19 C 25/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobkyně: anonymizováno 46, 110 02 Praha 1 proti žalovanému: anonymizováno 1618/9, 120 00 Praha 2 o zaplacení 164 859 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 85 742 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 79 117 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 115 857 Kč ve výši 8,5 % ročně od , datum, do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 69,9 % ročně z částky 97 315,04 Kč od , datum, do , datum, ve výši 4 351,20 Kč, a spolu s úrokem ve výši 8,5 % z částky 97 315,04 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 256 644 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném nároku ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, , na základě které poskytla žalovanému částku 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet ve 30 měsíčních splátkách po 7 129 Kč splatných vždy k 19. dni v měsíci počínaje měsícem květen 2021. Schopnost žalovaného splácet byla prověřena z dokladů a informací získaných od žalovaného a úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaným byly uhrazeny pouze dvě splátky, a to dne , datum, ve výši 7 129 Kč a dne , datum, ve výši 7 129 Kč. Před zesplatněním vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč dle čl. 6.1. smlouvy, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč dle čl. 6.2. smlouvy. V důsledku prodlení došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru dle čl. 6.3 smlouvy, dle čl. 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 114 059,19 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění. Dále bylo sjednáno, že je žalobkyně oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny až do úplného zaplacení. V čl. 6.5. smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou nové jistiny v den zneplatnění. Ke dni podání žaloby žalovaný dlužil částku celkem 115 857 Kč s příslušenstvím, dále 49 002 Kč, úrok ve výši 69,9 % ročně z částky 97 315,04 Kč od , datum, do , datum, ve výši 4 351,20 Kč a úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 97 315,04 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

4. Z listiny označené oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, .

5. Z dodatku č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že bylo domluveno, že smlouva o úvěru č. , hodnota, bude podepsána prostřednictvím komunikace na dálku.

6. Z listiny zaslané žalobkyní žalovanému, označené oznámení, datované , datum, , včetně přiložené doručenky soud zjistil, že vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů, došlo v souladu se smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků s tím, že byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě částky 115 857 Kč. Tato listina byla doručena žalovanému dne , datum, .

7. Z výzvy k zaplacení/upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru, zaslané žalobkyní žalovanému dne , datum, , soud zjistil, že byl žalovaný vyzván k úhradě 3. a 4. splátky s tím, že byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

8. Z výzvy k zaplacení/upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne , datum, zaslané žalobkyní žalovanému, soud zjistil, že byl žalovaný vyzván k úhradě 3., 4. a 5. splátky s tím, že byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

9. Z listiny označené předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, datované , datum, , nepodepsané, soud zjistil, že žalovaný byl před podpisem smlouvy o úvěru č. , hodnota, seznámen s údaji o věřiteli, popisem základní vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru, dalšími právními aspekty a dodatečnými informacemi, které mají být poskytnuty v případě uvádění finančních služeb na trh na dálku.

10. Z listiny označené hodnocení klienta, s hlavičkou žalobkyně, datované , datum, , elektronicky podepsané žalovaným, soud zjistil, že žalovaný původně požadoval částku 150 000 Kč. Byla mu schválena výše úvěru toliko v částce 100 000 Kč, s výší splátek 7 129 Kč měsíčně. Příjmy žalovaného činily 55 000 Kč. Jako výdaje je uvedena částka 3 860 Kč představující životní minimum, dále částka 3 387 Kč představující bydlení (nájemné, inkaso). Celkem tedy výdaje žalovaného činí 7 247 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, nežije s manželem/partnerem ve společné domácnosti, dosažené vzdělání má vyšší odborné. Co se týká formy bydlení, bylo uvedeno vlastní.

11. Z výpisu z běžného účtu společnosti , Anonymizováno, , z bankovního účtu žalovaného za období , datum, až , datum, , soud zjistil, že za období od , datum, do , datum, činil počáteční zůstatek na bankovním účtu žalovaného 212 456,18 Kč a konečný zůstatek 73 393,95 Kč.

12. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne , datum, byla zaslána částka 100 000 Kč na č. účtu , č. účtu, , což je číslo účtu shodující se s č. účtu žalovaného.

13. Z prohlášení klienta/informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, datované , datum, , podepsané elektronicky žalovaným, soud zjistil, že žalovaný elektronicky odsouhlasil v listině uvedená prohlášení a současně byl seznámen s dalšími informacemi týkající se smlouvy o úvěru č. , hodnota, .

14. Z výpisu z registru NRKI týkající se scoringu žalovaného ze dne , datum, , soud zjistil, že žalovaný se řádí mezi nejlepší segment klientů pro poskytnutí spotřebitelského úvěru.

15. Z výpisu ze záznamu Solus ze dne , datum, na osobu žalovaného soud zjistil, že z tohoto výpisu nejsou patrny žádné dlužné splátky žalovaného.

16. Z listiny označené úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně je držitelem povolení činnosti poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

17. Z kopie občanského průkazu žalovaného a řidičského průkazu soud zjistil, že žalovaný byl při uzavírání smlouvy o úvěru ztotožněn.

18. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, s podpisem žalovaného prostřednictvím elektronických prostředků a s podpisem žalobce soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč, splatných v 30 splátkách po 7 129 Kč, splatných k 19. dni v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 69,89 % ročně. V článku 6 jsou potom upraveny důsledky vyplývající z prodlení klienta.

19. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, , adresované žalobkyní žalovanému soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím.

20. Z karty klienta, označující údaje evidované pod smlouvou č. , hodnota, v systému žalobkyně, soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 100 000 Kč, nominální výše úvěru činí 213 870 Kč, kdy smluvní odměna úvěru činí 113 870 Kč. Z karty je dále patrno, že žalovaný uhradil dne , datum, částku 7 129 Kč a dne , datum, částku 7 129 Kč, zbývá mu doplatit 85 742 Kč.

21. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení:

22. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; podle odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 ZSÚ (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. do , datum, ) pak poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

25. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“26. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a „zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.“ Co se rozumí odbornou péčí, pak stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“27. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava ZSÚ neboť žalobkyně je podnikatelem, a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

29. Dle shora citovaného § 87 ZSÚ (ve znění účinném do , datum, ) je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne , datum, , Costa versus Enel (C -6/64). K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak Soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně (viz např. rozsudky ze dne , datum, , Océano Grupo Editorial a Salvat Editores (C -240/98 až C -244/98), ze dne , datum, , Pannon GSM (C -243/08), ze dne , datum, , Faber (C -497/13) a ze dne , datum, , Profi Credit Polska (C -176/17). Dále lze v této souvislosti zmínit rozsudek ze dne , datum, , Cofidis (C -473/00), kde Soudní dvůr označil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele. Rozpor předmětné části ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se shora citovanou směrnicí výslovně konstatoval Soudní dvůr EU ve svém nedávném rozhodnutí ze dne , datum, , OPR-Finance (C-679/18) a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

30. Na základě výše uvedeného tedy soud uzavírá, že ustanovení § 87 ZSÚ je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem a soud se proto rozhodl příslušné ustanovení v této části neaplikovat.

31. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

32. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný ZSÚ, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.

33. Na jednání nařízeném na den , datum, soud žalobkyni vyzval ke sdělení, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, a aby označil důkazy k prokázání těchto tvrzení. Žalobkyně následně ve svém vyjádření ze dne , datum, sdělila, že vyšla z dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka s tím, že uvedené zkoumání úvěruschopnosti považuje za zcela dostačující. Soud je však toho názoru, že žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného. Soud má za prokázané, že žalobkyni byly známy údaje z účtu žalovaného vedeného u společnosti , Anonymizováno, za období za období od , datum, do , datum, . Žalobkyně však nedotvrdila, jak na stránce příjmové jinak konkrétně prověřila či ověřila příjmy žalovaného, např. zda šlo o příjmy z výdělečné činnosti či jiné. Zde zůstala žalobní tvrzení na úrovni, že žalobkyně vyšla pouze z prohlášení žalovaného. Žalobkyně však zejm. nedotvrdila, jaké byly výdaje žalovaného a jak tyto ověřila. Žalobkyně sama uvádí, že vyšla pouze z prohlášení žalovaného. Žalobkyně tedy nedotvrdila konkrétní a individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žalovaného při poskytování úvěru. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neprovedla řádné šetření úvěruschopnosti žalovaného tak, aby mohla být platně uzavřena předmětná smlouva o úvěru.

