19 C 172/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobkyně: anonymizováno proti žalované: anonymizováno o zaplacení 17 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 250 Kč od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované úhrady částky 10 000 Kč jako nesplacené jistiny smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , částky 3 250 Kč jako poplatku za poskytnutí zápůjčky a částky 2 000 Kč sestávající z poplatků za písemné výzvy. Dále se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení z částky 13 250 Kč od , datum, do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit, a to spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, jistinu a poplatek měla žalobkyni zaplatit do , datum, , což neučinila. Dále se žalobkyně domáhala smluvní pokuty ve výši 3 950 Kč, a to na základě čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy si od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Žalobkyně tedy splnila svou zákonnou povinnost, když řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně zaslala žalované písemné výzvy odeslané dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne , datum, . Žalovaná na dluh do dnešního dne neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

4. Ze smlouvy o zápůjčce, včetně všeobecných obchodních podmínek, soud zjistil, že žalobkyně coby věřitel a žalovaná coby klient uzavřely dne , datum, smlouvu, jejímž předmětem je poskytnutí bezúčelové bezhotovostní zápůjčky v celkové výši 10 000 Kč na bankovní účet žalované č. , č. účtu, a dále závazek žalované tyto finanční prostředky vrátit nejpozději do , datum, a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč. V případě prodlení s plněním jejích závazků se žalovaná zavázala uhradit Věřiteli smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a5. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, zaslala žalované na účet specifikovaný ve smlouvě o zápůjčce částku ve výši 10 000 Kč.

6. Z protokolu o vlastnictví účtu soud zjistil, že žalobkyně ověřila vlastnictví účtu žalované dne , datum, ve , Anonymizováno, hodin.

7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby, včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.

8. Z upomínek ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.

9. Z výpisů z exekučního rejstříku a insolvenčního rejstříku soud zjistil, že ke dni , datum, vůči žalované nebyly vedeny exekuce v České republice nebo na Slovensku ani insolvenční řízení v České republice a na Slovensku.

10. Z přehledu transakcí soud zjistil, že žalované za období měsíců , Anonymizováno, zaměstnavatel zaslal na účet částky v rozmezí 26 000 – 31 000 Kč s popisem mzda.

11. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu:

12. Žalovaná a žalobkyně uzavřeli dne , datum, smlouvu, nazvanou smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, a to na účet žalované číslo , č. účtu, . Soud dále zjistil, že žalobkyně zaslala žalované písemné výzvy k úhradě dluhu dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Soud dále zjistil, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 21 300 Kč, a to dne , datum, .

13. Ve stručnosti tak lze shrnout, že soud má za zjištěné, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a že jí vyzvala k navrácení jistiny i s poplatkem za poskytnutí úvěru několikerými výzvami i předžalobní výzvou a poplatky za odeslání výzev. Z provedených důkazů nebylo možno učinit žádný závěr o tom, že by žalobkyně vůbec ověřovala úvěruschopnost žalované.

14. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení:

15. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ZSU) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; podle odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 téhož zákona pak poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

18. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru (§ 2395 až 2400 o.z.), která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou.

20. Smluvní vztah založený mezi stranami sporu je tak úvěrem, žalobkyně se zavazuje, že žalované poskytne na požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a tato se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Na posuzovaný právní vztah tak dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem, a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

22. Dle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel posoudí úvěruschopnost spotřebitele „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“ Dle § 86 odst. 2 ZSU by měl poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet (především) z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 ZSU je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“ Podle § 76 odst. 1 ZSU poskytovatel jedná čestně, transparentně a „zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.“ Co se rozumí odbornou péčí, pak stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“23. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost absolutní, kterou soud zkoumá i bez návrhu.

24. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

25. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.

