19 C 17/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura příjmení v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa , obec b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa , obec oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, PSČ o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši částka s příslušenstvím a příslušenství z částky částka , pro každého z žalobců

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci a) ve výši [částka] s příslušenstvím a žalobkyni b) částku ve výši [částka] s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] do [datum] z částky [částka] a žalobkyni b) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] do [datum] z částky [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) a žalobkyni b) náklady řízení ve výši [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobců, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta. Žalobci se podanou žalobou domáhali po žalovaném poskytnutí přiměřeného zadostiučinění pro každého z žalobců z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 50 D 958/2015, jehož předmětem byla pozůstalost po zůstavitelce [jméno] [příjmení]. Žalobci ve své žalobě stručně zkonstatovali průběh posuzovaného řízení, přičemž uvedli, že řízení bylo neúměrně dlouhé, když ve věci bylo podáno pouze jedno odvolání. Více jak tříletá délka dědického řízení, která se vztahovala k potencionálnímu dědickému právu žalobců, byla proto neúměrně dlouhá. Předmětné řízení mělo pro žalobce význam z důvodu, zda budou předmětnou nemovitost po zůstavitelce vlastnit či nikoliv a v návaznosti na to měli organizovat i své finance případně řešit bytové potřeby. Žalobci tak mají za to, že za první dva roky trvání řízení v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu mají nárok každý z žalobců na zadostiučinění ve výši [částka] až [částka] a [částka] až [částka] za následující osmnáct měsíců řízení, tedy celkem [částka] až [částka], proto každý z žalobců nárokuje částku [částka]. Žalobci předběžně svůj nárok u žalovaného uplatnili dne [datum]. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně dne [datum] uplatnili nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] pro každého z žalobců, z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 50 D 958/2015. Žalovaný dále ve vyjádření rovněž popsal průběh uvedeného řízení, přičemž dospěl k závěru, že celková délka dědického řízení činila pět let, vůči žalobcům pak čtyři roky a jeden měsíc. Řízení pak bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud prvého stupně rozhodoval ve věci meritorně jednou, soud druhého stupně rovněž jednou a jednou i Nejvyšší soud. Během řízení pak došlo ke dvěma ročním průtahům. Řízení nebylo po skutkové stránce složité, nebylo složité ani po stránce právního posouzení, neboť soudy se v podstatě zabývaly pouze výkladem pojmu do„ společná domácnost“ jako je dnes podmínek pro nabytí dědictví pro osoby spolu žijící. Význam řízení pro žalobce je třeba hodnotit jako standartní, neboť takovéto řízení není dle judikatury řízením prioritním. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházel žalovaný ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. CP1 [číslo] a dospěl k základní částce ve výši [částka] tj. [částka] rok, za první dva roky v částce v poloviční výši. Tuto základní částku ponížil o 20 % z důvodu projednávání věci na třech stupních soudní soustavy a dále ponížil o 5 % z důvodu sdílené nemajetkové újmy mezi žalobci. Celkem tedy každému z žalobců poskytl částku ve výši [částka]. Usnesením zdejšího soudu ze dne 12.5.2021, čj. 19 C 17/2021-58 bylo řízení stran částky ve výši [částka] ve vztahu ke každému z žalobců na podkladě částečného zpětvzetí žaloby, zastaveno. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení §115 a o. s. ř. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobci předběžně uplatnili svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 50 D 958/2015 ve výši [částka] pro každého z nich, u žalovaného dne [datum]. Žalovaný po projednání jejich žádosti dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení a každému z žalobců poskytl částku ve výši [částka]. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 50 D 958/2015. Z tohoto spisu se podává, že usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno řízení o pozůstalosti po zůstavitelce [jméno] [příjmení]. Z úředního záznamu ze dne [datum] se podává, že zůstavitelka nezanechala žádnou listinu o právních jednáních pro případ smrti dle zjištění notáře. Dne [datum] bylo nařízeno jednání o předběžném šetření na den [datum]. Tento den se konalo předběžné šetření, ke kterému se dostavil [celé jméno žalobce] (žalobce). Přípisem ze dne [datum] žádala notářka Katastrální úřad pro Středočeský kraj o zaslání opisu kupní smlouvy, dále Ministerstvo vnitra České republiky o sdělení údajů o prarodičích, dětech, popřípadě dětech prarodičů zůstavitelky a Okresní soud v Mělníku o zaslání výpisu z Centrální evidence obyvatel zůstavitelky. Dále notářka činila úkony ke zjištění pozůstalosti – majetku u příslušných bankovních úřadů. Na to bylo následně úřady reagováno dne [datum], dne [datum], dne [datum]. Pokynem notáře ze dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. K tomuto ústnímu jednání se dostavil [celé jméno žalobce]. Následně notářka dne [datum] žádala Obvodní soud pro prahu 8 o zapůjčení spisu a dále Okresní soud v Mělníku. Na přípis soudu bylo reagováno advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum] stran sdělení rozhodných skutečností a Městským úřadem v Kostelci nad Černými lesy dne [datum]. Dále bylo vyžadováno u Ministerstva vnitra ČR sdělení informací o osobě, která neprocházela Centrální evidencí obyvatel – [jméno] [příjmení] (otec zůstavitelky). Na to bylo reagováno přípisem Ministerstva vnitra ze dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] rozhodl Okresní soud v Mělníku zastoupený notářkou o ustanovení opatrovníka neznámým dědicům – dětem prarodičů zůstavitelky, popřípadě dětem dětí prarodičů zůstavitelky. Současně vyrozuměl o tom, že dědictví mohou odmítnout. Následně toto usnesení bylo vyvěšeno na úřední desce na základě žádosti notářky ze dne [datum]. Poté notářka téhož dne žádal Okresní soud v Mělníku o výpis z Centrální evidence osob, v žádosti uvedených. Dne [datum] žádala notářka Okresní soud v Sokolově o zapůjčení spisu týkající se [celé jméno žalobce]. Dále žádala další informace po Finančním úřadu pro Středočeský kraj. Ze spisu týkající se [celé jméno žalobce] zjistila jeho 4 děti, jak vyplývá z úředního záznamu ze dne [datum]. Následně dne [datum] žádala Obvodní soud pro Prahu 10 o zapůjčení spisu týkající se [jméno] [příjmení]. Dle sdělení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum] bylo zjištěno, že spis týkající se pozůstalostního řízení po [jméno] [příjmení] není u daného soudu veden. Ze spisu Obvodního soudu [obec a číslo], sp.zn. 42 D 684/53 týkající se [jméno] [příjmení], byly zjištěny další osoby, jak vyplývá z úředního záznamu ze dne [datum]. Dne [datum] žádala notářka na Ministerstvu vnitra České republiky údaje o dětech prarodičů, v přípise uvedených. Pokynem notáře ze dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. K tomuto jednání se dostavil [celé jméno žalobce], který byl jmenován správcem pozůstalosti. Dne [datum] založil správce pozůstalosti do spisu listiny, jak vyplývá z úředního záznamu ze dne [datum]. Dne [datum] byl domluven s [celé jméno žalobce] – správcem pozůstalosti termín jednání na den [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, při kterém byl přítomen správce pozůstalosti s tím, že tento sdělil, že jako zákonní dědici ve třetí dědické třídě připadá on a jeho manželka [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně). K tomuto správce pozůstalosti založil soudu čestná prohlášení jednotlivých osob. V mezidobí byly do dědického řízení přihlášeny některé pohledávky za zemřelou. Dne [datum] notářka sdělovala, že dědictví po zůstavitelce není dosud ukončeno, neboť nejsou známi dědicové. Dne [datum] uplatnili své dědické právo v řízení [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně] (žalobci). Následně dne [datum] žádala notářka Obvodní soud pro Prahu 10 o zapůjčení spisu týkající se [jméno] [příjmení]. Pokynem ze dne [datum] byla vydána část hotovosti [částka] z pozůstalosti, na zaplacení daně po zůstavitelce. Přípisem ze dne [datum] sdělovala notářka Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, že zůstavitelka nezanechala závět s tím, že se notářce nepodařilo zjistit zákonné dědice. Z tohoto důvodu byl ustanoven opatrovník neznámým dědicům. Také dne [datum] sdělovala, že uplatnil dědické právo [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně]. Pokynem notáře ze dne [datum] byl nařízeno jednání na den [datum]. Při tomto jednání byl přítomen [celé jméno žalobce] – správce pozůstalosti, [celé jméno žalobkyně] a JUDr. [jméno] [příjmení] za Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. K doložení skutečnosti, že manželé [celé jméno žalobce] žili se zůstavitelkou ve společné domácnosti, navrhli výslech svědků. Dne [datum] sdělovalo Ministerstvo vnitra údaje týkající se osob – dětí prarodičů zůstavitelky. Pokynem ze dne [datum] byla vyplacena část hotovosti ve výši [částka] na zaplacení pojistného z pojistné smlouvy. Pokynem notáře ze dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Úřad pro zatupování státu ve věcech majetkových pak přípisem ze dne [datum] požádal o odročení jednání. Toto jednání bylo odvoláno a bylo nařízeno na den [datum], jak vyplývá z úředního záznamu ze dne [datum]. Při jednání konaném dne [datum] byli vyslechnuti svědci. Usnesením ze dne [datum], bylo rozhodnuto, že bude nadále jednáno jako s účastníky řízení [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně]. Současně bylo ukončeno jednání s účastníkem – Českou republikou. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Proti tomuto usnesení podala dne [datum] odvolání Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Usnesením ze dne [datum] byla vyzvána Česká republika k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Věc byla předložena s odvoláním Krajskému soudu v Praze dne [datum]. Pokynem soudce ze dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Při tomto ústním jednání bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo napadené usnesení změněno tak, že v řízení bude nadále jako s účastníkem řízení jednáno pouze s Českou republikou - Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových a účast v řízení o pozůstalosti ve vztahu k [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně] bylo ukončeno. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Soud dále z obsahu spisu zjistil, že dne [datum] skončil ve funkci stávající notář Mgr. [příjmení] a nová notářka nastoupila do úřadu od [datum]. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne [datum], Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008). Soud nejprve považoval za podstatné vymezit rozhodnou dobu, po kterou řízení ve vztahu k žalobci a) a žalobkyni b) posuzoval. Žalobci dne [datum] uplatnili u soudu své dědické právo jako osoby, které žily se zůstavitelkou před její smrtí. Za tímto účelem byla soudem činěna potřebná šetření a zjištění v podobě výslechu svědků. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto, že s žalobci bude jednáno jako s dědici po zůstavitelce. Tedy podle názoru soudu od tohoto okamžiku je nutné pro žalobce vymezit počátek řízení, neboť až tímto okamžikem tedy rozhodnutím soudu o tom, že s žalobci bude jednáno, jako s dědici po zůstavitelce tedy s účastníky řízení, se žalobci mohli aktivně účastnit uvedeného řízení a proto až tímto okamžikem jim mohla vznikat případná nemajetková újma vedeným řízením a s tím související délkou řízení. Tímto usnesením zároveň bylo ukončeno účastenství státu - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových jakožto dědice po zůstavitelce. Na základě usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum] pak bylo usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne [datum] změněno a na místo žalobců opět vstoupila Česká republika zastoupena Úřadem státu ve věcech majetkových. Rozhodná doba pro oba žalobce je proto od [datum] do doby [datum], to je celkem jeden rok a osm měsíců. Podle názoru soudu pouze po tuto dobu, mohli žalobci, jakožto potencionální účastníci řízení, vnímat nejistotu v souvislosti s posuzovaným řízením, založenou případnou nepřiměřenou délkou. K jednotlivým kritériím, ke kterým soud přihlíží v souladu s ust. § 31a odst. 3 zákona uvádí: v uvedeném období se věc jedenkrát nacházela u odvolacího soudu. Jinak v tomto období soudy postupovaly v přiměřených lhůtách, s navazujícími procesními úkony, jedinou obtíž v tomto řízení soud zaznamenal v podobě výměny notáře jakožto soudního komisaře, kdy dne [datum] skončil ve funkci stávající notář Mgr. [příjmení] a nová notářka nastoupila do úřadu až od [datum]. Dále soud zaznamenal v popsaném období průtah, když usnesení Krajského soud v Praze ze dne [datum] bylo doručováno účastníkům až v lednu 2020. Z hlediska kritéria složitosti řízení, neshledal soud věc obtížnou ani po stránce skutkové ani po stránce právní. Význam předmětu řízení pro žalobce soud shledal jako velmi nízký, a to s ohledem na skutečnost, že obecně evropským soudem pro lidská práva není s tímto typem řízení spojován vyšší význam pro jeho účastníky oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne [datum], [číslo], § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum], [číslo], § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne [datum], [číslo], § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne [datum], [číslo], § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn.

