19 C 175/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 788,10 Kč s příslušenstvím + 265 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna žalobci zaplatit částku ve výši 1 227,44 Kč a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 2 117,49 Kč.

III. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 265 000 Kč.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal náhrady újmy způsobené mu v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvádí, že byl spolu s [anonymizováno] [jméno] [příjmení] stíhán pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství. I přes procesní obranu obviněných byla podána dne [datum] obžaloba a následně nařízení hlavní líčení. Toto trestní řízení pak skončilo tím, že byl žalobce zproštěn obžaloby v plném rozsahu. Žalobce se domáhal jednak nároku na náhradu škody, kterou vyčíslil v souhrnné výši 11 788,10 Kč, a která sestávala z nákladů vynaložených na obhajobu, dále z paušální náhrady hotových výdajů, nákladů cestovného a náhrad za promeškaný čas. Jakožto druhého nároku se pak žalobce domáhal zaplacení částky 265 000 Kč představující finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s jeho trestním stíháním. Nárok na finanční zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním je třeba posuzovat z titulu nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Žalobce poukázal na to, že posuzované řízení trvalo od [datum] do [datum], tedy téměř 3 roky, došlo tak k velmi výraznému zásahu do jeho společenského postavení, dobrého jména a pověsti, rodinného a pracovního života. Ačkoli trestný čin, pro který byl žalobce stíhán, nespáchal, musel snášet tlak, který byl na jeho osobu v průběhu posuzovaného řízení vyvíjen, trpěl pocity bezmoci, obával se o svou budoucnost a vznikla mu tak nemajetková újma. Žalobce byl vystaven ponižujícímu zadržení a dalším zásahům v pozici stíhaného a obžalovaného.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce dne [datum] u žalované uplatnil nárok na náhradu škody – obhajné (ve výši 59 583 Kč) a nemajetkové újmy (ve výši 300 000 Kč) z titulu zadostiučinění za samotné trestní stíhání v rámci posuzovaného řízení, tj. za vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaná shledala žádost žalobce částečně důvodnou, proto žalobci přiznala a poskytla na náhradě škody částku 47 794,90 Kč a na náhradě nemajetkové újmy částku 35 000 Kč. Dále vysvětlila, z jakých důvodů poskytla právě tyto částky a z jakých důvodů je shledává dostačující. Co se týká žalobcem uplatněného nároku na poskytnutí zadostiučinění, žalovaná vznesla námitku promlčení ve smyslu § 32 odst. 3 zákona, když žalobce se o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl dne [datum], kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žaloba však byla u soudu podána až [datum]. Žalovaná má proto za to, že nárok žalobce je promlčen a navrhla zamítnutí žaloby.

3. Žalobce k námitce promlčení při jednání konaném dne [datum] uvedl, že tato byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Ve svém podání ze dne [datum] doplnil, že ohledně projednávaného nároku podal dne [datum] žalobu u zdejšího soudu. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Lhůta pro zaplacení soudního poplatku uplynula dnem [datum], aniž by jej žalobce zaplatil. Usnesení o zastavení řízení bylo žalobci doručeno až dne [datum], tj. po téměř dvou měsících. Následně se obratem vzdal práva na odvolání proti tomuto rozhodnutí a k soudu podal novou žalobu. Před rozhodnutím o zastavení řízení žalobce nemohl opětovně podat žalobu, neboť by zde byla dána překážka zahájeného řízení.

4. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce dopisem ze dne [datum], doručeným žalované téhož dne, požadoval náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona v souvislosti s posuzovaným řízením. Žalobce požadoval zaplacení částky 300 000 Kč podle zákona za nezákonné trestní stíhání v rámci posuzovaného řízení. Zároveň požadoval zaplacení částky 59 911,94 Kč, představující náhradu škody za náklady vynaložené na právní zastoupení v rámci posuzovaného řízení. Žalovaná ve stanovisku ze dne [datum] žalobci mimo jiné sdělila, že v posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., zároveň dospěla k závěru, že byly splněny předpoklady k tomu, aby bylo žalobci poskytnuto zadostiučinění v peněžní formě, byť nikoli v žalobcem požadované výši. V této souvislosti proto žalovaná konstatovala, že vedení trestního stíhání v posuzovaném řízení došlo k zásahu do práv žalobce, proto mu byla přiznána částka 47 794,90 Kč z titulu náhrady škody v souvislosti s náklady obhajoby, které žalobce musel vynaložit na obhajobu v posuzovaném řízení, včetně částky 35 000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy.

5. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce částečně žalobu, co do částky 8 443,17 Kč, zpět, a soud proto v tomto rozsahu řízení zastavil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Předmětem řízení tak nadále je nárok na náhradu obhajného ve výši 3 344,93 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 265 000 Kč.

6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] plyne, že žalobce uplatnil u žalované dne [datum] nárok na náhradu škody, a na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. z titulu nezákonného rozhodnutí v trestním řízení, které bylo vedeno proti žalobci u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. [spisová značka]. Vůči žalované dále uplatnil nárok na náhradu nákladů právního zastoupení v celkové výši 59 911,94 Kč včetně DPH, a nárok na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč. Žalovaná došla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, a to v důsledku následného pravomocného zproštění obžaloby žalobce rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalovaná shledala žádost žalobce částečně důvodnou, proto žalobci přiznala a poskytla na náhradě škody částku 47 794,90 Kč a na náhradě nemajetkové újmy částku 35 000 Kč Tyto částky žalovaná žalobci uhradila na účet, který žalobce uvedl ve svém uplatnění nároku ze dne [datum].

8. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým Krajský soud v Brně zamítl odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyplývá, že dne [datum] došlo k zamítnutí odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Z tohoto důkazu je zřejmé, že usnesením Krajského soudu v Brně, vyhlášeném na veřejném zasedání za účasti obhájce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby.

9. Z listiny vydané Policií ČR, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje ze dne [datum] nazvané záznam o nahlédnutí do trestního spisu, se uvádí, že na základě žádosti obhájce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a na základě substituční plné moci vystavené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jí bylo umožněno nahlédnout do trestního spisu dne [datum] v [číslo] minut.

10. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: <i>11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.</i> <i>12. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.</i> <i>13. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.</i> <i>14. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.</i> <i>15. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.</i> <i>16. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.</i> <i>17. Podle třetího odstavce téhož ustanovení zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.</i> <i>18. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.</i> <i>19. Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.</i> <i>20. Podle § 610 odst. 1 obč. zák. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.</i> 21. Podle § 619 odst. 1 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět mohla.

22. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zastavení trestního stíhání je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání. Činí tak rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám, nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

23. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, ve smyslu odškodňovacím nezákonně trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly zločin krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství. <b>24. K nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí:</b> 25. Žalovaná v podání ze dne [datum] vznesla námitku promlčení žalobcem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním.

26. Ačkoliv je v řízení dán odpovědností titul, byla v řízení vznesena námitka promlčení, kterou soud považuje za důvodnou. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení se proto soud nezabýval ani skutečností, v jaké intenzitě byla žalobci újma způsobena, ani zda existuje vztah příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody.

27. Ustanovení § 32 odst. 3 zákona upravuje délku a počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, v níž musí být uplatněny nároky na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem.

28. Nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí lhůtě, přičemž jde o kombinaci na sobě nezávislé subjektivní a objektivní promlčecí lhůty.

29. Počátek běhu šestiměsíční subjektivní lhůty se odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky, nikoliv od vědomosti o samotné okolnosti tento důsledek vyvolávající. U nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, zákon vyžaduje jako podmínku odpovědnosti, aby rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno (§ 8), je počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty stanoven v návaznosti na okamžik, kdy je tato podmínka odpovědnosti splněna, tedy k okamžiku, kdy poškozenému bylo zrušovací rozhodnutí doručeno, případně oznámeno (§ 134 trestního řádu). Přestože § 32 odst. 1 zákona výslovně nestanoví jako podmínku pro běh promlčecí lhůty právní moc zrušovacího rozhodnutí, je tato podmínka implicitně obsažena v § 8. Promlčecí lhůta tedy může počít běžet nejdříve až dnem následujícím po dni, kdy zrušující rozhodnutí nabylo právní moci. Desetiletá objektivní promlčecí lhůta počíná svůj běh ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen, a kdy došlo také ke vzniku této újmy (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

30. Podobně jako u nároku na náhradu škody, i u práva na náhradu nemajetkové újmy se běh promlčecí doby odvíjí od právní moci usnesení o zastavení trestního stíhání. Nicméně promlčecí doba k náhradě újmy trestního stíhání činí 6 měsíců. V daném případě došlo k rozhodné skutečnosti, tj. k pravomocnému zproštění obžaloby žaloby žalobce na veřejném zasedání odvolacího soudu [datum], kterého se účastní obhájce žalobce. Žaloba pak byla u zdejšího soudu podána až [datum], tj. o více než 13 měsíců později. Pokud odečteme 6měsíční lhůtu, je zřejmé, že nárok je promlčený.

