19 C 37/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 48 125 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 151 875 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 1. 3. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18.456 Kč, k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného před Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. spisová značka, když uváděl, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení §13 zákona č. 82/98 Sb., a v příčinné souvislosti s ním vznikla žalobci nemajetková újma, kterou je nutné odškodnit v penězích. Uváděl průběh namítaného řízení, předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované dne 29. 8. 2019 s tím, že žalovaná na nárok ani částečně nehradila.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila uplatnění nároku žalobcem u žalované dne 29. 8. 2019, ve smyslu zákona č. 82/98 Sb., ve výši 200 000 Kč jakožto nároku na poskytnutí zadostiučinění za tvrzený nesprávný úřední postup v řízení vedeném před Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. spisová značka. K projednání žádosti ze strany žalované došlo 30. 4. 2020, žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 zákona č. 82/98 Sb., a pro jeho absenci žádost zamítla. Na svém posouzení žádosti setrvala, když uváděla průběh namítaného řízení, zahájeného dne 10. 10. 2014 s tím, že aktuálně řízení ještě skončeno není, ve věci je podáno dovolání k Nejvyššímu soudu. Pokud jde o délku řízení, žalovaná konstatovala, že byla negativně ovlivněna zejména složitostí procesní a počtem stupňů soudní soustavy, jež se na rozhodování v dané věci podílely, jinak shledala průběh úkonů soudu bezprůtahovým, celkově délku řízení taktéž neshledala nepřiměřeně dlouhou.

3. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným předběžné uplatnění nároku za žalobcem u žalované 29. 8. 2019, jako nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/98 Sb., z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. spisová značka a vydání zamítavého stanoviska žalovanou dne 30. 4. 2020.

4. Mezi účastníky zůstalo sporným splnění předpokladů pro přiznání přiměřeného zadostiučinění z namítaného řízení dle zákona č. 82/98 Sb., v peněžní formě. Ke sporným skutečnostem soud prováděl dokazování obsahem spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn. spisová značka, ze kterého má za zjištěný následující průběh řízení, úkony účastníků a soudu: 10. 10. 2014 doručena žaloba proti současnému žalobci, jakožto žalovanému, o zaplacení částky 100 000,00 Kč s příslušenstvím, jako náhrada škody ze smlouvy o úschově. Následně vydán elektronický platební rozkaz 30. 10. 2014 a následně odpor 14. 11. 2014, včetně vyjádření k žalobě. 12. 1. 2015 je ve spise označen přípis soudkyně, žádost o zaslání podrobného vyjádření k žalobě a o sdělení případného mimosoudního jednání mezi účastníky. 27. 1. 2015 došla reakce žalovaného, která byla přeposílána 2. 2. 2015. Ústní jednání bylo nařízeno na 26. 3. 2015, následovala žádost o odročení od žalobce 24. 3. 2015 a omluva žalovaného a jeho zástupce k ústnímu jednání. Této bylo vyhověno a nový termín ústního jednání určen na 7. 5. 2015. Následovalo vyjádření žalobce 26. 3. 2015, ústní jednání bylo konáno 7. 5. 2015, žaloba však nebyla čtena. Účastníci byli poučeni o nutnosti doplnit skutková tvrzení a důkazy. Následovalo podání žalovaného 19 5. 2015, a 7. 8. 2015 návrh na záměnu účastníků od žalobce. Usnesením z 28. 8. 2015 byla připuštěna záměna účastníků na straně žalobce, následovalo vyjádření žalovaného, a to odvolání proti usnesení ze 4. 9. 2015. Toto bylo 7. 10. 2015 přeposíláno, a následně vyjádření původního žalobce v podání odvolání zasláno soudu 20. 10. 2015. Předkládací zprávou ke Krajskému soudu v Praze byla věc předložena 23. 10. 2015 a usnesením Krajského soudu v Praze 30. 10. 2015 následně potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, pouze byl upraven výrok. Následovalo dovolání do usnesení podané žalovaným 15. 1. 2016, následovala výzva k zaplacení soudního poplatku z dovolání soudem 20. 1. 2016, a 1. 2. 2016 přeposíláno dovolání protistraně. Vyjádření žalobce k dovolání došlo 20. 2. 2016, předkládací zprávou k Nejvyššímu soudu byla věc předložena 1. 3. 2016. Následovalo doplnění žalobce k dovolání 20. 4. 2016, a rozhodnutím Nejvyššího soudu v Brně, sp. zn. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí byla zrušena usnesení soudu prvního a druhého stupně. Následovalo usnesení soudu prvního stupně 10. 11. 2016 s žádostí o odstranění vad podané záměny. Následovalo vyjádření žalovaného k rozhodnutí dovolacího soudu 14. 11. 2016 a vyjádření původního žalobce z 23. 11. 2016. Usnesením soudu prvního stupně z 11. 1. 2017 bylo rozhodnuto o záměně účastníků na straně žalobce. Do tohoto rozhodnutí směřovalo včasné odvolání žalovaných 23. 1. 2017 a jeho doplnění z 24. 1. 2017. Předkládací zprávou z 15. 2. 2017 byla věc předložena Krajskému soudu v Praze, který rozhodnutím z 28. 4. 2017 změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, a byl zamítnut návrh na záměnu účastníků. Právní moci nabylo rozhodnutí 12. 6. 2017. Ústní jednání bylo nařízeno na 8. 8. 2017, bylo konáno, avšak nebylo zahájeno přečtením žaloby, bylo odročeno na neurčito. Následovalo dovolání podané žalobcem 16. 8. 2017, a výzva k zaplacení soudního poplatku z dovolání ze 17. 8. 2017. Dovolání bylo přeposíláno protistraně 29. 8. 2017, a vyjádření k dovolání podáno 31.