I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci [jméno] [příjmení] proti Portugalsku ze dne [datum], [číslo] [číslo] § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010). Význam předmětu řízení byl pro žalobce velmi nízký i ze subjektivního hlediska, neboť žalobci v řízení vystupovali jako„ účastníci řízení“ po krátkou dobu tj. po dobu jednoho roku a osmi měsíců připadali jako možní dědici po zůstavitelce, tedy účastníci řízení. Tedy jinak řečeno žalobci pouze v tomto období, mohli mít určité očekávání, že se dědici po zůstavitelce stanou, k čemuž však následně nedošlo. Na základě popsaného proto soud dospěl k závěru, oproti závěru žalovaného, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení §13 odst. 1 o. s. ř., neboť vymezená doba dědického řízení ve vztahu k oběma žalobcům, byla přiměřená. Jak naznal Nejvyšší soud ve svém stanovisku, každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat a z tohoto důvodu stanovil za první dva roky trvání řízení odškodnění v poloviční výši. I uvedené řízení, muselo určitou objektivní dobu trvat a pokud ve vztahu k žalobcům trvalo jeden rok a osm měsíců, nejednalo se o dobu nikterak nepřiměřenou. Jelikož soud dospěl k závěru, že odpovědnostní titul v daném případě není dán, neboť posuzovaná délka dědického řízení, byla ještě dobou přiměřenou, zamítl zbývající nárok žalobců výrokem I. rozsudku. Pro úplnost soud uvádí, že i kdyby předmětnou dobu bylo možné shledat jako nepřiměřenou, žalobcům by s odkazem na popsaný průběh řízení a zejména velmi nízký význam předmětu řízení pro žalobce, svědčilo případně morální odškodnění v podobě konstatování porušení práva na projednání věci, jakožto odškodnění dostatečné s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podle které konstatování porušení práva ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení obvykle postačuje v případech, kdy újma způsobená poškozenému se jeví vzhledem k okolnostem případu jako minimální či zanedbatelná a celkově tak lze uzavřít, že nesprávný úřední postupu nemohl nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného, což je podle názoru soudu případ žalobců (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1112/2012 či sp.zn. 30 Cdo 40/2009). Jelikož žalovaný v daném případě žalobce odškodnil relutární formou, musel by mít soud i v takovém případě za to, že poskytnuté odškodnění je dostačené. Soud žalobcům přiznal příslušenství z žalovaným poskytnuté částky, v souladu s ustanovením §15 odst. 1 zákona, podle kterého, přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba ji nahradit do šesti měsíců od uplatnění nároku. Jelikož žalobci předběžně svůj nárok uplatnili u žalovaného dne [datum] a částka ve výši [částka] byla každému ze žalobců uhrazena dne [datum], mají žalobci nárok na příslušenství z této částky od [datum] do [datum], neboť po tuto dobu byl žalovaný v prodlení. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 2, věta druhá o. s. ř., podle něhož byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný a ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování, nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné plnění na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Žalobci mají proto ve vztahu k žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení se skládají z částky [částka] (sníženo o 20%), podle ustanovení § 11 odst. 1, ustanovení § 7 a ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) za použití ust. § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2 úkony právní služby po [částka] (pro každého z žalobců) – převzetí věci, sepsání žaloby), z náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle ustanovení § 13 odst. 1,3 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2 úkony právní služby po [částka] – převzetí věci, sepsání žaloby), zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a daně z přidané hodnoty ve výši [částka] (21%), jíž je právní zástupkyně žalobců plátcem. Výrok o náklady řízení je odůvodněn ustanovením