19 C 50/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Lucií Vítkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupena advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 – Nové Město jednajícím: Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, Rašínovo nábř. 390/42, Praha 2 o zaplacení 5.009,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5.009,50 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky od 8. 3. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 5.009,50 Kč za období od 23. 1. 2019 do 7. 3. 2019.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8.534 Kč k rukám zástupce žalobce, [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky s tím, že tato částka odpovídá majetkové újmě, která byla žalobci způsobena nesprávným úředním postupem soudní exekutorky [titul]. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Přerov, která nevyplatila žalobci jako oprávněnému částky vymožené v exekučních řízeních vedených její osobou jako exekutorka, a to konkrétně za řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka], kdy byla vedena exekuce na majetek povinného dlužníka [titul]. [jméno] [příjmení]. Výkon exekutorského úřadu [titul]. [příjmení] zanikl k datu 27. 3. 2013, následně bylo exekuční řízení vedeno Mgr. Kamilem Brančíkem – Exekutorský úřad Hodonín a poté Mgr. René Mohylou od 20. 11. 2013, který byl do uvolněného exekutorského úřadu jmenován a dále vedl exekuční řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Ten také následně žalobci sdělil, že v držení původní exekutorky zůstala částka 78.863,50 Kč (podáním ze dne 5. 11. 2015), 16. 1. 2019 pak žalobce obdržel od téhož exekutora sdělení, že v držení původní exekutorky zůstala částka ve výši 5.009,50 Kč jako část nákladů exekuce oprávněného. Ačkoli dlužník tuto částku uhradil, k její výplatě žalobci jako oprávněnému již nedošlo. Žalobce proto uplatnil svůj nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu u žalované dne 7. 9. 2018 původně ve výši 78.863,50 Kč, následně po řádném vyčíslení částky soudním exekutorem svůj nárok ponížil na aktuální zjištěnou nevyplacenou částku ve výši nižší, 5.009,50 Kč. Nárok ze strany žalované však byl posouzen jako nedůvodný stanoviskem z 23. 1. 2019, a to z důvodu promlčení nároku. K námitce promlčení žalobce uvedl, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty ve vztahu ke vzniku škody nepostačuje informace o tom, že finanční prostředky či jejich část byly tímto orgánem vymoženy, ale až informace, že tyto nelze vyplatit, protože ze správy exekutorského úřadu nezákonným způsobem zmizely. O této skutečnosti, tedy zcizení finančních prostředků, se žalobce dozvěděl až dne 5. 11. 2015, přičemž svůj nárok v zákonné 3-leté lhůtě uplatnil u žalované dne 7. 9. 2018. Usuzoval tedy na odlišný počátek běhu promlčecí doby, než učinila žalovaná.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou shledávala nedůvodným, navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované dne 7. 9. 2018, nejprve ve výši vyšší, následně upravené na částku aktuálního poníženého nároku žádaného žalobou. Taktéž ohledně vyřízení nároku poukázala na své stanovisko ze dne 22. 1. 2019 o promlčení nároku, na kterém i nadále setrvala. K této argumentaci uváděla datum pravomocného skončení řízení dne 27. 8. 2014 v předmětné exekuční věci, ze kterého dovozovala počátek běhu promlčecí doby a její marné uplynutí ke dni 27. 8. 2017 pro předběžné uplatnění nároku u žalované v intencích z. č. 82/98 Sb. (poukazem na §32 odst. 1).

3. Soud ve věci rozhodl na základě provedených důkazů dle ustanovení § 115a o. s. ř., když účastníci vyjádřili souhlas s tímto postupem ve věci, žalobce ve svém podání ze dne 8. 10. 2020, žalovaný pak ve vyjádření k žalobě taktéž ze dne 8. 10. 2020. Soud proto věc projednal a rozhodl na základě listinných důkazů označených účastníky.

4. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované dle z. č. 82/98 Sb. dne 7. 9. 2018 jako nároku na náhradu škody nejprve v částce 78.863,50 Kč, následně ponížené na částku 5.009,50 Kč z titulu nesprávného úředního postupu soudní exekutorky spočívající v nevyplacení vymoženého plnění v rámci vedeného exekučního řízení, v němž žalobce vystupoval v procesním postavení oprávněného, původně vedeného u Exekutorského úřadu Přerov [titul]. [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [spisová značka]. Dále bylo učiněno nesporným pochybení předmětné soudní exekutorky spočívající v nevyplacení vymoženého plnění oprávněnému v částce [částka]. Účastníci dále nesporovali, že žalovaná stanoviskem ze dne [datum] předmětný nárok posoudila jako nárok promlčený a odmítla náhradu škody hradit.

5. Z listinných důkazů předložených ze strany účastníků má soud za prokázáno, že usnesením Městského soudu v Brně č. j. [číslo jednací] ze dne 17. 2. 2012 byla nařízena exekuce na majetek povinného ing. [jméno] [příjmení] k uspokojení pohledávky oprávněného (současného žalobce) dle vykonatelného usnesení Městského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2011, č. j. [číslo jednací] pro dlužné a běžné výživné a provedením exekuce byla pověřena soudní exekutorka [titul]. [jméno] [příjmení] z Exekutorského úřadu Přerov. Ze sdělení [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne 5. 11. 2015 má soud za prokázáno, že zástupci žalobce sděloval aktuální soudní exekutor, že v předmětném řízení jsou stále zadržovány původní ustanovenou soudní exekutorkou finanční prostředky ve výši 78.863,50 Kč, když exekuovaná pohledávka byla v plné výši vymožena. Ze sdělení téhož soudního exekutora ze dne 16. 1. 2019 pak má soud za zjištěno, že po kompletaci spisového materiálu bylo zjištěno, že zadržovaná částka je pouze ve výši 5.009,50 Kč, která odpovídá nákladům právního zastoupení oprávněného. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. [číslo jednací] ze dne 3. 9. 2013 vydaného [titul]. [jméno] [příjmení], má soud za zjištěno, že bylo rozhodováno o aktuální výši nákladů exekuce, které byly určeny částkou 22.455,50 Kč vč. DPH, z toho náklady exekutora v částce 12.402,50 Kč a náklady oprávněného v částce 10.053 Kč. Z rozsudku Městského soudu v Brně, č. j. [číslo jednací], [spisová značka] ze dne 21. 5. 2020, který nabyl právní moci dne 26. 6. 2020, má soud za prokázáno, že byl soudem udělen souhlas poručníkům nezletilého k podání žaloby a vedení sporu u zdejšího soudu proti ČR- Ministerstvu spravedlnosti ve věci náhrady škody v režimu z. č. 82/98 Sb.

6. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

8. Podle § 3 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby").

9. Podle § 4 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. za výkon státní správy podle § 3 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech a úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Podle odst. 2 téhož ustanovení činnost notáře a soudního exekutora podle odstavce 1 se považuje za úřední postup.

10. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Po právní stránce posoudil soud předmětnou věc podle § 3 písm. b), § 4, § 5 písm. b) a § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhal zaplacení žalované částky-nevyplaceného vymoženého plnění exekutorkou [titul]. [jméno] [příjmení] v exekučním řízení. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., nároku nebylo vyhověno, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

13. V prvé řadě se soud zabýval námitkou promlčení vznesenou ze strany žalované s tím, že dle tvrzení žalované se žalobce o vzniku škody dozvěděl nejpozději nabytím právní moci konečného rozhodnutí v exekučním řízení, tedy dne 27. 8. 2014. Dle žalované tímto dnem žalobci počala plynout subjektivní promlčecí lhůta dle ust. 32 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb. a vzhledem k tomu, že nárok byl uplatněn až dne 7. 9. 2018, stalo se tak až po uplynutí promlčecí lhůty. Při posouzení námitky promlčení je nutno věc posoudit dle § 32 odst.1 z.č. 82/1998 Sb., kdy nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Dle soudu se žalobce o skutečnosti, že ze strany exekutorky nebude vyplacena žádná vymožená částka dozvěděl až dopisem 5. 11. 2015, následně doplněným na správnou částku zadržovaného plnění dopisem ze dne 16. 1. 2019. Soud se neztotožňuje s právním hodnocením počátku běhu subjektivní doby učiněným žalovanou, když až od 5. 11. 2015 nejdříve počala žalobci běžet tříletá promlčecí lhůta k uplatnění nároku, posledním dnem lhůty pak byl den 5. 11. 2018. Pokud pak k uplatnění nároku žalobcem u žalované došlo dne 7. 9. 2018 (dle nesporných tvrzení účastníků), pak byl nárok uplatněn včas. Následně došlo ke stavení promlčecí lhůty ve smyslu § 35 odst.1 z.č. 82/1998 Sb. v délce 6 měsíců a posledním dnem k uplatnění nároku byl den 25. 3. 2019. Jestliže žaloba byla podána k soudu 25. 2. 2019, byla podána včas a nárok žalobce tak není promlčen.

14. Aby mohl být stát odpovědný za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. je třeba, aby byly splněny současně tři podmínky: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Existence těchto podmínek musí být bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném. V projednávané věci pak bylo postaveno najisto, že v projednávaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu bývalé soudní exekutorky [titul]. [jméno] [příjmení] v tom, že žalobci jako oprávněnému nevyplatila plnění vymožené v exekuci. Co se týká činnosti soudního exekutora, pak ta je podle § 4 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. považována za úřední postup při výkonu státní správy (§ 3 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb.), pokud se jedná o úkony při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu (§ 4 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.). Odpovědnost státu za nesprávný úřední postup soudního exekutora se řídí ustanoveními zák. č. 82/1998 Sb. bez možnosti liberace. Naproti tomu soudní exekutor, pokud by byl nárok na náhradu škody z nesprávného úředního postupu uplatněn vůči němu, liberačním důvodem disponuje (podle § 32 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. se odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm lze požadovat). Za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem (jako úřední osoba ve smyslu ustanovení § 3 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb.) odpovídá vedle státu též exekutor sám za podmínek § 32 zák. č. 120/2001 Sb. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25Cdo 970/2006 nebo ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 30Cdo 825/2014). V tomto případě se tak neuplatní v judikatuře Nejvyššího soudu již ustálený závěr, že nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, jestliže by poškozený nedosáhl uspokojení své pohledávky vůči tomu, kdo by k němu byl jinak povinen (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25Cdo 2601/2010).

15. Podle § 46 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen „e.ř.“), ve znění účinném od 15. 12. 2009 do 31. 12. 2012, peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi. Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po právní moci usnesení o nařízení exekuce zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. Vymožené částečné plnění exekutor vyplatí oprávněnému, nedohodl-li se s ním jinak, ve stejné lhůtě v případě, kdy toto nevyplacené částečné plnění převyšuje částku 1.000 Kč.

16. V řízení bylo prokázáno, že bývalá soudní exekutorka [titul]. [jméno] [příjmení] nevyplatila žalobci vymožené plnění v částce 5.009,50 Kč ač tak učinit měla do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržela (§ 46 odst. 4 e.ř.). Žalobci proto v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem dle z. č. 82/98 Sb. vznikla škoda, za který je odpovědná žalovaná (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30Cdo 2135/2013.

17. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení jistiny včetně zákonných úroků z prodlení žádaných v souladu s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb.). Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 7. 9. 2018, má proto nárok na náhradu zákonného příslušenství od 8. 3. 2019 do zaplacení (výrok I.).

18. Pod výrokem II. soud zamítal nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení za období dřívější, kdy se žalovaná ještě do prodlení nedostala, tedy za období od 23. 1. 2019 do 7. 3. 2019 s ohledem na argumentaci uvedenou shora.

19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., část věty za středníkem z důvodu organizačních a technických důvodů plnit na straně žalované.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávaném případě byl zcela úspěšný žalobce, náleží mu proto náhrada nákladů řízení, které v řízení vynaložil proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, nákladů právního zastoupení za přípravu a převzetí věci, podání žaloby, vyjádření k výzvě soudu dne 8. 10. 2020, tedy za 3 účelně vynaložené úkony právní služby á 1.500 Kč ve smyslu § 6 odst. 1, § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), 3 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 3 AT a 21 % DPH, tedy v celkové výši 8.534 Kč.