8. Předkládací zprávou k Nejvyššímu soudu v Brně byla věc předložena 7. 9. 2017. Následovalo doplnění dovolání 22. 9. 2017, a usnesením Nejvyššího soudu v Brně, sp. zn. číslo jednací z datum rozhodnutí, bylo dovolání odmítnuto. Ústní jednání bylo nařízeno na 3. 5. 2018, následovala žádost o odročení od zástupce žalobce z 26. 4. 2018, a doplnění skutkových tvrzení a důkazů od žalobce 26. 4. 2018. Následně bylo odročeno jednání na 5. 6. 2018. Následovalo vyjádření žalovaného z 3. 5. 2018. Dále výzva k doplnění žaloby ze 14. 5. 2018 a vyjádření žalobce z 21. 5. 2018. Následovalo vyjádření žalovaného z 30. 5. 2018. Ústní jednání bylo konáno 5. 6. 2018, byla připuštěna změna žaloby, provedeny listinné důkazy, slyšeni dva svědci a odročeno jednání na 6. 9. 2018. V rámci konání ústního jednání 6. 9. 2018 byl proveden výslech účastnický, 1x výslech svědecký a jednání odročeno na 23. 10. 2018. Následovalo doplnění tvrzení a důkazů od žalobce ze 14. 9. 2018, které bylo 22. 10. 2018 přeposíláno protistraně. V rámci ústního jednání konaného 23. 10. 2018 byly provedeny listinné důkazy a vyhlášen mezitímní rozsudek, kdy bylo vyřčeno, že základ nároku je důvodný. Proti tomuto rozsudku směřovalo včasné odvolání žalovaného 23. 10. 2018. Rozsudek i jeho písemné vyhotovení bylo prodlouženo do 20.

12. Následovalo doplnění odvolání z 19. 12., které bylo následně 25. 1. 2019 přeposíláno protistraně. Předkládací zprávou z 19. 2. 2019 byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání. K doplnění odvolání došlo 7. 3. 2019. Následovalo vyjádření žalobce z 20. 2. 2019, 7. 3. 2019 a 26. 3. 2019, a ve věci následně rozhodoval Krajský soud v Praze, který usnesením z 30. 4. 2019 zrušil rozsudek soudu prvního stupně. Následovalo vyjádření žalovaného 3. 6. 2019 a ústní jednání, které bylo nařízeno na 11.

7. Toto ústní jednání bylo konáno a ve věci vyhlášen rozsudek, jímž pod výrokem I. byla žaloba zamítnuta, a dále rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Do rozsudku směřovalo včasné odvolání 27. 8. 2019, následovala výzva k odstranění vad odvolání z 10. 9. 2019, a doplnění odvolání 19.

9. Dále byli účastníci vyzývání k zaplacení soudního poplatku z odvolání 30.

9. Vyjádření k odvolání soud obdržel 7. 11. 2019, a předkládací zprávou ke Krajskému soudu v Praze byla věc předložena, ústní jednání následně nařízeno na 8. 1. 2020. V tomto termínu bylo konáno a ve věci vyhlášen rozsudek, kdy pod výrokem I. byl částečně změněn výrok II. o náhradě nákladů řízení, a potvrzen výrok I., a dále pod výrokem II. rozhodováno o náhradě nákladů odvolacího řízení. Právní moci nabylo rozhodnutí 19. 2. 2020, jak vyplývá z doložky. Ve věci však bylo podáno včasné dovolání žalobcem z 22. 4. 2020. Následovala výzva k zaplacení soudního poplatku z dovolání z 11. 5. 2020, a předkládací zprávou z 28. 5. 2020 byla věc předložena Nejvyššímu soudu, když dosud nebylo o dovolání rozhodnuto.

5. Na základě provedeného dokazování soud činí tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalobce byl v procesním postavení žalovaného účasten řízení vedeného před Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. spisová značka, když řízení pro jeho osobu započalo 12. 11. 2014, kdy obdržel žalobu a elektronický platební rozkaz, který byl soudem vydán, do doby rozhodnutí soudu, tedy do 30. 6. 2020 skončeno není, aktuálně tedy probíhá po dobu 5 let a 7 měsíců. V průběhu řízení byla řešena po procesní stránce záměna účastníků, a to po dobu 2 let a 6 měsíců od 7. 8. 2015 do 15. 2. 2018, a to opakovaně na třech stupních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval 2x, soud II. stupně 2x, a taktéž soud nejvyšší 2x. Dále se soud procesně zabýval opakovanými výzvami k zaplacení soudních poplatků, které nebyly hrazeny s podanými podáními účastníků řádně, vadami podání odvolání, byla připuštěna změna žaloby, ve věci provedeny listinné důkazy, účastnický výslech a výslech 3 svědků. Meritorně bylo ve věci rozhodováno 2x soudem I. stupně a 2x soudem odvolacím, aktuálně bylo ve věci podáno dovolání a bude taktéž rozhodováno na třetím stupni soudní soustavy. Žalobce předběžně svůj nárok u žalované uplatnil dle zákona č. 82/98 Sb. dne 29. 8. 2019, na nárok nebylo ničeho hrazeno.

6. Podle § 1 odst. 1, zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen“ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Podle § 2 OdpŠk citovaného zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

8. Podle § 5 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního, nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

9. Podle § 13 odst. 1, OdpŠk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti, učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu, nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 31a odst. 1, OdpŠk, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění, za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3, téhož ustanovení, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1, věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k za a) celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánu veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Po právní stránce soud posoudil danou věc dle ustanovení § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3, zákona č. 82/98 Sb., když se žalobce po žalované domáhal zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. spisová značka v přiměřené době. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok předběžně u žalované uplatnil ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§15 odst. 2 OdpŠk).

12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda Okresní soud v Příbrami v posuzovaném řízení vydal rozhodnutí v přiměřené lhůtě dle § 13 odst. 1, věty třetí, OdpŠk, když pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“), za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přihlíží přitom ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3, OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení a postupu orgánu veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

13. Při stanovení celkové délky řízení soud vyšel z toho, že občanské soudní řízení začíná doručením žaloby soudu, jeho konec pak spadá v jedno s okamžikem nabytí právní moci konečného rozhodnutí (jak uzavřel Nejvyšší soud ve Stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, část III, 1,2) ve vztahu k žalobci však předmětné řízení trvalo od doručení žaloby dne 12. 11. 2014, dosud potom skončeno není, tedy ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí 30. 6. 2020, trvalo po dobu 5 let a 7 měsíců. Ačkoliv žalovaná uváděla, že dané řízení není zatíženo nesprávným úředním postupem, soud se s tímto tvrzením neztotožnil, když tuto délku řízení považuje za nepřiměřeně dlouhou, a to především s ohledem na opakované rušení rozhodnutí soudu I. stupně soudem odvolacím, respektive dovolacím, pokud jde o rozhodnutí soudu II. stupně ve věcech řešení procesního účastenství, konkrétně záměny účastníků v období od 7. 8. 2015 do 15. 2. 2018, tedy po dobu 2 let a 6 měsíců, které negativně ovlivnilo celý běh řízení, neboť po tuto dobu nebylo možné rozhodovat ve věci samé meritorně. Soud uvádí, že Nejvyšší soud poprvé zrušil rozhodnutí soudu krajského (který upravoval výrok soudu I. stupně, jinak usnesení o připuštění záměny účastníků potvrdil) rozhodoval o zrušení rozhodnutí soudu I. i II. stupně při nesplnění podmínek k zastavení řízení. Pokud jde o druhé rozhodnutí soudu odvolacího dne 28. 4. 2017, bylo měněno rozhodnutí soudu I. stupně a byl zamítnut návrh na změnu účastníků z důvodu § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř., za situace, kdy byl nucen doplnit a zopakovat dokazování a skutkový stav zjistit tak, aby bylo ve věci možné jím rozhodnout. I toto rozhodnutí bylo však následně napadeno dovoláním a následně rozhodoval Nejvyšší soud, který dovolání odmítl, a až jeho rozhodnutím bylo rozhodování o procesní otázce ukončeno. Pokud jde o meritorní stránku věci, i zde bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy dosud a to opakovaně, když rozsudkem Krajského soudu v Praze z 30. 4. 2019 byl zrušen rozsudek soudu I. stupně, i v rámci druhého rozhodování Krajského soudu v Praze dne 8. 1. 2020 byly měněny výroky soudu I. stupně, a to částečně výrok II. a znovu rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Jak bylo uváděno shora, dosud řízení skončeno není, neboť ve věci je podáno dovolání, o kterém bude rozhodovat dovolací soud (předkládací zprávou byla věc předložena 28. 5. 2020). Ač soud neshledal vyloženě období procesní nečinnosti, která by zapříčinila nepříznivý průběh a délku samotného řízení, je nutné se zaměřit především na opakované rozhodnutí soudů ve věci meritorního rozhodnutí i procesního, které zapříčinilo celkovou délku řízení a negativně ji ovlivnilo.

14. Z tohoto důvodu soud dospěl ke shledání odpovědnostního titulu dle ustanovení § 13 OdpŠk, tedy nesprávného úředního postupu ve věci, a má za to, že je nutné s ohledem na porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a vznik nemajetkové újmy (jde o presumovaný vznik újmy) přistoupit k finančnímu zadostiučinění, neboť není na místě se spokojit v dané věci pouze s konstatováním porušení práva. Jako základní částku finančního zadostiučinění soud stanovil částku 15 000 Kč za rok trvání daného řízení, za první dva roky v částce poloviční, když vycházel z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz rozsudky z 12. 1. 2011 sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011 sp. zn. 30 Cdo 4889/2009, nebo ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4540/2009), ze kterých plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí 15 – 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované řízení v délce 5 let a 7 měsíců soud dospěl k základní částce ve výši 68 750 Kč.

15. Tuto částku pak bylo nutné upravit v důsledku demonstrativně vytčených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, když soud vzal v potaz, že řízení bylo složité po skutkové i právní stránce, taktéž po stránce procesní, s ohledem na rozhodování o záměně účastníků, jak bylo již uváděno shora, a stupně soudní soustavy, které věci opakovaně rozhodovaly (tři stupně soudní soustavy) jak o otázkách procesních, tak aktuálně o otázce meritorní. Soud ponižoval z tohoto důvodu základní částku o 30% a to především s ohledem na opakované rozhodování tří stupňů soudní soustavy v dané věci, jak bylo již shora konstatováno. Řízení bylo složité po stránce procesní, neboť nebyla postavena najisto po dobu 2 let a 6 měsíců, otázka záměny účastníků na straně žalobce, o které bylo rozhodováno. Pokud jde o meritum věci, šlo o žalobu o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody ze smlouvy o úschově. Zde soud prováděl dokazování listinnými důkazy, účastnickým výslechem a třemi svědky, z tohoto důvodu potom soud považuje rozhodování standardním.

16. Pokud jde o kritérium podílu žalobce na délce řízení, soud uvádí, že žalobce se nikterak nepodílel na urychlení řízení, nepodával žádosti o nařízení jednání, nikterak více nad rámec svých procesních povinností se o řízení nezajímal, ani nedával stížnosti a žádosti o provedení procesního úkonu. Taktéž pak nikterak negativně nepůsobil průtahy. Soud z tohoto důvodu neponižoval ani nepovyšoval základní částku finančního zadostiučinění.

17. Pokud se jedná o kritérium postupu orgánu veřejné moci během řízení, soud uvádí, že se na celkové délce řízení negativně promítl nekoncentrovaný postup soudu I. stupně, pokud jde o rozhodovací činnost, rozhodnutí byla opakovaně rušena soudem odvolacím, následně taktéž rozhodování krajského soudu, když jeho rozhodnutí bylo rušeno soudem dovolacím, pokud jde o otázku procesní záměny. Tuto skutečnost však soud spatřuje již dostatečně zohledněnou stanovením peněžité formy zadostiučinění v uvedené výši a hodnocení uvedeného kritéria pak nezakládá ani navýšení ani ponížení hodnoty odškodnění.

18. Pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobce, žalobce zvýšený význam ani netvrdil ani jej soud v průběhu řízení neshledal, když Evropský soud pro lidská práva předmětný typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam řízení pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Předmětem řízení bylo zaplacení částky 100 000 Kč, požadované po současném žalobci, který vystupoval v procesním postavení žalovaného, ze smlouvy o úschově. Pohledávka následně byla postoupena na jiného žalobce, proto se dokazování zaměřilo po značnou část řízení právě na vyřešení procesní otázky nástupnictví. Soud z tohoto důvodu proto taktéž nepovyšoval, ani neponižoval základní částku finančního zadostiučinění.

19. Soud tedy dospěl k závěru, že adekvátní částkou pro odškodnění nemajetkové újmy, která žalobci vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení je částka 48 125 Kč s ohledem na kritéria uvedená shora, kterou pod výrokem I. žalobci spolu se zákonným úrokem z prodlení, požadovaným v zákonné výši dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, přiznal, když žalobce řádně tento úrok žádal po uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku žalobce u žalované.

20. Ve zbytku nároku, který svou výši přesahuje nárok přiznaný, soud žalobu zamítal pod výrokem II.

21. Pod výrokem III. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., když rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Žalobce byl co do základu nároku úspěšný, náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení, spočívající v nákladech za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí věci, podání žaloby, doplnění žaloby ze 4. 5. 2020, účast na soudním jednání 30. 6. 2020, tedy celkově za 4 úkony právní služby á 3 100 Kč, 4x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 téže vyhlášky za tytéž úkony právní služby, to vše, vyjma soudního poplatku, zvýšené o 21% řádně doloženého DPH advokáta, celkově tedy náhrada nákladů řízení činí částku 18 456 Kč.

22. Lhůta k plnění ve výroku I. i III. byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1, část věty ze středníkem o. s. ř., s ohledem na organizačně technické možnosti žalované plnit. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího ve 3 vyhotoveních. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze navrhnout jeho výkon soudem či nařízení exekuce.