19 C 249/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: jméno FO narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka pro 24 519,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 519,59 Kč spolu s úrokem ve výši 12,75 % ročně z této částky od 24. 12. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 081 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 24 519,59 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 24. 12. 2024 do zaplacení a dále povinnost nahradit náklady řízení. Tvrdí, že mezi stranami byla dne 28. 8. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o poskytování služby dobíjení elektrických vozidel v síti jméno FO č. hodnota. Na základě této smlouvy žalovaný využíval dobíjecí infrastrukturu žalobkyně, přičemž mu byly za září a říjen 2024 vystaveny faktury v celkové výši 24 519,59 Kč, které neuhradil, ač k tomu byl opakovaně vyzván.

2. Žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka uvedl, že nárok žalobkyně neuznává. Připustil, že smlouvu dne 28. 8. 2024 uzavřel, avšak popřel, že by realizoval dobíjení, která jsou mu přičítána. Tvrdí, že z provedených důkazů nevyplývá, že právě on čerpal elektřinu, a dovozovat jeho odpovědnost pouze ze skutečnosti, že mu byl odeslán identifikační čip, považuje za nepostačující. Pokud by smluvní podmínky stanovovaly odpovědnost zákazníka za užití čipu třetí osobou, považoval by takové ujednání za neplatné z důvodu ochrany spotřebitele.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

4. Žalovaný dne 28. 8. 2024 poptával vystavení identifikačního čipu jméno FO Anonymizováno s přístupem do mobilní aplikace (nová poptávka – objednávka čipu od jméno FO odeslaná 28. 8. 2024). Žalobkyně dne 28. 8. 2024 ve 20:35 hodin potvrdila přijetí a zpracování této žádosti žalovaného o vydání čipu (e‑mail objednávky čipu zaslaný 28. 8. 2024 ve 20:35 hod.). Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28. 8. 2024 uzavřena smlouva o dobíjení v síti jméno FO č. hodnota (potvrzení o uzavření smlouvy, Podmínky dobíjení vozidel, Ceník dobíjení v síti jméno FO). Dne 30. 8. 2024 byla žalovanému na jeho adresu odeslána doporučená zásilka s evidenčním číslem Anonymizováno obsahující odesílaný čip (podací arch právnická osoba). V období od 5. 9. 2024 do 22. 10. 2024 byla prostřednictvím čipu přiděleného žalovanému uskutečněna dobíjení odpovídající vyúčtovanému rozsahu (přehledy dobíjení).Žalobkyně vystavila žalovanému dne 30. 9. 2024 fakturu na částku 17 744,53 Kč za období 1. 9. 2024–30. 9. 2024 (faktura č. hodnota), dne 31. 10. 2024 fakturu na částku 6 775,06 Kč za období 1. 10. 2024–31. 10. 2024 (faktura č. 174726974) a dne 30. 11. 2024 žalobkyně vystavila mimořádnou fakturu splatnou 23. 12. 2024, opětovně fakturující částky z předešlých dvou faktur v souhrnné výši 21 519,59 Kč (faktura č. hodnota). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 24 517,59 Kč před podáním žaloby (e‑mailová upomínka ze dne 11. 2. 2025, předžalobní upomínka ze dne 12. 2. 2025).

5. Ze shora uvedených zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28. 8. 2024 uzavřena smlouva o dobíjení v síti jméno FO, na jejímž základě byl žalovanému odeslán identifikační čip umožňující čerpání služby. Prostřednictvím tohoto čipu byla v období od 1. 9. 2024 do 31. 10. 2024 uskutečněna dobíjení, která žalobkyně vyúčtovala fakturami č. hodnota a č. hodnota, jejichž obsah byl následně shrnut v mimořádné faktuře č. hodnota. Žalovaný vyúčtované částky neuhradil, a to ani po předžalobních výzvách ze dne 11. 2. 2025 a 12. 2. 2025.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.

7. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

8. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah dle § 1746 odst. 2 o. z. Identifikační čip je smluvním prostředkem autorizace služby, přičemž Podmínky dobíjení přičítají odpovědnost za jeho užití držiteli účtu. Žalovaný neprokázal, že by došlo ke ztrátě či zneužití čipu, ani tuto skutečnost neoznámil žalobkyni. Není proto významné, zda dobíjení realizoval osobně. Žalovaný se dostal do prodlení dnem 24. 12. 2024 a žalobkyni náleží i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. Soud proto žalobě zcela vyhověl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 081 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 981 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 100 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 a dále za dva úkony ve výši 450 Kč (srov. Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

12. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.