19 C 181/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně právní zástupce: Mgr. jméno příjmení , advokát sídlem: adresa proti žalovanému: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 00025429 sídlem: Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 právní zástupce: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO: 69797111 sídlem: Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o zaplacení 659 320 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26 570 Kč k rukám zástupce žalobkyně, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dílčích nároků na náhradu nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu v částce 291 000 Kč a náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a nesprávný úřední postup spočívající v jeho nepřiměřené délce v částce 368 000 Kč, když uváděla, že byla Policií ČR, [anonymizována tři slova] [obec] ve věci vedené pod ČPS: [anonymizováno] [číslo] stíhána spolu s dalšími spoluobviněnými pro trestné činy účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 trestního zákona a kuplířství podle § 204 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona. Následně byla vzata do vazby na základě usnesení Okresního soudu v Chebu z 22. 3. 2007, č. j. [číslo jednací] z důvodu uvedených v § 67 písm. a), b), c) trestního řádu. Až usnesením Okresního soudu v Chebu z 24. 9. 2007 pod č. j. [spisová značka] byla žalobkyně propuštěna z vazby na svobodu za současného přijetí peněžité záruky, po vedeném trestním řízení před Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. [spisová značka] byla následně obžaloby zproštěna dne 30. 12. 2014. Žalobkyně uváděla, že o konci trestní stíhání byla informována až dne 17. 12. 2020, kdy jí byl předmětný rozsudek doručen. Žalobkyně uváděla výrazné zásahy do osobnostních sfér v důsledku nezákonné vazby i nezákonného trestního stíhání, za které žádala finanční odškodnění v dílčích částkách nároků, pokud jde o vazební stíhání v částce 1 500 Kč za jeden den omezení osobní svobody, pokud jde o nezákonné trestní stíhání v částce 80 Kč za každý den nezákonného trestního stíhání. Svůj nárok u žalované předběžně uplatnila dle zákona č. 82/98 Sb. dne 9. 4. 2020, na nárok žalované v době podání žaloby nebylo hrazeno ani z části.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobkyní u žalované dne 9. 4. 2020, jakožto nároku na náhradu nemajetkové újmy za vykonanou vazbu ve výši 291 000 Kč a nároku na přiměřené zadostiučinění z titulu nezákonného a nepřiměřeně dlouho trvajícího trestního stíhání ve výši 368 000 Kč, to vše v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. [spisová značka]. Nad rámec toho pak žalobkyně následně uplatnila u žalované nárok na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů obhajoby, který však není předmětem tohoto řízení. Žalovaná následně shledala částečně důvodnými nároky na náhradu nemajetkových újem, a to v částce 194 000 Kč jakožto náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím o vazbě, následně v průběhu řízení uhradila další částku ve výši 119 467 Kč na nepřiměřenou délku předmětného trestního stíhání žalobkyně.

3. Žalobkyně v rámci posledního ústního jednání vzala zpět částku 130 533 Kč, která zůstala aktuálně předmětem řízení co do nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání, částku 18 000 Kč za nezákonné trestní stíhání (předmětem nároku zbyla částka 100 000 Kč), nárok z nezákonné vazby, který žalovanou nebyl hrazen, ve výši 47 000 Kč s tím, že aktuálně žádala zaplacení částky 50 000 Kč. Soud následně taktéž reagoval na přeplatek, respektive chybu v psaní ohledně špatně spočítaného původního součtu částek nároků v žalobě, který se lišil o částku 320 Kč, kterou taktéž k návrhu účastníků zastavoval.

4. Na jednotlivé procesní úkony účastníků ohledně částečných zpětvzetí bylo reagováno zdejším soudem a řízení co do částky 119 467 Kč zastaveno v rámci ústního jednání konaného 1. 3. 2022, následně v rámci ústního jednání konaného dne 12. 5. 2022 bylo zastaveno řízení co do zbývajících nároků, které žalobkyně vzala zpět (respektive nároku přeplatku 320 Kč co do částky 389 853 Kč, když taktéž byly vzaty zpět veškeré zákonné úroky z prodlení žalobou žádané).

5. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným uplatnění žádosti žalobkyní u žalované 9. 4. 2020 v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým a nezákonným trestním stíháním vedeným u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. [spisová značka] a dále vyplacení částek 194 000 Kč, jakožto nároku za nezákonnou vazbu, částky 119 467 Kč za nepřiměřenou délku řízení z titulu nesprávného úředního postupu a částky náhrady nákladů řízení.

6. Mezi účastníky zůstalo sporným (po výsledném zpětvzetí dílčích nároků) oprávněnost dalšího finančního plnění na nároky na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání omezeného žalobou na částku 100 000 Kč a nárok na další finanční zadostiučinění za nezákonnou vazbu ve výši 50 000 Kč.

7. Ke sporným skutečnostem soud prováděl dokazování listinnými důkazy a výslechy svědků i účastníka řízení, ze kterých má za zjištěny následující skutečnosti:

8. Z účastnického výslechu žalobkyně má soud za zjištěno, že tato potvrdila, že v době před zahájením trestního stíhání se zabývala cestovním ruchem pro cizince v České republice, popisovala následné vzetí do vazby a průběh trestního řízení, který měl negativní vliv nejen na její pracovní stránku, když zaměstnávala 5 stálých zaměstnanců a 30 lidí na dohodu o provedení práce, taktéž pak dopravní firmu, a po dobu více jak 6 a půl měsíce tuto nemohla ovládat. V důsledku jejího vazebního stíhání a nemožnosti vést firmu následně toto vyústilo v problémy s pracovními partnery, poškození cti a pověsti žalobkyně s tím, že jí bývalá zaměstnankyně pomlouvala, neboť žalobkyně byla stíhána za mimo jiné trestnou činnost kuplířství, která byla negativně okolím vnímána. Ač se žalobkyně vyjadřovala k hospodářské krizi v letech 2007 až 2008 v oboru jejího podnikání, která taktéž zasáhla její podnikání a cestovní ruch klesl cca o 70%, uváděla, že její absenci ve firmě z důvodu vazebního stíhání následně využila bývalá zaměstnankyně, která převedla část klientely a začala s nimi sama podnikat. Negativní vliv jejího vazebního stíhání, respektive následně vedeného nezákonného trestního stíhání, dopadl i na nejbližší rodinu, konkrétně na výchovu syna, kterému v té době bylo 18 let, a chodil na gymnázium. Po prvním měsíci vazby, kdy se o něj starala babička, tato následně zemřela, a o syna se starali rodiče žalobkyně. Tito jí pomáhali taktéž finančně, pokud jde o úhradu nákladů obhajoby. U syna žalobkyně došlo následně ke vzniku psychických problémů, měl velké úzkosti, sama žalobkyně následně čelila rozpadu manželství, které nevydrželo a v roce 2011 se s manželem rozešli. Uváděla, že vedení trestního stíhání mělo velký vliv do její finanční stránky, kdy si musela půjčit cca 2 miliony Kč a následně musela zastavit byt. V roce 2012 pak byla nucena sama pozastavit podnikání s ohledem na své psychické problémy, neboť firma měla dluhy, které ona vzala na sebe a v roce 2013 čelila návrhu na insolvenci. Následně byla vedena na Úřadu práce v letech 2016 až 2018 a střídavě taktéž částečně pracovala v hotelu v [obec a číslo]. Uváděla, že aktuálně řeší dluhy z konkurzního řízení ve výši cca 1 a půl milionu Kč. Žalobkyně nebyla nucena vyhledat po dobu vedení nezákonného trestního stíhání a vazby lékařskou pomoc, rodina ji podporovala, byla osobou bezúhonnou.

9. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], syna žalobkyně, má soud za zjištěno, že tento potvrdil negativní vliv nezákonného trestního stíhání a stíhání vazebního jeho matky na jeho osobu, neboť v té době byl bez otce, který se pohyboval na Ukrajině a následně i bez matky. Uváděl, že v té době byl ve třetím ročníku střední školy, poukazoval na nestandardní jednání Policie ČR při zatýkání matky a následné její vzetí do vazby. Uváděl finanční problémy, které taktéž vnímal, a to následný prodej bytu kvůli kauci, péči babičky, která měla nedostatek finančních prostředků. Uváděl, že v době svého dospívání neměl od matky emoční podporu, následně jej čekala maturita, nemohl se účastnit některých výletů ve škole, škol v přírodě apod. s ohledem na nedostatek finančních prostředků. Matku ve vazbě cca 1x měsíčně navštěvoval. Uváděl poškození cti a pověsti své matky v očích sousedů, taktéž v očích kolegů z práce, které taktéž osobně znal. Potvrdil, že obchodní partneři na matku zanevřeli, a to jak v Čechách, tak na Ukrajině, neboť se negativní pověst mezi ně roznesla. Uváděl následný rozpad firmy a finanční problémy, které jsou řešeny dodnes. Aktuálně potvrdil, že se žalobkyně zabývá realitami. Rodina za žalobkyní stála, věřila jí, podpory přátel a obchodních partnerů však pozbyla. Svědek taktéž potvrdil, že sám čelil velkému stresu, začal následně trpět panickými ataky a tyto mu byly následně diagnostikovány, aktuálně bere periodicky antidepresiva. Svědek potom potvrdil, že pokud jde o rozvod rodičů, tento s trestním stíháním nesouvisí, neboť časově spadá do období dřívějšího. Pokud jde o žalobkyni, svědek uváděl, že si mohli občas zatelefonovat, případně ji navštěvoval ve vazbě, vnímal jí ve špatném psychickém stavu. Sama byla dříve podnikatelkou, měla určitou společenskou úroveň, toto vše bylo následně narušeno. Na vztahu svědka s matkou však trestní stíhání nezanechalo žádné negativní dopady, neboť jsou na sebe blízce vázáni. Uvedl, že otec se o něj ani o matku nikdy nezajímal, finančně je nepodporoval, ani co se týče hrazení výživného, následně ani v této nelehké situaci.

10. Z notářského zápisu [číslo jednací], vyhotoveného 22. 6. 2020 Mgr. [jméno] [příjmení], notářem, má soud za zjištěno, že žalobkyně v tomto období byla společnicí společnosti [právnická osoba], z výpisu z obchodního rejstříku obchodní firmy [právnická osoba] má soud dále za zjištěno, že aktuálně je předmětem činnosti této společnosti pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, žalobkyně tu byla jednatelkou až do 21. 6. 2013, do 14. 7. 2020 taktéž v pozici společníka. Dále bylo prokázáno, že byla zastaveno insolvenční řízení dne 22. 1. 2013 s nabytím právní moci 15. 4. 2013 vedené Městským soudem v Praze na základě usnesení č. j. [spisová značka].

11. Na základně provedeného dokazování soud činí tento závěr o skutkovém stavu věci: Proti žalobkyni bylo v období od 22. 3. 2007 do 17. 12. 2019, tedy po dobu 12 let a 9 měsíců, vedeno nezákonné trestní stíhání, když žalobkyně byla stíhána pro trestný čin účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 trestního zákona a kuplířství podle § 204 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákoníku. Za tento trestný čin jí hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 až 10 let. Žalobkyně byla do té doby osobou bezúhonnou. V období od 22. 3. 2007 do 24. 9. 2007, tedy po dobu 194 dní, byla na žalobkyni vykonána nezákonná vazba. Žalobkyně u žalované dne 9. 4. 2020 uplatnila své nároky za náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání v částce 118 000 Kč, za nepřiměřenou délku trestního stíhání v částce 250 000 Kč, a za nezákonnou vazbu v celkové částce 291 000 Kč. Žalovaná na nároky částečně hradila v částce 194 000 Kč za nezákonnou vazbu a v částce 119 467 Kč za nepřiměřenou délku trestního stíhání. Žalobkyně se aktuálně po částečném zpětvzetí domáhá zbytku nároku na náhradu nemajetkové újmy za vazbu ve výši 50 000 Kč a nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání v částce 100 000 Kč, když co do zbytku nároků vzala žalobu zpět. V příčinné souvislosti s vedením trestního stíhání došlo k výrazným zásahům do cti a pověsti žalobkyně, finančním problémům, psychickým problémům žalobkyně i jejího dospívajícího syna, když péči o něj musela zajistit babička. Žalobkyně se potýkala s vleklými finančními problémy, byla nucena omezit podnikání, čelila insolvenčnímu řízení, resp. řízení konkurznímu.

12. Podle § 5 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 14 a 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 7 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

15. Podle § 8 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Podle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím. V řízení bylo prokázáno (mezi účastníky koneckonců nebylo sporu), že trestní stíhání žalobkyně zahájené na základě usnesení ze dne 22. 3. 2007 bylo následně pro nezákonnost zrušeno, a to zprošťujícím rozsudkem ze dne 30. 12. 2014 vydaným pod č. j. [spisová značka], jímž byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b), c) trestního řádu, přičemž k odvolání rozhodoval Krajský soud v Plzni rozsudkem z 26. 11. 2018 č. j. [spisová značka] tak, že potvrdil zproštění žalobkyně obžaloby. Žalobkyni byl následně rozsudek pro závadu v doručování, která byla následně zjištěna, doručován až v prosinci 2019, konkrétně 17. 12. 2019. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně řádně ve smyslu ust. §§ 14 a 15 své nároky na náhradu nemajetkových újem za nezákonnou vazbu, za nezákonné trestní stíhání a taktéž za nepřiměřenou délku trestního stíhání u žalované uplatnila předběžně, a to svým podáním 9. 4. 2020, přičemž až po podání žaloby (a uplynutí 6 měsíční lhůty k plnění) žalovaná částečně nároky odškodnila, a to v částce 194 000 Kč za nezákonné vazební stíhání, a dále v částce 119 467 Kč za délku řízení. V průběhu řízení byly následně vzaty některé nároky zpět, aktuálně zůstal předmětem řízení zbývající nárok ve výši 50 000 Kč na nehrazenou nemajetkovou újmu za nezákonnou vazbu a částka 100 000 Kč, jakožto nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, ve zbytku nároků, včetně zákonného příslušenství byla žaloba vzata zpět a řízení zastaveno.

17. Pokud jde o kritéria, která je při rozhodování nemajetkové újmy a stanovení formy a výše zadostiučinění nutno zejména zvažovat definovaná v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, jde o povahu trestní věci, délku trestního stíhání a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Z předmětného dokazování potom vyplynulo, že žalobkyně byla stíhána pro trestný čin účasti na zločinném spolčení a kuplířství, což jsou obecně trestné činy, které jsou společností negativně vnímány. To vše navíc po dobu nepřiměřeně dlouhou, 12 let a 9 měsíců, a navíc z toho 194 dní trávila v nezákonné vazbě. Žalobkyně jako adekvátní částku přiměřeného zadostiučinění za nezákonnou vazbu žádala částku 1 500 Kč za den, následně po částečných zpětvzetích a částečném plnění žalované v částce cca 1 250 Kč za den vazby, když se neztotožnila s částkou žalovanou uhrazenou ve výši 1 000 Kč za jeden den nezákonné vazby.

