19 C 193/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Lucií Vítkovou, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem adresa o zaplacení 22 491 Kč s příslušenstvím a 60 000 Kč

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 22 491 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 15. 7. 2019 do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1 249 Kč za každý měsíc kompenzačního řízení od 14. 1. 2019 do 10. 12. 2020.

III. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 60 000 Kč.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1, 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou ke zdejšímu soudu, doplněnou písemným podáním z 1. 3. 2020 a ústními přednesy, se žalobce domáhal po žalované poskytnutí tří dílčích nároků na zaplacení přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. [spisová značka], za 18 měsíců průtahů v období od 18. 4. 2017 do 18. 9. 2018, tedy od návrhu žalobce na doplnění rozhodnutí do rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky o zastavení řízení, dále nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu ve vlastním kompenzačním řízení v částce 1 249 Kč za každý měsíc průtahů, od 14. 1. 2019 do 10. 12. 2020, a nemajetkové újmy za příkoří zneužíváním nerovného postavení před soudy a duševními útrapami souvisejícími s extrémními průtahy, procesní nečinností a následným zamítnutím návrhu ze strany soudního exekutora, když Krajský soud v Plzni v odvolacím řízení formálně rozhodnutí soudního exekutora v řízení vedeném pod č. u. [spisová značka] potvrdil. Žalobce poukazoval, pokud jde o poslední z nároků, že soudní exekutor v namítaném řízení nerozhodl o nákladech řízení v řízení o vyloučení označeného nemovitého majetku z exekuce po podání návrhu na vydání doplňujícího usnesení. Soudní exekutor návrh zamítnul, zneužívajíc neprávního vzdělání žalobce, jej vadně poučil o právu odvolání. Žalobce dále poukazoval na skutečnost, že z povahy věci byla žalobci odmítnuta několika advokáty právní pomoc, soudy nedostály své úřední povinnosti dát žalobci řádné poučení a žalobci nebyla soudy poskytnuta ochrana. Z tohoto důvodu uplatnil za duševní bolest v řízení v rozhodnutí o nákladech a zbytečném rok a půl trvajícím vleklém řízení z důvodu vadné poučovací povinnosti nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 60 000 Kč.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, žádala jí v plném rozsahu zamítnout, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované z titulu nesprávného úředního postupu v namítaném řízení dne 14. 1. 2019 s tím, že žalovaná stanoviskem ze 17. 4. 2019 nároku žalobce nevyhověla. Pokud jde o žádané nároky, žalovaná uvedla, že žalobce u žalované mimosoudně a dále i u zdejšího soudu uplatnil celou řadu nároků na odškodnění v souvislosti s exekučním řízením vedeným před Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. [spisová značka], jehož provedením byl pověřen nejprve soudní exekutor [titul]. [jméno] [příjmení] a poté [titul]. [jméno] [příjmení]. U nich byla věc vedena pod sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno] [číslo]. Žalobce vždy uplatnil rovněž i nárok na přiznání náhrady nemajetkové újmy, jež měla žalobci vzniknout jeho diskriminací spočívající ve zneužívání jeho neprávního vzdělání, krácením práv v exekučním řízení. Žalovaná uvedla, že obdobný nárok byl uplatněn u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 C 10/2017 a vznesla námitku litispendence. Žalovaná dále uvedla průběh namítaného řízení, úkony účastníků a soudu, když žalobce napadl všechny příkazy soudních exekutorů ohledně všech způsobů provedení exekuce a jednotlivé nároky na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění jako náhrady nemateriální újmy z titulu nepřiměřené délky řízení o těchto návrzích pak žádal zvlášť u Ministerstva spravedlnosti jednotlivými žádostmi. Žalovaná taktéž uvedla spisové značky řízení vedených u zdejšího soudu, pod kterými byly jednotlivé nároky vypořádávány. Exekuční řízení pak skončilo vymožením pohledávky. Pokud jde o první z nároků na přiznání finančního zadostiučinění ve výši 22 491 Kč z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v průtazích řízení o návrhu žalobce na doplnění rozhodnutí soudního exekutora o zastavení exekuce prodejem nemovitosti o výrok, kterým by mu byly přiznány náklady dílčího řízení, vedeného v rámci exekuce proti jeho osobě, žalovaná uvedla průběh řízení, když žádosti žalobce nebylo soudním exekutorem vyhověno, nebylo vyhověno ani odvolacím soudem a následně po podání dovolání ze strany žadatele bylo dovolací řízení zastaveno pro zpětvzetí samotného dovolání žalobcem. Celková délka řízení o tomto dílčím návrhu pak s ohledem na tři stupně soudní soustavy je považována za délku přiměřenou. Žalovaná dále poukazovala na specifika exekučního řízení a taktéž nemožnost žádat odškodnění za dílčí průtah v namítaném řízení. Pokud jde o druhý z nároků, nárok na přiznání finančního zadostiučinění ve výši 1 249 Kč za každý měsíc vlastního kompenzačního řízení, žalovaná namítla neurčitost nároku a taktéž absenci odpovědnostního titulu. Pokud jde o třetí z nároků, nárok na náhradu jiné nemajetkové újmy ve výši 60 000 Kč za tvrzené duševní útrapy způsobené žalobci zneužíváním nerovného postavení před soudy neprávně vzdělaného žalobce, i zde vedle již vznesené námitky litispendence žalovaná uvedla, že nikterak žalobce neprokázal, že by v předmětném řízení docházelo k šikaně či jeho diskriminaci, spočívající ve zneužívání práva, a bylo na místě duševní útrapy odškodnit ve výši uvedené žalobcem.

3. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným splnění podmínky předběžného uplatnění nároku žalobcem u žalované podáním doručeným žalované 14. 1. 2019 a nevyhovění nároku stanoviskem ze 17. 4. 2019.

4. Mezi účastníky zůstalo sporným splnění kumulativně tří předpokladů pro náhradu nemajetkové újmy tak, jak žalobce v dílčích nárocích žádal, a to existence odpovědnostního titulu, příčinné souvislosti a vzniku a výše újem, vypořádání se s překážkou litispendence vznesenou ze strany žalované, případně s námitkou promlčení shora uplatněného nároku na částku 60 000 Kč.

5. Ke sporným skutečnostem soud prováděl dokazování listinnými důkazy, a to spisem Okresního soudu v Chebu, sp. zn. [spisová značka], ze kterého má soud za prokázány následující úkony účastníků a soudů (za období žalobcem vyhrazené od 18. 4. 2017 do 18. 9. 2018): Vydané usnesení [titul]. [jméno] [příjmení] soudním exekutorem č. j. [číslo jednací], [spisová značka] o zrušení zákazu a omezení povinného nakládání s majetkem dle ustanovení § 44a odst. 1 a § 47 odst. 4 exekučního řádu ohledně majetku povinného, konkrétně k pozemkům [adresa], [adresa], vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV: [číslo], Katastrální území Cheb ze dne 24. 3. 2017, dále doručenka ohledně doručování písemnosti, dále sdělení ke stížnosti povinného, zasílané Okresnímu soudu v Chebu ze strany soudního exekutora ze dne 19. 4. 2017 ohledně průtahů v řízení, přiložený e-mail se žádostí o označení usnesení a vyznačení doložky právní moci na usnesení z 24. 3. 2017 č. l. 532, zasílaný od žalobce podatelně soudu. Dále návrh na doplnění části předmětu řízení podle § 166 odst. 1 ve věci usnesení soudního exekutora [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne 24. 3. 2017 č. j. [číslo jednací] k návrhu povinného ze dne 27. 8. 2012 a následně zrušení zákazu o omezení povinného k nakládání s majetkem podle § 44a odst. 1 a ustanovení § 47 odst. 4 zákona č. 120/2001, podaný žalobcem k Exekutorskému úřadu Zlín 19. 4. 2017. Dále dopis předsedy soudu z 13. 4. 2017 adresovaný soudnímu exekutorovi [titul]. [jméno] [příjmení] ohledně zaslání stížnosti žalobce na průtahy v exekučním řízení a následně vyřízení stížnosti. Usnesení č. j. [číslo jednací] z 25. 4. 2017 o zamítnutí návrhu povinného na doplnění usnesení soudního exekutora vydané pod [číslo jednací] dne 24. 3. 2017, dále návrh žalobce z 15. 5. 2017 – žádost o zaslání oznámení podle § 56 odst. 7 exekučního řádu, adresovaný soudnímu exekutorovi. Dále návrh zaslaný Exekutorskému úřadu Zlín, doručený 16. 5. 2017 ze strany žalobce – odvolání povinného proti usnesení z 25. 4. 2017 o zamítnutí návrhu povinného na doplnění usnesení soudního exekutora, sdělení k žádosti povinného z 19. 5. 2017 zasílané žalobci ze strany exekutorského úřadu, usnesení Exekutorského úřadu Zlín č. j. [číslo jednací] ohledně výzvy pro účastníky řízení, aby se vyjádřili k odvolání povinného z 10. 5. 2017, vyjádření oprávněného k odvolání povinného proti usnesení z 30. 5. 2017 adresované soudnímu exekutorovi, návrh lhůty o zaslání oznámení podle § 46 odst. 7 – písemnost zaslaná exekutorskému úřadu 30. 5. 2017 ze strany žalobce, předložení věci k rozhodnutí o odvolání Krajskému soudu v Plzni 9. 6. 2017, dále dopis [titul]. [jméno] [příjmení], adresovaný soudnímu exekutorovi dne 2. 8. 2017, usnesení č. j. [číslo jednací] ze dne 11. 7. 2017 – bod I. příkaz k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora [titul]. [jméno] [příjmení] č. j. [číslo jednací] ze dne 30. 7. 2014 se zrušuje a věc se vrací soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení, dále II. příkazy k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora se zrušují a vrací se soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. Usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 15 Co 183/2017 kdy bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora [jméno] [příjmení] z 25. 4. 2017 č. j. [číslo jednací] ze dne 29. 6. 2017. Dále sdělení zasílané Okresnímu soudu v Chebu ze strany exekutorského úřadu k téže spisové značce ze 7. 8. 2017 pokud jde o údaje z exekučního spisu elektronického, příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. [číslo jednací] vydaný Exekutorským úřadem ve [obec] ze 7. 8. 2017 s uvedením jednotlivých nákladů exekuce. Dále podání doručené Exekutorskému úřadu Zlín k téže spisové značce žalobcem 29. 8. 2017, datum doručení exekutorskému úřadu ohledně zasílání důkazů, datový nosič, mzdové lístky, výpisy z účtu povinného a námitka proti příkazu k úhradě nákladů exekuce. Dále předložení věci k rozhodnutí o námitkách ohledně příkazů úhradu exekuce k Okresnímu soudu v Chebu ze strany exekutorského úřadu 8. 9. 2017, ve spise je dále založena žaloba podaná žalobcem na Ministerstvo spravedlnosti z 22. 5. 2017 a případné sdělení předsedy, taktéž vyjádření Ministerstva spravedlnosti z 2. 10. 2017. Ve věci je dále založeno dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2017 č. j. [spisová značka] doručené exekutorskému úřadu 9. 10. 2017 ze strany žalobce, dále usnesení Okresního soudu v Chebu č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 10. 2017 pokud jde o částečné zastavení exekuce dle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 1. 2010 č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Vrchní soudu v Praze ze dne 27. 4. 2010 č. j. [číslo jednací] a dále zamítnutí dalších návrhů povinného na zastavení exekuce. Vydané usnesení Okresního soudu v Chebu č. j. [číslo jednací] o potvrzení příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 11. 10. 2017, dále založena žaloba podaná k Ministerstvu spravedlnosti žalobcem z 21. 9. 2017 a dále vyřízení stížnosti z 18. 10. 2017 na postup v exekučním řízení ze strany Ministerstva spravedlnosti. Opětovně zakládáno dovolání z 9. 10. 2017 proti usnesení krajského soudu, již čtené a dále 23. 10. 2017 zasílání Krajskému soudu v Plzni ze strany soudního exekutora věci, pokud jde o dovolání ve věci exekuční. Vyjádření k obsahu stížnosti a žádost o zaslání spisu adresovaná k Ministerstvu spravedlnosti ze strany soudního exekutora ze dne 26. 10. 2017 a následné předložení věci k rozhodnutí o dovolání 26. 10. 2017 k Nejvyššímu soudu v Brně. Rozhodnutí, resp. přípis Nejvyššího soudu v Brně, doručený Exekutorskému úřadu ve Zlíně 5. 12. 2017 s tím, že spis je vrácen bez rozhodnutí o dovolání, neboť nejsou splněny podmínky dovolacího řízení a ještě nebyly učiněny úkony, které dovolacímu řízení nutně předcházejí. Dále je založeno sdělení zasílané Okresnímu soudu v Chebu ze strany soudního exekutora z 22. 1. 2018 ohledně žádosti o ustanovení právního zástupce k povinnému zastoupení před dovolacím soudem žalobci, usnesení č. j. [číslo jednací] o potvrzení příkazu k úhradě nákladů exekuce z 11. 10. 2017 a dále kopie dopisu z 22. 12. 2017 zasílaná Exekutorskému úřadu ve Zlíně ze strany Ministerstva spravedlnosti ohledně vyřízení podání na postup v řízení exekučním, součástí je předmětné podání 22. 1. 2017 zasílané ze strany Ministerstva spravedlnosti. Ve spise je založeno sdělení údajů o ukončení exekuce, návrh na výmaz poznámky adresovaný Katastrálnímu pracovišti v Chebu dne 14. 12. 2017 a dále sdělení údajů o ukončení exekuce ohledně penzijního fondu, zasílaného Penzijní společnosti České pojišťovny a. s. 14. 12. 2017. Taktéž žádost o vyznačení doložky právní moci zasílaná ze strany soudního exekutora Okresnímu soudu v Chebu 14. 12. 2017 o vyznačení doložky právní moci na usnesení č. l. 570 a 572. Podaná námitka proti příkazu k úhradě nákladů exekuce doručená Exekutorskému úřadu ve Zlíně 13. 2. 2018 ze strany žalobce, usnesení Krajského sudu v Plzni č. j. [číslo jednací] ze dne 30. 1. 2018 ohledně zastavení odvolacího řízení o odvolání povinného do usnesení soudu I. stupně z 11. 10. 2017 a dále zamítnutí usnesení soudu I. stupně pokud jde o napadené rozhodnutí pro nedostatek plné moci. Dále sdělení zasílané Okresnímu soudu v Chebu 12. 3. 2018 ve věci exekuce ze strany soudního exekutora, předložení věci k rozhodnutí o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce Okresnímu soudu v Chebu ze dne 2. 3. 2018, návrh na zastavení exekuce dle § 55 odst. 1 adresovaný soudnímu exekutorovi ze strany žalobce 12. 3. 2018, sdělení zasílané [jméno] [příjmení] ze strany exekutorského úřadu z 13. 3. 2018, dále usnesení Exekutorského úřadu ve Zlíně z 13. 3. 2018 ohledně výzvy oprávněného, zda souhlasí s návrhem povinného na částečné zastavení exekuce. Předložení věci k rozhodnutí o návrhu na částečné zastavení exekuce Okresnímu soudu v Chebu z 20. 3. 2018 ze strany exekutorského úřadu, dále vyjádření oprávněného k návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 15. 3. 2018, žádost o vyjádření [jméno] [příjmení] z 13. 4. 2018 adresované Ministerstvem spravedlnosti, založená žaloba podaná k Ministerstvu spravedlnosti a opakované žádosti Ministerstva spravedlnosti na [jméno] [příjmení] ohledně vyjádření se. Dále je založeno vyjádření k obsahu žádosti zasílané ze strany soudního exekutora Ministerstvu spravedlnosti z 24. 2. 2010, kde je uvedena smlouva o věcném břemenu z tohoto dne, usnesení Okresního soudu v Chebu č. j. [číslo jednací], příkaz k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora, který byl potvrzen z 10. 5. 2018. Dále je založeno vyjádření k obsahu žádosti adresované Ministerstvu spravedlnosti České republiky ze strany soudního exekutora, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci [spisová značka] z 10. 5. 2018 a dále žaloba v tomto smyslu, podaná ke zdejšímu soudu včetně návrhu uplatněného u Ministerstva spravedlnosti. Založena dále žádost o vyznačení doložky právní moci adresovaná Okresnímu soudu v Chebu z 20. 6. 2018, usnesení Okresního soudu v Chebu [číslo jednací] ze dne 28. 5. 2018, kdy byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení exekuce rozsudku Krajského soudu v Plzni ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze, včetně doručenek, dále sdělení ze 14. 5. 2018 soudního exekutora Obvodnímu soudu pro Prahu 2 ke sp. zn. [spisová značka], návrh na zastavení exekuce, doručený 20. 6. 2018 Exekutorskému úřadu ve Zlíně ze strany žalobce a dále usnesení soudního exekutora č. j. [číslo jednací] z 22. 6. 2018, kdy exekutor žádá o vyjádření se se souhlasem s návrhem povinného na částečné zastavení exekuce. Usnesení č. j. [číslo jednací] o zamítnutí návrhu povinného na částečné zastavení exekuce ze dne 28. 5. 2018, vyčíslení nákladů oprávněného v exekučním řízení zasílané 23. 7. 2018 a vyjádření oprávněného k návrhu povinného na částečné zastavení exekuce zasílané soudu. Následné předložení věci k rozhodnutí o návrhu na částečné zastavení exekuce Okresnímu soudu v Chebu z 24. 7. 2018, dále přípis Nejvyššího soudu České republiky z 26. 7. 2018 s tím, že žádá ve věci doručeného dovolání povinného žalobce, které směřovalo proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 29. 6. 2017 o zaslání informace, zda věc vedená pod sp. zn. 20 Cdo skončila. Dále je uvedeno, že povinný 19. 3. 2018 adresoval přímo Nejvyššímu soudu ČR návrh na zastavení řízení o dovolání a daný návrh na zpětvzetí dovolání je následně přiložen v příloze a tedy žádá, aby soud znovu předkládací zprávou věc o dovolání dále předložil, v příloze zaslán návrh na zastavení řízení o dovolání proti usnesení, doručený 19. 3. 2018 do podatelny Nejvyššího soudu žalobcem. Dále je ve spise žádost o vyznačení doložky právní moci adresovaná 10.

9. Okresnímu soudu v Chebu ze strany soudního exekutora a následně usnesení vydané Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. [číslo jednací] o zastavení řízení o návrhu povinného, kterým se domáhal částečného zastavení exekuce z 22. 8. 2018. Následuje předložení věci k rozhodnutí o dovolání a příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 10. 9. 2018. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 20 Cdo 3128/2018 ze dne 18. 9. 2018 má soud za prokázáno zastavení dovolacího řízení pro zpětvzetí dovolání.

6. Na základě provedeného dokazování soud činí tento závěr o skutkovém stavu věci: V posuzovaném řízení vedeném před Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. [spisová značka] bylo vedeno exekuční řízení, jehož provedením byl pověřen nejprve soudní exekutor [titul]. [jméno] [příjmení], poté [titul]. [jméno] [příjmení], když exekuce probíhala pod sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno] [číslo]. Původně bylo exekuční řízení zahájeno 28. 12. 2010 návrhem oprávněného [příjmení] a dále [právnická osoba], na základě exekučního titulu – rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. [číslo jednací], který nabyl vykonatelnosti 18. 5. 2010 a kterým bylo žadateli uloženo uhradit částku 467 793,30 Kč s příslušenstvím jakožto kupní ceny za dodané zboží. V období od 18. 4. 2017 do 18. 9. 2018 bylo vydáno usnesení soudním exekutorem o zrušení zákazu a omezení povinného v nakládání s majetkem dle ustanovení § 44a odst. 1, a § 47 odst. 4, exekučního řádu, ohledně majetku povinného, žalobce žádal doplnění části předmětu řízení podle § 166 odst. 1, ve věci usnesení soudního exekutora ze dne 24. 3. 2017, k návrhu povinného, následně zrušení zákazu o omezení povinného k nakládání s majetkem, 25. 4. 2017 soudní exekutor rozhodl o zamítnutí návrhu povinného na doplnění usnesení soudního exekutora, vydaného 24. 3. 2017. Proti předmětnému zamítnutí návrhu bylo podáno ze strany žalobce odvolání, které bylo následně předloženo Krajskému soudu v Plzni, a následně bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora z 25. 4. 2017 odvolacím soudem dne 29. 6. 2017. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil dovoláním podaným ze strany žalobce 9. 10. 2017, Okresní soud v Chebu následně rozhodoval 9. 10. 2017 o částečném zastavení exekuce dle rozsudku Krajského soudu v Plzni, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze, a dále zamítnutí dalších návrhů povinného na zastavení exekuce. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu v Brně k rozhodnutí o dovolání, když 18. 9. 2018 dovolací soud rozhodl o zastavení dovolacího řízení pro zpětvzetí.

7. Podle § 1 odst. 1, zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen“ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 2 citovaného zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

9. Podle § 5 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního, nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 13 odst. 1, OdpŠk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 31a odst. 1, OdpŠk, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 téhož ustanovení, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1, věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k za a) celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánu veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Soud posoudil danou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3, zákona č. 82/98 Sb., když se žalobce po žalované domáhal zaplacení zadostiučinění za 3 dílčí nároky na náhradu nemajetkových újem, které mu měly vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 13 EXE 13297/2010 v přiměřené době. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svoje nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1,3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

13. Jak bylo již uvedeno shora, žalobce se domáhal odškodnění celkem 3 dílčích nároků na náhradu nemajetkové újmy, nárok č. 1 a nárok č. 3 se týkaly nesprávného úředního postupu v namítaném řízení vedeném před Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. [spisová značka] (u soudního exekutora vedeno pod sp. zn. [spisová značka]), když se domáhal jednak odškodnění tvrzených průtahů za období od 18. 4. 2017 do 18. 9. 2018, za které žádal odškodnění ve výši 22 491 Kč, a to týkající se průtahů ohledně vyřízení návrhu žalobce na doplnění rozhodnutí do vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky o zastavení řízení, a pokud jde o nárok č. 3, šlo o jinou nemajetkovou újmu, žádanou z titulu nesprávného úředního postupu, nikoli však za délku, ale za jiný nesprávný úřední postup, který žalobce popisoval jako příkoří za zneužívání nerovného postavení před soudy neprávně vzdělaného žalobce oproti odborníkům zaměřeným na právo a tím způsobených tvrzených duševních útrap. Pokud jde o nárok č. 2, ten se potom opíral o tvrzený nesprávný úřední postup v namítaném kompenzačním řízení za období od uplatnění nároku žalobcem u žalované žádostí ze 14. 1. 2019 do rozhodnutí zdejšího soudu.

14. Na soudu tedy bylo, aby posoudil, zda ve dvou dílčích řízeních, a to v řízení vedeném před Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. [spisová značka] a u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 193/2019, došlo k naplnění kumulativně tří dílčích předpokladů pro náhradu zadostiučinění tak, jak žalobce požadoval, a to k existenci odpovědnostního titulu, příčinné souvislosti a vzniku a výše újem. Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přihlíží přitom ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3, OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012). Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu, tj. soudu v projednávané věci, nikoli stěžovatele, případně od nich odlišných účastníků řízení.

15. Co se týká prvního z uvedených předpokladů, tedy existence tvrzeného nesprávného úředního postupu v namítaném řízení, soud uvádí, že odpovědnostní titul v namítaném řízení neshledal, neboť postup žalobce, kterým se domáhá odškodnění za nepřiměřenou délku a průtahy pouze v určitém úseku exekučního řízení, nikoliv za exekuční řízení globálně jako celek, možný není. Jak soud účastníka i v průběhu řízení poučil, a jak vyplývá i z opakovaných postupů a stejných závěrů, kterým se účastníku dostalo v dílčích řízeních vedených u zdejšího soudu, resp. následně u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, není možné, aby byla separátně posuzována včasnost konkrétních úkonů vymezených žalobcem v konkrétní části řízení, vždy je otázku posuzování přiměřenosti délky řízení nutno posuzovat jako celek, a to s ohledem na to, že řízení může být nepřiměřeně dlouhé i když v něm k žádným průtahům nedošlo, ale stejně tak může být jeho délka shledána přiměřenou, i když v něm k ojedinělým průtahům došlo. Již bez dalšího takto vymezený žalobní nárok nemůže být ve světle shora uvedených závěrů důvodným. V tomto smyslu soud poukazuje především na stanovisko Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010, když dle něj je při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti. Jednotlivé průtahy v řízení tedy odškodňovat nelze, stejně tak nelze posuzovat a odškodňovat pouze specifické části řízení tak, jak to žalobce při prvním nároku učinil. Pokud tak žalobce, i přestože byl soudem o tomto poučen, opakovaně činí, jeho žaloba být úspěšnou nemůže. Nad rámec shora uvedeného hodnocení soud uvádí, že pokud jde o 18 měsíční tvrzený trvající průtah, který žalobce vymezil konkrétně za období od 18. 4. 2017 do 17. 9. 2018, tento ze zjištěného spisového materiálu zjištěn nebyl, neboť bylo zjištěno, že soud a taktéž soudní exekutor v projednávaném řízení v předmětném období úkony činili opakovaně, neprodleně a k průtahům zde nedocházelo. Věc pak byla projednávána v předmětném období na třech stupních soudní soustavy, tedy je zřejmá procesní aktivita samotného žalobce, která vedla k nutnosti rozhodování o jeho procesních návrzích.

16. Pokud jde o druhý nárok, žádaný ve výši 1 249 Kč za každý měsíc tvrzených průtahů vlastního kompenzačního řízení, když tyto následně byly žalobcem vymezeny za období od 14. 1. 2019, tedy od uplatnění nároku žalobcem u žalované, do rozhodnutí zdejšího soudu, tedy do dne 10. 12. 2020, soud uvádí, že ani tento nárok neshledal důvodným. Žalobce svůj nárok v lednu 2019 u žalované postupem dle ustanovení § 14, 15 OdpŠk, řádně uplatnil, žalovaná pak v 6 měsíční lhůtě jeho nárok vyřídila, a to stanoviskem ze 17. 4. 2019, když nároku žalobce nevyhověla. Na tuto skutečnost pak žalobce řádně reagoval podáním žaloby u zdejšího soudu dne 5. 9. 2019 a úkony zdejšího soudu byly prováděny v řádných lhůtách a bezprůtahově. Pro absenci již prvního z předpokladů, tedy existence odpovědnostního titulu ve smyslu ustanovení § 13 OdpŠk, soud žalobu na přiznání dalšího finančního plnění za kompenzační řízení jako nedůvodnou zamítal. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že ze shora uvedené žádosti, která nebyla nikterak blíže odůvodněna, pokud jde o předmětný nárok, vyplývá, že žalobce spíše brojí proti výsledku mimosoudního projednání věci, se kterým nesouhlasí.

17. Pokud jde o třetí nárok, žádaný jakožto zaplacení částky 60 000 Kč z tvrzeného nesprávného úředního postupu jiného, nikoliv souvisejícího s délkou namítaného řízení, když nemajetkovou újmu žalobce označil jako příkoří způsobené mu zneužíváním nerovného postavení před soudy a duševními útrapami, když konkrétně spatřoval nesprávný úřední postup ve vadně plněné poučovací povinnosti o opravných prostředcích, kterého se mu mělo dostat v usnesení soudního exekutora z 25. 4. 2017 a druhé vadné poučení mělo obsahovat usnesení Krajského soudu v Plzni z 29. 6. 2017, i zde soud uvádí absenci odpovědnostního titulu, neboť je zřejmé, že žalobce brojí proti pravomocným rozhodnutím soudního exekutora, resp. odvolacího soudu, které nebyly pro nezákonnost zrušeny či změněny. S ohledem na absenci odpovědnostního titulu soud taktéž neshledává ve věci nutnost dalšího bližšího dokazování, pokud jde o další podmínky, a to příčinnou souvislost a vznik a výši újmy. Žalobce nikterak neprokázal i přes výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a důkazů, tvrzený nesprávný úřední postup, navíc soud shledal důvodnou námitku promlčení vznesenou ze strany žalované k uplatněnému nároku, neboť pokud by se žalobce dozvěděl o nemajetkové újmě, která mu měla být způsobena shora uvedenými rozhodnutími, byl by počítán běh promlčecí lhůty ode dne, kdy byl Nejvyššímu soudu doručen návrh na zastavení dovolacího řízení, dne 19. 3. 2018, když v tento den nejpozději žalobce musel vědět o nemajetkové újmě, která mu měla být způsobena. Běh promlčecí lhůty by potom skončil 19. 9. 2018. S ohledem na uplatnění nároku předběžně u žalované až dne 14. 1. 2019, resp. u zdejšího soudu až dne 5. 9. 2019, tedy až po marném uplynutí promlčecí lhůty ve smyslu ustanovení § 32 odst. 3, OdpŠk, je nárok promlčen. Žalobce pak i přes výzvu soudu nedoplnil svá skutková tvrzení týkající se předmětného nároku tak, aby byla jasná a srozumitelná, ani nenavrhl žádné důkazy k jeho prokázání.

18. Na závěr soud ke vznesené námitce litispendence ze strany žalované k řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 6/2020, uvádí, že v tomto řízení se žalobce domáhal dílčích nároků na zaplacení nemajetkových újem, a to jednak v souvislosti s namítaným řízením vedeným před Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. [spisová značka] za období od 27. 8. 2012 do 24. 3. 2017 (tedy období, které se s obdobím průtahů žádaným u zdejšího soudu neshoduje), dále se domáhal zaplacení finančního zadostiučinění za majetkovou škodu v podobě zákonných úroků z prodlení z jiného dluhu žalobce za období od 10. 3. 2011 do 19. 4. 2017 z titulu nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení (v tomto projednávaném řízení žalobce majetkovou újmu neuplatnil) a dále se domáhal částky 60 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který měla vzniknout žalobci zneužitím jeho neprávního vzdělání v posuzovaném řízení, pro které byl žalobce diskriminován soudním exekutorem z důvodu nerovného postavení za zřejmě období uvedené shora, (tedy za období, které se opět neshoduje s obdobím, které žalobce touto žalobou žádal). Soud právě z tohoto důvodu proto námitku litispendence neshledal důvodnou.

19. Soud proto závěrem uvádí, že ve výroku I. až III. zamítal dílčí nároky na zaplacení přiměřeného zadostiučinění, pod výrokem IV. pak rozhodoval ve smyslu ustanovení §142 odst. 1 za použití § 151 odst. 3, o. s. ř., o náhradě nákladů řízení, když úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení, které jí v průběhu řízení vznikly. Tyto jsou činěny paušálními náklady nezastoupeného účastníka za vyjádření k žalobě ze dne 7. 11. 2019 a 6. 3. 2020, za dvě účasti u ústních jednání u zdejšího soudu dne 1. 10. 2020 a 10. 12. 2020, a dvě přípravy na jednání, tedy celkově ve výši 1 800 Kč.

20. Lhůta k plnění ve výroku IV. byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1, o. s. ř., v délce 3 dnů, když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.