19 C 56/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti IČO: 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10, Praha 2 - Nové Město, jednajícím Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o zaplacení 31 250 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 31 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od 8. 9. 2022 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 31250 Kč s příslušenstvím, jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem (nepřiměřenou délkou řízení) v řízení vedeném před Okresním soudem v Mladé Boleslavi pod sp. zn. [spisová značka]. Uváděl vedení řízení od 25. 1. 2019 (usnesení o zahájení trestního stíhání) s tím, že ve věci bylo rozhodnuto až dne 10. 2. 2022 (rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. [spisová značka]). Žalobce uváděl, že se v období od 12. 11. 2019 do 10. 2. 2022 ve věci ničeho nedělo, celkovou délku řízení v trvání 3 let a jednoho měsíce proto shledává nepřiměřeně dlouhou. Svůj nárok předběžně u žalované uplatnil dne 7. 3. 2022, žalovaná svým stanoviskem z 30. 6. 2022 konstatovala porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, finanční zadostiučinění však žalobci neposkytla. Žalobce tuto formu zadostiučinění považuje formou nepřiměřenou, nedostačující, a proto žádá finanční zadostiučinění v částce původně uplatněné.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároků žalobce na přiznání finančního zadostiučinění ze shora uvedeného řízení dne 7. 3. 2022 s tím, že taktéž učinila nesporným, že stanoviskem z 30. 6. 2022 nárok žalobce projednala, peněžitou náhradu nepřiznala, konstatovala nepřiměřenost délky řízení. Žalovaná shrnula průběh předmětného trestního řízení vedeného proti žalobci, když především poukázala na skutečnost, že řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů v celkové délce 3 let, soud prvního stupně rozhodoval dvakrát a soud druhého stupně taktéž dvakrát, bylo do určité míry složité, ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci. Význam řízení žalovaná shledala jako nízký, a to s ohledem na skutečnost, že žadatel, který byl v předmětném řízení obžalovaným, si řízení způsobil sám svým předchozím protiprávním jednáním, když v přípravném řízení odmítl vypovídat, následně 19. 1. 2022 před soudem prohlásil svou vinu a toto prohlášení soud následně v rámci hlavního líčení konaného 10. 2. 2022 přijal. Nad rámec shora uvedeného pak žalovaná uvedla, že žalobce byl v trestním řízení odškodněn takzvaně jinak, když při stanovení druhu a výměry trestu byla zohledněna délka tohoto řízení a tomu odpovídal i návrh státního zástupce, přičemž se obě strany ihned vzdaly práva na odvolání. Poukazem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu proto uvedla, že konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je satisfakcí dostačující a finanční plnění odmítla.

3. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným předběžné uplatnění nároku 7. 3. 2022 jako nároku na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z nesprávného úředního postupu v řízením vedeném před Okresním soudem v Mladé Boleslavi, pod sp. zn. [spisová značka] žalobcem u žalované. Nesporným dále bylo konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě žalovanou stanoviskem z 30. 6. 2022.

4. Mezi účastníky zůstalo sporným, zda v dané věci jsou naplněny kumulativně všechny předpoklady zákona č. 82/98 Sb. pro odškodnění žalobce ve finanční formě.

5. Z podstatného obsahu spisu Okresního soudu v Mladé Boleslavi, sp. zn. [spisová značka], má soud za prokázán následující průběh řízení: 25.1.2019 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1,2 trestního zákona, následně byla podána stížnost proti usnesení dne 4.2.2019, 6.2.2019 došlo k předložení stížnosti Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi 28.2.2019 následně rozhodovalo okresní státní zastupitelství o jejím zamítnutí. 15.2.2019 je založen protokol o výslechu obviněného, ve kterém využil svého práva nevypovídat, ve věci bylo následně vypracováno odborné vyjádření [anonymizováno] [příjmení] a taktéž vyslechnut na úřední záznam [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], a to v březnu a v dubnu roku 2019. Následně bylo podáno odborné vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], byl založen opis z evidence rejstříku trestu na žalobce s uvedením bez informací o odsouzení. V červnu roku 2019 byla dávána na vědomí možnost prostudovat trestní spis, které strany využily, následně 5.6.2019 bylo pokračováno ve výslechu [celé jméno žalobce], tedy aktuálního žalobce, kde již projevil snahu o vyřešení celé věci a do určité míry svou vinu již nepopíral, taktéž uvedl snahu případně nahradit újmu, požádal o zastavení trestního stíhání, přislíbil zaslat následně soudu doklady o komunikaci s protistranou. 14.6.2019 Policii České republiky došlo doplnění nároku na náhradu škody pokud jde o vyčíslení celé výše nákladů na léčení, ve spise jsou dále zakládány protokoly o prostudování spisu ze 17.6.2019, 21.6.2019 byl podán návrh na podání obžaloby a 28.6.2019 obžaloba podána. 4.7.2019 byl podán návrh na předběžné projednání obžaloby, následně bylo nařízeno hlavní líčení na 14.8.2019, které bylo konáno, obžalovaný v rámci svého výslechu taktéž svou vinu již nepopíral, následně bylo odročeno na 18.9.2019, v tomto termínu bylo opět konáno, byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení] a ve věci byl vyhlášen rozsudek o vině a o trestu, pokud jde o odsouzení žalobce na deset měsíců, s podmíněným odkladem na dva roky, vysloven trest zákazu činnosti na rok, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a uložena povinnost zaplatit škodu [anonymizována dvě slova]. Do tohoto rozhodnutí směřovalo včasné odvolání obžalovaného. 18.10.2019 následně bylo nařízeno veřejné zasedání u Krajského soudu v Praze [datum rozhodnutí] a usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl rozsudek odvolacím soudem zrušen a věc vrácena zpět. Pokud jde o důvody zrušení a vrácení, odvolací soud uvedl, že řízení bylo zatíženo závažnou procesní vadou, neboť bylo obžalovanému odepřeno právo na závěrečnou řeč a právo na poslední slovo. Taktéž potom v rovině skutkové uvedl, že nebyla uspokojivě vyřešena otázka spoluzavinění poškozené, tedy stanovil provedení dalších výslechů svědků, lékaře a dalších důkazních prostředků. 25.11.2019 referátem soudce bylo usnesení odvolacího soudu přeposíláno účastníkům, 5.2.2021 byla žádána referátem soudce o součinnost Policie České republiky, došla žádost o doplnění odborného vyjádření, zjišťovány adresy svědků, na žádosti bylo reagováno 12.2.2021 a dále doplněno odborné vyjádření 24.2.2021. Opatřením předsedkyně soudu následně byly přerozděleny věci původní soudkyně, která od 12.1.2022 odcházela jinam na jiný úsek. 10.2.2022 bylo nařízeno hlavní líčení, 19.1.2022 bylo učiněno podání zástupce žalobce, že tento hodlá učinit prohlášení o vině. Byli následně tedy odvoláni svědci, znalci a poškozená z hlavního líčení referátem soudce a v rámci hlavního líčení konaného 10.2.2022 obžalovaný prohlásil, že se cítí být vinen, souhlasí s popisem skutku i s právní kvalifikací a podle § 206 písm. c) odst. 1 trestního řádu prohlásil svou vinu. Následně bylo vyhlášeno usnesení, kdy pod výrokem I soud podle §206c odst. 4 trestního řádu přijal prohlášení o vině a následně pod výrokem II rozhodl o neprovádění dokazování v rozsahu prohlášení o vině. Následně bylo pokračováno v dokazování, rozhodováno o trestu, kdy rozhodnutím soudu byl uznán žalobce vinným z předmětného skutku, uložen mu byl trest v trvání šesti měsíců s odkladem na dvanáct měsíců, dále peněžitý trest ve výši 30 000 Kč a poškozený byl odkázán se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. V závěrečném návrhu státní zástupce v rámci hlavního líčení uvedl, že ač byl již dříve žalobce uznán vinným a byl mu uložen trest, který dle názoru státního zástupce nebyl nepřiměřeně přísný, je třeba zohlednit dobu aktuálně v rámci tohoto rozhodování, která uplynula od spáchání trestného činu, na čemž nenese obžalovaný vinu a v tomto smyslu potom ponechal výši trestu na soudu. Taktéž uvedl, že se v mezičase obžalovaný nedopustil žádného závadového chování. Rozsudek nabyl právní moci 10.2.2022. Po vyhlášení předmětného rozsudku se jednak obžalovaný po poradě s obhájkyní vzdal práva odvolání za sebe i za osoby oprávněné, nežádal písemné vyhotovení odůvodnění rozhodnutí, taktéž státní zástupce uvedl, že se vzdává práva odvolání a nežádá písemné vyhotovení odůvodnění, z tohoto důvodu byl samotný rozsudek odůvodněn velmi stručně ve smyslu § 129 odst. 2 trestního řádu a neobsahoval odůvodnění výroku o vině a trestu, neboť se všichni zúčastnění po vyhlášení rozsudku vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění. Taktéž výslovně obžalovaný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podali odvolání jiné oprávněné osoby.

6. Na základě provedeného dokazování soud činí tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalobce byl účasten řízení vedeného před Okresním soudem v Mladé Boleslavi pod sp. zn. [spisová značka] v procesním postavení obžalovaného, řízení bylo vedeno po dobu 3 let, před dvěma stupni soudní soustavy. Bylo zahájeno doručením usnesení o zahájení trestního stíhání 8. 2. 2019, následně ve věci byla podána obžaloba a rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 18. 9. 2019 bylo rozhodnuto o vině a trestu obžalovaného, přičemž žalobci byl uložen trest ve výměře 10 měsíců s podmíněným odkladem na 2 roky, trest zákazu činnosti na 1 rok spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a uložena povinnost zaplatit škodu [anonymizována dvě slova]. K odvolání obžalovaného ve věci bylo rozhodováno odvolacím soudem, který 12. 11. 2019 zrušil rozsudek a věc vrátil zpět s ohledem na závažnou procesní vadu řízení, týkající se odepření práva na závěrečnou řeč a práva na poslední slovo obžalovanému, a taktéž neuspokojivého objasnění otázky spoluzavinění poškozené v rovině skutkové. Ve věci bylo opakovaně rozhodováno 10. 2. 2022 soudem prvního stupně, když bylo učiněno 19. 1. 2022 podání zástupce žalobce, že tento hodlá učinit prohlášení o vině, které prohlásil v rámci hlavního líčení, a následně soud podle § 206c odst. 4 trestního řádu přijal prohlášení o vině a rozhodl o neprovádění dokazování v rozsahu prohlášení o vině, následně rozhodl rozsudkem o vině obžalovaného a uložil mu trest v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na 12 měsíců, peněžitý trest 30 000 Kč a poškozený byl odkázán se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. V závěrečném návrhu před vyhlášením rozhodnutí ve věci samé státní zástupce uvedl, že je nutné zohlednit ve výroku o trestu délku samotného řízení, která uplynula od spáchání trestné činnosti, na čemž žalovaný nenese vinu, zohlednit, že se nedopustil v mezičase žádného závadového chování. Strany se vzdaly práva odvolání, rozsudek obsahoval zkrácené odůvodnění. Nabyl právní moci 10. 2. 2022.

7. Podle 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.

9. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobená za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk, právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení, nebo uložení ochranného opatření zavinil sám.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména za a) k celkové délce řízení, za b) k složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánu veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Soud předmětnou věc posoudil podle shora uvedených ustanovení OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhal zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 31 250 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. [spisová značka] v přiměřené lhůtě. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem.

14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda Okresní soud v Mladé Boleslavi v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] vydal rozhodnutí v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, když pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku za přiměřenost lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci, a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk, podle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž i ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení, a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí na to, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 305/2012).

15. V posuzovaném řízení nebylo mezi účastníky sporu a taktéž toto vyplynulo z provedeného dokazování, že v období od 25. 11. 2019 (poslední referát soudce, kdy zasílal usnesení odvolacího soudu vydané 12. 11. 2019 účastníkům řízení) do 5. 2. 2021 (kdy byla žádána referátem soudce součinnost Policie České republiky, žádost o doplnění odborných vyjádření a zjišťovány adresy svědků), nebylo ve věci ničeho činěno, tedy je konstatován průtah v období 1 roku a 2 měsíců. Celkově pak řízení trvalo 3 roky. Soud se však zároveň zabýval argumentací žalované, že si trestní řízení žalobce sám zavinil, když podle Nejvyššího soudu se zavinění obviněného na zahájení trestního stíhání vztahuje k takovému případnému zaviněnému jednání, kterým přispěl k tomu, že trestní řízení proti němu bylo, či muselo být zahájeno. Příčinnou souvislost je třeba hledat nikoliv v jednání obviněného, kterým podle orgánů činných v trestním řízení naplnil skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jeho chování před zahájením trestního stíhání, popř. v jeho průběhu. Nejde tedy o to, zda se obviněný dopustil skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným či dalším jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (pokračování) trestního stíhání nedošlo (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1777/2012). I využití práva nevypovídat v trestním řízení může v odškodňovacím řízení vést k závěru, že poškozený si trestní stíhání zavinil sám, to ovšem nikoli bez dalšího. Jinými slovy zavinění si trestního stíhání nelze spatřovat pouze v této okolnosti, neboť je nezbytné, aby takovýto postoj poškozeného měl na průběh či zahájení trestního stíhání konkrétní vliv. V projednávaném případě žalobce v procesním postavení obviněného odmítl vypovídat, až následně v červnu 2019 projevil snahu nahradit újmu a požádal o zastavení trestního stíhání, přičemž však soudu přislíbil zaslat doklady o komunikaci s poškozeným, které následně soudu nezaslat. V tomto smyslu tedy neprojevil žádnou jinou součinnost potřebnou k případnému rozhodování o zastavení trestního stíhání a v trestním stíhání bylo následně pokračováno. Doklady nebyly obžalovaným založeny ani v průběhu dalšího trestního řízení, proto bylo rozhodováno rozsudkem z 18. 9. 2019 o jeho vině a uložení trestu ve výměře 10 měsíců s podmíněným odkladem na 2 roky a taktéž k trestu zákazu činnosti, včetně nutnosti zaplatit škodu [anonymizováno]. Žalobce v procesním postavení obžalovaného ačkoliv avizoval snahu o vyřešení věci jinou formou, nežli samotným meritorním rozhodnutím ve věci týkající se uložení trestu, neprojevil ani dále žádnou součinnost, pokud jde o doložení dokladů ohledně úhrady škody, případně splnění jiných procesních podmínek pro možnost zastavení trestního stíhání. Věc byla po vrácení věci zpět odvolacím soudem i nadále projednávána v hlavním líčení a až dne 10. 2. 2022, po avizovaném učinění prohlášení o vině, obžalovaný prohlásil, že se cítí být vinen a souhlasí s popisem skutku i s právní kvalifikací, a podle § 206c odst. 1 trestního řádu prohlásil svou vinu. Až tedy 10. 2. 2022 soud mohl rozhodovat o přijetí prohlášení o vině, a taktéž o provádění dokazování v rozsahu prohlášení o vině. Následně bylo tedy pokračováno pouze v dokazování k rozhodování o trestu. Z provedeného spisového materiálu potom vyplývá jednoznačně závěr, že v rámci závěrečného návrhu státní zástupce uvedl, že ač byl již dříve žalobce uznán vinným a byl mu uložen trest, který dle názoru státního zástupce nebyl nepřiměřeně přísným, je třeba zohlednit v rámci nového rozhodování o trestu dobu, která uplynula od spáchání trestného činu, na čemž nenese obžalovaný vinu, v mezičase se nedopustil závadového chování a v tomto smyslu pak poukázal na rozhodování samotného soudu o výši trestu. Z konečného rozhodnutí pak vyplývá, že soud tuto skutečnost, pokud jde o závěrečnou řeč státního zástupce, zohlednil ve výši trestu, který následně obžalovanému (aktuálnímu žalobci) ukládal, který byl ve výměře nižší, než původní trest, v trvání 6 měsíců s odkladem na 12 měsíců (oproti původnímu uložení trestu ve výměře 10 měsíců s odkladem na 2 roky), a byl taktéž uložen trest peněžitý ve výši 30 000 Kč, nikoliv trest zákazu činnosti a poškozený odkázán se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních, tedy náhrada škody nebyla v tomto řízení řešena pro nesplnění podmínek jejího zaplacení. Proti rozhodnutí se ihned vzdali všichni zúčastnění práva odvolání, z tohoto důvodu potom rozsudek již nebyl odůvodňován.

