19 C 46/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobce: anonymizováno proti žalované: anonymizováno pro zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 400 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přiznání náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 400 000 Kč, a to v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , Anonymizováno, pro , anonymizováno, . V žalobě pak žalobce uvedl jen velmi obecně, že důvodem, proč požaduje zadostiučinění je skutečnost, že mu hrozil trest odnětí svobody v trvání až 3 let s možným dopadem do finančního zajištění. Dále uvedl, že dalším důvodem je délka trestního stíhání, které trvalo před 5 let. Konečně pak za konkrétní zásah do osobní sféry uvedl zhoršení zdravotního stavu, kdy mu dle jeho tvrzení bylo diagnostikováno onemocnění , Anonymizováno, .

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok, který je předmětem žaloby, žalobce u žalované uplatnil dne , datum, . Žalovaná tento posoudila a dne , datum, žalobci sdělila své stanovisko, ve kterém konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a za toto žalobci poskytla omluvu. Žalovaná dále sdělila, že s přihlédnutím k délce trestního řízení, povaze trestné věci a žalobcem tvrzeným zásahům do osobní sféry žalobce má za to, že konstatování nezákonné rozhodnutí a poskytnutí omluvy je dostatečné a finanční formu zadostiučinění žalobci neposkytla. Žalovaná dále uvedla, že žalobce neuvedl v žalobě žádná tvrzení týkající se zásahů trestního stíhání do své osobní sféry, a to s výjimkou zásahů do zdravotní sféry žalobce, u kterých žalovaná sporuje příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a jejich vznikem.

3. Na základě výzvy dané soudem žalobci dle § 118a odst. 3 o.s.ř. na ústním jednání dne , datum, , aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení týkající se tvrzených zdravotních zásahů s poučením, že nesplní této výzvy může mít důsledek neunesení důkazního břemene a neúspěch ve věci, žalobce soudu sdělil, že nemá žádné návrhy na dokazování prokazující tato tvrzení.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Z písemných podání účastníků dospěl k závěru o nespornosti následujících skutkových tvrzeních, vůči kterým již soud dále neprováděl dokazování:- Žalobce uplatnil dne , datum, u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu zákona 82/1998 Sb. ve výši 400 000 Kč v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, vedeným u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , Anonymizováno, .- Žalovaná dne , datum, zaslala žalobci stanovisko, ve kterém konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona 82/1998 Sb. s tím, že mu za to poskytla omluvu, ale neposkytla přiměřené zadostiučinění v penězích.- V daném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona 82/1998 Sb., za které lze považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, .- Posuzované trestní stíhání trvalo 5 let a 2 měsíce, a to od , datum, do , datum, .

6. S ohledem na skutečnost, že žalobce na základě dotazu soudu výslovně uvedl, že netrvá na provádění dokazování konkrétními listinami z trestního spisu a i přes výzvu soudu danou podle § 118a odst. 3 o.s.ř. neoznačil žádné důkazy prokazující jím tvrzené zásahy do zdravotní sféry, soud další důkazy neprováděl.

7. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

11. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , anonymizováno, ). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z , datum, , sp .zn. , Anonymizováno, .

17. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený , podezřelý výraz, (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ).

18. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , Anonymizováno, , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , Anonymizováno, ). V rozsudku z , datum, , sp.zn. , Anonymizováno, , pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“19. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

20. S ohledem na nesporná tvrzení účastníků má soud z prokázané, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce a je tak dán odpovědnostní titulu ve smyslu zákona č. 82/1998.

21. Soud se při posuzování nároku na nemajetkovou újmu zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z , datum, , sp.zn. , Anonymizováno, , na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci a c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce.

22. Soud vyšel z výše popsaných nesporných skutečností týkajících se trestního stíhání, a to jeho délky a povahy trestní věci.

23. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka, kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobce trvalo 5 let a 2 měsíce.

24. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). Žalobci hrozila sazba trestu odnětí svobody s horní hranicí , Anonymizováno, . Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

25. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

26. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu z , datum, , sp. zn. , Anonymizováno27. Jde-li o dopady trestního stíhání do žalobcovy osobnostní sféry, lze uzavřít, že žalobce netvrdil žádné konkrétní zásahy do své osobní sféry, a to s výjimkou zhoršení zdravotního stavu. K prokázání svých tvrzení o zhoršení zdravotního stavu však neoznačil žádné důkazy a i přes poučení soudu tak vůči těmto tvrzením neunesl důkazní břemeno.

28. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s následujícími rozhodnutími zdejšího soudu:- Řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, projednávané u zdejšího soudu. Jednalo se o trestný čin , Anonymizováno, , trestní sazba zde byla , Anonymizováno, , poškozený nebyl vazebně stíhán, délka trestního řízení byla 4 roky a 4 měsíce a tvrzené prokázané zásahy do osobní sféry byly pouze v oblasti zdravotní, a to konkrétně , Anonymizováno, . Ostatní zásahy byly v obecné rovině. Soud dospěl k závěru, že v daném případě dostatečným zadostiučiněním je konstatování nezákonného rozhodnutí a omluva, a to bez poskytnutí finanční kompenzace.- Řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, , opět projednávané u zdejšího soudu. Jednalo se o trestný čin , Anonymizováno, , trestní sazba , Anonymizováno, , de došlo i k vazebnímu stíhání poškozeného, délka řízení přesáhla 2 roky, zásahy do osobní sféry byly pouze v obecné rovině a jako přiměřené zadostiučinění soud dospěl k závěru, že konstatování nezákonného rozhodnutí a omluva s tím, že nebyla poskytnuta finanční kompenzace.

29. Na základě účastníky učiněných nesporných tvrzení a skutečnosti, že žalobce tvrdil pouze obecné zásahy do osobní sféry a neunesl důkazní břemeno týkající se zásahů do zdravotní své sféry a při porovnání se srovnatelnou judikaturou zdejšího soudu z pohledu délky řízení, zásahů do osobní sféry žalobce, závažnosti trestné činnosti a hrozící trestní sazby, kterou soud účastníkům v průběhu jednání prezentoval, soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě se jako dostatečným zadostiučiněním jeví kontaktování porušení práva a omluva, a to bez poskytnutí zadostiučinění v penězích. Vzhledem k tomu, že žalovaná toto konstatování vydání nezákonného rozhodnutí i omluvu již poskytla ve svém stanovisku ze dne , datum, , soud žalobu v rozsahu požadavku na úhradu částky 400 000 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch. Soud žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši tří režijních paušálů po 300,- Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř.