19 C 22/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem adresa proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 274 899,50 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 244 899,50 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 210,09 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přiznání náhrady škody a nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 341 260 Kč, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 63 760 Kč, v náhradě nákladů vynaložených na zastupování v daňovém řízení ve výši 17 500 Kč a v náhradě nemajetkové újmy ve výši 260 000 Kč, vzniklých v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, .

2. Žalobce uvedl, že trestní stíhání bylo zahájeno dne 22. 2. 2018 a trvalo 4 roky a 4 měsíce s tím, že žalobce byl obžaloby zproštěn pravomocným rozsudkem , adresa, dne 13. června 2022. V žalobě dále popsal jednotlivé zásahy nezákonného trestního stíhání do osobní sféry žalobce, a to zásahy do oblasti zdraví, rodinného života, profesní sféry a poškození dobré pověsti v místě bydliště. Žalobce dále uvedl, že byl nucen vynaložit na náklady právního zastoupení v souvislosti s nezákonným trestním řízením částku 63 760 Kč a rovněž byl nucen uhradit náklady zastoupení , tituly před jménem, , jméno FO, v rámci daňového řízení, které bylo zahájeno v důsledku předmětného nezákonného trestního stíhání, a to ve výši 17 500 Kč.

3. Žalovaná ve svém vyjádření za 10. 1. 2024 uvedla, že u ní žalobce dne 22. 10. 2022 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody a nemajetkové újmy ve výši, která je uplatněna v žalobě. Žalovaná požadavku žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení vyhověla co do částky 36 360,50 Kč. Ve vztahu ke zbylé části nároků nákladů obhajoby žalovaná uvedla, že nemohla žalobci plnit, neboť tento v rámci předběžného uplatnění žalované předložil faktury vystavené za předmětné právní služby pouze co do částky 38 920 Kč a nikterak nereagoval na výzvu k doplnění žádosti ze dne 30. 11. 2023. Dále žalovaná sdělila u tří úkonů (tj. úkonů ze dne 11. 1. 2019, 15. 1. 2019 a 11. 3. 2019) důvody, proč u těchto neposkytla plnění ve výši, jak žalobce požadoval. V případě nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za tuto skutečnost se omluvila a přiznal žalobci finanční satisfakci ve výši 30 000 Kč. Ohledně nároku týkající se náhradu nákladů vynaložených v daňovém řízení žalovaná neplnila ničeho. Žalovaná uvedla, že ze strany žalobce nemá za prokázané, že by v důsledku trestního stíhání vznikla žalobci škoda v podobě nákladů vynaložených v daňovém řízení, neboť tyto nelze považovat za účelně vynaložené náklady, které by vedly ke zrušení či změně nezákonného rozhodnutí to je usnesení o zahájení trestního stíhání. Dále uvedla, že ze spisového materiálu , adresa, nevyplývá, že by orgány činné v trestním řízení učinili jakýkoliv podnět k zahájení daňového řízení. Avšak i kdyby tomu tak bylo, má žalovaná za to, že náklady vynaložené v daňovém řízení na zastoupení žalobce nelze považovat za škodu, která vznikla v příčinné souvislosti s předmětným trestním stíháním. Dále žalovaná uvedla, že trestní stíhání žalobce bylo původně zahájeno usnesením , právnická osoba, z 22. 11. 2018, které bylo zrušeno následně usnesením , adresa, dne 20. 12. 2018. Pokud by uplatněný nárok na náhradu nemajetkové žalobce odvozoval od tohoto prvního usnesení o zahájení trestního stíhání, vznesla žalovaná vůči takovému nároku námitku promlčení.

4. Na ústním jednání 9. 5. 2024 žalobce upřesnil, že odpovědnostním titulem na náhradu nemajetkové způsobenou nezákonným trestním stíháním je druhé usnesení o zahájení trestního stíhání, a to usnesení ze dne 3. 1. 2019.

5. V návaznosti na částečné zpětvzetí žalobce z důvodu částečného plnění žalované soud usnesením č. j. 19 C 22/2023-78 řízení zastavil co do částky 66 360,50 Kč.

