19 C 240/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 100 294,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 40 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 60 294,12 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 479,17 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 174,17 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 40 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % a dále spolu s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 100 294,12 Kč spolu s kapitalizovanými úroky, úroky z prodlení, smluvní pokutou a dalšími úroky z jistiny do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 4. 5. 2023 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , přičemž žalobce tvrdil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, žalovaný nesplnil své splátkové povinnosti a pohledávka byla na žalobce platně postoupena.

2. Žalovaný se k podané žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil, neuvedl žádná skutková ani právní tvrzení, nenavrhl žádné důkazy a po celou dobu řízení zůstal procesně zcela nečinný.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

4. Dne 4. 5. 2023 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovaným podepsána listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Podpisem této listiny žalovaný potvrdil převzetí peněžních prostředků ve výši 40 000 Kč v hotovosti v den jejího uzavření. Součástí této listiny bylo ujednání o splácení celkové částky v pravidelných měsíčních splátkách s konečným datem splatnosti ke dni 4. 11. 2024 (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 5. 2023). Současně byla sepsána listina označená jako zákaznická karta, obsahující údaje o osobních, rodinných, příjmových a výdajových poměrech žalovaného (zákaznická karta ze dne 4. 5. 2023). Žalovaný od poskytnutí částky 40 000 Kč neuhradil žádnou splátku (přehled plateb). Dne 28. 4. 2025 byla mezi společností , právnická osoba, a žalobcem uzavřena smlouva o postoupení pohledávky (smlouva o postoupení pohledávky). Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky z 28. 4. 2025). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva ze dne 29. 7. 2025, doručenka).

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalovanému byla na základě smluvní listiny poskytnuta částka 40 000 Kč, kterou dosud nevrátil, současně však ze spisu nevyplývá, že by před uzavřením smlouvy byly zjištěny, ověřeny a vyhodnoceny konkrétní údaje o jeho příjmech a výdajích umožňující posoudit, zda bude schopen úvěr splácet.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení nevyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, bylli úvěr poskytnut v rozporu s touto povinností, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.

8. Jak opakovaně judikoval Ústavní soud, povinnost posouzení úvěruschopnosti nelze chápat formálně a jejím smyslem je ochrana spotřebitele před důsledky neschopnosti splácet, přičemž věřitel musí zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Nejvyšší soud dále dovodil, že věřitel této povinnosti nedostojí, vyjdeli pouze z neověřeného nebo paušálního tvrzení spotřebitele o jeho majetkových poměrech, aniž by tyto údaje náležitě prověřil, zejména na výdajové straně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

9. Z provedeného dokazování v projednávané věci nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce disponoval konkrétními a ověřenými údaji o výdajích žalovaného, ani že by tyto údaje byly vyhodnoceny způsobem umožňujícím závěr o jeho schopnosti splácet, a soud proto uzavírá, že povinnost stanovená v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru splněna nebyla. Důsledkem tohoto pochybení je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, z níž žalobci nemůže vzniknout právo na sjednané úroky, poplatky, smluvní pokutu ani jiné příslušenství. Žalobci svědčí pouze nárok na vydání toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku, tedy částky 40 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl pouze v tomto rozsahu a ve zbývající části ji zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně úspěšným účastníkem byl žalovaný, jemuž však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto mu právo na jejich náhradu nepřiznal.

11. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.