34. S ohledem na uvedené má soud za prokázané, že žalobkyně skutečně poskytla úvěr v částce 100 000 Kč, který nebyl žalovaným splácen.

35. Jelikož se jednání nařízených na , datum, a , datum, žalovaný nezúčastnil, netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že by úvěr splatil či že je z jiného důvodu nárok vůči němu z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Soud tak považuje žalobu co do jistiny za důvodnou a ve výroku I. uložil žalovanému jistinu žalobkyni zaplatit.

36. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Pro nedoložení řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného pak tedy soud uzavírá, že s ohledem na ustanovení § 78 odst. 1 ZSÚ, dle kterého poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru zajistí a pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem“ a na ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, dle kterého „poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 zajišťuje a uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.“. Bez toho, aby žalobkyně prokázala řádné zjištění výdajů žalovaného, které předchází řádnému porovnání příjmů a výdajů žalovaného, nelze mít uloženou povinnost za splněnou.

37. Předmětnou smlouvu je tedy nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 100 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v § 2993 o. z.

38. Soud se dále musel zabývat otázkou úroků z prodlení, přičemž vyšel z rozsudku NS sp. zn. , spisová značka, , ze kterého se podává, že obecně shrnuto, ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

39. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, tento požadavek tedy neshledal soud po právu, a to vzhledem k výše uvedenému. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a speciální úpravě § 87 ZSÚ se žalovaný do prodlení ještě nedostal. Proto žalobkyni nemohl nárok na úroky z prodlení z poskytnuté jistiny dosud vzniknout a soud jí jej proto nepřiznal.

40. Ve smyslu § 87 odst. 2 ZSÚ pak soud tedy vyhodnotil skutkové tvrzení žalobkyně i tak, že mezi stranami je spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele (žalovaný i přes urgence nehradí; spor tedy evidentně je) a soud tedy zároveň tímto rozhodnutím fakticky musel i určit lhůtu, ve které žalovanému plnění uloží. Touto je lhůta k plnění uvedená ve výroku tohoto rozhodnutí, kterým soud přiznal žalobkyni nárok na plnění. Tím se tedy stává nevrácená jistina úvěru, jakožto toto specifické bezdůvodné obohacení, splatnou. Soud ji proto přiznat může, nicméně nárok na úroky z prodlení žalobkyně nemá, neboť soud zároveň lhůtu splatnosti teprve stanovil tímto rozhodnutím.

41. Soud tak žalobkyni přiznal toliko jistinu ve výši 85 742 Kč (= 100 000 – 2x 7 247 Kč), a to z titulu bezdůvodného obohacení. Všechny další požadavky nároky žaloby tj. smluvní úrok, poplatky a úrok z prodlení apod. soud zamítl, neboť nemají oporu ve smlouvě, která je neplatnou nebo pro úpravu § 87 odst. 2 ZSÚ.

42. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 85 742 Kč a v částce 79 117 Kč spolu s úrokem ve výši 69,9 % ročně z částky 97 315,04 Kč od , datum, do , datum, ve výši 4 351,20 Kč a úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 97 315,04 Kč od , datum, do zaplacení, neúspěšná. Je tedy zřejmé, že to byla žalobkyně, kdo byl v řízení převážně neúspěšný, a žalovanému by náležela náhrada nákladů řízení. Žalovaný však byl v řízení pasivní a žádné náklady mu nevznikly.