19 C 47/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa o zaplacení 740 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 740 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 28 954,24 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobce se svou žalobou podanou [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 2 252 665 Kč z titulu náhrady škody a odčinění nemajetkové újmy, které mu byly způsobeny v řízení později vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. [spisová značka]. Požadovaná částka se skládala z náhrady ušlého zisku ve výši 511 665 Kč, z náhrady újmy za nezákonnou vazbu ve výši 1 001 000 Kč, z nemajetkové újmy vzniklé v důsledku trestního stíhání ve výši 400 000 Kč a z nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení ve výši 340 000 Kč. Žalobce svým podáním soudu doručeným dne [datum] vzal svou žalobu částečně zpět co do částky 1 512 665 Kč, přičemž tato částka se skládá z částky 511 665 Kč představující náhradu ušlého zisku a částky 1 001 000 Kč představující náhradu újmy za nezákonnou vazbu. Soud pak z tohoto důvodu usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] řízení v této částce částečně zastavil s tím, že dále předmětem řízení zůstaly pouze nároky z nemajetkové újmy vzniklé v důsledku trestního stíhání ve výši 400 000 Kč a z nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení ve výši 340 000 Kč 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že nároky, které jsou předmětem žaloby, žalobce u žalované uplatnil dne [datum]. Žalovaná tyto posoudila a dne [datum] žalobci sdělila své stanovisko, ve kterém plně vyhověla nároku na náhradu úušlé mzdy ve výši 511 665 Kč a plně vyhověla nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené omezením osobní svobody rozhodnutím o vazbě ve výši 1 001 000 Kč. Nárok na peněžitou náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci trestním stíháním žalovaná zamítla, jelikož nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě, nicméně žalobci poskytla morální satisfakci tím, že konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a za jeho vydání se žalobci omluvila. Dále sporovala i existenci žalobcem tvrzeného odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního stíhání.

3. Na ústním jednání dne [datum] soud vyzval žalobce, že neplní povinnost tvrzení a povinnost důkazní v rozsahu relevantních skutkových tvrzení týkajících se nároku na náhradu nemajetkové újmy a soud žalobce vyzval postupem dle § 118 odst. 1, 3 o.s.ř., aby svá tvrzení doplnil v tom směru, jak bylo konkrétně zasaženo nezákonným trestním stíháním do jeho osobnostní sféry a označil relevantní důkazy tato tvrzení prokazující. Na tuto výzvu žalobce reagoval opožděně, tedy až po soudem stanovené lhůtě k doplnění těchto tvrzení. Navíc v doplnění tvrzení zopakoval pouze obecná tvrzení, která již uvedl v žalobě s tím, že tato omezil zejména na důsledky výkonu vazby, za které však již byl odškodněn žalovanou dobrovolně a jejíž náhrada již nebyla předmětem tohoto řízení.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Účastníci učinili následující tvrzení nespornými: -) Žalobce uplatnil u žalované dne [datum] v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod. sp. zn. [spisová značka] nárok na náhradu ušlého zisku ve výši 511 665 Kč, nárok na náhradu nemajetkové újmy za vzetí do vazby ve výši 1 001 000 Kč, nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve výši 400 000 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení ve výši 340 000 Kč. -) Žalovaná dne [datum] zaslala žalobci své stanovisko, ve kterém plně vyhověla nároku na náhradu ušlé mzdy ve výši 511 665 Kč a plně vyhověla nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené omezením osobní svobody rozhodnutím o vazbě ve výši 1 001 000 Kč. Nárok na peněžitou náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci trestním stíháním žalovaná zamítla, jelikož dospěla k závěru, že nebyly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžité formě, nicméně žalobci poskytla morální satisfakci tím, že konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a za jeho vydání se žalobci omluvila. -) Žalovaná dne [datum] poskytla žalobci částku 1 512 665 Kč.

6. Dále žalobce označil nesporným průběh trestního řízení, jak tento popsala žalovaná ve svém vyjádření, a to tedy takto: Dne [datum] byl žalobce zadržen. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl žalobce vzat do vazby z důvodu podle § 67 písm. a), b) tr. řádu, kdy vazba se započetla ode dne [datum] (usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo usnesení soudu prvního stupně zrušeno a bylo znovu rozhodnuto, že se žalobce bere do vazby z důvodu podle § 67 písm. a) tr. řádu). Usnesením Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Odboru obchodu s lidmi a nelegální migrace ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro pokračující zločin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, usnesení si žalobce převzal téhož dne. Stížnost podaná žalobcem proti tomuto usnesení byla zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Usneseními policejního orgánu ze dne [datum], [datum] a [datum] bylo zahájeno trestní stíhání dalších obviněných. Ve druhé polovině roku [rok] probíhalo zajišťování velkého množství důkazů, byla vypracována odborná vyjádření a znalecké posudky. V měsících [anonymizováno] a [anonymizováno] roku [rok] probíhalo prostudování spisu při skončení vyšetřování. Dne [datum] podal policejní orgán návrh na podání obžaloby [číslo jednací] a dne [datum rozhodnutí] podalo Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] sp. zn. [spisová značka]. Opatřením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] byla přibrána tlumočnice z jazyka gruzínského. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum] byla věc podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. řádu předložena Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o místní příslušnosti trestní věci. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. [anonymizováno] [číslo], bylo rozhodnuto, že k projednání trestní věci je příslušný Obvodní soud pro Prahu 4. Dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na den [datum]. Na žádost obhájce spoluobviněných (kvůli kolizi s jiným soudním jednáním) bylo hlavní líčení dne [datum] odročeno na den [datum]. Tohoto dne se konalo a bylo odročeno na den [datum]. Tohoto dne se konalo a bylo odročeno na den [datum]. Tohoto dne se konalo a bylo odročeno na den [datum]. Tohoto dne se konalo a bylo odročeno na den [datum]. Tohoto dne se konalo a bylo odročeno na den [datum]. Tohoto dne se konalo a bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] bylo hlavní líčení odročeno na den [datum] za účelem realizace videokonference svědků, kteří se mohli nacházet na [země] či [země]. Dne [datum] se hlavní líčení konalo a bylo odročeno na den [datum], a poté na den [datum] (za účelem zajištění účasti svědků). Dne [datum] se hlavní líčení konalo a bylo odročeno na den [datum]. Tohoto dne se konalo a bylo odročeno na den [datum]. Tohoto dne se konalo a bylo odročeno na den [datum]. Tohoto dne se konalo a bylo odročeno na den [datum]. Tento den se konalo a bylo odročeno na den [datum]. Tento den se konalo a byl vyhlášen rozsudek č.j. [číslo jednací], jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. řádu. Dále bylo vyhlášeno usnesení č.j. [číslo jednací], jímž byl žalobce podle § 71 odst. 2 písm. a) tr. řádu propuštěn z vazby, přičemž k faktickému propuštění došlo téhož dne. Na základě žádosti předsedkyně senátu ze dne [datum] byla lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku místopředsedou soudu prodloužena do dne [datum], a to s ohledem na velký rozsah věci (rozsudek má 78 stran). Dne [datum] podala státní zástupkyně blanketní odvolání, které odůvodnila dne [datum]. Dne [datum] podal žalobce vyjádření k odvolání státní zástupkyně. Dne [datum] byla věc předložena Městskému soudu v Praze. Opatřením soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byl přibrán tlumočník z jazyka ukrajinského. Dne [datum] se u Městského soudu v Praze konalo veřejné zasedání o podaném odvolání a byl vyhlášen rozsudek č.j. [číslo jednací], jímž rozsudek soudu prvého stupně ve vztahu k žalobci zůstal nezměněn. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

7. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněných nároků. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: <i>9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.</i> <i>10. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.</i> <i>11. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.</i> <i>12. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.</i> <i>13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.</i> <i>14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.</i> <i>15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.</i> <i>16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.</i> <i>17. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").</i> <i>18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.</i> 19. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka].

20. S ohledem částečné zpětvzetí žalobce zůstaly předmětem řízení nárok na 400 000 Kč z titulu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestní stíháním žalobce a nárok na 340 000 Kč z titulu nepřiměřené délky trestního řízení.

21. Ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení pak na základě tvrzení žalobkyně a provedeného dokazování soud přisvědčil obrannému tvrzení žalované, že nelze učinit závěr, že trestním řízením, které trvalo 3 roky a 4 měsíce, bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a není tak dán odpovědnostní titul dle zákona č. 82/1998 Sb. Délka řízení byla ovlivněna velkým množstvím spisového materiálu a prováděného dokazování, řízení komplikovala i nutnost vyslýchat svědky pobývající v cizině. Řízení bylo rozhodováno soudem prvního i druhého stupně. Soud tak z důvodu absence odpovědnostního titulu žalobu v tomto rozsahu zamítl.

22. Ve vztahu k nemajetkové újmě soud vyšel z provedeného dokazování, kdy bylo prokázání, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce a je tak dán odpovědnostní titulu ve smyslu zákona [číslo].

23. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s rozhodnutím zdejšího soudu následujícím rozhodnutími zdejšího soudu Sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno]. Jednalo se o trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby nejprve dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, hrozila trestní sazba 2 – 8 let, délka trestního stíhání byla 4 roky a 4 měsíce. Zásahy osobnostní sféry pouze v rovině obecných tvrzení s tím, že jako přiměřená forma zadostiučinění byla shledáno konstatování porušení práva bez finančního zadostiučinění. Dalším ze soudem prezentovaných srovnatelných případů je sp. zn. [spisová značka] zdejšího soudu. Jednalo se o trestný čin padělání a pozměňování peněz, trestní sazba v daném případě hrozila v rozsahu 3 – 8 let, poškozený byl ve vazbě, délka trestního řízení byla přes 2 roky, tvrzené zásahy do osobní sféry byly pouze v obecné rovině. Soud dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním je pouhé konstatování nezákonného rozhodnutí a omluva bez poskytnutí finanční kompenzace.

24. Na základě velmi obecných tvrzení žalobce týkající se zásahů nezákonného trestního stíhání do jeho osobní sféry, a to i po výzvě dané dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a při porovnání se srovnatelnou judikaturou zdejšího soudu z pohledu délky řízení, zásahů do osobní sféry žalobce, závažnosti trestné činnosti a hrozící trestní sazby, kterou soud účastníkům v průběhu jednání prezentoval, soud dospěl k závěru, že přiměřenou formou zadostiučinění za nemajetkovou újmu je konstatování nezákonného rozhodnutí a omluva, a to bez poskytnutí finančního zadostiučinění. Vzhledem k tomu, že této formy zadostiučinění se již žalobci ze strany žalované dostalo, soud žalobu v této části zamítl.

25. Pod výrokem II. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce měl úspěch ve výši 70 % po odečtení úspěch a neúspěchu ve věci, když do úspěchu soud započítal dobrovolně poskytnutá plnění náhrady ušlé mzdy a náhrady za výkon vazby, neboť žalovaná plnila až po podání žaloby a po uplynutí zákonné 6měsíční lhůty. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobci přiznal částku 70% z částky 41 363,20 Kč sestávající ze (a) zaplaceného soudního poplatku v částce 10 000 Kč, (b) nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 661 665 Kč sestávající z částky 5 490 Kč za každý ze 3 u úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále odměna stanovená dle § 9 odst. 4 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč sestávající z částky 2 550 Kč za každý ze 3 u úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 920 Kč ve výši 5 443,20 Kč.