19 C 211/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 45 000 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 45 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 357,57 Kč, s úrokem ve výši 23,9 % ročně z částky 44 000 Kč od 22. 9. 2022 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 000 Kč od 22. 9. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 44 000 Kč jako jistinu úvěru poskytnutého na základě smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 10. 12. 2015, dále kapitalizované úroky ve výši 10 357,57 Kč, úrok ve výši 23,9 % ročně z částky 44 000 Kč od 22. 9. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 45 000 Kč od 22. 9. 2022 do zaplacení a poplatek ve výši 1 000 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným dne 10. 12. 2015 smlouvu o vydání kreditní karty č. , IBAN, , na jejímž základě žalovanému poskytla úvěrový rámec ve výši 44 000 Kč. Právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených v žádosti o kreditní kartu ze dne 3. 12. 2015, údajů z registrů a statistických údajů o životním a existenčním minimu. Žalovaný měl úvěr splácet formou minimálních měsíčních splátek a hradit sjednaný úrok 23,9 % ročně. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaným byl úvěr právním předchůdcem žalobce prohlášen ke dni 21. 9. 2022 za okamžitě splatný. Žalobce dále tvrdil, že pohledávka byla na něj postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 3. 2024, o čemž byl žalovaný informován. Žalobce dále uvedl, že žalovaný zaplatil v období let 2016–2022 na splátkách celkem 64 044,35 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil a ve věci neuvedl žádná skutková ani právní tvrzení.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

4. Žalovaný dne 3. 12. 2015 požádal právního předchůdce žalobce o poskytnutí kreditní karty a úvěrového rámce (Žádost o kreditní kartu ze dne 3. 12. 2015). Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 10. 12. 2015 smlouvu o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 44 000 Kč (akceptační dopis ze dne 10. 12. 2015, Smlouva o úvěru – Credit Card – ze dne 10. 12. 2015). Žalovanému byl poskytován úvěr prostřednictvím kreditní karty a žalovaný uhradil v období let 2016–2022 na splátkách celkem 64 044,35 Kč (výpisy z úvěrového účtu žalovaného za období 2016–2022). Právní předchůdce žalobce vypověděl žalovanému kreditní kartu dne 6. 9. 2022 s účinností ke dni 21. 9. 2022 (výpověď kreditní karty ze dne 6. 9. 2022). Předmětná pohledávka byla postoupena nejprve společností , právnická osoba, . na společnost , právnická osoba, ., a poté společností , právnická osoba, . na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek s přílohou obsahující seznam jednotlivých pohledávek včetně této pohledávky (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 včetně přílohy a Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 3. 2024 včetně přílohy). O postoupení pohledávky byla žalovanému zaslána insolvenční správkyní původního věřitele písemná informace (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 8. 2023, podací arch). Žalovaný byl o dalším postoupení pohledávky informován i žalobcem (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 4. 2024, podací arch). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 30. 6. 2025, podací lístek).

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

6. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 10. 12. 2015 uzavřena smlouva o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 44 000 Kč, na jejímž základě žalovaný úvěr čerpal a v období let 2016–2022 uhradil na splátkách celkem 64 044,35 Kč. Úvěr byl právním předchůdcem žalobce dne 6. 9. 2022 vypovězen a zesplatněn ke dni 21. 9. 2022. Předmětná pohledávka byla následně dvakrát postoupena a žalovaný byl o postoupení v obou případech vyrozuměn.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho požádání peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. S ohledem na povahu účastníků je smlouva o vydání kreditní karty uzavřená dne 10. 12. 2015 smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Na tuto smlouvu dopadá zvláštní právní úprava tohoto zákona, zejména povinnost poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a sankce za porušení této povinnosti.

10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a případně z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel zejména porovnává příjmy a výdaje spotřebitele a hodnotí způsob plnění jeho dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná v případě, kdy poskytovatel spotřebiteli poskytne úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, tj. aniž by před uzavřením smlouvy řádně posoudil jeho úvěruschopnost. Ke zjištění této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.

11. Nálezy a judikatura akcentují, že věřitel je při posuzování úvěruschopnosti povinen zkoumat, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet, a nesmí se spokojit s formálním či povrchním přístupem (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Současně judikatura připouští, že poskytovatel úvěru může legitimně vycházet z kombinace interních a externích zdrojů, výpisů z účtu, registrů a skóringových modelů, avšak pouze za předpokladu, že posouzení proběhne komplexně, pečlivě a na základě ověřených údajů, nikoli pouze formálně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021).

12. V projednávané věci žalobce k tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti předložil toliko listinu obsahující žádost žalovaného o vydání kreditní karty a obecná tvrzení o využití registrů, avšak nedoložil žádné důkazy o tom, jaké příjmy, výdaje a závazky žalovaného byly zjištěny, zda byly ověřeny a jaké konkrétní závěry z nich právní předchůdce žalobce učinil. Ze spisu tak nevyplývá žádný podklad umožňující ověřit, zda v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet ve smyslu § 86 z. s. ú., a nelze proto mít za splněnou zákonnou povinnost poskytovatele postupovat při posouzení úvěruschopnosti odborně, dostatečně a přiměřeně, jak vyžaduje § 75 a § 86 z. s. ú. Nesplní‑li poskytovatel tuto povinnost, je právním následkem absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. a § 588 občanského zákoníku. Z absolutně neplatné smlouvy nevzniknou stranám žádná práva a povinnosti a účastníci jsou povinni vrátit si vzájemně to, co podle ní plnili (§ 2993 o. z.).

13. V projednávané věci žalovaný obdržel na základě neplatné smlouvy od právního předchůdce žalobce jistinu úvěru ve výši 44 000 Kč, avšak na splátkách uhradil částku 64 044,35 Kč. Žalovaný tedy poskytl více, než kolik obdržel, a žádné bezdůvodné obohacení mu nevzniklo. Žalobce proto nemá vůči žalovanému nárok ani na zaplacení jistiny, ani na úroky či jiné smluvní příslušenství.

14. Soud proto uzavírá, že žalobce v řízení neprokázal platný titul pro uplatněnou pohledávku a současně mu nesvědčí ani nárok z bezdůvodného obohacení, neboť poskytnutá jistina již byla žalovaným zcela uhrazena, ba přeplacena. Z těchto důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl ve věci plně úspěšný. V řízení mu však nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, neboť byl po celou dobu řízení procesně nečinný a neučinil žádný úkon, který by nárok na náhradu nákladů zakládal. Soud proto žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly