19 C 48/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobce: anonymizováno proti žalované: Anonymizováno pro zaplacení 202 492 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 24 139,50 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 168 352,50 Kč.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 750 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhá náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění v celkové výši 202 492 Kč v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, které bylo proti němu vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , Anonymizováno, a skončilo zproštěním obžaloby. Požadovaná částka se skládá z částky 30 492 Kč coby náhrady škody za náklady obhajoby a částky 172 000 Kč coby odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nezákonného trestního stíhání. V průběhu ústního jednání dne , datum, žalobce rozdělil nárok na nemajetkovou újmu na dvě části, a to částku 43 000 Kč požaduje z titulu prvního nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání z roku , Anonymizováno, a částku 129 000 Kč z titulu druhého usnesení o zahájení trestního stíhání z roku , Anonymizováno, . Uvedl, že dopady druhého trestního stíhání byly závažnější, neboť zahrnovaly i stíhání jeho otce, který se v důsledku stresu zdravotně zhoršil.

2. Žalovaná učinila nesporným vydání nezákonného rozhodnutí ve formě usnesení o zahájení trestního stíhání. V rámci mimosoudního projednání nároků žalobce žalovaná částečně přiznala náhradu nákladů obhajoby ve výši 24 139,50 Kč, kdy u zbylé části namítla, že některé úkony nebyly účelně vynaloženy nebo nebyly doloženy a že výše požadovaných náhrad není v souladu s advokátním tarifem. V rámci nemajetkové újmy tvrdí, že samotné konstatování nezákonného rozhodnutí je dostatečnou satisfakcí a že žalobce neprokázal intenzitu újmy ve vztahu k délce trestního řízení. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení ve vztahu k části nemajetkové újmy požadované za trestní stíhání v roce , Anonymizováno, , protože nárok žalobce u žalované uplatnil až v roce , Anonymizováno, .

3. Na ústním jednání dne , datum, soud žalobci na základě jeho žádosti a základě žádosti poskytl lhůtu 15 dnů k upřesnění a označení důkazů k prokázání tvrzení, které žalobce uvedl v žalobě. Toto pak žalobce svým podáním ze dne , datum, učinil.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. S ohledem na skutečnost, že účastníci učinili nespornými následující skutková tvrzení, soud vůči nim již dále neprováděl dokazování:- Žalobce uplatnil u žalované dne , datum, nárok ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 202 492 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení a nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. , Anonymizováno, .- Žalovaná dne , datum, zaslala žalobci stanovisko, ve kterém konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona 82/1998 Sb. a poskytla žalobci částku 24 139,50 Kč coby náhradu nákladů obhajoby, na nemajetkové újmě neposkytla ničeho, když uvedla, že žalobce ve své žádosti, ani v jejím doplnění nijak konkrétně neuvedl následky nezákonného trestního stíhání, ze kterých nemajetkovou újmu dovozuje. Dále uvedla, že ani nedospěla k závěru, že by trestní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, a tudíž není důvod ani poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení.- Částka 24 139,50 Kč byla žalovanou uhrazená dne , datum, .- Nespornou bylo i tvrzení, že žalobce vynaložil náklady na obhajobu ve výši, kterou uvedl v žalobě.

6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením Policie ČR, č. j. , Anonymizováno, , ze dne , datum, , pro podezření ze spáchání přečinu , anonymizováno, . Toto usnesení bylo následně zrušeno dozorujícím státním zástupcem, avšak následně dne , datum, bylo vydáno nové usnesení o zahájení trestního stíhání, č. j. , Anonymizováno, , tentokrát pro podezření ze spáchání přečinu , anonymizováno, . Trestní řízení bylo ukončeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , kterým byl žalobce v plném rozsahu zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že by se stal skutek, pro který byl obžalován. Státní zástupce proti tomuto rozsudku podal odvolání, o němž rozhodoval Městský soud v Praze pod sp. zn. , Anonymizováno, . Usnesením ze dne , datum, bylo odvolání zamítnuto a zprošťující rozsudek tak nabyl právní moci ke dni , datum, . V rámci trestního řízení bylo prokázáno, že skutky, pro které byl žalobce stíhán, nebyly trestnými činy a měly být řešeny v rovině civilněprávního sporu.

7. Z účastnické výpovědi žalobce má soud za prokázané, že trestní řízení proti němu mělo dopad na jeho osobní i profesní život. Žalobce uvedl, že trestní stíhání vycházelo z dlouhodobého obchodního sporu s klientem, který nebyl spokojen s kvalitou stavebních prací provedených jeho společností. Tento klient následně inicioval civilní žalobu a později i trestní oznámení, které vyústilo v trestní stíhání. Žalobce výslovně poukázal na to, že tyto události, spolu se sérií soudních řízení iniciovaných dalšími klienty, významně zasáhly do jeho psychické pohody, profesní pověsti a celkového života. Dále zdůraznil, že negativní dopad na jeho situaci měly i kroky insolvenčního správce, který ve snaze ochránit majetek společnosti činil úkony, jež dále komplikovaly jeho podnikání i osobní situaci. V důsledku těchto okolností žalobce pociťoval značné vyčerpání, ztrátu motivace a smyslu v profesní činnosti, kterou do té doby vnímal jako své životní poslání. Dále žalobce vypověděl, že v důsledku série soudních řízení trpěl , Anonymizováno, . Navíc se u něj projevili i zažívací potíže, které , podezřelý výraz, .

8. Z výpovědi manželky žalobce , jméno FO, soud zjistil, že trestní řízení a s tím související události měly na jejich rodinný život velmi negativní dopad. Popsala, že u jejího manžela došlo k výraznému zhoršení psychického i fyzického stavu – trpěl , Anonymizováno, . Ve vztahu k důvodům těchto obtíží uvedla, že šlo o důsledek série soudních řízení, které započaly z iniciativy klientů nespokojených s kvalitou stavebních prací u domů zakoupených od společnosti žalobce. Zásahy do jejich života pak byly dále umocněny i kroky insolvenčního správce, který se v rámci insolvenčního řízení snažil chránit majetek společnosti žalobce, což na něj i celou rodinu vytvářelo další tlak. Svědkyně výslovně uvedla, že tyto události výrazně narušily manželské soužití i běžné každodenní fungování rodiny. Dále potvrdila i žalobcem tvrzené zásahy roky probíhajících soudních řízení do jeho zdravotního stavu.

9. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , anonymizováno, ). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z , datum, , sp .zn. , Anonymizováno, .

19. Z nesporných tvrzení a z provedeného dokazováním má soud za prokázané, že v posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání, a je tak dán odpovědnostní titulu dle zákona č. 82/1998 Sb. Dále bylo nesporné, že žalobce splnil i další podmínku pro projednání věci u soudu, a to předběžné uplatnění nároku u žalované.

20. Soud dále zkoumal, zda byly dány i další z předpokladů vzniku odpovědnosti státu, tedy vznik škody či nemajetkové újmy na straně žalobce a příčinná souvislost mezi vydání nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy. Pokud jsou splněny tyto tři předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, pak se stát této odpovědnosti nemůže zprostit.

21. Ve vztahu k náhradě nemajetkové újmy za trestní řízení zahájené usnesením Policie ČR, č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, , pro podezření ze spáchání přečinu , anonymizováno, , soud přisvědčil námitce promlčení, neboť toto bylo zastaveno v roce , Anonymizováno, , avšak žalobce nárok uplatnil až v roce , Anonymizováno, , tedy po uplynutí 6 měsíční promlčecí lhůty, a proto žalobu co do částky 43 000 Kč zamítl.

22. Ohledně náhrady nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním zahájeným na základě usnesení o zahájení trestního stíhání, č. j. , Anonymizováno, dne , datum, soud dospěl na základě posouzení žalobkyní tvrzených a provedeného dokazování, že trestní stíhání zasáhlo do osobní sféry žalobce.

23. V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nezákonným , podezřelý výraz, stíháním žalobce došlo k zásahu do osobní sféry žalobce. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že v důsledku nezákonného trestního stíhání žalobce, které trvalo , Anonymizováno, roky a , Anonymizováno, měsíce, žalobci hrozila trestní sazba odnětí svobody až , Anonymizováno, let. Dále má soud za prokázané zásahy do zdravotní sféry žalobce a zásahy do sféry rodinné. Tvrzení o příčinné souvislosti mezi trestním stíháním a zásazích do profesní sféry žalobce byla účastnickým výsledem žalobce prokázána pouze v rozsahu ztráty motivace žalobce do dalšího podnikání.

24. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s následujícími rozhodnutími zdejšího soudu:- Řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, , kdy poškozený byl stíhán pro trestné činy , anonymizováno, , trestní stíhání trvalo přes 2 roky, hrozilo až 8 let odnětí svobody, poškozený nebyl vazebně stíhán, v rámci trestního stíhání byly prokázány zejména zásahy do zdraví, zejména psychické problémy poškozeného, v jejichž důsledku byl nucen vyhledat psychiatrickou pomoc, projevovalo se u něj neustálé napětí, poruchy spánku, úzkostné stavy, byly mu nasazeny psychofarmaka včetně antidepresiv, jeho stav i přes léčbu následně výrazně kolísal v průběhu řízení dále byly prokázány zásahy osobní sféry žalobce související zejména s předcházejícím trestním řízením poškozeného. Soud v daném případě dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním je pouhé konstatování porušení práva bez poskytnutí finančního zadostiučinění.- Řízení sp. zn. , Anonymizováno, , kdy poškozený byl stíhán pro trestný čin , Anonymizováno, , hrozila mu trestní sazba až 5 let, trestní stíhání trvalo 1 rok, 7 měsíců. Žalobce pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná s tím, že byla poškozena jeho dobrá pověst při podnikání. Dále byly prokázány zásahy do rodinného života, sféra zdraví i sociální oblasti, avšak všechny v rozsahu mírných zásahů. V daném případě soud dospěl k závěru, že dostatečným zadostiučiněním je konstatování porušení práva bez poskytnutí finančního zadostiučinění.- Řízení sp. zn. , Anonymizováno, , poškozený byl stíhán pro trestný čin , Anonymizováno, , trestní stíhání trvalo 22 měsíců, hrozila mu trestní sazba až 5 let, byly prokázány zásahy do rodinného života, zásahy do sféry zdraví, zejména v rovině psychické, byla poškozena dobrá pověst poškozeného a věc byla medializována. Soud dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním v daném případě je částka 20 000 Kč.

25. Kromě těchto srovnatelných případů označil i sám žalobce 2 věci, a to rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. , Anonymizováno, , který dle soudu není zcela srovnatelný s posuzovaným případem, a to z důvodu, že ačkoliv se jednalo o trestní stíhání pro stejný přečin a délka trestního stíhání byla obdobná jako trestní stíhání žalobce, poškozená v daném případě byla ve zcela jiné situace než žalobce, poškozené byl na dobu trestního stíhání zajištěn majetek, její nemovitost, a ona s nimi nemohla nakládat, ačkoliv ji měla v úmyslu její prodej, dále byla výrazně ohrožena její profesní kariéra, a to z důvodu toho, že pro výkon své profese potřebovala bezpečnostní prověrku a případné trestní odsouzení by znamenalo ztrátu jejího zaměstnání, dále byly prokázány významné dopady, a to jak ve sféře rodinné, tak ve sféře porušení dobré pověsti žalobkyně.

26. Stejně tak dle soudu není srovnatelný ani druhý žalobcem označený rozsudek Městského soudu v Praze. sp. zn. , Anonymizováno, , a to z důvodu, že poškozený zde byl stíhán pro závažnější přečiny, hrozila mu vyšší trestní sazba i trestní stíhání trvalo výrazně déle, poškozený byl v místě známou osobou, zastával funkci , Anonymizováno, , v důsledku trestního stíhání nemohl seznat vhodné zaměstnání, byla pozastavena i , Anonymizováno, , navíc věc byla medializována v celostátním tisku, navíc byly zde prokázány i významné zásahy do rodinného života, včetně rozchodu s manželkou v důsledku trestního stíhání, dále byly prokázány významné zdravotní zásahy v psychické oblasti, a to včetně zásahu do dobré pověsti poškozeného v místě bydliště.

27. Při posouzení dokazováním prokázaných zásahů do osobnostní sféry žalobce a porovnáním se srovnatelnou judikaturou zdejšího soudu z pohledu zásahů do osobní sféry žalobkyně, závažnosti trestné činnosti a hrozící trestní sazby, kterou soud účastníkům v průběhu jednání prezentoval, soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě se jako dostatečným zadostiučiněním jeví částka ve výši 10 000 Kč. Soud vyšel zejména z účastnického výslechu žalobce a výslechu manželky žalobce, ze kterého bylo zřejmé, že žalobce pociťoval zásahy do své osobní sféry zejména v důsledku série soudních řízení, které započaly z iniciativy jeho klientů, kteří byli nespokojeni s kvalitou stavebních prací u domů, které si koupili od společnosti žalobce. Tyto zásahy pak byly umocněny i kroky insolvenčního správce zaměřenými na ochranu majetku ve společnosti žalobce. Soud tak dospěl k závěru, že z dokazovaní bylo vyvráceno, že by primární příčinou žalobcem tvrzených zásahů bylo až poslední trestní stíhání z roku , Anonymizováno, , které pouze prohloubilo zásahy do osobní sféry žalobce, které způsobili předchozí soudní řízení včetně trestního řízení z roku , Anonymizováno, , ale bylo pouze jednou z příčin. Proto při srovnání se soudem prezentovanou judikaturou dospěl k závěru, že je na místě poskytnout zadostiučinění v penězích pouze ve výši 10 000 Kč. Ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.

28. Ohledně nároku na náhradu škody představující náhradu nákladů právního zastoupení soud z důvodu zpětvzetí žalobce zastavil výrokem I. řízení v rozsahu, ve kterém byl tento nárok žalovanou uhrazen, a to ve 6 měsíční zákonné lhůtě od předběžného uplatnění nároku žalobcem u žalované.

29. Ve vztahu ke zbylé části nároku, tj. částce 6 352 Kč, pak soud na základě tvrzení účastníků a provedeného dokazování přisvědčil obranným tvrzením žalované ohledně nepřiznané části nákladů obhajoby, neboť shledal její argumentaci jako důvodnou. Soud souhlasí s žalovanou, že žalobcem uplatněný úkon porada s klientem ze dne , datum, představuje pouze jeden úkon právní služby, bez ohledu na její délku. Přiznání dvou úkonů by bylo v rozporu s advokátním tarifem, a proto nebylo požadované navýšení přiznáno. Soud potvrdil dále závěr žalované, že stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, se nejedná o podání ve věci samé, nýbrž o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu. Soud přihlédl k tomu, že v obdobných případech se běžně přiznává pouze poloviční sazba, a tudíž neshledal důvod k přiznání plné výše náhrady. Rovněž v případě stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, soud akceptoval argumentaci žalované, že se jedná o úkon, který není podáním ve věci samé. Proto byla žalovanou aplikovaná poloviční sazba považována za odpovídající a soud ji ponechal v platnosti. Poté, co soud provedl listinný důkaz podáním žalobce ze dne , datum, , přisvědčil obrannému tvrzení žalované, že z textu podání neplyne účelnost tohoto podání, že by toto vedlo ke změně nebo zrušení nezákonného rozhodnutí. Proto byla náhrada za tento úkon zamítnuta. Soud konečně přisvědčil i stanovisku žalované, že účast u hlavního líčení dne , datum, – vyhlášení rozsudku představuje pouze dílčí úkon ve smyslu § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu. Proto bylo v souladu s ustálenou praxí přiznáno pouze 50 % sazby za tento úkon. Soud tak na základě uvedených skutečností dospěl k závěru, že žalovaná oprávněně snížila nebo zamítla část uplatněných nákladů obhajoby, a proto žalobní nárok žalobce v tomto rozsahu zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení v převážné míře úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 50 % (po odečtení neúspěchu od úspěchu žalované), tedy částku 750 Kč. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, á 300 Kč za úkon. Žalovaná v řízení učinila pět úkonů – vyjádření k žalobě, příprava k jednání, účast při třech soudních jednáních. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.