18. Při posuzování tohoto nároku soud uvádí, že tuto částku shledává dostačující, když došel k závěru, že s ohledem na skutečnost, že nedošlo k odškodnění újmy způsobené nezákonně vykonanou vazbu jejím započtením na výkon trestu odnětí svobody, je na místě ji odškodnit finanční satisfakcí. Zásah do práv poškozeného je totiž v případě vazebního stíhání natolik závažný, že lze jen stěží uvažovat o tom, že by mu byla způsobena zanedbatelná újma, kterou by bylo možno odškodnit konstatováním porušení práva. Soudy nejsou ve výši odškodnění vazby vázány žádnými pravidly, ani pevnými částkami, ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk je zjevným případem normy s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a ponechává tak soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. I přesto Nejvyšší soud ve své judikatuře vymezil některá kritéria, která jsou podstatná při úvaze o formě a výši odškodnění za nemateriální újmu způsobenou nezákonným omezením osobní svobody ze strany státu, jimiž jsou právě citovaná povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody a následky v osobnostní sféře poškozené osoby (srov. judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2357/2010). I zde soud vycházel ze sazby stanovené za jeden den výkonu vazby, která obecně odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, který vycházel z úrovně odškodnění jednotlivých evropských států, jakož i ze životní úrovně v České republice, a dospěl k adekvátnímu odškodnění v rozmezí částek 500 až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne jiné, zde uvedené a případně neuvedené okolnosti svého posuzování. Soud uvádí, že částka 1 000 Kč, která je stanovena ve vyšší hranici odškodňování nad tzv. středovou hodnotou, je dle uvážení soudu v tomto konkrétním případě částkou plně odrážející specifika projednávaného případu, pokud jde o především o délku trestního stíhání, která byla již delší 194 dní, a taktéž zásahy do osobnostních sfér, které nezákonná vazba způsobila. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že především v důsledku nezákonné vazby došlo k částečnému omezení možnosti podnikání a kontroly žalobkyně nad předmětnou firmou, nicméně je nutné se taktéž zaměřit na skutečnost, že bylo prokázáno, že obchodní firma žalobkyně nadále funguje, a žalobkyně až do roku 2013 (konkrétně 21. 6. 2013, jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku této firmy) zde vystupovala v postavení jednatelky, následně pak do 14. 7. 2020 v postavení společnice. Nelze tedy dospět k závěru, že jednoznačně výkonem nezákonné vazby bylo naprosto znemožněno podnikání žalobkyně, ač je pravdou, že společnost aktuálně již podniká v rozdílných oborech podnikání. K těmto skutečnostem však jistě přispěla, jak koneckonců sama žalobkyně ve své účastnické výpovědi potvrdila, i celosvětová hospodářská krize v letech 2007 až 2008, která do jejího podnikání zasáhla taktéž, neboť původně podnikala v cestovním ruchu a sama potvrdila, že v této době, tzn. v době jejího vazebního stíhání, hotely zlevnily na částku mimořádně nízkou a cestovní ruch obecně poklesl až o 70%. Soud dospěl k závěru, že je pravdou, že nezákonná vazba částečně mohla ovlivnit výchovu syna žalobkyně, který však naštěstí měl podporu rodiny a pobýval u své babičky. Je pravdou, že nezákonná vazby taktéž částečně ovlivnila finanční stránku žalobkyně, která byla prokázána. Z tohoto důvodu se poskytnutá částka 1 000 Kč za 1 den výkonu nezákonné vazby jeví částkou zcela adekvátní a není na místě ji jakkoliv navyšovat.

19. Pro tento závěr pak svědčí srovnání odškodnění v případě obdobných, vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 62/2015, resp. navazující řízení u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího sp. zn. 51 Co 342/2017, kdy poškozenému hrozil citelný trest odnětí svobody v trvání 2 až 10 let, vazební stíhání trvalo 141 dní, nebyl prokázán zásah v osobnostní sféře, poškozený měl trestní minulost a bylo mu poskytnuto zadostiučinění ve výši 500 Kč za den. V jiném případě, vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 274/2014, resp. v řízení u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 19 Co 334/2016, hrozil poškozenému citelný trest odnětí svobody v trvání 2 až 10 let, vazba trvala dokonce 184 dnů (obdobně jako u žalobkyně), byl prokázán zásah v osobnostní a rodinné sféře žalobce a poškozený byl omezen jazykovou bariérou, prokázal psychické a fyzické problémy z výkonu vazby, nebyl nikdy dříve soudně trestán a bylo mu poskytnuto odškodnění vazby ve výši 1 000 Kč za den výkonu vazby. Tento případ odškodnění se pak jeví velmi přiléhavým i s případem posuzovaným.

20. Pokud jde o nárok za nezákonné trestní stíhání žádaný aktuálně v částce 100 000 Kč, tento nárok soud shledal důvodným v plném rozsahu. Jak bylo uváděno shora, provedenými důkazy, tj. výslechem svědka, syna žalobkyně, a účastnickou výpovědí, byly prokázány výrazné dopady do cti a pověsti žalobkyně u sousedů a především jejích profesních partnerů, taktéž psychické problémy jak žalobkyně, které však nebyla nucena řešit medikativně, tak především pak sekundárně projevující se u jejího syna, které následně vedly k rozvoji panických atak, na které aktuálně syn stále pobírá antidepresiva. Tyto problémy se pak časově shodují s vazebním stíháním, vedením nezákonného trestního stíhání žalobkyně, když syn byl v kritickém období dospívání a žalobkyně se mu adekvátně nemohla, s ohledem na její vazební stíhání, věnovat. Pokud jde o zásahy do rodinného života v podobě rozvodu s manželem, tyto zásahy nebyly v řízení potvrzeny, neboť i sám svědek potvrdil, že k rozvodu manželství došlo ještě před zahájením trestního stíhání žalobkyně, a taktéž potvrdil, že otec se o něj, ani o žalobkyni nikterak nestaral, a to ani po finanční stránce v podobě placení výživného. Byly prokázány dopady do finanční stránky, kdy sám svědek potvrdil nutnost prodeje domu po babičce, zajištění finančních závazků, včetně nákladů obhajoby a taktéž složení kauce pro žalobkyni. To vše vedlo k poklesu životní úrovně jak samotného svědka, tak následně žalobkyně, která si dosud nese důsledky spočívající v problémech s podnikáním a následně vedených insolvenčních, respektive konkurzních řízení.

21. Soud proto dospěl k závěru, že újmu vzniklou žalobkyni je nutno nahradit v penězích, když pouhé konstatování porušení práva, případná omluva, nejsou dostatečnými formami zadostiučinění. Soud v daném směru akcentoval zejména povahu trestné činnosti, pro kterou byla žalobkyně stíhána, délku trestního stíhání, která však byla odškodněna částečně žalovanou samostatně, a taktéž zásahy do osobnostních sfér.

22. Případ žalobkyně pak soud porovnal s následujícími případy odškodňování nemajetkových újem vedených u zdejšího soudu: případ vedený pod sp. zn. 14 C 83/2011, kde trestní stíhání trvalo po dobu kratší, než u žalobkyně, 3 roky a 1 měsíc, ovšem se shodnou trestní sazbou, která žadateli hrozila 10 let za účast na zločinném spolčení. I v tomto srovnávacím případě byl žadatel odškodněn samostatně za nezákonnou vazbu, nezákonné trestní stíhání vedlo k rozpadu manželství původně bezúhonného žadatele, došlo k medializaci, částečně byl však uznán vinným z dílčího trestného činu podplácení. Částka zadostiučinění poskytnutá byla 56 800 Kč.