16. Jak v případě škody, tak i nemajetkové újmy platí, že odpovědnost státu nelze vyloučit poukazem na jednání, kterého se poškozený dopustil, a pro které byl následně trestně stíhán s tím, že by si daným jednáním zavinil trestní stíhání sám. V případě nároku na náhradu škody, to znamená, že se poškozenému dostane odškodnění v plné výši. U nároku na náhradu nemajetkové újmy (jako je tomu v projednávaném případě), to znamená, že jakkoliv odpovědnost státu nemůže být zcela vyloučena, tj. poškozenému se musí dostat zadostiučinění nejméně ve formě konstatování porušení práva, lze k jednání poškozeného přihlédnout při úvaze o přiznání zadostiučinění v penězích a případně i výši tohoto zadostiučinění. Platí totiž, že přiznané zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. V projednávaném případě pak bylo prokázáno, že žalobce se jednání dopustil, nárok však žádal z titulu nesprávného úředního postupu, nikoli z nezákonného rozhodnutí. S ohledem však na skutečnost, že samotný postup v trestním řízení a tedy i konkrétní ojedinělý průtah, který zde byl shledán, byl zohledněn ve výši trestu, který byl žalobci následně ukládán, se jeví forma konstatování porušení práva učiněná ze strany žalované formou odškodnění dostačující, a není na místě jakkoliv újmu reparovat finančně. Z tohoto důvodu soud rozhodl pod výrokem I. o zamítnutí nároku na finanční zadostiučinění, a to mimo jiné s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4139/2013, podle kterého vzdá-li se obžalovaný odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, kterým mu je i ukládán trest podle zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku, má se za to, že se stanoveným druhem trestu a jeho výměrou je srozuměn a to i z hlediska kompenzace nepřiměřené délky trestního řízení a nemůže se z důvodu nepřiměřené délky trestního řízení domáhat ještě zadostiučinění v penězích.

17. Pod výrokem II. soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení, když žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, náleží jí proto náhrada nákladů řízení nezastoupeného účastníka ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve znění vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Náklady řízení sestávají z těchto úkonů nezastoupeného účastníka: vyjádření k žalobě ze dne 12. 8. 2022, příprava na ústní jednání a účast na něm dne 20. 9. 2022, tj. celkem činí částku 900 Kč.

18. Lhůta k plnění ve výroku II. byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů, když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.