19 C 269/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně jméno FO jméno FO, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno o zaplacení 244 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 500 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 213 500 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 580 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vůči žalované Anonymizováno zaplacení částky 244 000 Kč jako dalšího peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu tvrzeně způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce dědického řízení vedeného po zemřelém Ing. jméno FO u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 26 D 13/2009 a v průtazích, k nimž mělo docházet v jeho průběhu před soudní komisařkou i soudy jednotlivých stupňů. Tvrdí, že řízení probíhalo od 7. 1. 2009 do 3. 4. 2025, tedy více než šestnáct let, přičemž jednotlivé neodůvodněné prodlevy při nařizování jednání, předkládání věci k rozhodnutí o opravných prostředcích, rozhodování o nich i při doručování rozhodnutí podle jejího tvrzení představovaly průtahy v souhrnné délce 8 let a 2 měsíců. Žalobkyně dovozuje, že v důsledku takto vedeného řízení utrpěla nemajetkovou újmu spočívající v dlouhodobé nejistotě, psychické zátěži a zásahu do jejích osobních, rodinných a majetkových poměrů, zejména proto, že předmětem dědického řízení byl i spoluvlastnický podíl k domu, který obývala se zůstavitelem a v němž dosud bydlí, takže po celou dobu řízení žila v nejistotě ohledně svého dalšího bydlení. Uvádí, že nárok předběžně uplatnila u žalované dne 1. 9. 2025, která jí dne 10. 11. 2025 poskytla omluvu a zadostiučinění ve výši 152 500 Kč, to však považuje za nedostatečné. Za přiměřené zadostiučinění považuje částku 26 000 Kč za každý rok nepřiměřené délky řízení. V rámci předběžného projednání proto požadovala 396 500 Kč a po odečtení již poskytnutého plnění se v tomto řízení domáhá doplacení částky 244 000 Kč.

2. Žalovaná se brání tím, že žalobou uplatněný nárok na další plnění neuznává, byť činí nesporným, že žalobkyně nárok řádně předběžně uplatnila a že jí v mimosoudním projednání již bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 152 500 Kč za nepřiměřenou délku podkladového dědického řízení. Uvádí, že při stanovení této částky vycházela ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, a to ze základní částky 20 000 Kč za rok řízení, respektive 1 667 Kč za měsíc, přičemž za první dva roky použila sazbu poloviční a základ dále navýšila s ohledem na celkovou délku řízení přesahující šestnáct let. Následně základní výši snížila o 20 % z důvodu skutkové a zejména procesní složitosti věci, o dalších 20 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení spočívajícího v četném podávání opravných prostředků a dalších procesních podání a o 30 % s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly; současně ji zvýšila o 20 % s ohledem na celkovou délku řízení a postup orgánů veřejné moci. Žalovaná zdůrazňuje, že nejvýraznější průtah shledala pouze v řízení před Nejvyšším soudem v období od prosince 2013 do června 2015, avšak jinak považuje věc za procesně náročnou a význam řízení pro žalobkyni jen za standardní. Z těchto důvodů má za to, že již poskytnuté odškodnění je přiměřené a dostatečné, a navrhuje proto zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Soud ve věci rozhodoval ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení ústního jednání, když účastníci s tímto postupem konkludentně souhlasili.

4. Soud na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků dospěl k následujícím zjištěním o skutkovém stavu:

5. Z písemných podání účastnic lze jako nesporné vzít, že žalobkyně před podáním žaloby uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠK“), a to podáním ze dne 1. 9. 2025, že žalovaná tento nárok předběžně posoudila a dne 10. 11. 2025 žalobkyni zaslala své stanovisko, a dále že žalovaná před zahájením tohoto řízení poskytla žalobkyni peněžité zadostiučinění ve výši 152.500 Kč.

6. Ze spisu Obvodnímu soudu pro Prahu 6 sp. zn. 26 D 13/2009 soud zjistil následující skutečnosti o průběhu posuzovaného řízení za žalobkyní uplatněné období od 7. 1. 2009 do 14. 4. 2025: Dne 7. 1. 2009 byl Obvodnímu soudu pro Prahu 6 (dále jen „OS P6“) doručen úmrtní list jméno FO jméno FO, zemřelého dne datum úmrtí (dále jen „zůstavitel“). Následně OS P6 usnesením ze dne 7. 1. 2009 zahájil řízení o dědictví a pověřil notářku Anonymizováno, notářku v Praze, jako soudní komisařku (dále jen „soudní komisařka“). Dne 9. 2. 2009 proběhlo předběžné šetření se zúčastněním pozůstalé manželky jméno FO jméno FO. Soudní komisařka vyžádala výpis z katastru nemovitostí, soupis bankovních produktů, informace o podílových listech a cenných papírech zůstavitele. Dne 5. 5. 2009 byl dodán znalecký posudek č. Anonymizováno zpracovaný Anonymizováno a posudek č. Anonymizováno zpracovaný Ing. Anonymizováno. Dne 3. 7. 2009 byl doručen znalecký posudek č. Anonymizováno (Ing. Anonymizováno) a dne 30. 7. 2009 posudek č. Anonymizováno (Bc. Anonymizováno). Dne 11. 6. 2009 vyzvala soudní komisařka společnost Anonymizováno r. o., ke sdělení o pohledávkách zůstavitele. Dne 22. 6. 2009 byla doručena žádost Exekutorského úřadu Litoměřice (dále jen „EÚ Litoměřice“) o součinnost, na kterou soudní komisařka dne 17. 7. 2009 sdělila, že řízení nebylo skončeno. Byl založen výpis z registru vozidel. Na č. l. Anonymizováno je založeno předvolání ze dne 31. 8. 2009, kterým byli k projednání dědictví předvoláni jméno FO jméno FO, jméno FO, Ing. jméno FO, jméno FO jméno FO a jméno FO na den 15. 9. 2009. Dále je založena plná moc udělená Ing. jméno FO, jméno FO jméno FO a jméno FO jméno FO advokátovi Anonymizováno. Ve spise je rovněž založeno potvrzení o rozvodu manželství, dle něhož bylo manželství mezi doc. Ing. jméno FO jméno FO a Ing. jméno FO jméno FO, rozenou Anonymizováno, rozvedeno rozsudkem OS P6 ze dne 5. 10. 1993, sp. zn. 14 C 81/93. Dne 15. 9. 2009 proběhlo jednání před soudní komisařkou, zahájené ve 13:00 hodin, kterého se zúčastnili Anonymizováno jako právní zástupce, dále Ing. jméno FO, jméno FO jméno FO, jméno FO a jméno FO jako zástupkyně jméno FO na základě plné moci. Při jednání bylo konstatováno, že zůstavitel nezanechal závěť ani listinu o vydědění. Přítomní účastníci požádali o zablokování sporožirového účtu a termínovaného vkladu vedeného na jméno zůstavitele a dále o prověření bankovních produktů vedených ve společném jmění manželů na jméno jméno FO jméno FO. Současně bylo konstatováno, že dědění nastává ze zákona, přičemž jméno FO jméno FO, Ing. jméno FO a jméno FO jméno FO prohlásily, že jsou způsobilé dědit a dědictví neodmítají, a totéž prohlásili jméno FO a jméno FO prostřednictvím své zástupkyně. Za účelem uzavření dohody o vypořádání dědictví byl stanoven další termín jednání na den 20. 10. 2009 ve 13:00 hodin, přičemž přítomní účastníci nepožádali o písemné předvolání; jednání bylo skončeno ve 14:30 hodin. Dále je ve spise založena výzva ze dne 7. 9. 2009 adresovaná jméno FO jméno FO, sepsaná právním zástupcem Ing. jméno FO jméno FO jméno FO jméno FO k uzavření dohody. Soudní komisařka dále činila žádosti o součinnost vůči Komerční bance, České spořitelně, Úřadu průmyslového vlastnictví a Exekutorskému úřadu Litoměřice, přičemž ze dne 10. 4. 2009 je založena žádost o součinnost EÚ Litoměřice a dne 17. 9. 2009 byla doručena další žádost tohoto exekutorského úřadu. Dne 29. 9. 2009 bylo doručeno sdělení Finančního úřadu ve Anonymizováno. Ve spise jsou dále založeny jednotlivé odpovědi k žádostem o součinnost, včetně výpisu z databáze užitných vzorů Úřadu průmyslového vlastnictví. Usnesením OS P6 č. j. 26 D 13/2009-97 byl ustanoven znalec jméno FO za účelem vypracování znaleckého posudku o obvyklé ceně movitých věcí zůstavitele. Dne 30. 10. 2009 bylo vyhotoveno předvolání k projednání dědictví na den 8. 12. 2009 ve 13:00 hodin, které bylo zasláno jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO. Dne 10. 11. 2009 v 16:10 hodin se dostavila jméno FO jméno FO do notářského úřadu, nahlížela do spisu a byly jí vydány kopie listin. Dne 6. 11. 2009 podala jméno FO jméno FO podání, v němž žádala o zaslání kopie doručenky a sdělení, kdy a kým měla být telefonicky předvolána, neboť tvrdila, že jí nebylo předvolání doručeno. Dne 16. 11. 2009 v 15:35 hodin se opět dostavila do notářského úřadu a byly jí vydány další kopie listin. Dále je ve spise založeno podání EÚ Litoměřice ve věci exekuce vedené na základě usnesení Okresního soudu v Děčíně č. j. 21 Nc 3530/2007-12, z něhož vyplývá, že ke dni 19. 12. 2008 činil celkový nárok 379 357,17 Kč, přičemž bylo uhrazeno 9 464 Kč. Dále byl dne 3. 7. 2009 doručen znalecký posudek č. Anonymizováno o ceně nemovitosti – rodinného domu č. p. Anonymizováno, zpracovaný Ing. jméno FO na žádost jméno FO jméno FO. Podáním ze dne 25. 11. 2009 založil jméno FO plnou moc k zastupování jméno FO jméno FO a současně sdělil, že byla podána námitka podjatosti znalce jméno FO. Dne 23. 11. 2009 bylo OS P6 doručeno odvolání jméno FO jméno FO proti výroku III usnesení č. j. 26 D 13/200997 o ustanovení znalce. Dále je ve spise založeno podání jméno FO, v němž poukazuje na délku řízení, skutečnost, že po téměř roce proběhla pouze jedna schůzka, a kritizuje průtahy v řízení i nečinnost při ustanovení znalce, přičemž uvádí, že situace představuje značnou psychickou zátěž pro rodinu a poukazuje na možnou zdržovací taktiku jméno FO jméno FO. Dne 1. 2. 2010 proběhlo jednání v kanceláři soudní komisařky za účasti znalce jméno FO zahájené v 10:00 hodin, k projednání námitky podjatosti. Usnesením OS P6 ze dne 25. 2. 2010 bylo rozhodnuto, že znalec jméno FO není vyloučen z podání znaleckého posudku; usnesení nabylo právní moci dne 4. 3. 2010. Dále je založeno oznámení o ukončení zastupování jméno FO. Dne 23. 3. 2010 byla věc předložena MSPH k rozhodnutí o odvolání jméno FO jméno FO proti usnesení o ustanovení znalce, přičemž MSPH usnesením ze dne 31. 3. 2010, č. j. 24 Co 80/2010120, potvrdil napadené rozhodnutí v části týkající se povinnosti složit zálohu na znalecký posudek. Dále jsou ve spise založeny plné moci udělené jméno FO, jméno FO a Ing. jméno FO JUDr. jméno FO. Dne 24. 6. 2010 byl podán návrh na ustanovení správce dědictví, s nímž vyslovily souhlas Ing. jméno FO, jméno FO jméno FO, jméno FO i jméno FO. Dále bylo vydáno předvolání k provedení znaleckého ocenění movitých věcí nacházejících se v bytě zůstavitele na den 10. 8. 2010 v 17:00 hodin, k němuž byli předvoláni JUDr. jméno FO jako zástupce jméno FO jméno FO, jméno FO jako zástupkyně jméno FO a JUDr. jméno FO jako zástupce ostatních dědiců. Dne 23. 7. 2010 bylo doručeno sdělení JUDr. jméno FO, advokáta, v němž žádá o poskytnutí informací a současně poukazuje na délku dědického řízení, trvající již více než jeden a půl roku bez patrného výsledku; současně byly založeny plné moci, kterými jméno FO jméno FO jméno FO jméno FO zmocnili JUDr. jméno FO k zastupování. Dne 3. 8. 2010 byla soudní komisařce doručena žádost pozůstalé manželky jméno FO jméno FO o odročení termínu znaleckého ocenění movitých věcí, přičemž dne 4. 8. 2010 bylo doručeno sdělení JUDr. jméno FO, který informoval, že byl dne 30. 7. 2010 telefonicky kontaktován koncipientkou JUDr. jméno FO s tím, že jméno FO nevyhovuje původní termín 10. 8. 2010 a požaduje jeho přesun na září z důvodu nepřítomnosti v Praze, s čímž právní zástupce ostatních dědiců nesouhlasil. Následně bylo vyhotoveno předvolání k provedení znaleckého ocenění movitých věcí na den 21. 9. 2010 na 17:00 hodin. Dne 11. 10. 2010 byl dodán znalecký posudek zpracovaný jméno FO k ocenění movitých věcí zůstavitele, včetně vyúčtování, přičemž posudek byl rozeslán účastníkům a jejich právním zástupcům, a současně bylo vydáno usnesení o přiznání odměny znalci ve výši 800 Kč. Dne 23. 11. 2010 nahlížela do spisu Mgr. jméno FO, advokátní koncipientka JUDr. jméno FO. Dne 24. 11. 2010 proběhlo jednání před soudní komisařkou, kterého se účastnila Mgr. jméno FO jako zástupkyně jméno FO jméno FO, JUDr. jméno FO jako zástupce potomků, jméno FO jako zástupkyně jméno FO a dále přítomní dědicové Ing. jméno FO, jméno FO jméno FO a jméno FO; jednání bylo skončeno ve 12:00 hodin a byl stanoven další termín na den 6. 12. 2010. Dne 3. 12. 2010 byl dodán znalecký posudek č. Anonymizováno o ceně pozemku v katastrálním území Anonymizováno ke dni 19. 12. 2008, vypracovaný Ing. jméno FO, přičemž odměnu znalce ve výši 1 500 Kč uhradila Ing. jméno FO. Dne 7. 12. 2010 bylo doručeno sdělení společnosti Anonymizováno, podle něhož jméno FO jméno FO uzavřela dne 11. 7. 2008 úvěrovou smlouvu č. Anonymizováno na dobu 24 měsíců na financování vozidla Renault Thalia. Dále byly zjišťovány informace z registru vozidel, Magistrátu hlavního města Prahy, České spořitelny, a. s., a Komerční banky, a. s. Usnesením OS P6 ze dne 17. 12. 2010, č. j. 26 D 13/200961, bylo rozhodnuto o ceně dědictví, potvrzeno nabytí dědictví podle zákonných podílů a stanovena odměna soudní komisařky; usnesení nabylo právní moci dne 13. 1. 2011. Dne 18. 1. 2011 proběhlo jednání před soudní komisařkou zahájené v 10:00 hodin a skončené v 10:40 hodin za účasti Mgr. jméno FO jako koncipienta JUDr. jméno FO, JUDr. jméno FO jako zástupce potomků a dále Ing. jméno FO, jméno FO jméno FO jméno FO a jméno FO, skončené v 10:45 hodin. Dne 8. 3. 2011 proběhlo další jednání zahájené v 10:00 hodin a skončené v 11:45 hodin za účasti Mgr. jméno FO, JUDr. jméno FO, Ing. jméno FO, jméno FO a jméno FO. Ve spise jsou založena zjištění k vozidlu Renault Thalia, včetně sdělení společnosti Anonymizováno, podle něhož zůstavitel v roce 2008 pořizoval vozidlo jako dar pro jméno FO, přičemž ji přizval pouze k podpisu smlouvy a úvěr měl být splácen z jeho účtu. Soudní komisařka dále požádala Anonymizováno republiky o součinnost ke zjištění rozhodného práva, vzhledem k možnému mezinárodnímu prvku řízení spočívajícímu v tvrzení, že zůstavitel pořídil ústní závěť v Rakousku v roce 2004. Anonymizováno České republiky sdělením ze dne 26. 5. 2011 poskytlo jméno FO právní úpravu rakouského obecného zákoníku občanského (ABGB) ze dne 1. 6. 1811. Z předložených ustanovení vyplývá, že ABGB upravuje dědické právo, včetně forem závěti, přičemž ústní závěť (tzv. mimořádná závěť) byla podle rakouského práva přípustná za splnění zákonných podmínek, zejména existence mimořádné situace, přítomnosti svědků a jejich způsobilosti; současně byla otázka způsobilosti svědků upravena v § 591 až § 596 ABGB. Bylo rovněž sděleno, že podle rakouské právní úpravy bylo možné v roce 2004 pořídit platnou ústní závěť, pokud byly splněny uvedené podmínky. Soudní komisařka následně přípisem ze dne 1. 6. 2011 požádala právního zástupce jméno FO jméno FO o zajištění úředního překladu jméno FO ustanovení ABGB, přičemž právní zástupce sdělil, že jméno FO jméno FO tento překlad zajistit odmítá a žádá, aby jej zajistila soudní komisařka, na což bylo reagováno sdělením, že povinnost tvrzení a důkazní břemeno ohledně existence závěti nese jméno FO jméno FO, která tvrdí její existenci. Usnesením OS P6 ze dne 2. 8. 2011, č. j. 26 D 13/2009245, byl proto ustanoven tlumočník JUDr. jméno FO k překladu části právní úpravy ABGB, přičemž dne 5. 8. 2011 mu byla vyplacena odměna ve výši 350 Kč; překlad se týkal zejména ustanovení upravujících formy závěti a náležitosti ústní závěti podle rakouského práva. Dne 23. 8. 2011 doručil JUDr. jméno FO vyjádření, v němž označil odvolání jméno FO jméno FO za blanketní a poukázal na účelové prodlužování řízení, a současně navrhl doplnění překladu o § 591 až § 596 ABGB týkající se způsobilosti svědků závěti; soudní komisařka sdělila, že tato ustanovení nemá k dispozici a vyzvala právního zástupce k jejich dodání. Dne 8. 9. 2011 byl spis předložen MSPH k rozhodnutí o odvolání a dne 27. 9. 2011 bylo doručeno vyjádření jméno FO jméno FO k odvolání. Dne 29. 2. 2012 rozhodl MSPH usnesením č. j. 24 Co 227/2011-262 tak, že změnil usnesení OS P6 ze dne 1. 6. 2011, č. j. 26 D 13/2009-223, a to tak, že do dědictví nepřipadá pohledávka za jméno FO ve výši 372 857,17 Kč a tato připadá jméno FO, přičemž se snižuje její pohledávka za dědictvím na 577 796,93 Kč; jinak se usnesení potvrzuje. Usnesení nabylo právní moci dne 28. 3. 2012 a doložka byla vyznačena dne 6. 4. 2012. Dne 6. 4. 2012 bylo vydáno předvolání k jednání na den 10. 5. 2012 v 9:00 hodin, kdy byli předvoláni JUDr. jméno FO, Mgr. jméno FO jméno FO, JUDr. jméno FO, dále jméno FO a jméno FO jako svědek. Dne 1. 5. 2012 se svědek omluvil. Dne 10. 5. 2012 proběhlo jednání zahájené v 9:05 hodin za účasti jméno FO jméno FO, Mgr. jméno FO jako koncipienta JUDr. Anonymizováno a JUDr. jméno FO jako zástupce potomků, přičemž bylo skončeno v 11:45 hodin a byly projednávány okolnosti ústní závěti. Dne 24. 5. 2012 proběhlo další jednání zahájené v 9:05 hodin a skončené v 10:00 hodin za účasti jméno FO jméno FO, Mgr. jméno FO a JUDr. jméno FO. Téhož dne OS P6 usnesením č. j. 26 D 13/2009-309 rozhodl o námitkách proti protokolu. Usnesením OS P6 ze dne 30. 5. 2012, č. j. 26 D 13/2009-333, bylo jméno FO podstatný obsah spisu obsahující osobní údaje jméno FO podstatný obsah spisu obsahující osobní údaje. Dne 6. 6. 2012 nahlížel do spisu JUDr. Anonymizováno a dne 7. 6. 2012 jméno FO jméno FO. Dne 13. 6. 2012 nahlížela jméno FO jméno FO do spisu a vyžádala si kopie. Dne 15. 6. 2012 podala odvolání proti usnesení o ustanovení správce; usnesením ze dne 21. 6. 2012 byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, který byl uhrazen dne 9. 7. 2012. Usnesením ze dne 12. 7. 2012 byli pozůstalí potomci vyzváni k vyjádření. Dne 28. 8. 2012 byl spis předložen MSPH. Dne 27. 9. 2012 MSPH usnesením č. j. 24 Co 237/2012-437 změnil napadené usnesení ohledně povinnosti podat žalobu a jinak je potvrdil; právní moci nabylo dne 14. 1. 2013. Téhož dne usnesením č. j. 24 Co 238/2012-439 zrušil ustanovení správce dědictví a věc vrátil. Dne 19. 11. 2012 OS P6 nově ustanovil správcem dědictví Mgr. jméno FO, advokáta. Dne 6. 12. 2012 podala jméno FO jméno FO odvolání a dne 19. 12. 2012 byl zaplacen soudní poplatek. Dne 8. 1. 2013 byl spis předložen MSPH. Dne 15. 1. 2013 bylo odvolání doplněno. Dne 28. 2. 2013 rozhodl MSPH usnesením tak, že usnesení OS P6 ze dne 19. 11. 2012, č. j. 26 D 13/2009-446, se potvrzuje. Toto usnesení nabylo právní moci dne 13. 6. 2013 a doložka právní moci byla vyznačena dne 14. 6. 2013. Dne 25. 3. 2013 byl MSPH doručen přípis soudní komisařky, v němž sděluje, že jí bylo doručeno dovolání pozůstalé manželky jméno FO jméno FO proti usnesení MSPH ze dne 27. 9. 2012, a vzhledem k tomu, že se spis nachází u MSPH jako soudu odvolacího, nemůže činit žádné úkony související s podaným dovoláním, proto dovolání tomuto soudu postoupila. Dne 17. 6. 2013 byl učiněn úřední záznam o tom, že se po předchozí telefonické domluvě dostavil Mgr. Anonymizováno, advokát, ustanovený správcem dědictví, nahlížel do spisu a pořídil si kopie. Dne 19. 6. 2013 byl učiněn úřední záznam o tom, že se po předchozí telefonické domluvě dostavila pozůstalá manželka jméno FO jméno FO a nahlížela do spisu. Usnesením OS P6 ze dne 21. 6. 2013 byla jméno FO jméno FO vyzvána k úhradě soudního poplatku za dovolání ve výši 2 000 Kč, přičemž usnesením OS P6 ze dne 4. 7. 2013 byla k úhradě téhož poplatku vyzvána opětovně. Dne 19. 7. 2013 byl učiněn úřední záznam o zaplacení soudního poplatku za dovolání a téhož dne byli pozůstalí potomci zůstavitele vyzváni k vyjádření k dovolání. Dne 26. 7. 2013 se po předchozí domluvě dostavil Mgr. jméno FO, advokátní koncipient JUDr. jméno FO, nahlížel do spisu a pořídil si jeho kopie. Podáním ze dne 31. 7. 2013 správce dědictví Mgr. jméno FO požádal, aby byla jméno FO uložena povinnost poskytnout součinnost při zpřístupnění části domu č. p. Anonymizováno v katastrálním území Anonymizováno, neboť správu nemovitosti nelze odpovědně vykonávat bez možnosti její faktické prohlídky. Dále byl založen záznam z jednání konaného dne 19. 6. 2013 v sídle advokátní kanceláře Anonymizováno, který sepsal Mgr. jméno FO; jednání se zúčastnili Mgr. jméno FO, Mgr. jméno FO, JUDr. jméno FO a jméno FO jméno FO podstatný obsah spisu obsahující osobní údaje jméno FO vyzval ke sdělení termínu umožňujícího provedení prohlídky nemovitosti; dne 21. 6. 2013 bylo sděleno, že na nemovitosti probíhá revize krovu a střešní krytiny. Dne 8. 8. 2013 podali pozůstalí potomci zůstavitele vyjádření k dovolání, v němž uvedli, že dovolání je zcela neopodstatněné, opožděné a jeho cílem je způsobovat další průtahy v řízení, poukázali na obstrukční jednání pozůstalé manželky a jejího právního zástupce a uvedli, že účelem je umožnění užívání nemovitostí tvořících předmět dědictví. Dne 2. 9. 2013 byla věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o dovolání. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 9. 2013 byla jméno FO jméno FO vyzvána k doplacení soudního poplatku ve výši 8 000 Kč, neboť celkový poplatek činil 10 000 Kč a doposud bylo uhrazeno pouze 2 000 Kč. Jelikož doplatek nebyl uhrazen, rozhodl OS P6 usnesením ze dne 4. 10. 2013, č. j. 26 D 13/2009-551, že se dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavuje. Následně dne 23. 10. 2013 jméno FO jméno FO doplatek ve výši 8 000 Kč uhradila a prostřednictvím svého právního zástupce podala odvolání proti usnesení o zastavení dovolacího řízení s návrhem, aby soud prvního stupně napadené usnesení zrušil podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích. OS P6 usnesením ze dne 5. 11. 2013, č. j. 26 D 13/2009-562, rozhodl, že se dovolací řízení nezastavuje; toto usnesení nabylo právní moci dne 23. 11. 2013. Ve spise je dále založena zpráva správce dědictví Mgr. Anonymizováno ze dne 13. 12. 2013 o jeho činnosti za období od 13. 6. 2013 do 13. 12. 2013. Dne 3. 1. 2014 byla věc opět předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o dovolání. Dále je založeno podání pozůstalých potomků ze dne 3. 1. 2014, v němž žádají o pokračování v řízení a poukazují na to, že jméno FO jméno FO podala žalobu na určení dědického práva opožděně dne 13. 2. 2013, přičemž tato žaloba byla zamítnuta rozsudkem OS P6 ze dne 6. 12. 2013, č. j. 6 C 28/2013-111, a dále opět poukazují na procesní obstrukce ze strany jméno FO jméno FO. Dne 28. 3. 2014 byl učiněn úřední záznam o tom, že se jméno FO jméno FO dostavila bez předchozí domluvy a žádala o nahlížení do spisu, přičemž jí bylo sděleno, že spis není k dispozici; současně vyjádřila svůj názor na postup soudní komisařky. Dále je založeno vyúčtování správce dědictví, výzva k odstranění stromů poškozujících majetek pozůstalosti a záznam ze dne 12. 6. 2014 o prohlídce nemovitostí za účasti jméno FO, jakož i zpráva o činnosti správce dědictví ze dne 19. 6. 2014. Správci dědictví byla vyplacena záloha na odměnu a hotové výdaje ve výši 80 289,40 Kč. Dne 3. 12. 2014 požádala soudní komisařka Nejvyšší soud České republiky o vrácení spisu, aby mohlo být pokračováno v dědickém řízení; podáním ze dne 12. 12. 2014 bylo sděleno, že spis nelze vrátit, neboť je nezbytný pro rozhodnutí, o čemž soudní komisařka informovala účastníky řízení. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 6. 2015, č. j. 21 Cdo 15/2014-575, byla zrušena usnesení MSPH i OS P6 ze dne 30. 5. 2012, č. j. 26 D 13/2009-333, a věc byla vrácena OS P6 k dalšímu řízení; současně byl zrušen rozsudek OS P6 ze dne 6. 12. 2013, č. j. 6 C 28/2013-111, a rozsudek MSPH ze dne 13. 10. 2014, č. j. 68 Co 390/2014-175. Spis byl vrácen OS P6 dne 25. 6. 2015. Usnesením OS P6 ze dne 8. 7. 2015, č. j. 26 D 13/2009-646, bylo rozhodnuto o záloze na odměnu správce dědictví; proti tomuto rozhodnutí podali pozůstalí potomci odvolání, které následně vzali zpět, a MSPH usnesením ze dne 30. 9. 2015, č. j. 24 Co 188/2015-666, odvolací řízení zastavil; usnesení nabylo právní moci dne 21. 5. 2016. Dne 28. 9. 2015 podal správce dědictví návrh na ukončení správy dědictví. Soudní komisařka dále přeposlala žádost Ústavního soudu o zapůjčení spisu MSPH, neboť jej neměla k dispozici. Usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. III. ÚS 2662/15, byla odmítnuta ústavní stížnost potomků proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 6. 2015. Dne 4. 3. 2016 bylo vyhotoveno předvolání k jednání na den 12. 4. 2016 ve 13:00 hodin. Toto jednání bylo následně na žádost jméno FO jméno FO z důvodu pracovní neschopnosti zrušeno, přičemž pozůstalí potomci se zrušením nesouhlasili a uvedli, že osobní účast není nezbytná, neboť je jméno FO jméno FO zastoupena právním zástupcem. Soudní komisařka vyjádřením ze dne 11. 4. 2016 uvedla, že důvodem zrušení jednání je respektování práva účastníka na osobní účast. Dne 13. 4. 2016 byla jméno FO jméno FO vyzvána, aby doložila, kdy bude schopna se jednání účastnit a zda se může účastnit v rámci povolených vycházek. Podáním ze dne 7. 5. 2016 sdělila, že její zdravotní stav jí umožní účast na jednání v červenci 2016, a proto bylo nařízeno jednání na den 12. 