečnost, že se k ústnímu jednání nařízenému na den 8.6.2021 nedostavil, nemohl být soudem vyzván dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení či důkazů k prokázání právě účelnosti a důvodnosti účtování tohoto úkonu právní služby, včetně důvodnosti účtování cestovného a promeškaného času k tomuto úkonu. V § 118 a se upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Za této situace proto soud úkon právní služby nepřiznal, včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas.

20. Pokud jde o zadostiučinění za nemajetkovou újmu žádané ve výši původně 3 000 Kč, aktuálně ve výši 1 000 Kč, žalovanou neproplacené, týkající se omezení osobní svobody žalobce v cele předběžného zadržení v rámci daného trestního řízení, i zde soud shledává argumentaci žalované ohledně výplaty částky 2 000 Kč důvodnou a zcela dostačující. Z protokolu o zadržení osoby podezřelé se podává, že žalobce byl zadržen 4.5.2019 v 11:30 hodin a propuštěn ze zadržení (jak vyplývá z přípisu z 19.10.2020 Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy]) dne 5.5.2019 v 19:55 hodin, tedy byl na osobní svobodě omezen po dobu 1 dne a 8 hodin a 25 minut. Soud uvádí, že odpovědnostní zákon neuvádí výslovně podmínky odškodnění nezákonného trestního stíhání týkající se předběžného zadržení, avšak v § 9 a následujících uvádí práva na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě, případně trestu, které je povahou omezení osobní svobody v rámci předběžného zadržení nejbližším. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR (srovnej rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2357/2010) dospěla k závěru ohledně důvodnosti odškodnění účastníků nezákonného trestního stíhání v částce 500 až 1 500 Kč za den omezení osobní svobody, přičemž žalovaná vyplatila částku 1 000 Kč/den, tedy v polovině předmětné sazby. Tuto částku soud shledává dostačující, když opět uvádí, že žalobce nikterak skutkově nerozvedl, v čemž by měl spočívat nárok na zaplacení částky vyšší, tedy částky v maximální možné míře 1 500 Kč za den jeho zadržení. V žalobě byla uváděna obecně pouze náhrada za psychickou újmu, nikterak blíže nespecifikovaná. Žalobce neuvedl žádné konkrétní důvody, které by měly směřovat k prokázání újmy v nevyšší možné míře, tedy důvody zvláštního zřetele hodné, které by odůvodňovaly závěr ohledně úvahy o navýšení této částky až na maximální částku, která je judikaturou přiznávána. I v tomto případě pak žalobce nedostavením se k ústnímu jednání se zbavil možnosti být poučen ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazních prostředků k povaze a výši dané částky, kterou žalobou žádá. S ohledem na shora uvedené a specifika projednávaného případu, které soud zjistil z provedeného dokazování listinnými důkazy a přílohovým spisem, potom soud neseznává důvod pro navýšení částky o dalších 1 000 Kč.

21. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud uvádí, že pod výrokem I. žalobci přiznal zákonné úroky z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku z částky 12 771,50 Kč, tedy částky žalovanou proplacené, kterou taktéž seznává s ohledem na argumentaci uvedenou shora důvodnou, a to za období prodlení žalované od uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku žalobce u žalované do zaplacení, tedy za období od 12.7.2020 do 29.10.2020.

22. Pod výrokem II. soud zamítal žalobu co do požadavku na proplacení další částky finančního plnění zadostiučinění a taktéž náhrady škody, které s ohledem na argumentaci uvedenou shora neseznal důvodnou.

23. Pod výrokem III. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení, když žalobce žádal žalobou dva nároky, a to na zaplacení náhrady škody a taktéž nemajetkové újmy. V projednávaném případě soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 146 odst. 2 o.s.ř., když vycházel z kumulace nároků a aktuální judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, která při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok či nároky na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace) je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněních nároků, jež se stanoví podle § 8 a následujících advokátního tarifu. Soud proto vycházel z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle ustanovení § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. zvlášť u odpovědnostního titulu nezákonné trestní stíhání pokud jde o újmu nemajetkovou, a dále z částky finančního plnění, které aktuálně žalobce žádal, pokud jde o samotné obhajné, a po celkovém odečtení úspěchu a neúspěchu žalobce soud uvádí úspěch žalobce ve výši 95%. Náhrada nákladů řízení pak je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, náklady právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí věci, podání žaloby ke zdejšímu soudu, a částečné zpětvzetí z 18.11.2020, tedy za 3 úkony právní služby á 4 760, 3x režijní paušál á 300 Kč, to vše vyjma soudního poplatku zvýšené o 21 % řádně doloženého DPH advokáta, ponížené na 95% úspěch, tedy celkově ve výši 8 406 Kč.

24. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena shodně jako ve výroku III. na lhůtu 15 dnů, dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., část věty za středníkem, ve lhůtě delší, s ohledem na organizačně technické možnosti žalované plnit.