23. Dalším srovnávacím případem je případ vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 174/2016, ze kterého vyplývá délka trestního stíhání 6 let a 7 měsíců za trestné činy zneužití pravomoci veřejného činitele, porušení povinnosti při správě cizího majetku a zpronevěru. Zásahy byly zjištěny do profesního života, rodinného života, do sféry zdraví v souvislosti s povoláním žalobce, taktéž zásadní zásahy do osobnostních složek, pokud jde o čest a pověst, a taktéž medializace. Poskytnuté zadostiučinění činilo částku 200 000 Kč.

24. Další srovnávací případ vedený pod sp. zn. 18 C 17/2012 soud použil jako nejvíce přiléhavý případ pro odškodnění, neboť zde trestní stíhání dvou spoluobviněných trvalo 11, resp. 10 let, s trestní sazbou u obou 2 až 10 let, tedy shodnou, jako u žalobkyně. Šlo o trestné činy účasti na zločinném spolčení, tedy o obdobnou trestnou činnost, pro kterou byla žalobkyně trestně stíhána. U obou spoluobviněných bylo taktéž vedeno trestní stíhání vazební, byly zjištěny zásahy do profesního života, rodinného života, do sféry zdraví, u druhého spoluobviněného pak taktéž v důsledku vazby došlo ke ztrátě obchodních partnerů, tedy shodně jako u žalobkyně k ukončení obchodní činnosti, taktéž k zásadním zásahům do rodinného života, nejistotě ohledně vedení trestního stíhání a bylo narušeno duševní zdraví, které vedlo následně k rozvoji depresí. V obou předmětných případech spoluobviněných byla poskytnuta shodná výše finančního zadostiučinění ve výši 150 000 Kč.

25. Soud proto závěrem uvádí, že dospěl k závěru o adekvátnosti finančního odškodnění žalobkyně ve výši 100 000 Kč, a to s ohledem na specifika projednávaného případu, které se shodují s posledními dvěma čtenými srovnávacími případy, respektive posledním z nich, pokud jde o délku trestního stíhání, sazbu trestu odnětí svobody, kterým žadatelé čelili a taktéž zásahy do osobnostních sfér, které se v mnohém shodují s těmito případy. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně aktuálně netrvala na zaplacení celého nároku za nezákonné trestní stíhání původně žádaného ve výši 118 000 Kč po jeho upřesnění, ale pouze na nároku na zaplacení částky 100 000 Kč, která se soudu jeví adekvátní, tuto částku pod výrokem I. soud uložil žalované k zaplacení.

26. Ze všech shora uvedených důvodů, s ohledem na hodnocení nezákonné vazby potom pod výrokem II. soud zamítl další nárok na finanční zadostiučinění za nezákonnou vazbu v částce dalších 50 000 Kč, která se s ohledem na argumentaci uvedenou shora jeví částkou nepřiměřeně vysokou.

27. Pod výrokem III. pak soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení, dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., když rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu a žalobkyně byla v těchto nárocích, co do základu úspěšná, neboť bylo hrazeno jak na nárok na náhradu nemajetkové újmy za vazbu částečně, nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, následně soud uznal taktéž důvodným nárok na zaplacení nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. Náklady žalobkyně jsou tedy následně činěny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 000 Kč, dále za jednotlivé úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 za použití § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. („ AT“) za přípravu a převzetí věci, podání žaloby, doplnění žaloby 27. 9. 2021, účast u ústního jednání 1. 3. 2022 a 12. 5. 2022 á 3 100 Kč, celkově tedy ve výši 15 500 Kč, dále předmětný počet režijních paušálů za jednotlivé úkony právní služby dle § 13 odst. 4 AT ve výši 300 Kč za úkon, to vše vyjma soudního poplatku zvýšené o 21% řádně doloženého DPH advokáta, celkově tedy náhrada nákladů řízení činí částku 26 570 Kč.

28. Lhůta k plnění ve výroku I. a III. byla stanovena ve lhůtě 15 dnů dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem dle organizačně technických možností žalované plnit.