7. 2016 v 9:00 hodin, k němuž byli předvoláni pozůstalí potomci a jméno FO jméno FO. Pozůstalí potomci navrhli provedení důkazu listinou – kopie docházkové knihy z pracoviště zůstavitele za roky 2003 a 2004, k čemuž soudní komisařka sdělila, že tento důkaz je nadbytečný. Dne 15. 6. 2016 byl učiněn úřední záznam o tom, že do spisu nahlížel JUDr. Anonymizováno. Následně byla dne 11. 8. 2016 po předchozí urgenci doručena kopie dostupných záznamů o docházce zůstavitele. Dne 12. 7. 2016 se konalo jednání před soudní komisařkou, zahájené v 9:19 hodin a skončené v 10:30 hodin, kterého se zúčastnili JUDr. Anonymizováno Anonymizováno, pozůstalá dcera jméno FO, pozůstalý syn jméno FO a JUDr. Anonymizováno, advokát; pozůstalá manželka Mgr. jméno FO jméno FO byla k jednání řádně předvolána, avšak bez jakékoliv omluvy se nedostavila, přičemž bylo ověřeno, že soudu nebyla doručena žádná zpráva, a proto bylo jednáno bez její přítomnosti. JUDr. Anonymizováno při jednání požádal o zaprotokolování vyjádření, v němž uvedl, že provedené důkazy, zejména evidence docházky zůstavitele z let 2003–2004, vyvracejí tvrzení pozůstalé manželky o existenci ústní závěti, které považuje za smyšlené, a zdůraznil, že v řízení není dán mezinárodní prvek, neboť zůstavitel neměl jméno FO vztah k Rakousku; jednání bylo odročeno na další termín stanovený na září 2016. Dne 27. 7. 2016 se dostavila jméno FO jméno FO k soudní komisařce a požádala o kopie protokolu z jednání a kopie docházkové knihy. Dne 26. 9. 2016 podal JUDr. jméno FO důkazní návrhy, zejména k výslechu svědků, předložení docházkové knihy a lékařské zprávy ošetřujícího lékaře zůstavitele, a současně uvedl, že při skončení předchozího jednání nebyl stanoven další termín, a požadoval jeho nařízení v co nejkratší době s ohledem na délku řízení. Dne 29. 9. 2016 kontaktovala jméno FO jméno FO soudní komisařku telefonicky a požadovala prodloužení lhůty k vyjádření, přičemž byla poučena o nutnosti podat žádost písemně; téhož dne notářský úřad opakovaně kontaktovala a domáhala se okamžitého zaslání odpovědi emailem, ačkoliv jí bylo sděleno, že odpověď bude zaslána v souladu s právními předpisy poštou, jelikož nemá datovou schránku. Přípisem ze dne 30. 9. 2016 byla jméno FO jméno FO vyrozuměna, že lhůta stanovená do 30. 9. 2016 byla určena již při jednání dne 12. 7. 2016 s přihlédnutím k návrhu jejího právního zástupce, který oznámil plánovanou dovolenou, a že vzhledem k její délce přesahující dva měsíce není důvod k jejímu prodloužení. Dne 30. 9. 2016 se jméno FO jméno FO dostavila k soudní komisařce a předložila listinné důkazy založené ve spise na č. l. 876 a násl., zejména mzdové výměry z let 2003 a 2004, docházkové listy a rozhodnutí Ministerstva školství ze dne 4. 10. 2002 a 14. 2. 2002, z nichž vyplývá studium zůstavitele na univerzitě ve Vídni, včetně potvrzení o studiu a jeho ukončení, a dále navrhla výslech svědků údajné ústní závěti, a to jméno FO jméno FO a jméno FO. Následně byla vyhotovena předvolání k jednání na dny 31. 10. 2016 a 1. 11. 2016, přičemž byli předvoláni mimo jiné JUDr. jméno FO, svědek jméno FO Anonymizováno na den 31. 10. 2016 a svědek jméno FO na den 31. 10. 2016, dále svědci jméno FO na den 1. 11. 2016; současně byla požádána Anonymizováno o poskytnutí kopie evidence docházky, její doplnění a sdělení, kde se nachází originál. JUDr. Anonymizováno se současně dotazoval, zda mu byly doručeny návrhy na dokazování jméno FO jméno FO. Dne 18. 10. 2016 se měla pozůstalá manželka Mgr. jméno FO jméno FO dostavit k nahlížení do spisu na základě předchozí domluvy v čase od 13:00 do 15:30 hodin, avšak k nahlížení se ve sjednaném čase 13:00 hodin nedostavila a bez omluvy přišla až v 15:30 hodin, tedy po uplynutí sjednané doby. Bylo jí proto sděleno, že z organizačních důvodů již nelze nahlížení do spisu umožnit, a byl jí nabídnut náhradní termín. Mgr. jméno FO jméno FO s tímto postupem nesouhlasila, domáhala se okamžitého nahlížení do spisu a tvrdila, že dostavením se v 15:30 hodin termín dodržela, přičemž odmítala akceptovat vysvětlení soudní komisařky a pracovníků kanceláře o uplynutí sjednané doby. Současně uvedla, že se nemohla dostavit ve 13:00 hodin z důvodu rehabilitace, z čehož vyplynulo, že si byla již při sjednávání termínu vědoma nemožnosti dostavit se v dohodnutý čas. V průběhu této situace se opakovaně dožadovala okamžitého vyhovění své žádosti, odmítala opustit notářskou kancelář navzdory výzvám a její jednání bylo spojeno s nevhodnými osobními poznámkami vůči přítomným notářským koncipientkám. Následně požádala o sepsání záznamu o tom, že jí nebylo umožněno nahlédnout do spisu; záznam byl vyhotoven, přičemž jeho obsah při sepisování zpochybňovala a požadovala jeho přepracování. Po doplnění údajů jej nakonec podepsala, přičemž jí byl opět nabídnut náhradní termín nahlížení. Dále byla založena omluva profesora Jana Hrona ze zdravotních důvodů a omluva svědka jméno FO z jednání dne 31. 10. 2016 z důvodu zahraniční služební cesty. Dne 31. 10. 2016 proběhlo jednání před soudní komisařkou, zahájené v 10:20 hodin a skončené ve 12:50 hodin, kterého se zúčastnili JUDr. Anonymizováno. jméno FO jméno FO podstatný obsah spisu obsahující osobní údaje podstatný obsah spisu obsahující osobní údaje podstatný obsah spisu obsahující osobní údaje jméno FO jméno FO, při němž byla vyslechnuta svědkyně Anonymizováno, která uvedla, že měla s Anonymizováno jméno FO opakované konflikty řešené i na Úřadu městské části Praha 6 a popsala konkrétní incidenty, mimo jiné poškození jejího vozidla; dále byli poučeni svědci čekající na výslech, že jednání již téhož dne nebude pokračovat. Usnesením OS P6 ze dne 28. 11. 2016, č. j. 26 D 13/2009957, byl ustanoven tlumočník z jazyka francouzského Ing. Anonymizováno k provedení tlumočení při výslechu svědka a k překladu předvolání svědka. Týmž dnem byly zaslány žádosti MUDr. Anonymizováno a MUDr. Anonymizováno o podání lékařské zprávy o zdravotním stavu zůstavitele v roce 2004 a jméno FO o doložení studia a ubytování ve Vídni, a současně byla Anonymizováno vyzvána k zapůjčení originálu evidence docházky. Přípisem ze dne 30. 11. 2016 bylo JUDr. jméno FO sděleno, že podle názoru soudní komisařky k průtahům v řízení nedochází a úkony jsou činěny v zákonných lhůtách. Dále byla založena kopie docházky s úředním záznamem ze dne 25. 1. 2017 o porovnání kopií s originály docházkové evidence za roky 2003 a 2004. Ve spise je dále založen email svědka jméno FO jméno FO, jímž žádal o změnu času jednání z důvodu pracovního vytížení, které mu však nebylo vyhověno. Dne 17. 2. 2017 se konalo jednání před soudní komisařkou od 10:10 do 10:30 hodin, kterého se zúčastnil JUDr. jméno FO a tlumočník, přičemž se bez omluvy nedostavila jméno FO jméno FO ani její právní zástupce a nedostavil se ani předvolaný svědek, takže nebylo možné provést důkazy; jednání bylo z tohoto důvodu odročeno na 22. 2. 2017. Téhož dne se jméno FO jméno FO dostavila po zahájení jednání a následně se dožadovala sdělení, kteří svědci byli předvoláni, a dále nahlížení do spisu, které jí nebylo okamžitě umožněno z důvodu přípravy na navazující jednání. Dne 22. 2. 2017 se konalo jednání od 10:00 do 14:40 hodin za účasti JUDr. jméno FO, jméno FO jméno FO a Ing. jméno FO, přičemž bylo konstatováno, že pozůstalá manželka se bez omluvy k zahájení nedostavila a dostavila se až v 10:05 hodin; s ohledem na přítomnost obtížně dostupného svědka bylo jednáno i bez její účasti. Při jednání byly provedeny důkazy, mimo jiné lékařská zpráva MUDr. Anonymizováno, podle níž zůstavitel v roce 2004 netrpěl závažným onemocněním, a výslech svědka prof. Ing. jméno FO, který uvedl, že nemá povědomí o pobytech zůstavitele v Rakousku. Usnesením OS P6 ze dne 21. 2. 2017, č. j. 26 D 13/20091088, byla jméno FO uložena pořádková pokuta ve výši 5 000 Kč pro neukázněné chování při jednání dne 22. 2. 2017; proti tomuto usnesení podala dne 8. 3. 2017 odvolání. Dne 8. 3. 2017 podala rovněž námitku podjatosti soudní komisařky, kterou následně doplňovala, přičemž soudní komisařka dne 10. 3. 2017 uvedla, že se necítí být podjatá. Usnesením OS P6 ze dne 21. 4. 2017, č. j. 26 D 13/20091103, bylo rozhodnuto, že soudní komisařka není vyloučena z projednávání věci. Dne 15. 5. 2017 podal JUDr. Anonymizováno žádost o nařízení jednání v co nejkratší době s poukazem na délku řízení; dne 6. 6. 2017 byl spis předložen MSPH k rozhodnutí o odvolání proti usnesení o pořádkové pokutě. MSPH rozhodl usnesením ze dne 31. 7. 2017, č. j. 24 Co 108/20171115, tak, že usnesení OS P6 potvrdil; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 8. 2017. Dne 1. 12. 2017 bylo nařízeno jednání před soudní komisařkou, k němuž byl mimo jiné předvolán jako svědek jméno FO, přičemž již před tímto jednáním JUDr. jméno FO podáním adresovaným soudní komisařce opětovně poukázal na průtahy v řízení a požadoval, aby bylo jednání nařízeno co nejdříve a věc byla projednána bez dalšího prodlení. Při jednání konaném dne 1. 12. 2017 od 10:00 do 10:33 hodin se dostavili JUDr. jméno FO a JUDr. jméno FO, přičemž bylo konstatováno, že svědek Filip Donev, ačkoliv byl řádně předvolán, se k jednání nedostavil a svou neúčast omluvil pracovní neschopností, kterou doložil příslušným dokladem. Soudní komisařka současně vzala v úvahu, že tento svědek se k jednáním nedostavoval opakovaně a jeho výslech se dlouhodobě nedařilo provést, a dovodila, že svým postupem objektivně maří provedení důkazu, přičemž i přes jeho opakované předvolávání nedošlo k realizaci výslechu. Za této situace soudní komisařka rozhodla, že dokazování ve vztahu k tvrzenému pobytu zůstavitele v Rakousku a k tvrzené ústní závěti bude ukončeno a bude vycházeno z dosud provedených důkazů, když proti takovému procesnímu rozhodnutí není odvolání přípustné. V reakci na tento postup právní zástupce pozůstalé manželky JUDr. jméno FO vznesl námitku podjatosti soudní komisařky, kterou odůvodnil tvrzením o jejím neuctivém přístupu ke svědkovi a tvrzeném svévolném postupu směřujícím k poškozování postavení pozůstalé manželky, zejména tím, že došlo k ukončení dokazování bez provedení navrhovaného výslechu tohoto svědka. Soudní komisařka se k této námitce vyjádřila tak, že nemá žádný vztah k věci ani k účastníkům řízení a není zde žádný důvod její podjatosti, přičemž současně konstatovala, že jde již o opakovaně uplatněnou námitku podjatosti, o níž bylo v předchozím průběhu řízení pravomocně rozhodnuto. Následně byla jméno FO jméno FO usnesením ze dne 18. 12. 2017 vyzvána, aby námitku podjatosti řádně odůvodnila. Dále je ve spise založen záznam ze dne 7. 2. 2018, dle něhož jméno FO jméno FO uhradila uloženou pořádkovou pokutu ve výši 5 000 Kč. Usnesením OS P6 ze dne 7. 3. 2018, č. j. 26 D 13/20091148, vydaným pověřenou soudní komisařkou JUDr. jméno FO, bylo rozhodnuto tak, že se určuje obvyklá cena majetku, který měli zůstavitel a pozůstalá manželka ve společném jmění manželů ke dni úmrtí zůstavitele, a současně bylo určeno, jaký majetek připadá pozůstalé manželce a jaký majetek připadá do dědictví; toto usnesení nabylo právní moci dne 4. 3. 2019. Dále usnesením OS P6 ze dne 7. 3. 2018, č. j. 26 D 13/20091150, bylo rozhodnuto tak, že se Mgr. jméno FO, advokátovi, přiznává záloha na odměnu správce dědictví ve výši 13 298 Kč; toto usnesení nabylo právní moci dne 7. 3. 2019. Proti usnesením OS P6 ze dne 7. 3. 2018 podala pozůstalá manželka Mgr. jméno FO jméno FO odvolání, a to jednak proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že s ní nebude jednáno jako se závětní dědičkou, ale jako s dědičkou ze zákona, dále proti usnesení č. j. 26 D 13/20091148 o určení obvyklé ceny majetku, a konečně proti usnesení č. j. 26 D 13/20091150 o přiznání zálohy na odměnu správce dědictví; všechna tato odvolání byla podána jako blanketní s tím, že budou dodatečně odůvodněna. Usnesením ze dne 10. 4. 2018 byla jméno FO jméno FO vyzvána k doplnění všech tří odvolání o náležitosti podle občanského soudního řádu; odvolání byla doplněna dne 24. 4. 2018. Usnesením ze dne 26. 4. 2018 byli pozůstalí potomci zůstavitele vyzváni, aby se k podaným odvoláním vyjádřili, a rovněž téhož dne byl vyzván Mgr. jméno FO, aby se vyjádřil k odvolání podanému proti rozhodnutí o jeho odměně. Vyjádření Mgr. jméno FO bylo podáno dne 4. 5. 2018 a téhož dne bylo podáno i vyjádření pozůstalých potomků, které bylo dále doplněno dne 14. 5. 2018. Dne 29. 5. 2018 byla věc předložena MSPH k rozhodnutí o odvoláních. MSPH nařídil jednání, přičemž pozůstalá manželka obratem požádala o jeho odročení z důvodu pracovní neschopnosti, kterou doložila potvrzením, a současně uvedla, že trvá na své osobní účasti; předseda senátu této žádosti výjimečně vyhověl a jednání původně nařízené na den 22. 11. 2018 bylo odročeno na den 31. 1. 2019, přičemž pozůstalá manželka byla upozorněna, že k další případné omluvě nebo žádosti o odročení nebude přihlíženo a jednání proběhne i v její nepřítomnosti. Dne 17. 1. 2019 nahlížel do spisu JUDr. jméno FO jako právní zástupce jméno FO jméno FO, přičemž byla založena plná moc k jeho zastupování. Dne 28. 1. 2019 bylo založeno podání obsahující námitky proti protokolu z jednání ze dne 22. 2. 2017, učiněné jméno FO prostřednictvím JUDr. jméno FO, a současně bylo založeno doplnění odvolání proti napadeným usnesením OS P6. Usnesením MSPH ze dne 31. 1. 2019, č. j. 29 Co 239/20181215, bylo rozhodnuto o odvolání jméno FO jméno FO proti usnesení OS P6 ze dne 7. 3. 2018 (o tom, že s ní nebude jednáno jako se závětní dědičkou), tak, že se toto usnesení potvrzuje; usnesení nabylo právní moci dne 4. 3. 2019. Usnesením MSPH ze dne 31. 1. 2019, č. j. 29 Co 240/20181220, bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení OS P6 ze dne 7. 3. 2018, č. j. 26 D 13/20091148, o určení obvyklé ceny majetku ve společném jmění manželů a rozdělení tohoto majetku, tak, že se toto usnesení potvrzuje; usnesení nabylo právní moci dne 7. 3. 2019. Usnesením MSPH ze dne 31. 1. 2019, č. j. 29 Co 241/20181223, bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení OS P6 ze dne 7. 3. 2018, č. j. 26 D 13/20091150, o přiznání zálohy na odměnu správce dědictví, tak, že se toto usnesení potvrzuje; usnesení nabylo právní moci dne 7. 3. 2019. Následně byla vyplacena záloha na odměnu správce dědictví. Dne 26. 3. 2019 byla podána JUDr. Anonymizováno žádost o zaslání protokolu z jednání před MSPH ze dne 31. 1. 2019, která byla postoupena MSPH k vyřízení; MSPH sdělil, že z jednání byl pořízen pouze zvukový záznam, přičemž jeho kopii lze vydat za poplatek nebo oproti dodání nosiče, a že přepis záznamu se pořizuje pouze v případě podání dovolání. Dále bylo vyhotoveno předvolání k jednání na den 28. 5. 2019 od 13:30 hodin, adresované účastníkům. Dne 3. 4. 2019 nahlížela do spisu jméno FO jméno FO a uvedla, že bude podáno dovolání; následně JUDr. Anonymizováno telefonicky sdělil, že s ohledem na zdravotní stav žádá o změnu termínu nařízeného jednání. Dne 7. 5. 2019 podala jméno FO jméno FO prostřednictvím JUDr. jméno FO dovolání proti usnesení MSPH ze dne 31. 1. 2019, č. j. 29 Co 239/20181215, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti. Jednání nařízené na den 28. 5. 2019 bylo následně zrušeno, a to jak z důvodu žádosti JUDr. jméno FO, tak i s ohledem na podání dovolání, a jednání bylo odloženo na neurčito. Usnesením OS P6 ze dne 15. 5. 2019, č. j. 26 D 13/20091280, byla jméno FO jméno FO vyzvána k úhradě soudního poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč. Dne 25. 5. 2019 byl doručen návrh na vydání opravného usnesení k tomuto usnesení, v němž právní zástupce pozůstalé manželky namítal nesprávnost výroku, zejména pokud jde o lhůtu k zaplacení a způsob úhrady soudního poplatku. Na základě toho bylo vydáno opravné usnesení OS P6 ze dne 20. 5. 2019, č. j. 26 D 13/20091281, jímž byl opravován výrok usnesení ze dne 15. 5. 2019, přičemž nově bylo stanoveno, že jméno FO jméno FO je povinna uhradit soudní poplatek za dovolání do 15 dnů od doručení opravného usnesení a že výše poplatku činí 14 000 Kč. Usnesením OS P6 ze dne 11. 6. 2019 byli pozůstalí potomci zůstavitele vyzváni k vyjádření k dovolání pozůstalé manželky jméno FO jméno FO, přičemž vyjádření bylo doručeno dne 3. 7. 2019. Dne 4. 6. 2019 byl uhrazen soudní poplatek za dovolání a věc byla dne 17. 7. 2019 předložena Nejvyššímu soudu České republiky. Ve spise je dále založen přepis zvukového záznamu z jednání konaného u MSPH dne 31. 1. 2019. Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 19. 11. 2019, č. j. 24 Cdo 3264/20191303, rozhodl tak, že dovolání Mgr. jméno FO jméno FO proti usnesení MSPH ze dne 31. 1. 2019, č. j. 29 Co 239/20181215, se odmítá; toto usnesení nabylo právní moci dne 17. 12. 2019. Spis byl vrácen OS P6 dne 4. 12. 2019 Dne 28. 1. 2020 se konalo jednání před soudní komisařkou od 13:30 do 14:30 hodin, kterého se zúčastnili JUDr. Anonymizováno jako právní zástupce pozůstalých dětí a JUDr. Anonymizováno jako právní zástupce pozůstalé manželky; při tomto jednání vznesl JUDr. Anonymizováno jménem jméno FO jméno FO námitku podjatosti soudní komisařky s odůvodněním, že s ohledem na podanou stížnost a trestní oznámení nepovažuje její postup za nestranný. JUDr. Anonymizováno vyzval JUDr. Anonymizováno k upřesnění těchto tvrzení, na což JUDr. Anonymizováno uvedl, že dle sdělení klientky byla dne 27. 1. 2020 podána stížnost k Notářské komoře České republiky a dne 28. 1. 2020 trestní oznámení Policii České republiky; z důvodu této námitky podjatosti nebylo v jednání pokračováno a spis byl předložen k rozhodnutí OS P6. Téhož dne byl pořízen úřední záznam, že se JUDr. Anonymizováno dostavil k soudní komisařce a nahlížel do spisu. Soudní komisařka se k námitce podjatosti vyjádřila tak, že se necítí být podjatá, nemá žádný vztah k věci ani k účastníkům řízení, ani k jejich zástupcům, a současně uvedla, že obdobná námitka podjatosti byla již podána dne 8. 3. 2017 a bylo o ní pravomocně rozhodnuto. Současně byla do spisu založena i stížnost podaná jméno FO. Dne 12. 2. 2020 nahlížel do spisu JUDr. Anonymizováno. Usnesením OS P6 ze dne 3. 3. 2020 byla jméno FO jméno FO vyzvána k doplnění námitky podjatosti, přičemž tato byla doplněna podáním doručeným dne 19. 3. 2020. Dne 23. 3. 2020 požádal Ústavní soud o zapůjčení spisu sp. zn. 26 D 13/2009 k vyřízení ústavní stížnosti jméno FO jméno FO proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 11. 2019, č. j. 24 Cdo 3264/20191303. Usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. I. ÚS 522/20, byla ústavní stížnost jméno FO jméno FO proti uvedenému usnesení Nejvyššího soudu odmítnuta. Dne 11. 8. 2020 podal JUDr. Anonymizováno za pozůstalé potomky návrh na projednání věci a současně návrh na vyloučení jméno FO jméno FO jako nezpůsobilé dědičky, přičemž poukázal na její jednání v průběhu řízení. Následně bylo vyhotoveno předvolání k závěrečnému jednání na den 15. 9. 2020, které bylo následně z důvodu omluvené nepřítomnosti právního zástupce jméno FO jméno FO odročeno na den 23. 9. 2020. Dne 8. 9. 2020 bylo soudu doručeno podání jméno FO jméno FO, v němž uvádí, že dosud nebyla vyřízena její námitka podjatosti soudní komisařky, a poukazuje na probíhající prověřování trestního oznámení. Následně podala žádost o odročení jednání z důvodu zdravotního stavu s uvedením zvýšené teploty a podezření na onemocnění COVID19, a proto bylo jednání odvoláno a odročeno na neurčito. Na tuto situaci reagoval JUDr. jméno FO žádostí o doložení důvodu odročení a současně o nařízení nového termínu jednání, přičemž poukázal na skutečnost, že dědické řízení trvá již téměř Anonymizováno let od úmrtí zůstavitele. Dále je ve spise založena stížnost jméno FO jméno FO podaná Notářské komoře České republiky pro závažné porušení důstojnosti notářského povolání ze strany JUDr. jméno FO, k níž byla soudní komisařka vyzvána k vyjádření; ta se ve svém podání ze dne 24. 9. 2020 vyjádřila tak, že již byla věc řešena v rámci námitky podjatosti a stížnost považuje za účelovou a nedůvodnou. Dále je založeno potvrzení o nemoci jméno FO jméno FO v období od 18. 9. 2020 do 28. 9. 2020 s diagnózou COVID19 negativní. Pozůstalé manželce byl současně doručen návrh na její vyloučení jako nezpůsobilé dědičky s výzvou, aby se k tomuto návrhu vyjádřila. Dne 15. 10. 2020 byla doručena žádost jméno FO jméno FO o doručení přílohy výzvy k vyjádření k návrhu dědiců, na kterou bylo reagováno přípisem téhož dne. Dne 27. 10. 2020 požádala jméno FO jméno FO o prodloužení lhůty k vyjádření, přičemž soudní komisařka následně sdělila, že této žádosti nevyhovuje a lhůtu neprodlužuje, a to s ohledem na možnost využití technických prostředků i v souvislosti s epidemií COVID19. Dne 4. 11. 2020 bylo doručeno vyjádření pozůstalé manželky k návrhu pozůstalých dětí na její vyloučení jako nezpůsobilé dědičky. Dále bylo vyhotoveno předvolání k jednání na den 8. 12. 2020. Podáním ze dne 20. 11. 2020 jméno FO uvedl, že jednání původně nařízené na den 23. 9. 2020 bylo odročeno na neurčito z důvodu možné nákazy COVID19, a dále uvedl, že dne 3. 1. 2020 požádal banky o informace o zůstatcích a pohybech na účtech zůstavitele; současně poukázal na to, že jeho žádosti ze dne 11. 9. 2020 ani následné nebylo vyhověno, a požádal o jejich vyřízení. Dne 24. 11. 2020 podala pozůstalá manželka žádost o odročení jednání z důvodu kolize termínu jejího právního zástupce s jiným jednáním u Okresního soudu v Příbrami; jednání bylo proto odročeno na den 14. 12. 2020. Následně byla doručena další žádost JUDr. jméno FO o odročení jednání z důvodu kolize, a proto bylo jednání nařízeno na den 6. 1. 2021. Dne 14. 12. 2020 nahlížel do spisu JUDr. jméno FO. Dne 5. 1. 2021 byla doručena emailová omluva z jednání z důvodu ochrany zdraví, přičemž téhož dne JUDr. jméno FO nahlížel do spisu a byly mu poskytnuty kopie. Dne 6. 1. 2021 se konalo jednání před soudní komisařkou od 13:30 do 13:55 hodin za účasti JUDr. jméno FO Anonymizováno a pozůstalé manželky jméno FO jméno FO, která oznámila, že si jednání nahrává, a požádala o jeho odročení z důvodu nouzového stavu, přičemž uvedla, že nejde o neodkladnou záležitost; právní zástupce pozůstalé manželky dále poukázal na to, že dosud nebylo rozhodnuto o návrhu pozůstalých dětí na její vyloučení jako dědice. Jednání bylo odročeno na den 25. 1. 2021. Dne 19. 1. 2021 bylo doručeno zpětvzetí návrhu na vyloučení jméno FO jméno FO jako nezpůsobilé dědičky, a to s odůvodněním snahy urychlit řízení. Následně podala pozůstalá manželka žádost o odročení jednání z důvodu epidemiologické situace, a jednání bylo opět odročeno na neurčito s ohledem na nouzový stav. Dále bylo doručeno vyjádření JUDr. Anonymizováno k opakovaným odročením, v němž požadoval nařízení jednání za účelem projednání a rozhodnutí o dědictví. Dne 15. 3. 2021 byl doručen návrh pozůstalé manželky na zahrnutí dodatečného majetku do pozůstalosti. Dne 16. 3. 2021 bylo doručeno vyjádření pozůstalých potomků, v němž uvedli, že právní zástupce pozůstalé manželky nereagoval na návrh uzavření dědické dohody, a současně opětovně požadovali zajištění informací o účtech zůstavitele. Na tuto žádost reagovala soudní komisařka sdělením, že pro účely dědického řízení je rozhodný stav majetku ke dni úmrtí zůstavitele a změny po tomto datu nejsou jméno FO. Dne 24. 3. 2021 byla podána žaloba jméno FO jméno FO na obnovu řízení ve věci vedené u OS P6 pod sp. zn. 26 D 13/2009, směřující k posouzení jejího postavení jako závětní dědičky; tato žaloba byla postoupena OS P6 k rozhodnutí. Dne 30. 6. 2021 byla Notářské komoře České republiky doručena stížnost pozůstalých potomků na průtahy a postup soudní komisařky v řízení, která byla soudní komisařce doručena dne 1. 7. 2021 k vyjádření; ve svém vyjádření ze dne 2. 7. 2021 soudní komisařka uvedla, že k průtahům dochází případně z důvodů na straně účastníků, nikoliv soudu. Rovněž je ve spise založeno vyjádření pozůstalých potomků k žalobě na obnovu řízení, v němž uvádějí, že tvrzení pozůstalé manželky o vztahu zůstavitele k Rakousku nemá oporu v provedených důkazech a navrhují zamítnutí žaloby. Dále bylo na žádost JUDr. jméno FO vydáno potvrzení o právním nástupnictví. Usnesením OS P6 ze dne 2. 8. 2021, č. j. 26 D 13/20091590, rozhodl soud tak, že žaloba na obnovu řízení podaná žalobkyní Mgr. jméno FO podstatný obsah spisu obsahující osobní údaje doručené dne 18. 8. 2021. Usnesením ze dne 23. 8. 2021 byla jméno FO jméno FO vyzvána k doplnění odvolání o náležitosti požadované občanským soudním řádem, přičemž doplnění bylo doručeno dne 3. 9. 2021. Usnesením ze dne 13. 9. 2021 byli pozůstalí potomci zůstavitele vyzváni k vyjádření k odvolání, přičemž jejich vyjádření bylo doručeno dne 22. 9. 2021. Usnesením ze dne 23. 9. 2021 byla jméno FO jméno FO vyzvána k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč, který byl uhrazen dne 7. 10. 2021. Dne 26. 10. 2021 byl spis předložen MSPH k rozhodnutí o odvolání. Dne 8. 2. 2022 nahlížel do spisu JUDr. jméno FO, právní zástupce pozůstalé manželky. Dne 16. 2. 2022 byl vydán pokyn předsedy senátu MSPH k odročení jednání nařízeného na den 17. 2. 2022 na neurčito s tím, že bude rozhodnuto bez nařízení jednání. MSPH rozhodl usnesením ze dne 25. 2. 2022, č. j. 29 Co 391/20211618, tak, že usnesení OS P6 ze dne 2. 8. 2021, č. j. 26 D 13/20091590, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení. Dne 7. 3. 2022 bylo doručeno rozšíření žaloby na obnovu řízení podané jméno FO. Usnesením OS P6 ze dne 31. 3. 2022 byli pozůstalí potomci zůstavitele vyzváni k vyjádření k tomuto rozšíření, přičemž jejich vyjádření bylo doručeno dne 24. 4. 2022. Dne 24. 4. 2022 byla věc předložena OS P6 k dalšímu rozhodnutí. Dne 12. 5. 2022 byl uhrazen soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Usnesením OS P6 ze dne 17. 6. 2022, č. j. 26 D 13/20091642, byla žaloba na obnovu řízení proti usnesení OS P6 ze dne 7. 3. 2018, č. j. 26 D 13/20091144, zamítnuta. Dne 7. 7. 2022 podala jméno FO jméno FO odvolání proti tomuto usnesení. Usnesením ze dne 12. 7. 2022 byla vyzvána k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč, který byl uhrazen dne 27. 7. 2022. Dne 10. 8. 2022 podali pozůstalí potomci vyjádření k odvolání a dne 3. 8. 2022 byla věc předložena MSPH k rozhodnutí o odvolání. MSPH rozhodl usnesením ze dne 9. 9. 2022, č. j. 29 Co 305/20221658, tak, že usnesení OS P6 ze dne 17. 6. 2022, č. j. 26 D 13/20091642, se potvrzuje; toto usnesení nabylo právní moci dne 26. 9. 2022. Dne 27. 9. 2022 byla doručena žádost JUDr. jméno FO o rozhodnutí v dědickém řízení. Následně podala jméno FO jméno FO dovolání proti usnesení MSPH ze dne 9. 9. 2022, č. j. 29 Co 305/20221658. Usnesením OS P6 ze dne 5. 12. 2022 byli pozůstalí potomci vyzváni k vyjádření k dovolání; jejich vyjádření bylo doručeno dne 29. 12. 2022 s návrhem na odmítnutí dovolání. Usnesením OS P6 ze dne 3. 1. 2023 byla jméno FO jméno FO vyzvána k úhradě soudního poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč, který byl uhrazen dne 13. 1. 2023, a věc byla předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o dovolání. Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 27. 7. 2023, č. j. 24 Cdo 453/20231687, rozhodl tak, že dovolání jméno FO jméno FO proti usnesení MSPH ze dne 9. 9. 2022, č. j. 29 Co 305/20221658, se zamítá; toto usnesení nabylo právní moci dne 29. 8. 2023. Následně byla opětovně doručena žádost JUDr. jméno FO, aby soudní komisařka rozhodla ve věci dědictví. Dne 19. 10. 2023 byla doručena žádost jméno FO jméno FO o odročení jednání, přičemž současně zaslala na vědomí ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dne 14. 11. 2023 byl doručen nesouhlas pozůstalých potomků s odročením jednání a žádost o rozhodnutí ve věci, přičemž uvedli, že dochází k dalším obstrukcím ze strany pozůstalé manželky a k neodůvodněnému prodlužování řízení. Usnesením OS P6 ze dne 11. 12. 2023, č. j. 26 D 13/20091720, bylo rozhodnuto tak, že byla určena obvyklá cena dědictví, potvrzeno, že veškerý majetek zůstavitele nabyli pozůstalí, a to manželka jméno FO jméno FO, dcera jméno FO, dcera jméno FO jméno FO, syn jméno FO a dcera jméno FO, a dále byla stanovena povinnost dědiců uhradit odměnu a hotové výdaje soudní komisařce a náklady řízení; usnesení nabylo právní moci ve výrocích I–III dne 2. 9. 2024 a ve výroku IV dne 28. 12. 2023, přičemž doložka právní moci byla vyznačena dne 23. 9. 2024. Dne 22. 12. 2023 podali pozůstalí potomci odvolání proti tomuto usnesení ve všech jeho výrocích. Dne 27. 12. 2023 podala odvolání proti témuž usnesení rovněž jméno FO jméno FO. Dne 3. 1. 2024 bylo doručeno doplnění odvolání pozůstalých potomků a dne 22. 1. 2024 doplnila odvolání jméno FO jméno FO. Usnesením ze dne 11. 1. 2024 byla jméno FO jméno FO vyzvána k doplnění odvolání o zákonné náležitosti. Usneseními ze dne 22. 1. 2024 byli jméno FO jméno FO podstatný obsah spisu obsahující osobní údaje jméno FO uhrazen dne 24. 1. 2024 a pozůstalými potomky dne 2. 2. 2024. Dne 19. 2. 2024 byli pozůstalí potomci vyzváni k vyjádření k odvolání pozůstalé manželky a současně byla jméno FO jméno FO vyzvána k vyjádření k odvolání pozůstalých potomků. Ve spise je dále založeno usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2779/2023, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost jméno FO jméno FO proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 7. 2023, č. j. 24 Cdo 453/20231687. Dne 5. 3. 2024 bylo doručeno vyjádření pozůstalých potomků k odvolání jméno FO jméno FO a následně bylo doručeno vyjádření jméno FO jméno FO k odvolání pozůstalých potomků; dne 14. 3. 2024 byla věc předložena MSPH k rozhodnutí o odvolání. Usnesením MSPH ze dne 9. 5. 2024, č. j. 29 Co 95/20241769, bylo rozhodnuto o odvolání pozůstalé manželky a pozůstalých potomků proti usnesení OS P6 ze dne 11. 12. 2023, č. j. 26 D 13/20091720, tak, že se usnesení soudu prvního stupně ve výroku I mění, ve výroku II se rovněž mění a jinak se potvrzuje; odvolací soud tedy zasáhl pouze do výše jednotlivých částek, zatímco ve zbytku rozhodnutí soudu prvního stupně obstálo, a současně ve výroku III rozhodl, že pozůstalá manželka je povinna nahradit pozůstalým dětem náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 18 513 Kč. Toto usnesení nabylo právní moci dne 2. 9. 2024 a bylo doručeno OS P6 dne 16. 5. 2024. Proti tomuto usnesení podala pozůstalá manželka dne 9. 10. 2024 dovolání. Následně byla vyzvána k úhradě soudního poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč, který uhradila dne 20. 11. 2024. K dovolání se vyjádřili pozůstalí potomci. Dne 2. 12. 2024 podala pozůstalá manželka rovněž žalobu na obnovu řízení ve věci vedené u OS P6 pod sp. zn. 26 D 13/2009. Dále byl do spisu založen znalecký posudek ze dne 1. 11. 2024, který byl vypracován na žádost jméno FO jméno FO. Věc byla dne 16. 12. 2024 předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o dovolání; za tímto účelem byl vyhotoven přepis zvukového záznamu z jednání před odvolacím soudem. Dne 7. 2. 2025 byla doručena žádost Anonymizováno o zapůjčení spisu, a to s ohledem na žádost pozůstalých potomků o poskytnutí zadostiučinění za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb. Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 25. 2. 2025, č. j. 24 Cdo 3526/20241859, rozhodl tak, že dovolání jméno FO jméno FO proti usnesení MSPH ze dne 9. 5. 2024, č. j. 29 Co 95/20241769, se odmítá; toto usnesení nabylo právní moci dne 14. 4. 2025.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše.

8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

9. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

10. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

11. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (k tomu srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/201). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012, také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není tedy možné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou, ale je třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již při posouzení přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění) je třeba vycházet z kritérií demonstrativně stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk.

15. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci. Na druhou stranu stát neodpovídá za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000).

16. Soud po provedeném dokazování podstatným obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 26 D 13/2009 dospěl k závěru, že v posuzované věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk. Řízení bylo podle žalobního návrhu posuzováno za dobu od 7. 1. 2009, kdy bylo zahájeno řízení o dědictví po zůstaviteli Ing. jméno FO a kdy byla pověřena soudní komisařka, do 14. 4. 2025, kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2025. Takto vymezené řízení trvalo 16 let a 3 měsíce. Již samotná tato délka řízení, byť posuzovaná ve světle jeho složitosti, počtu účastníků, množství procesních podání a opakovaného přezkumu soudy vyšších stupňů, překročila mez přiměřenosti.

17. Soud proto s ohledem na provedené dokazování a obsah soudního spisu zhodnotil délku tohoto řízení jako zjevně nepřiměřenou. Ke stejnému závěru dospěla i žalovaná. Z tohoto důvodu soud uzavřel, že je dán odpovědnostní titul podle zákona č. 82/1998 Sb.

18. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3889/2009, nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že v soudním řízení lze přiznat účastníkům řízení základní částku v rozmezí 15 - 20 000 Kč za každý další rok řízení., za první dva roky však v částce poloviční.

19. Pro posuzované řízení soud dospěl k závěru o adekvátnosti základní částky finančního zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za rok trvání daného řízení, za první dva roky v částce poloviční.

20. Soud tak dospěl k základní částce odškodnění za toto posuzované období ve výši 305 000 Kč. Tuto pak podrobil kritériím uvedeným citovaném stanovisku NS.