26. Z jednání nařízeného na den , datum, se žalobkyně omluvila a o odročení nežádala. Soud jí proto na jednání nemohl poučit ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně nutnosti doplnění skutkových tvrzení a důkazů potřebných k prokázání toho, jak řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Nedostatečné žalobní tvrzení soud shledává, zejména v absenci ověření příjmů a výdajů žalované, jak byly zjištěny a ověřena jejich správnost. To je dáno i nízkou výší těchto výdajů, když se jeví jako velmi nepravděpodobné, že by žalovaná vyžila s náklady nižšími než částka nezabavitelného minima. Ověřování úvěruschopnosti dlužníka toliko z databází, resp. obchodního informačního systému je dle závěru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr. Pouze v některých evidentních případech může nasvědčovat tomu, že dlužník zjevně nebude schopen úvěr splatit, nepochybně však nahlédnutí do databází ani zdaleka nemůže odhalit všechny dlužníky, kteří zjevně nemohou být schopni splácet daný úvěr a u kterých se jejich neschopnost řádně splácet bude podávat spíše z jiných dokumentů, např. z jejich dokladů o příjmech, výpisů z účtu, dokladů svědčících o nezbytných výdajích apod. Dále z předloženého bankovního výpisu je pak jasné, že žalovaná sice měla příjmy ze závislé činnosti, stejně tak mohla ovšem čerpat další úvěry. Žalobkyně se její neúčastí na ústním jednání připravila o tzv. dobrodiní poučení a soud jí nemohl vyzvat postupem podle § 118a odst. 1, 3. o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalované a důkazů k jejich prokázání.

27. Vzhledem k absenci relevantních skutkových tvrzení pak tedy soud uzavírá, že žalobkyně neunesla v tomto směru povinnost tvrzení, tj. konkrétně ve vztahu k tvrzení o řádné prověření úvěruschopnosti žalované tak, aby mohla být platně uzavřena předmětná smlouva o úvěru.

28. V řízení tak má soud pouze za prokázané, že žalobkyně skutečně poskytla žalované úvěr, který v částce žalované jistiny 10 000 Kč žalovanou nebyl vrácen a k jehož navrácení žalovanou žalobkyně opakovaně vyzvala.

29. Předmětnou smlouvu je tedy nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku.

30. Soud se dále musel zabývat otázkou úroků z prodlení, přičemž vyšel z rozsudku NS sp. zn. , Anonymizováno, , ze kterého se podává, že obecně shrnuto, ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

31. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, tento požadavek tedy neshledal soud po právu, a to vzhledem k výše uvedenému. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a speciální úpravě § 87 ZSÚ se žalovaná do prodlení ještě nedostala. Proto žalobkyni nemohl nárok na úroky z prodlení z poskytnuté jistiny dosud vzniknout a soud jí je proto nepřiznal.

32. Ve smyslu § 87 odst. 2 ZSÚ pak soud tedy vyhodnotil skutkové tvrzení žalobkyně i tak, že mezi stranami je spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele (žalovaná i přes urgence nehradí; spor tedy evidentně je) a soud tedy zároveň tímto rozhodnutím fakticky musel i určit lhůtu, ve které žalované plnění uloží. Touto je lhůta k plnění uvedená ve výroku tohoto rozhodnutí, kterým soud přiznal žalobkyni nárok na plnění. Tím se tedy stává nevrácená jistina úvěru, jakožto toto specifické bezdůvodné obohacení, splatnou. Soud jí proto přiznat může, nicméně nárok na úroky z prodlení žalobkyni nemá, neboť soud zároveň lhůtu splatnosti teprve stanovil tímto rozhodnutím.

33. Soud proto žalobkyni přiznal pouze částku 10 000 Kč (jakožto jistinu poskytnutých financí), a to z titulu bezdůvodného obohacení (ad výrok I.). Všechny další požadavky žalobkyně, tedy úrok z prodlení, poplatek za sjednání úvěru, poplatky za zasílání upomínek a smluvní pokutu, jakož i příslušenství z těchto nároků soud zamítl, neboť nemají oporu ve smlouvě, která je neplatnou nebo pro úpravu § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru (ad výrok II.).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť účastníci byli přibližně stejně úspěšní a neúspěšní (soud vzal při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci rovněž výši žalovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání rozhodnutí; viz nález Ústavního soud ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ).