19 C 54/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Viktorem Pakem sídlem Francouzská 171/28, 120 00 Praha 2 proti žalované: Jméno žalované pro zaplacení 251 873 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 251 873 Kč.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá, aby soud určil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 251 873 Kč jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě v soudním řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 17 C 22/2007. Žalobkyně tvrdí, že uvedené řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, konkrétně 17 let a 10 měsíců, a proto došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen "OdpŠk"). Žalobkyně odkazuje na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva, podle níž samotné porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě zakládá domněnku vzniku nemajetkové újmy. Žalobkyně dále tvrdí, že při stanovení výše náhrady je třeba zohlednit ekonomický vývoj a nárůst průměrné měsíční mzdy, aby byla zachována reálná hodnota odškodnění. Již dříve byla žalobkyni vyplacena částka 183 533 Kč, jakož i 148 127 Kč v rámci mimosoudního projednání, avšak žalobkyně považuje tato plnění za nedostatečná. Proto se žalobou domáhá doplatku 251 873 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a uplatněný nárok neuznává. Uvádí, že žalobkyni byla již poskytnuta náhrada nemajetkové újmy ve výši 148 127 Kč, resp. spolu s již dříve poskytnutým náhradami v průběhu předchozího projednání její žádosti a předchozího soudního přezkumu již celkové zadostiučinění ve výši 336 660 Kč, což považuje za přiměřené zadostiučinění. Při posuzování délky a průběhu řízení žalovaná uznává, že řízení trvalo 17 let a 10 měsíců, avšak jeho délku hodnotí v kontextu složitosti věci, počtu instancí a procesních úkonů. Dle žalované byla věc skutkově i právně složitá, proběhla před třemi stupni soudní soustavy a Ústavním soudem, bylo vypracováno několik znaleckých posudků a vyslechnuti svědci. Žalovaná při stanovení zadostiučinění vycházela z kritérií podle § 31a odst. 3 zákona OdpŠk a ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Dále namítá, že žalobkyně již byla za část průběhu předmětného řízení odškodněna rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, který při posouzení předchozího uplatnění nároku žalobkyni zohlednil všechna zákonná kritéria dle § 31a odst. 3 zákona OdpŠk a Městský soud v Praze pod sp. zn. 14 C 296/2019 jako soud odvolací vycházel ze základní částky 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1 666 Kč za měsíc, přičemž stanovil základní výši odškodnění částkou 336 660 Kč. Tuto částku dále modifikoval procentuálními úpravami podle jednotlivých kritérií: o 20 % ji snížil z důvodu složitosti věci a počtu instancí, o 10 % ji snížil z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení, o 25 % ji zvýšil z důvodu postupu soudu a o 5 % ji navýšil pro zvýšený význam řízení pro žalobkyni. Výsledná výše odškodnění po těchto úpravách činila 336 660 Kč. Od této částky byly odečteny již dříve vyplacené částky 129 000 Kč, 5 000 Kč a 54 533 Kč. Žalovaná uzavírá, že tento výpočet odpovídá ustálené judikatuře a že částka, kterou žalobkyně nyní požaduje, je nepřiměřená, neboť přesahuje rámec přiznávaný soudy v obdobných případech. Proto navrhuje, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

3. K dotazu soudu právní zástupce žalobkyně upřesnil, že žalobou se žalobkyně domáhá zadostiučinění za období pěti let a dvou měsíců ve vztahu k řízení vedenému u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 17 C 22/2007, tedy za dobu od 12. 10. 2019 do 13. 12. 2024. Současně uvedl, že při stanovení přiměřeného zadostiučinění navrhuje, aby soud zohlednil i průběh celého posuzovaného řízení, tedy i část, která tomuto období předcházela a za kterou již byla žalobkyně odškodněna a ve vztahu k níž bylo vydáno pravomocné soudní rozhodnutí o výši přiměřeného zadostiučinění.

4. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu relevantní pro rozhodnutí ve věci:

5. Při posuzování nároku soud vyšel z toho, že mezi účastníky je nesporné, že:- Žalobkyně zaslala uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění, jež je předmětem tohoto řízení, žalované 3. 12. 2024.- Žalovaná tento nárok posoudila a stanoviskem z 19. 2. 2025 žalobkyni přiznala částku ve výši 148 127 Kč s tím, že tato částka byla do momentu podání žaloby uhrazena.- Žalovaná již vyplatila žalobkyni za nemajetkovou újmu vztahující se k nepřiměřené délce posuzovaného řízení za předcházející období, než které je předmětem tohoto řízení, celkem dobrovolně částku 129 000 Kč a následně na základě rozhodnutí zdejšího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 43 C 20/2018 a následně odvolacího soudu, Městského soudu v Praze, pod sp. zn. 14 Co 296/2019 částky 5 000 Kč a 54 533 Kč.

6. Z provedeného dokazování podstatným obsahem spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 17 C 22/má soud za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení: , výpis přílohového spisu obsahující osobní údaje, .

7. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 43 C 20/2018-59 ze dne 4. 3. 2019, soud zjistil, že v řízení o odškodnění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné soud prvního stupně žalobkyni přiznal částku 5 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřené zadostiučinění a ve zbytku žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že za přiměřenou základní částku považuje 134 000 Kč, přičemž při jejím stanovení zohlednil složitost věci a délku řízení trvající již více než jedenáct let. Dále konstatoval, že žalobkyně svým chováním k průtahům v řízení nepřispěla, a proto nelze přičítat prodloužení řízení její aktivitě.

8. Z rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 296/2019-96 ze dne 11. 10. 2019 soud zjistil, že odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně tak, že žalobkyni přiznal dalších 54 533 Kč s úroky z prodlení, čímž celková výše zadostiučinění činila 183 533 Kč (129 000 Kč vyplacených v rámci předběžného projednání, 5 000 Kč přisouzených soudem I. stupně a 54 533 Kč přiznaných odvolacím soudem). Odvolací soud potvrdil závěr o nepřiměřené délce řízení a přiměřenosti základní částky, přičemž provedl úpravy podle kritérií § 31a odst. 3 zákona OdpŠk – základní částku snížil o 20 % pro složitost věci a o 10 % pro chování žalobkyně, zvýšil o 25 % pro postup soudu a o 5 % pro význam věci pro žalobkyni. Po těchto úpravách ponechal výslednou částku beze změny na 188 533 Kč a uznal žalobu jen částečně.

9. Z nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 3937/18 soud zjistil, že tvrzení žalované o údajném nezájmu žalobkyně o průběh řízení není důvodné. Ústavní soud v uvedeném nálezu výslovně konstatoval, že pokud měl soud prvního stupně o věci pochybnosti, bylo s podivem, že nepřistoupil k účastnickému výslechu samotné žalobkyně, o který ta opakovaně žádala, přičemž tento návrh byl třikrát zamítnut jako nadbytečný. Soud se tak ztotožnil s tvrzením žalobkyně, že tím Ústavní soud dovodil, že nelze přičítat žalobkyni žádný podíl na délce řízení.

10. Na základě provedeného dokazování soud činí závěr o skutkovém stavu věci tak, jak plyne z výše uvedených nesporných tvrzení účastníků řízení a provedeného dokazování.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

12. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.

14. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména za a) k celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Na základě tvrzení žalobkyně a provedené dokazování má soud za prokázané, že předmětné řízení u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 17 C 22/2007 trvalo 17 let a 10 měsíců.

18. Soud tak s ohledem provedené dokazování podstatným obsahem daného soudního spisu zhodnotil průběh toto řízení co do své délky jako řízením zjevně nepřiměřeným.

19. Z tohoto důvodu pak soud dospěl k závěru, že je zde dán odpovědnostní titulu dle zákona č. 82/1998 Sb.

20. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3889/2009, nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že v soudním řízení lze přiznat účastníkům řízení základní částku v rozmezí 15 - 20 000 Kč za každý další rok řízení., za první dva roky však v částce poloviční.

21. S ohledem na žalobní návrh žalobkyně soud rozhodoval pouze o zadostiučinění za doposud neodškodněnou část řízení, a to za období od 12. 10. 2019 do 13. 12. 2024, tedy za období 5 let a 2 měsíců.

22. Pro posuzované řízení soud dospěl k závěru o adekvátnosti základní částky finančního zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za rok trvání daného řízení, a to z důvodu extrémní celkové délky řízení.

23. Soud tak dospěl k základní částce odškodnění za odškodňované období ve výši 103 333 Kč. Tuto pak podrobil kritériím uvedeným citovaném stanovisku NS.

24. Prvním kritériem, které soud zohlednil, byla složitost řízení. V tomto směru konstatoval, že řízení bylo složité nejen po právní stránce, ale i po stránce procesní. Předmětem řízení byla náhrada bolestného za újmu na zdraví, která měla být způsobena nedostatečným vyšetřením zdravotnickým zařízením. Posouzení takového nároku vyžadovalo odborné znalosti, což vedlo k vypracování několika znaleckých posudků, včetně revizních. V řízení byl ustanoven znalec, následně revizní znalec, přičemž jeden ze znaleckých ústavů pozbyl oprávnění pro příslušný obor v průběhu zpracování posudku, což vedlo k nutnosti ustanovit nový revizní znalecký ústav. V řízení byli vyslýcháni svědci i znalci, a to i prostřednictvím dožádaného soudu. Počet instancí, které se věcí zabývaly, byl rovněž značný – okresní soud rozhodoval dvakrát, krajský soud rovněž dvakrát, věc byla projednávána Nejvyšším soudem a následně Ústavním soudem. Vzhledem k těmto okolnostem soud shledal, že složitost řízení měla významný vliv na jeho délku, a základní částku zadostiučinění snížil o 20 %.

25. Dalším kritériem, které soud zohlednil, byl postup orgánů veřejné moci, konkrétně soudů. Soud identifikoval několik období bezdůvodné nečinnosti okresního soudu, které vedly k průtahům v řízení. Konkrétně šlo o období od 9. 3. 2007 do 18. 2. 2008, od 22. 11. 2013 do 27. 5. 2014, od 15. 10. 2014 do 14. 9. 2015 a od 22. 6. 2016 do 10. 1. 2017. Povinnost rozhodnout v přiměřené době je obecnou povinností orgánů veřejné moci, která má být plněna i tehdy, pokud jsou účastníci nečinní. Bezdůvodná nečinnost soudu a zbytečné prodlevy ve vyřizování případu jsou tzv. průtahy v řízení, které je třeba zohlednit v rámci tohoto kritéria. Vzhledem k rozsahu a závažnosti těchto průtahů soud zvýšil základní částku zadostiučinění o 25 %.

26. Konečně pak soud zohlednil i kritérium významu řízení pro poškozenou. Řízení se týkalo zdraví žalobkyně, což je typově řízení, u něhož se předpokládá zvýšený význam pro poškozeného. Nicméně význam řízení není neměnnou veličinou a může se v průběhu řízení měnit. S ohledem na určité projevy nezájmu žalobkyně o průběh řízení (např. nedostavení s k prvnímu jednání či nereagování na výzvu soudu) lze usuzovat naopak o něco snížený význam řízení. Z tohoto důvodu soud zvýšil základní částku o 5 %, což považuje za přiměřené a odpovídající konkrétním okolnostem.

27. Soud se pak s ohledem na žalobkyní předložený a soudem provedený nález Ústavního soudu neztotožnil s hodnocením soudů v rámci projednání nároku na finanční zadostiučinění za předcházejících období posuzovaného řízení z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení. Soud dospěl k závěru, že není na místě snižovat základní částku z důvodu jejího podílu na délce řízení.

28. Soud dále neshledal důvody ani pro další navýšení či ponížení základní částku z důvodu dalších posuzovaných kritérií.

29. Soud tak dospěl k závěru, že základní částku 103 333 Kč je třeba navýšit o 10%, tedy na částku 113 667 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni před podáním žaloby poskytla již částku 148 1274 Kč, tedy částku vyšší, soud žalobu zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalovaná plnila v zákonné lhůtě šesti měsíců od předběžného uplatnění žaloby, nezavdala svým jednáním důvod pro podání žaloby. Soud tak přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě, příprava na ústní jednání, účast při ústním jednání).