21. Soud dospěl k závěru, že je na místě snížit základní částku celkem o 40% z důvodu velké skutkové i procesní složitosti věci i skutečnosti, že věc byla projednána opakovaně ve více stupních soudní soustavy. Řízení se netýkalo pouze prostého potvrzení nabytí dědictví, nýbrž zahrnovalo posouzení rozsahu majetku náležejícího do dědictví, vypořádání společného jmění manželů, ocenění nemovitých i movitých věcí, řešení pohledávek, bankovních produktů, vozidla, cenných papírů a dalších majetkových položek. Vedle toho byla řešena otázka tvrzené ústní závěti pořízené v Rakousku, což vyžadovalo posouzení cizí právní úpravy, zajištění překladu příslušných ustanovení rakouského práva a následné dokazování ke skutkovým okolnostem tvrzeného pořízení závěti. Již tato okolnost podstatně odlišuje věc od běžného dědického řízení. Procesní složitost věci byla dále zvýšena tím, že v řízení bylo opakovaně rozhodováno o dílčích otázkách, které měly vliv na další postup řízení, zejména o vypořádání společného jmění manželů, o ustanovení správce dědictví, o postavení žalobkyně jako dědičky ze závěti či ze zákona, o dodatečně najevo vyšlém majetku, o odměně správce dědictví, o žalobě na obnovu řízení a následně o konečném usnesení o dědictví. Řízení bylo rovněž zatíženo množstvím opravných prostředků, námitek, dovolání a ústavních stížností. Věc tak opakovaně přecházela mezi soudní komisařkou, soudem prvního stupně, odvolacím soudem, Nejvyšším soudem a Ústavním soudem. Tato procesní struktura objektivně prodlužovala řízení a odůvodňuje snížení základní částky zadostiučinění. Soud přihlédl zejména k tomu, že bylo třeba opakovaně zjišťovat a oceňovat majetek, posuzovat otázky společného jmění manželů, zabývat se tvrzením žalobkyně o existenci ústní závěti s mezinárodním prvkem, provádět dokazování k této otázce, řešit správu dědictví a následně reagovat na procesní návrhy a opravné prostředky účastníků. Dále soud zohlednil, že řízení nebylo vedeno pouze ve dvou instancích, ale bylo opakovaně předmětem dovolacího i ústavního přezkumu, což bylo způsobilé objektivně prodloužit dobu, po kterou nemohlo dojít k definitivnímu skončení dědického řízení.

22. Soud dále snížil základní částku od 20 % z důvodů jednání žalobkyně, která sama v určitém rozsahu přispěla k celkové délce posuzovaného řízení, neboť z obsahu spisu vyplynulo, že žalobkyně v průběhu dědického řízení opakovaně činila procesní kroky, které nevedly přímo k rozhodnutí ve věci samé, nýbrž vyvolávaly potřebu řešit dílčí či vedlejší otázky a tím oddalovaly posun řízení k jeho konečnému skončení; soud vzal v úvahu především to, že žalobkyně požádala o odročení již stanoveného termínu znaleckého ocenění movitých věcí, v jehož důsledku musel být původní úkon přesunut na pozdější dobu a teprve následně mohlo pokračovat navazující dokazování i další jednání, přičemž ačkoli nešlo o okolnost sama o sobě rozhodující, je zřejmé, že i tento postup vedl k prodloužení řízení, neboť na provedení znaleckého šetření byly vázány další úkony soudní komisařky. Soud dále přihlédl k tomu, že významnou část procesní i skutkové složitosti řízení vyvolala sama žalobkyně svým tvrzením, že zůstavitel pořídil ústní závěť v Rakousku, neboť toto tvrzení zásadně rozšířilo předmět dokazování, když bylo nutné zjišťovat obsah cizího práva, vyžadovat součinnost právnická osoba, zabývat se podmínkami platnosti mimořádné ústní závěti podle rakouské právní úpravy a následně zajišťovat překlad jméno FO zákonných ustanovení, přičemž právě žalobkyně, která tuto skutkovou verzi uplatnila a z ní dovozovala své příznivější dědické postavení, odmítla sama obstarat úřední překlad příslušných ustanovení, takže bylo nezbytné zajistit jej jinou procesní cestou, čímž se řízení dále prodloužilo. K tíži žalobkyně soud zohlednil rovněž to, že v průběhu řízení otevírala další samostatné procesní otázky, o nichž bylo třeba zvlášť rozhodovat a které samy o sobě nesměřovaly k meritornímu skončení věci, zejména námitku podjatosti soudní komisařky a další procesní návrhy, jimiž se řízení po určitou dobu soustředilo nikoli na vlastní projednání dědictví, nýbrž na řešení vedlejších procesních sporů, přičemž každá taková námitka či návrh vyžadovaly samostatné posouzení, procesní vyřízení a vydání rozhodnutí. Soud současně přihlédl i k celkovému charakteru procesního postupu žalobkyně, která nebyla v řízení pouze pasivní účastnicí vystavenou průtahům, ale sama svými úkony opakovaně přispívala k tomu, že se řízení rozvětvovalo do dalších procesních rovin, což se projevilo nejen v jednotlivých dílčích návrzích a námitkách, ale i v tom, že bylo třeba reagovat na její procesní stanoviska, opatřovat další podklady a přijímat navazující rozhodnutí, která by jinak nebyla potřebná nebo by nebyla potřebná v takovém rozsahu; teprve podpůrně soud přihlédl i k tomu, že žalobkyně v průběhu řízení opakovaně využívala řádné i mimořádné opravné prostředky proti celé řadě dílčích i konečných rozhodnutí, čímž otevírala další stupně soudního přezkumu a objektivně prodlužovala dobu, po kterou nemohlo být řízení pravomocně skončeno, tuto okolnost však soud nehodnotil jako hlavní důvod snížení základní částky, neboť samotné využívání opravných prostředků je zásadně legitimním výkonem procesních práv, nýbrž pouze jako argument doplňkový, který v celkovém kontextu potvrzuje, že část délky řízení nelze přičítat výlučně k tíži státu. Na základě všech uvedených skutečností soud uzavřel, že snížení základní částky o 20 % odpovídá míře, v níž se žalobkyně na délce řízení sama podílela, neboť tímto snížením ji nesankcionuje za to, že v řízení hájila svá práva, nýbrž pouze promítá do výše přiznávaného zadostiučinění skutečnost, že stát nemůže nést odpovědnost i za tu část celkové délky řízení, kterou vyvolaly procesní kroky samotné žalobkyně.

23. Soud na druhou stranu dospěl k závěru, že je třeba základní částku naopak zvýšit od 20 % z důvodu postupu příslušných orgánů, a to soudů a soudní komisařky, kdy přisvědčil žalobkyni, že jejich postup nebyl po celou dobu řízení plynulý a dostatečně efektivní. V řízení se vyskytly fáze, v nichž nebyl spis po podání opravného prostředku předkládán soudu vyššího stupně s potřebnou procesní pružností. K prodlevám docházelo zejména při předkládání odvolání proti rozhodnutím vydaným v počátečních fázích řízení, při předložení odvolání proti rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů, při předkládání odvolání proti rozhodnutím týkajícím se dědického práva žalobkyně a ustanovení správce dědictví a následně též při předkládání dovolání. Tyto prodlevy nelze vysvětlit složitostí věci, neboť šlo převážně o administrativní a procesní úkony, které měly být činěny bez zbytečného odkladu. Za významné soud považoval také to, že v některých fázích řízení nebyla věc po vrácení spisu nebo po rozhodnutí soudu vyššího stupně bezprostředně posouvána k dalšímu věcnému projednání. Po rozhodnutí o dílčích opravných prostředcích následovaly úseky, v nichž nebylo bez dostatečně přesvědčivého důvodu přistoupeno k nařízení jednání, provedení dalších úkonů nebo vydání navazujícího rozhodnutí. Tím se řízení, které již samo o sobě bylo složité, dále prodlužovalo způsobem, který šel k tíži státu. Soud přihlédl rovněž k tomu, že soudní komisařka a soud ne vždy volily takový procesní postup, který by směřoval ke koncentraci řízení a k odstranění nejistoty mezi účastníky. Řízení bylo opakovaně zatěžováno rozhodováním o dílčích procesních otázkách, přičemž některá rozhodnutí byla následně rušena nebo měněna soudy vyšších stupňů. Zvláště významné bylo zrušení rozhodnutí týkajících se otázky dědického práva žalobkyně Nejvyšším soudem, po němž bylo nutno v řízení pokračovat a znovu řešit otázky, které měly zásadní význam pro konečný výsledek věci. Takový vývoj nelze přičítat výlučně žalobkyni, neboť zrušení rozhodnutí vyšším soudem svědčí o tom, že předchozí procesní postup nebyl bezvadný. K tíži státu soud dále přičetl prodlevu v dovolacím řízení, která byla žalovanou ostatně označena jako nejvýraznější průtah. I když řízení před Nejvyšším soudem zpravidla vyžaduje určitý čas a samotná délka dovolacího řízení nemusí být bez dalšího nepřiměřená, v dané věci bylo třeba přihlédnout k tomu, že dovolací přezkum probíhal v řízení, které již v té době trvalo mimořádně dlouho a jehož předmětem byla otázka zásadní pro další pokračování dědického řízení. V takové situaci bylo namístě postupovat se zvýšenou pečlivostí a rychlostí.

24. Soud provedeným dokazovaní nedospěl k závěru, že je třeba základní částku dále korigovat.

25. Soud tak základní částku po snížení o 40 % a o 20% a následném zvýšení o 20 % korigoval celkem 40 % snížením, kdy částka 183 000 Kč představuje přiměřené zadostiučiněné za žalobkyni způsobenou nemajetkovou újmu nepřiměřeného délkou řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobkyni před podáním žaloby uhradila částku 152 500 Kč, soud vyhověl žalobě co do částky 30 500 Kč, tedy co do rozdílu mezi soudem stanovenou výši přiměřeného zadostiučinění a již poskytnutého zadostiučinění. Ve zbylé částce soud žalobu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (i přes dílčí vyhovění žaloby se s ohledem na skutečnost, že rozhodnutí o výši zadostiučinění záviselo na rozhodnutí soudu, bere tento stav pro účely náhrady nákladů řízení jako plný úspěch žalobkyně ve věci), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 580 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 91 500 Kč sestávající z částky 2 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 21. 5. 2025 a z částky 2 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 2. 12. 2025 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.