6. V návaznost na zpětvzetí částečné zpětvzetí žaloba nároku na náhradu nákladů obhajoby ve výši 36 360,50 Kč soud na ústním jednání dne 9. 5. 2024 vyzval žalobce postupem dle § 118 odst. 1, 3 o.s.ř., aby konkretizoval svá tvrzení týkající se uplatněného nároku na náhradu nákladů obhajoby ve výši 27 399,50 Kč, a to v návaznosti na částečné plnění ze strany žalované a její obranná tvrzení u uvedené ve vyjádření k žalobě z 10. 1. 2024. Soud dále žalobce vyzval, aby doplnil svá skutková tvrzení, o které úkony právní služby a v jaké hodnotě, respektive o jaké nároky na cestovné a promeškaný čas svůj uplatněný nárok opírá, a aby k požadovaným skutkovým tvrzením označil důkazy k jejich prokázání. Soud upozornil žalobce, že nesplnění této výzvy může mít za následek neúspěch ve věci. V návaznosti na tuto výzvu pak žalobce ve svém podání za 3. 6. 2024 výslovně uvedl, že nelze konkretizovat, za jaké konkrétní úkony nadále považuje žalobce odškodnění.

7. Na ústním jednání dne 9. 5. 2024 pak soud dále vyzval žalobce postupem § 118a odst. 1,3 o.s.ř., aby konkretizoval svá tvrzení týkající se uplatněného nároku na náhradu nákladů zastupování v daňovém řízení ve výši 17 500 Kč, a to zejména tvrzení o odpovědnostním titulu uplatněného nároku a příčinné souvislosti mezi tvrzeným odpovědnostním titulem a vznikem této škody. Soud dále žalobce vyzval, aby k požadovaným skutkovým tvrzením označil důkazy k jejich prokázání. Soud upozornil žalobce, že nesplnění této výzvy může mít za následek neúspěch ve věci. Na tuto výzvu reagoval žalobce svými podáními ze dne 4. 6. 2024 a 6. 6. 2024, ve kterých uvedl podrobný rozpis jednotlivých úkonů, které , právnická osoba, v zastoupení žalobce učinila v rámci daňové kontroly v období 22. 8. 2018 – 6. 8. 2019. Z tvrzení doplněných žalobcem na základě výzvy soudu je tak zřejmé, že k daňové kontrole příslušný finanční úřad přistoupil několik měsíců před zahájením nezákonného trestního stíhání žalobce.

8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

9. S ohledem na skutečnost, že účastníci učinili nespornými následující skutková tvrzení, soud vůči nim již dále neprováděl dokazování:- Žalobce uplatnil u žalované dne 22. 10. 2022 nárok na poskytnutí náhrady škody a nemajetkové újmy ve smyslu zákona 82/1998 v celkové výši 341 260 Kč, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 63 760 Kč, náhradě nákladů vynaložených na zastupování v daňovém řízení ve výši 17 500 Kč a náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 260 000 Kč, a to vše v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u , Anonymizováno, , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, .- Žalovaná dne 9. 1. 2024 zaslala žalobci stanovisko, ve kterém konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona 8/1998, za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 11. 2018 a usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 3. 1. 2019. V případě nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za tuto skutečnost se omluvila a přiznala žalobci finanční satisfakci ve výši 30 000 Kč. Požadavku žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení žalovaná vyhověla co do částky 36 360,50 Kč, ohledně nároků týkajících se nákladů vynaložených v daňovém řízení žalovaná neplnila ničeho.

10. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 3. 1. 2019 č.j. , Anonymizováno, sepsaného Policií ČR, Krajské ředitelství policie kraje , adresa, , Územní odbor , adresa, , oddělení hospodářské kriminality, má soud za prokázané, že tímto bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1,4 písm d) tr. zákoníku.

11. Z rozsudku , adresa, č. j , Anonymizováno, ze dne 15. 6. 2022, má soud za prokázané, že žalobce byl podle § 226 písm. a) tr. řádu. zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhaný.

12. Z účastnického výslechu žalobce a výslechu jeho manželky , jméno FO, má soud za prokázané zásahy do zdravotní sféry, rodinné i pracovní sféry a dále poškození dobré pověsti v okolí místa bydliště. Oba shodně vypověděli, že žalobce nesl trestní stíhání velmi těžce, propadal depresím, které řešil pitím alkoholu a zhoršením životosprávy, v jejichž důsledky došlo k výraznému nárůstu váhy žalobce a objevili se problémy i cukrovkou a zrušení zraku. Tento stav se pak negativně projevil i vůči rodině, kdy díky depresím a zhoršení zdravotního stavu nebyl schopen řádně fungovat jako otec a manžel. Navíc byl často podrážděný, v důsledku čehož docházelo k častým hádkám s jeho manželkou. Zhoršil se také vztah s jeho starší dcerou, která se v průběhu trestního stíhání odstěhovala z jejich společného domácnosti, kdy i ona byly opakovaně terčem slovních útoků okolí z důvodu trestního stíhání žalobce. Trestní stíhání žalobce coby živnostníka v oboru stavebnictví se pak projevilo úbytkem zakázek v místě bydliště a okolí. Z důvodu ztráty dobré pověsti se omezil veškeré kulturní a společenské aktivity v místě bydliště, dokonce po obci raději jezdil autem, aby nikoho nepotkal.

13. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

14. Soud dále neprováděl další dokazování týkající se nároku na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby v částce 27 399,50 Kč, neboť žalobce i přes výzvu danou dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. výslovně ve svém podání ze dne 3. 6. 2024 uvedl, že nelze konkretizovat, za jaké úkony nadále považuje odškodnění, a kdy soudu nezbylo než uzavřít, že žalobce neunesl břemeno tvrze vůči této části žalobního nároku.

15. Dále pak soud neprovádět ani dokazování týkající se náhrady nákladů na zastupování v daňovém řízení ve výši 17 500 Kč, neboť tvrzení žalobce uvedená v podáních ze dne 4. 6. 2024 a 6. 6. 2024 doplněná na základě výzvy soudu dané dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyvrátila žalobní tvrzení žalobce o existenci příčinné souvislosti mezi nezákonným trestním stíháním a náklady na zastupování v rámci daňové kontroly, když z tvrzení žalobce je zřejmé, že úkony prováděné , právnická osoba, v rámci daňového řízení započaly několik měsíců před zahájením trestního stíhání žalobce.

16. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

17. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

19. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

20. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

23. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

24. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp .zn. 30 Cdo 2813/2011.

25. Z nesporných tvrzení a z provedeného dokazováním má soud za prokázané, že v posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání, a je tak dán odpovědnostní titulu dle zákona č. 82/1998 Sb. Dále bylo nesporné, že žalobce splnil i další podmínku pro projednání věci u soudu, a to předběžné uplatnění nároku u žalované.

26. Soud dále zkoumal, zda byly dány i další z předpokladů vzniku odpovědnosti státu, tedy vznik škody či nemajetkové újmy na straně žalobce a příčinná souvislost mezi vydání nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy. Pokud jsou splněny tyto tři předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, pak se stát této odpovědnosti nemůže zprostit.

27. Ohledně náhrady nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním je možné obecně konstatovat, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, na které je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. Nález ÚS ČR ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, jeho cti a dobré pověsti a to tím spíš, jedná-li se o obvinění liché, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 6. 2008 sp. zn. II. ÚS 590/08).

28. V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním žalobce došlo k zásahu do osobní sféry žalobce. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že v důsledku nezákonného trestního stíhání žalobce, které trvalo 3 roky a 5 měsíců, žalobci hrozila trestní sazba odnětí svobody až 8 let. Dále má soud za prokázané zásahy do zdravotní, rodinné a profesní sféry žalobce a poškození dobré pověsti v okolí.

29. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s následujícími rozhodnutími zdejšího soudu:- Řízení pod sp. zn. 15 C 129/2017, jednalo se o trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 s tím, že trestní sazba tam hrozila až 10 let, trestní stíhání trvalo 2 roky, byly prokázány zásahy v rovině profesní, poškozený přicházel o zakázky, v rodině byl rozvrácen rodinný život, zdravotní měl psychické problémy a i společenské, kdy byla prokázána ztráta přátel a omezení sportovního a společenského života a přiznána náhrada byla ve výši 60 000 Kč.- Řízení pod sp. zn. 15 C 227/2019, jednalo se o trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, hrozila trestní sazba až 5 let, délka řízení trestního stíhání byla 4 roky, prokázány byly zásahy do profesní sféry, trestní stíhání bylo i v souvislosti s podnikáním, což je opět podobný znak, byly prokázány tedy ztráta zakázek z důvodu toho trestního stíhání, prokázány zásahy do rodinné sféry, zhoršení zdravotního stavu zejména ve zvýšeném tlaku žalobce, zadostiučinění bylo poskytnuto ve výši 55 000 Kč.- Řízení pod sp. zn. 12 C 172/2016 trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5, hrozila trestní sazba až 10 let, trestní stíhání trvalo 1 rok a 7 měsíců, byly prokázány zásahy do profesního života zásahy do zdravotní sféry v rovině stresu, poruch spánku, prokázané zásahy do sociální sféry oblasti přátel, oblasti sportovního klubu, kde působil, omezení společenských akcí, přiznané zadostiučinění bylo ve výši 75 000 Kč.

30. Po provedeném srovnání podstatných znaků projednávané věci se srovnatelnou judikaturou, se kterou soud účastníky seznámil na ústním jednání dne 11. 7. 2024, a po posouzení žalobcem prokázaných zásahů do osobní sféry a jejich intenzity, soud dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání, je částka 60 000 Kč. Soud se přiklonil k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním je částka na spodní hranici předestřených srovnatelných případů, a to z důvodu, že z účastnického výslechu žalobce a výslechu jeho manželky shodně vyplynulo, že další významnou příčinou zásahů do zdravotní sféry žalobce bylo kromě nezákonného trestní stíhání i zhoršení životosprávy žalobce a nadměrné pití alkoholu, a tudíž tyto zásahy nelze přičítat pouze nezákonnému trestnímu stíhání.

31. Vzhledem k tomu, že žalovaná již dobrovolně plnila částku 30 000 Kč, soud vyhověl žalobě v rámci nároku na náhradu nemajetkové újmy co do částky 30 000 Kč a ve zbylé části tohoto nároku žalobu zamítl.

32. Ohledně nároku na náhradu škody představující náhradu nákladů právního zastoupení soud dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že žalobce ani po výzvě dané dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. soudu nedoplil svá žalobní tvrzení týkajících se z jakých konkrétních úkonů právní služby či z jakých dalších nákladů obhajoby se skládá žalovaná částka náhrady škody spočívající v náhradě nákladů obhajoby, která zůstala předmětem řízení po částečném zpětvzetí a zastavení řízení, tj. částka 27 399,50 Kč, a naopak žalobce výslovně ve svém podání ze dne 3. 6. 2024 uvedl, že nelze konkretizovat, za jaké úkony nadále považuje odškodnění. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že žalobce neunesl břemeno tvrzení vůči této části žalobního nároku a v této části žalobu zamítnout.

33. Na rámec shora uvedeného pak soud doplňuje, že soud nepřisvědčil tvrzení žalobce v rámci závěrečného návrhu, že se až z podání žalované ze dne 3. 7. 2024 dozvěděl, které náklady na za které úkony obhajoby byly žalovanou uhrazeny. Soud naopak přisvědčil obrannému tvrzení žalované, že tyto informace byly žalobci sděleny žalovanou již ve stanovisku o předběžném projednání jím uplatněného nároku, resp. ve vyjádření žalované k žalobě ze dne 10. 1. 2024 a že v podání z 3. 7. 2024 byla jen žalovanou zaslána jejich opětovná rekapitulace.

34. Ohledně nároku na náhradu škody představující náhradu nákladů zastoupení v daňovém řízení soud dospěl k závěru, že tvrzení žalobce uvedená v podáních ze dne 4. 6. a 6. 6. 2024 doplněná na základě výzvy soudu dané dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyvrátila žalobní tvrzení žalobce o existenci příčinné souvislosti mezi nezákonným trestním stíháním a náklady na zastupování v rámci daňové kontroly, když z tvrzení žalobce je zřejmé, že úkony prováděné , právnická osoba, v rámci daňového řízení započaly několik měsíců před zahájením trestního stíhání žalobce a tudíž je vyvráceno žalobní tvrzení žalobce, že existuje příčinná souvislosti mezi nezákonným trestním stíháním žalobce a předmětným daňovým řízením. Z tohoto důvodu se soud nezabýval splněním dalších podmínek odpovědnosti státu a vůči tomuto nároku žalobu zamítl.

35. Pod výrokem III. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 210,09 Kč, přičemž tato částka představuje 31,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,79 % a úspěchu žalované v rozsahu 34,21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 131 260 Kč sestávající z částky 6 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 6 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 6 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 9. 5. 2024, z částky 6 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (doplnění k výzvě soudu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 3. 6. 2024, z částky 6 380 Kč za účast na jednání soudu (doplnění k výzvě soudu) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 6. 6. 2024 a z částky 6 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 7. 2024 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40 080 Kč ve výši 8 416,80 Kč.