19 C 164/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa o zaplacení 90 049,65 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna žalobkyni zaplatit na náhradě škody částku ve výši 90 049,65 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 90 049,65 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 90 049,65 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady škody z titulu uhrazených nákladů řízení a nákladů právního zastoupení v důsledku nesprávného úředního postupu Krajského soudu v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] na základě žaloby [právnická osoba] [obec] [anonymizováno] (právní předchůdkyně žalobkyně), který žalobkyně spatřuje v tom, že tento soud neodmítl podanou žalobu bez nařízení jednání, ale prováděl v řízení dokazování, nařídil několik jednání a o odmítnutí žaloby rozhodl až poté. Existenci nesprávného úředního postupu pak žalobkyně dovozuje z odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. [spisová značka], [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], který potvrdil odmítnutí incidenční žaloby právní předchůdkyně žalobkyně, nicméně snížil výši povinnosti náhrady nákladů řízení ze strany právní předchůdkyně žalobkyně z částky 47 319,70 Kč na 38 619,81 Kč a zrušil výrok o povinnosti náhrady nákladů státu ve výši 3 875,92 Kč s tím, že toto odůvodnil tím, že rozhodnutí o odmítnutí přihlášky pohledávky žalobkyně bylo možné v insolvenčním řízení dlužnice vydat bezprostředně po podání žaloby a pokud to insolvenční soud neučinil, pak nezbývá takový postup označit za nesprávný a procesně neekonomický. Dle tvrzení žalobkyně pak tímto postupem vznikla [právnická osoba] [obec] [anonymizováno] (coby právní předchůdkyni žalobkyně) škoda tím, že tato byla povinna uhradit na nákladech řízení částku 38 619,81 Kč a sama pak vynaložit náklady na právní zastoupení ve výši 51 429,84 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že pohledávku na náhradu škody v celkové výši 90 049,85 Kč včetně příslušenství pak poškozená uplatnila u žalované dne [datum] a následně [datum] postoupila na žalobkyni.

2. Žalovaná namítla, že v daném případě chybí odpovědností titul státu za tvrzenou škodu, a to z důvodu absence nezákonného rozhodnutí i nesprávného úředního postup soudu. Pokud by v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudu, tak by se projevil v rozhodnutí, které by následně muselo být zrušeno pro nezákonnost, což se v tomto nestalo. Dále uvedla, že sama žalobkyně byla zastoupena v tom posuzovaném řízení stejným právním zástupcem, který žalobkyni zastupuje i v tomto řízení. Ten, jako osoba znalá práva, měl vědět, že pokud rozdělí přihlášenou pohledávky na dvě části a následně se v rámci incidenční žaloby domáhá určení pravosti a výše pouze části, která je menší než 50%, tento postup nemá šanci na úspěch, což byl důvod, pro kterou došlo k ukončení účasti právní předchůdkyně žalobkyně v insolvenčním řízení úpadce [právnická osoba] a následně k odmítnutí incidenční žaloby. Žalobu tak žalovaná považovala za nedůvodnou a navrhovala její zamítnutí.

3. Při posuzování nároku soud vyšel z následujících nesporných skutečností: (a) [právnická osoba] uplatnila u žalované dne [datum] nárok na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem ve výši 90 049,65 Kč, která měla vzniknout tím, že v důsledku žalobkyní tvrzeného pochybení Krajského soudu v Ostravě byla její žaloba o určení pravosti a výše pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení [právnická osoba] [anonymizováno] po více než 3 letém dokazování odmítnuta. Uplatněná škoda pak sestává z náhrady nákladů řízení ve výši 38 619,81 Kč, která byla [právnická osoba] [obec] povinna zaplatit straně žalované v daném řízení a dále nákladů, které [právnická osoba] [obec] uhradila svému právnímu zástupci ve výši 51 429,84 Kč, a které byly vynaloženy dle tvrzení žalobkyně z důvodu nesprávného úředního postupu soudu. (b) [právnická osoba] dne [datum] oznámila postupem podle § 1882 o. z., žalované, že svoji pohledávku uplatněnou u žalované dne [datum] vůči [anonymizováno] ve výši 90 049,65 Kč postoupila na žalobkyni.

4. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě, č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že tímto usnesením citovaný soud rozhodl, že přihláška pohledávky [anonymizováno] věřitelky [číslo] [právnická osoba] [obec] [anonymizováno] se v plném rozsahu zamítá, a že účast věřitelky [anonymizováno] [obec] v insolvenčním řízení dlužnice [právnická osoba] končí. Důvodem pro odmítnutí bylo, že na přezkumném jednání insolvenční správce popřel obě věřitelkou přihlášené pohledávky v plné výši jejího uplatnění, tj. v částce 26 480 782,20 Kč. Věřitelka však podala žalobu o určení pravosti popřené pohledávky pouze v části 1 přihlášené pohledávky, a to v částce 747 796,17 Kč. Insolvenční soud pak dospěl k závěru, že ačkoli věřitelka uplatnila svoji přihlášku, jako dva dílčí samostatné nároky, jde s ohledem na totožnost důvodu pohledávky založeného uplatnění smluvní pokuty v souladu s totožnou smlouvou o dílo o pohledávku jednu, pouze rozdělenou na dva díly. Protože však výše pohledávky, vůči které byla podána tato žaloba, nedosahovala 50% přihlášené pohledávky, insolvenční soud postupem podle § 178 insolvenčního zákona rozhodl, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

5. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo soudem zjištěno, že tímto usnesením citovaný soud odmítl žalobu [právnická osoba] [obec] [anonymizováno] o určení pravosti pohledávky ve výši 747 796,17 Kč z titulu uplatněné smluvní pokut dle smlouvy o dílo č. [anonymizováno] ze dne [datum]. Důvodem odmítnutí bylo výše uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě, respektive jeho potvrzení usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto, že účast věřitelky v daném insolvenčním řízení byla ukončena. [právnická osoba] byla uložena povinnost uhradit insolvenční správkyni [právnická osoba] [anonymizováno] náklady řízení ve výši 47 319,70 Kč a dále povinnost uhradit [anonymizováno] náklady řízení ve výši 3 875,92 Kč.

6. Z usnesení Vrchního soudu v Olomouci, č. j. [spisová značka] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] má soud za prokázané, že na základě odvolání [právnická osoba] [obec] [anonymizováno] odvolací soud změnil výroky týkající se nákladů řízení tak, že snížil povinnost věřitelky k náhradě nákladů řízení insolvenční správkyně na částku 38 619,81 Kč a zrušil výrok o povinnosti náhrady nákladů státu. V odůvodnění pak odvolací soud uvedl, že povinnost úhradu nákladů státu považoval za nepřiměřeně tvrdé, neboť odmítnutí přihlášky [právnická osoba] [obec] [anonymizováno] mohl soud učinit již v roce [rok], což by znamenalo možnost odmítnutí žaloby daleko dříve. Postup soudu označil za nesprávný a procesně neekonomický, a tedy odůvodňující postup dle § 150 o. s. ř., jako důvod zvláštního zřetele v rámci výroku o nákladech řízení.

7. Z přípisu [právnická osoba] [obec] [anonymizováno] ze dne [datum] adresovaného žalované bylo soudem zjištěno, že tato nárok, který je předmětem tohoto řízení, předběžně uplatnila u žalované.

8. Z přípisu [právnická osoba] [obec] [anonymizováno] ze dne [datum] adresovaného žalované bylo soudem zjištěno, že tato žalované oznámila, že nárok, který je předmětem tohoto řízení, dne [datum] postoupila na žalobkyni a vyzvala ji, aby veškerá plnění na tuto pohledávku včetně jejího příslušenství hradila žalobkyni coby novému věřiteli.

9. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

10. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení:

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

15. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

16. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

17. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.

18. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně (resp. její právní předchůdce) svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

21. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

22. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zpráva výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne [datum], [anonymizováno] [značka automobilu] [číslo], publikované pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník [rok]; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný v časopise Soudní judikatura pod [číslo]). Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

23. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě, a to existence nesprávného úředního postupu.

24. Ohledně částky 51 429,82 Kč týkající se nákladů právního zastoupení soud odkazuje na ustanovení § 31 odst. 2 OdpŠk, který stanoví, že náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů. [právnická osoba] (coby právní předchůdkyně žalobkyně) náhradu nákladů v rámci incidenčního řízení mohla uplatit, nicméně s ohledem na skutečnost, že její žalobě nebylo vyhověno, soud jí náhradu těchto nákladů nepřiznal. Soud tak s odkazem na ustanovení § 31 odst. 2 OdpŠk posoudil uplatněný nárok co do výše 51 429,82 Kč jako neoprávněný a v této částce žalobu zamítl.

25. Soud žalobě nevyhověl ani ve zbylé částce 38 619,81 Kč. Tato představuje náhradu nákladů řízení, ke které byla [právnická osoba] (coby právní předchůdkyně žalobkyně) zavázána usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. [spisová značka] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

26. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, kdy žalobcem namítaná rozhodnutí soudů nespadají ani do jedné z těch kategorií. Máme zde konkrétní soudní rozhodnutí, které nebylo pro nezákonnost zrušeno. Navíc z tvrzení žalobkyně ani z provedených důkazů nebylo možno dovodit závěr o nesprávném úředním postupu soudu při vydávání daných rozhodnutí.

27. Nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu, které se přímo projevily ve vydání rozhodnutí, mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou právě nezákonným rozhodnutím, nikoliv již jako nesprávný postup. V návaznosti na to pak judikatura považuje za nesprávné rozhodnutí takové rozhodnutí soudu či jiného orgánu, které bylo pro nezákonnost následně zrušeno nadřízeným orgánem, v případě soudních rozhodnutí tedy odvolacím či dovolacím soudem.

28. V daném případě bylo v rámci odvolacího řízení usnesení soudu prvního stupně a řízení předcházející jeho vydání řádně přezkoumáno v rámci odvolacího řízení. Žalobkyní uváděné hodnocení postupu soudu uvedené v odůvodnění shora citovaného usnesení Vrchního soudu v Olomouci týkající momentu, kdy mohlo být rozhodnuto o odmítnutí přihlášky, a hodnocení postupu soudu z pohledu správnosti a procesní ekonomie, nemůže být vykládáno důkaz prokazující nesprávný úřední postupu ve smyslu OdpŠk. Z textu odůvodnění daného usnesení je zřejmé, že se odvolací soud postupem insolvenčního soudu zabýval, nicméně neshledal důvody pro jeho zrušení z důvodu nesprávného úředního postup. Odvolací soud pouze skutečností, že insolvenční soud mohl o odmítnutí přihlášky vydat dříve, odůvodnil postup podle § 150 o.s.ř. kdy z důvodu hodného zvláštního zřetele nepřiznal náhrady nákladů státu a snížil výši náhrady nákladů řízení, avšak nezrušil rozhodnutí soudu pro jeho nezákonnost.

29. S ohledem na shora uvedené pak soud dospěl k závěru, že ani v částce 38 619,81 Kč není dán odpovědností titul státu ve smyslu OdpŠk. S ohledem na absenci jedné z nutných podmínek odpovědnosti státu za škodu, a to existence nezákonného rozhodnutí, resp. nesprávného úředního postupu, soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě není dán odpovědností titul žalované. Z tohoto důvodu nebylo třeba se zabývat splněním dalších předpokladů odpovědnosti za škodu. Soud proto rozhodl jak je uvedené ve výrok I. tohoto rozsudku.

30. Na rámce shora uvedeného soud uvádí, že z provedeného dokazování vyplynulo, že ztrátu aktivní legitimace věřitelky k podání incidenční žaloby a tím pádem následné vynakládání nákladů řízení bylo způsobeno postupem [právnická osoba] [obec] [anonymizováno] (coby právní předchůdkyně žalobkyně), kdy tato ač právně zastoupena postupovala při své účasti v insolvenčním řízení [právnická osoba] [anonymizováno] způsobem, který musel skončit ztrátou její pozice coby věřitele a tudíž jí vynaložené náklady na právní zastoupení či jí soudem uložená povinnost náhrady nákladů řízení v incidenčním sporu byly primárně vyvolány jejím postupem, který od počátku neměl šanci na úspěch. Je tedy zřejmé, že žalobkyní tvrzená škoda spočívající v nutnosti vynaložení nákladů na právní zastoupení v incidenčním sporu a povinnost úhrady nákladů řízení žalované v incidenčním řízení jí vznikly primárně v příčinné souvislosti s postupem [právnická osoba] [obec] [anonymizováno] (coby právní předchůdkyně žalobkyně), který od počátku neměl šanci na úspěch, nikoli v důsledku postupu soudu v rámci daného řízení.

31. Pod výrokem II. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná měla plný úspěch ve věci. Úspěšné žalované proto náleží náhrada nákladů řízení spočívající v jednotlivých úkonech nezastoupeného účastníka ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., a to (i) za vyjádření k žalobě, (ii) za přípravu na jednání a (iii) za účast na ústním jednání dne [datum], a to za každý úkon ve výši 300 Kč dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.

32. Lhůta k plnění ve výroku II. byla stanovena ve lhůtě 3 dnů dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.