31. Ačkoliv by se mohlo zdát, že promlčecí lhůta v délce 6 měsíců je poněkud krátkou, byla Ústavním soudem shledána ústavně konformní, neboť jí není mezi jednotlivými poškozenými založena nerovnost intenzity kvalifikovatelné jako protiústavní, ani jím není bezdůvodně privilegován stát; nejde též o projev svévole zákonodárce, protože odchylnou úpravu otázky promlčení dovoluje specifický charakter uplatňovaného nároku, přičemž stanovená promlčecí lhůta poskytuje dostatečný časový prostor k jeho uplatnění (Usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

32. Žalobce považuje námitku promlčení vznesenou žalovanou za rozpornou s dobrými mravy, jak je patrné mj. z jeho podání ze dne [datum] (viz článek I.).

33. Vznesení námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje; mohou však nastat situace, kdy její uplatnění je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (nález ústavního soudu [ústavní nález] ze dne [datum]).

34. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jak je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [číslo]).

35. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]) se na běh promlčecí doby pohlíží jako na kontinuální a nedotčený i zahájením řízení, které bylo zastaveno v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, pro nezaplacení soudního poplatku.

36. Ve světle výše citované judikatury soud nemohl přesvědčit tvrzení žalobce, že promlčecí doba byla stavěna v důsledku jím zahájeného řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], které bylo pro nezaplacení soudního poplatku ze strany žalobce zastaveno. Soud dále neshledal důvody, které tvrdil žalobce ve svém podání z [datum], dostatečné na to, aby odůvodnily žalobcova tvrzení, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy.

37. S ohledem na výše uvedené soud žalobu v nároku na náhradu nemajetkové újmy zamítl, když žaloba byla podána po uplynutí promlčecí doby a žalovaná námitku promlčení řádně vznesla. <b>38. K nároku na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby:</b> 39. Žalovaná uznala nárok žalobce na náhradu nákladů obhajoby důvodným, a to s výjimkami spočívající v náhradách za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ([datum]) a účast při hlavním líčení ([datum]), za které přiznala náhradu pouze ve výši poloviční. Dále žalovaná nepřiznala odměnu za žádost o výkon dohledu nad postupem státního zástupce ([datum]) a za účast při výslechu obviněného [příjmení] ([datum]). Žalobci proto přiznala a poskytla na náhradě škody částku 47 794,90 Kč.

40. Ohledně nároků na náhradu škody ve formě nákladů řízení pak soud řízení pro zpětvzetí žalobce částečně co do částky 8 443,17 Kč zastavil.

41. Co do částky 300 Kč představují paušální náhradu nákladů, kterou žalobce požadoval v souvislosti se zrušeným hlavním líčením, se soud ztotožnil s obranným tvrzením žalované, že k náhradě za zmeškaný čas nepřísluší dále paušální náhrada nákladů, neboť se nejedná o úkon právní služby. Proto žalobu v této částce zamítl.

42. Ohledně uplatněné odměně za ½ tarifní odměny a režijního paušálu za úkon žádost o výkon dohledu nad postupem státního zástupce ze dne [datum], tuto soud zamítl, neboť žalobce v řízení i přes soudem dané dodatečné poučení jeho provedení neprokázal.

43. Ohledně náhrady cestovného za cestu právního zástupce žalobce na trase [obec] – [obec] – [obec] za účelem nahlédnutí do spisu ze dne [datum] žalobce při ústním jednání dne [datum] označil jako důkaz [číslo listu] předmětného trestního spisu. Jelikož žalobce prokázal, že taková cesta byla skutečně provedena, soud proto uložil žalované povinnost tento úkon žalobci proplatit.

44. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., tak, že soud uložil žalobci, aby nahradil žalované, která byla v řízení neúspěšná v poměrně nepatrné části, účelně vynaložené náklady. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 1 500 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, á 300 Kč za úkon. Žalovaná v řízení učinila pět úkonů - vyjádření k žalobě, příprava k jednání, účast při jednání soudu dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a účast při jednání soudu dne [datum] Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.