19 C 256/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Lucií Vítkovou v právní věci Žalobce: osobní údaje žalobce bytem: adresa žalobce Zastoupeného: titul . jméno příjmení , advokátem, sídlem: adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem: adresa Jednajícím: zástupce žalovaného anonymizováno 6 slov , IČO , sídlem: adresa o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 50 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8% ročně z částky 553 000 Kč za období od 10. 11. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 150 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8% ročně z této částky od 10. 11. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 78.869 Kč k rukám zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou ke zdejšímu soudu se původně žalobce domáhal zaplacení částky 703 000 Kč s příslušenstvím, jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání, a to v částce 200 000 Kč, a dále částky 433 000 Kč žádané jako odškodnění nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu. To vše za situace, kdy uváděl, že v rámci řízení vedeného před Krajským soudem v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod sp. zn. [spisová značka] bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Žalobce uváděl průběh posuzovaného řízení, když byl obviněn ze zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku dne 19.1.2016, následně byl vzat do vazby, ve které pobýval po dobu 433 dní. Dále žalobou žádal ušlý zisk za období 14 měsíců za období jeho pobytu v nezákonné vazbě ve výši 70 000 Kč. Žalobce uváděl specifika projednávaného řízení, jeho opakované odsouzení soudem prvního stupně, výrazné zásahy do cti a pověsti žalobce, problémy finanční, rodinné a velký stres, kterému byl nucen čelit. Svůj nárok předběžně u žalované uplatnil 6.5.2019 žádostí doručenou 9.5.2019, s tím, že žádal jednotlivé nároky z nezákonného trestního stíhání uvedeného shora, konkrétně za nezákonnou vazbu ve výši 200 000 Kč, odškodění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 200 000 a odškodnění ušlého zisku ve výši 350 000 Kč. Následně svůj nárok na odškodnění nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím o vazbě navýšil o dalších 233 000 Kč podáním ze 17.5.2019.

2. Žalovaná učinila nesporným průběh trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. [spisová značka] pokud jde o náhradu za vykonanou vazbu, následně v rámci mimosoudního projednání stanoviskem ze dne 11.3.2020 žalovaná vyhověla nároku žalobce v plném rozsahu a následně žalobci za 433 dní vykonané vazby poskytla odškodnění ve výši 433 000 Kč, když jako relevantní výši zadostiučinění seznala sazbu 1 000 Kč/den. Pokud jde o nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání, uvedla, že žalobce relevantně netvrdil, ani neprokázal vznik a výši nemajetkové újmy, kterou žádal, proto poskytnutí morálního zadostiučinění seznala jakožto adekvátní zadostiučinění a na tomto setrvala. Pokud jde o nárok na náhradu ušlého zisku, s ohledem na uplatněnou vyšší výši žalobcem u žalované, žalovaná plnila ve výši 73 610 Kč a nárok tedy v tomto ohledu seznávala v plné výši uspokojeným.

3. Na základě procesního úkonu žalobce následně došlo k částečnému zpětvzetí žaloby co do částky 70 000 Kč žádané z titulu ušlého zisku, neboť tento byl žalovanou pokryt v plné výši (úhrada byla provedena dokonce ve vyšší výši 73 610 Kč), a dále co do nároku na náhradu nezákonné vazby v plné výši 433 000 Kč.

4. Předmětem řízení tak zůstala částka 200 000 Kč žádaná jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání žalobce, včetně zákonného příslušenství z této částky a z nároků žalobcem uplatněných a hrazených žalovanou až po podání žaloby.

5. Mezi účastníky byl učiněn nesporným průběh řízení vedeného proti žalobci před Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, sp. zn. [spisová značka], když soud má za zjištěno, že usnesením Policie České republiky, Národní protidrogová centrála – E4, [číslo jednací] ze dne 19.1.2016 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, usnesením Okresního osudu v Liberci ze dne 21.1.2016 č. j. 0 Nt 21013/2016-11, ve znění opravného usnesení téhož soudu z 1.2.2016 č. j. [číslo jednací] byl žalobce vzat do vazby z důvodu, že je stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Vazba byla započítána ode dne 19.1.2016. Na základě podané obžaloby Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 7.9.2016 č.j. [číslo jednací] byl žalobce obžalován z toho, že nejméně od září 2015 do 19.1.2016, kdy byl zdržen, se podílel na distribuci metamfetaminu, s tím, že rozhodoval o jeho ceně, za kterou ji obviněná [jméno] [jméno] [příjmení] prodávala, a tím spáchal zločin nedovolené výroby a jiného naklání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci z 25.7.2017, byl žalobce shledán vinným ze skutků, které mu za vinu kladla obžaloba a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 4 let. Proti rozhodnutí bylo podáno odvolání a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6.3.2018 č. j. [spisová značka] byl napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena Krajskému soudu k novému projednání. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci z 20.7.2018, byl žalobce obžaloby zproštěn, jelikož nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán. Státní zástupce podal proti tomuto rozsudku odvolání, o odvolání bylo následně rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14.1.2015, č. j. [číslo jednací], kdy bylo znovu rozhodnuto o vině dalších obžalovaných, v ostatních výrocích zůstal rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20.7.2018 nezměněn, tedy nezměněn zůstal výrok o zproštění obžaloby žalobce. Zprošťující rozsudek tak nabyl vůči žalobci právní moci 14.1.2019. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27.3.2017, č. j. [číslo jednací], byl žalobce z vazby propuštěn. Žalobce byl ve vazbě v období od 19.1.2016 do 27.3.2017. Dovolání Nejvyššího státního zástupce z 25.3.2019 [číslo jednací] v této věci nebylo podáno v neprospěch žalobce, vůči žalobci tak zůstal rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci z 20.7.2018 nezměněn.

6. Mezi účastníky dále bylo učiněno nesporným předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované žádostí dne 9.5.2019, doplněnou podáním z 15.5.2019, dále byla následně učiněna nespornou úhrada částky 73 610 Kč (tedy celkové částky náhrady za ušlý zisk), dále částky 433 000 Kč jakožto plné náhrady za nezákonnou vazbu.

7. K prokázání výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání, které jako jediný nárok zůstalo následně předmětem tohoto řízení, soud prováděl dokazování výslechy svědků a účastnickým výslechem žalobce, ze kterých má za prokázané následující skutečnosti: Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], st., má soud za zjištěno, že jde o bývalou partnerku žalobce, se kterou má dvě děti. V době vedení nezákonného trestního stíhání s žalobcem nepobývala ve společné domácnosti, nicméně se pravidelně navštěvovali a o trestním stíhání věděla. Taky jej sama s dětmi a širší rodinou pravidelně navštěvovala ve vazbě. Popsala průběh vazebního stíhání, když se žalobce jevil velmi nešťastným, uváděla, že návštěvy většinou probrečela, dále uváděla, že finančně, ač s žalobcem nežila ve společné domácnosti, na dcery přispíval, v té době se potýkala s nedostatkem finančních prostředků, a proto byla nucena začít pracovat na další pracovní úvazek. Následně došlo k tomu, že se zhoršil její zdravotní stav, měla větší problémy se štítnou žlázou a následně skončila na kapačkách. Pokud jde o nezákonnou vazbu a nezákonné trestní stíhání vůbec, svědkyně potvrdila, že výrazné zásahy do finanční sféry znamenaly následně nutnost omezení mimočasových aktivit jejich společných dcer, když tyto následně musely přestat s aktivními kroužky, konkrétně závodním tancováním u starší dcery, a fotografováním u dcery mladší. Žalobce se nemohl s ohledem na vazební stíhání zúčastnit ani maturitního plesu starší dcery, což dcery špatně nesly. Svědkyně taktéž vypověděla, že ví o medializaci celého případu, když dcery se za toto velmi styděly, bály se, že budou mít ostudu kvůli škole. Starší dcera se potom aktivně trestních jednání účastnila a taktéž vypovídala jako svědek. Svědkyně dále potvrdila, že žalobce před trestním stíháním pracoval v [obec] v restauraci jako kuchař, v průběhu trestního stíhání však žádnou pomoc od své vietnamské komunity neobdržel, naopak s ním nikdo nechtěl mít nic společného a následně po ukončení trestního stíhání přešel do [obec], aby jednak byl blíž dětem, jednak z důvodu, že by ho nikde nezaměstnali.

8. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] ml., dcery žalobce, má soud za zjištěno, že tato podrobně znala okolnosti vedení trestního stíhání proti jejímu otci, uváděla návštěvy ve vazbě, kde otce navštěvovala společně s matkou a mladší sestrou. Taktéž věděla o trvání vazby v průběhu více jak roku. Potvrdila, že v důsledku špatné finanční situace, která nastala v důsledku nezákonného trestního stíhání jejího otce a jeho vazebního stíhání se rodina musela uskromnit, potvrdila špatný psychický stav otce v době návštěv po fyzické i psychické stránce, což se projevovalo i u nich jako rodinných příslušníků. Celou situaci nejhůře nesla její mladší sestra, která se následně začala sebepoškozovat. Odloučení od otce a s tím související finanční krize rodiny vyústila ve špatný zdravotní stav její matky, když svědkyně uváděla zdravotní problémy matky se štítnou žlázou, velkou únavu a nutnost nabrání si více práce. Pokud jde o její mimočasové aktivity, uváděla, že dříve profesionálně tancovala, avšak následně musela tyto aktivity ukončit a k tancování se již nevrátila. Potvrdila, že její mladší sestra se věnovala aktivně fotografování, ale ani toto s ohledem na finanční situaci rodiny následně možné nebylo. Taktéž svědkyně potvrdila, že se otec nemohl účastnit jejího maturitního plesu, což vnímala velmi negativně, kamarádi toto taktéž vnímali a ona se musela vypořádat s jejich dotazy. Svědkyně potvrdila, že ačkoliv s otcem nežili v rozhodné době vedení jeho trestního řízení ve společné domácnosti, jejich vztah i s matkou byl velmi dobrý, společně slavili svátky, Vánoce, narozeniny, vše dělali společně a taktéž jej chtěla mít na maturitním plese a počítala s ním. Následně se otec po skončení a propuštění z vazby přestěhoval do České Lípy, kde rodina bydlí, kde si našel taktéž novu práci a následně se přestěhoval do Úštěku, kde pracuje, a to z důvodu, že již práci v Praze nemohl najít.

9. Z účastnického výslechu žalobce, má soud za zjištěno, že tento popisoval průběh trestního řízení vedeného proti jeho osobě, s tím, že dopad do jeho osobnostních stránek byl značný, velmi ovlivnil jeho život a taktéž život jeho rodiny. Přestože se cítil nevinný, v průběhu vazby cítil velký strach o svou rodinu, pocítil zásahy do cti a pověsti, které přetrvávají i v současné době a to s ohledem na vietnamskou komunitu, která se od žalobce odvrátila. Sám uváděl, že jeho psychika i zdraví byly před vzetím do vazby v pořádku, následně však situace vazebního stíhání měla značný vliv na jeho psychiku a zanechala na něm stopy. Pokud jde o finanční situaci před vzetím do vazby, uváděl, že plnil svou vyživovací povinnost vůči dcerám, aby si mohly vše dovolit, docházet na volnočasové aktivity, následně však finanční situace byla špatná. Nemohl posílat rodině peníze, následně měl i po propuštění z vazby značné problémy s vyhledáním zaměstnání, a i po absolvování vazby na něj je aktuálně nahlíženo jako na kriminálníka a je velice těžké obhájit, že předmětný trestný čin neprovedl. Uváděl dále, že samotná nemožnost finančně zabezpečit rodinu následně poznamenala život jeho dcer, konkrétně se dcerám nedostalo správného vzdělání z důvodů finanční tíže a z důvodů neúplné rodiny. Kromě finanční podpory uváděl, že mohl rodinu zásobovat potravinami za lepší cenu s ohledem na své zaměstnání a zvlášť dával dcerám i kapesné a jednou za 2 až 3 týdny dcery pravidelně navštěvoval. Největší zásah uváděl po prvoinstančním odsouzení své osoby, kdy uváděl, že tato situace jej vedla až k úvahám o sebevraždě. K dotazu ohledně jeho absence výpovědi v rámci přípravného řízení a vazebního zasedání uváděl, že nevěděl, co by měl vypovědět, neboť neměl k čemu se doznat, a z tohoto důvodu nikterak nevypovídal. Dále se žalobce vyjadřoval k plánům svých dcer, které však nebyly realizovány v důsledku finančního nezabezpečení rodiny v důsledku nezákonné vazby a jeho trestního stíhání. Uváděl, že starší dcera měla nastoupit na vysokou školu, ta studium zpočátku započala, následně však jej nedokončila, mladší dcera pak byla umělecky nadaná a taktéž rodina chtěla rozvíjet její talent dále, avšak aktuálně trpí zdravotními problémy a proto je další vzdělávání vyloučeno.

10. Na základě provedeného dokazování soud činí tento závěr o skutkovém stavu věci: Proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání v období od 19.1.2016 do 20.7.2018, před Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. [spisová značka], v průběhu vedení trestního stíhání byl žalobce po dobu 433 dnů nezákonně vazebně stíhán. Trestní stíhání bylo vedeno pro trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami, když žalobci hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 – 10 let. Žalobce byl 1x odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let do věznice s dozorem. Nezákonné trestní stíhání zasáhlo do cti a pověsti žalobce, vedlo k finančním zásahům, žalobce trpěl stresem, ztratil přátele, celá situace negativně ovlivnila i rodinu žalobce. S ohledem na vietnamskou komunitu, která žalobce dále už nepřijala, byl žalobce nucen po ukončení nezákonného vazebního stíhání změnit město, ve kterém původně vykonával svou profesi. Své nároky na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání, z nezákonné vazby a ušlého zisku předběžně u žalované uplatnil žádostí dne 9.5.2019, následně doplněnou dne 17.5.2019. Na nároky bylo hrazeno (pokud jde o dva dílčí nároky) v plné výši, pokud jde o nezákonnou vazbu a taktéž ušlý zisk. Žalobce žádá doplatek finančního zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, včetně zákonného příslušenství ze všech dílčích nároků.

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady číslo 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

14. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním způsobem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Po právní stránce soud posoudil předmětnou věc podle ustanovení § 1 odst. 1, § 5 písm. a), § 8 a § 31a odst. 1 Odpšk, když se žalobce po žalované domáhal zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání žalobce před Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, pod sp. zn. 52 T 8/2016 ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím, když pokud jde o další dva dílčí nároky, které žalobou taktéž původně požadoval, a to nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nezákonné vazební stíhání v období od 19.1.2016 do 27.3.2017 ve výši 433 000 Kč a za ušlý zisk za dobu vazebního stíhání, původně žádaný ve výši 70 000 touto žalobou, byl žalobce v těchto nárocích zcela úspěšný, když žalovaná následně svým stanoviskem po podání žaloby na tyto nároky hradila v plné výši.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobce postupem dle § 14 odst. 1, 3 OdpŠk u žalované předběžně své nároky uplatnil, a proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 Odpšk).

18. Soud zkoumal, zda jsou kumulativně splněny 3 základní podmínky pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tak jak ji žalobce žádal, a to existence odpovědnostního titulu, příčinné souvislosti a vzniku a výše újmy, když existence těchto podmínek musí být bezpečně prokázána a důkazní břemeno pak leží na žalobci.

19. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného rozhodnutí v předmětném posuzovaném řízení, když bylo zjištěno, že žalobce byl trestně stíhán pro závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, a to v období od 19.1.2016 do 20.7.2018, tedy po dobu 2 let a 6 měsíců. Následně byl obžaloby pravomocně zproštěn. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle ustanovení § 160 odst. 1 je proto nezákonným rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 Odpšk, v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2003 sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 Odpšk.

20. Pokud jde o náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu žádanou z titulu nezákonného rozhodnutí ve výši 200 000 Kč, na kterou žalovanou nebylo hrazeno ani zčásti, soud posuzoval, zda v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce došlo ke vzniku nemajetkové újmy, a zda je na místě žalobce finančně odškodnit, případně v jaké výši. Soud přitom vzal v potaz judikaturu Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, a to povahu trestní věci, délku trestního řízení a následky způsobené trestním řízení v osobnostní sféře poškozené osoby, a taktéž vzal v potaz odškodnění poskytnuté případně v obdobných případech odškodňování.

21. Pokud jde o povahu trestní věci, jak bylo již konstatováno shora, žalobce byl stíhán za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami, za což mu hrozila trestní sazba v trvání trestu odnětí svobody až na dobu 10 let. Žalobce byl do té doby osobou bezúhonnou, i přesto je nutné poukázat na skutečnost, že žalobce byl v průběhu trestního řízení 1x odsouzen a to k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let ve věznici s dozorem.

22. Pokud jde o následky způsobené v osobnostní sféře poškozené osoby v příčinné souvislosti s vedením nezákonného trestního stíhání, které byly následně zjišťovány z účastnické výpovědi samotného žalobce a taktéž ze svědeckých výpovědí jeho družky a jeho starší dcery, soud shledal z těchto výpovědí zásahy týkající se poškození cti a pověsti žalobce ve vietnamské komunitě, která i po propuštění žalobce z vazby a následného zproštění žalobce obžaloby ho již zpátky nepřijala, nepostavila se za něj a v podstatě žalobce odsoudila. Tyto následky týkající se pošramocené cti a pověsti si žalobce nese dosud. K tomuto tvrzení přispívá i skutečnost, že žalobce byl následně nucen vyhledat zaměstnání v jiném městě, původně pracoval v Praze, následně přesídlil do České Lípy, resp. do Úštěku, kde dále vykonává zaměstnání kuchaře. V důsledku nezákonného vazebního stíhání a nemožnosti žalobce dosahovat výdělku pak byl taktéž prokázán zásah do finanční sféry týkající se rodiny žalobce, když žalobce pravidelně poukazoval výživné na své dosud nezletilé dcery, které studovaly, taktéž uváděl, že nad rámec výživného jim přispíval zlevněnými potravinami, případně kapesným, což bylo po dobu vazebního stíhání po dobu 433 dní znemožněno. V důsledku finanční nejistoty pak matka dcer žalobce musela vyhledat další zaměstnání, které si k původnímu přibrala, což následně vedlo i ke zhoršení jejího zdravotního stavu. Tato skutečnost je však již dostatečně zohledněna poskytnutím finančního zadostiučinění za nezákonné vazební stíhání v částce 1.000 Kč/den. Sám žalobce potom taktéž uváděl velký stres a nejistotu ohledně výsledku trestního stíhání, která se prohloubila navíc ještě nepravomocným odsouzením žalobce k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Poukazoval na skutečnosti ohledně případných úvah o sebevraždě v důsledku právě prvního odsouzení. Lze tedy dovozovat zásadní zásahy do cti a pověsti žalobce i s ohledem na vietnamskou komunitu a taktéž do finanční stránky a ztrátu přátel.

23. Pokud jde o srovnatelné případy, se kterými soud porovnával aktuální případ odškodnění, vzal v potaz řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 96/2016, kde nezákonné trestní stíhání trvalo po shodnou dobu jako u žalobce pod dobu 2 let a 6 měsíců, poškozený byl stíhán za obecné ohrožení, v sazbě 12 – 20 let dle § 272 odst. 1, 2 d) trestního zákoníku a hrozil mu tedy trest vyšší až dvojnásobně než u žalobce. Pokud jde o samotnou povahu trestního stíhání, i v tomto případě byl poškozený vazebně stíhán a následně odškodněn, zásahy zjištěné v tomto případě byly taktéž poměrně vysoké, pokud jde o ukončení pracovního poměru, nedůvěru rodiny, psychické následky, ztrátu přátel a strach o rodinu a taktéž samotnou medializaci případu. Poskytnuté zadostiučinění v tomto případě činilo částku 100 000 Kč. Další případ odškodnění, které soud jako srovnávací použil, byl případ vedený pod sp. zn. 17 C 107/2015, kdy trestní stíhání trvalo po dobu 2 let, tedy podobně jako u žalobce, za trestný čin s trestní sazbou 2 až 10 let, tedy shodně jako u žalobce. Poškozený byl taktéž osobou bezúhonnou a taktéž 1x v průběhu trestního řízení odsouzenou (shodně jako žalobce), a to k úhrnnému trestu odnětí svobody. I v tomto případě byl poškozený vazebně stíhán a následně mu bylo poskytnuto zvlášť odškodnění vazby. Poskytnuté zadostiučinění pak činilo 20 000 Kč. Další obdobný případ zadostiučinění byl případ vedený pod sp. zn. 15 C 226/2016, kdy trestní stíhání trvalo po dobu kratší, 13 měsíců, hrozba trestu odnětí svobody pak byla v trvání až 10 let, tedy stejná jako u žalobce za trestný čin výtržnictví a ublížení na zdraví. Prokázané zásahy do osobnostních sfér byly nemožnost výkonu práce, nervozita, partnerské hádky, zásahy do zdravotní stránky a poškozený se stranil společnosti, taktéž v průběhu trestního řízení byl jako žalobce 1 x odsouzen. Poskytnutá výše zadostiučinění pak činila částku 50 000 Kč. Dalším případem obdobným, byl případ vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 29 C 239/2016, kde trestní stíhání poškozeného trvalo v období 1 roku a 11 měsíců, tedy po dobu poněkud kratší než u žalobce, za trestný čin vydírání, kde hrozil trest odnětí svobody shodně jako u žalobce v trvání 2 až 10 let. V projednávaném případě byl opět poškozený osobou bezúhonnou, došlo k medializaci, k velkému stresu poškozeného a nedůvěře v orgány Policie České republiky. Poskytnuté zadostiučinění pak činilo částku 46 000 Kč. Posledním obdobným případem, který soud jako srovnávací použil, je potom případ vedený pod sp. zn. 23 C 190/2013, kde trestní řízení bylo vedeno po dobu 1 roku a 3 měsíců, tedy po dobu kratší než žalobce, hrozba trestu odnětí svobody pak činila shodnou dobu jako u žalobce 2 až 10 let. V projednávaném případě došlo k zásahům do osobnostních sfér poškozené osoby spočívajících ve frustraci a beznaději a zásahům do dobré pověsti. Poskytnuté zadostiučinění pak činilo částku 50 000 Kč.

24. S ohledem na shora uvedené potom soud uvádí, že jako adekvátní částku pro tento případ odškodnění určil částku 50 000 Kč s ohledem na obdobné případy odškodňování a zásahy do osobnostních sfér, včetně dalších kritérií, které zohlednil. Tuto částku proto pod výrokem I. pak žalobci včetně zákonných úroků z prodlení ve výši 8% ročně dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku za poskytnuté dílčí částky plnění ze strany žalované a taktéž z částky přiznané přiznal od 10.11.2019 do zaplacení, tedy za období prodlení žalované po uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku žalobce u žalované do zaplacení.

25. Pod výrokem II. pak soud zamítal další nároky na poskytnutí finančního zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, které s ohledem na argumentaci uvedenu shora neshledal důvodnými.

26. Pod výrokem III. potom soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení, když vzal v potaz kumulaci nároků, které žalobce žádal a vycházel z relevantní judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, která při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok či nároky na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), vychází ze vzájemného poměru tarifních hodnot jako uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a následujících advokátního tarifu. Soud uvádí, že postupoval dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. za použití § 146 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl co do všech nároků úspěšný, rozhodnutí o výši plnění, pokud jde o nárok na přiznání přiměřeného zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání pak záviselo na úvaze soudu. S ohledem na tuto skutečnost proto žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 000 Kč, dále nákladů za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“), když vycházel z tarifní hodnoty 170.000 Kč (70.000 Kč za ušlý zisk dle §8 AT, 50.000 Kč za nezákonnou vazbu, když šlo o nárok na nemajetkovou újmu – dle §9 odst. 4 AT a 50.000 Kč za přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu z nezákonného trestního řízení) za tyto úkony právní služby: příprava převzetí věci (navýšené na dvojnásobek z důvodu použití cizího jazyka dle §12 odst. 1 AT), podání žaloby, doplnění žaloby ze dne 19.12.2019, částečné zpětvzetí z 23.3.2020, podání ze dne 14. 4. 2020 á 7.900 Kč/úkon a za účast u ústního sjednání zdejšího soudu ve dnech 1.10.2020 a 14.1.2021 ve výši 3.100 Kč/úkon (když předmětem řízení po částečném zastavení řízení již zůstala pouze částka v tarifní hodnotě 50.000 Kč za nezákonné trestní stíhání), dále 7 x 300 Kč za režijní paušály k jednotlivých úkonům právní služby dle § 13 AT, dále cestovné k ústním jednáním zdejšího soudu dne 1.10.2020 vykonané automobilem [registrační značka], na trase Liberec – Praha a zpět -232 km/den, při průměrné spotřebě 7,8/5,9/6,6 l/100km, palivem motorová nafta v ceně 31,80 Kč, náhrady ve výši 4,2 Kč/km, když soud vycházel z vyhlášky č. 358/2019 Sb. v celkové výi 1474 Kč a dále za účast u ústního jednání dne 14. 1. 2021 vykonané týmž osobním automobilem na téže trase – 232 Km, při ceně paliva – motorové nafty 27,20 Kč a ceně náhrad 4,4 Kč/km dle vyhl. č. 589/2020 Sb. ve výši 1.448 Kč, dále náhrady za ztrátu času v trvání 8 půlhodin á 100 Kč za každý den dle ust. §14 odst. 3 AT, tedy ve výši 1.600 Kč, to vše vyjma soudního poplatku zvýšené o 21% doloženého DPH advokáta, tedy celkově náhrada nákladů činí částku 78.869 Kč.

27. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že nepřiznal žalobci úkon spočívající v uplatnění nároku žalobce u žalované, když tento s ohledem na ust. §31 odst. 4 OdpŠk neshledal důvodným.

28. Lhůta k plnění je ve výroku I. i III. byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty za středníkem ve lhůtě delší 15 dnů s ohledem na organizačně technické možnosti žalované plnit.