19 C 57/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený anonymizováno role v řízení příjmení jméno příjmení , anonymizováno , datum narození , anonymizováno adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa o zaplacení 7 440 500 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci do 3 dnů ode dne právní moci rozhodnutí částku 7 440 500 Kč spolu s úrokem ve výši, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, zvýšené o 7% bodů počínaje dne [datum] do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované shora uvedené částky z titulu náhrady škody z nesprávného úředního postupu, kterého se měla žalovaná dopustit v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně na základě výzvy žalované ze dne [datum] v tomto řízení uplatnila jako jediný vlastník právo na vydání zabaveného polykrystalického křemíku o celkové hmotnosti netto 900 Kč, baleného ve 30 kusech kartonových krabic na dvou paletách. Ačkoliv k předmětným věcem žalobkyně dostatečně doložila své vlastnické právo, nebylo žalobkyni Krajským soudem v Praze vyhověno, a to usnesením ze dne [datum] Vrchní soud v Praze toto rozhodnutí potvrdil. Protože měla žalovaná žalobkyni předmětné věci vydat a nevydala, dopustila se nesprávného úředního postupu, kterým jí byla způsobena škoda, jejíž náhrady se svou žalobou domáhá.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že uplatněný nárok ani z části neuznává, neboť žalobkyní namítaná rozhodnutí nemohou být nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb., když se jedná o rozhodovací činnost soudů. Žalovaná totiž jako orgán moci výkonné není oprávněna posuzovat správnost výsledku takové činnosti soudů, neboť by docházelo k porušení dělby moci ve státu a k narušení základních principů demokratického právního státu. Případné vady v rozhodovací činnosti mohou být napraveny pouze prostřednictvím řádných či mimořádných opravných prostředků. V dané věci proto není dán odpovědnostní titul jako předpoklad pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle výše uvedeného zákona.

3. Za nesporné označili účastníci následující skutečnosti. Žalobkyně podala dne [datum] žádost o vydání 900 kg polykrystalického křemíku s tím, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nebylo žádosti vyhověno a polykrystalický křemík o celkové hmotnosti 900 kg, zabavený ve 30 ks kartonových krabic na 2 paletách, byl uložen do úschovy soudu. Vrchní soud v Praze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] stížnost podanou proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze, zamítl. Žalobkyně následně uplatnila u žalované dne [datum] nárok na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem ve výši 7 440 500 Kč, která měla vzniknout tím, že shora uvedená soudní rozhodnutí nevyhověla žádosti o vydání předmětné věci, ačkoli dle tvrzení žalobce je jejím majitelem. Stanoviskem žalované ze dne [datum] žalobkyni nebylo vyhověno.

4. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že Krajský soud v Praze uložil podle § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu do úschovy soudu polykrystalický křemík o celkové hmotnosti 900 kg, zabalený ve 30 ks kartonových krabic, na 2 paletách. V rámci odůvodnění uvedl, že dne [datum] rozhod o vyhlášení veřejného popisu věci podle § 81 odst. 1 trestního řádu za použití § 81 odst. 5 trestního řádu, neboť soudu nebyla známa osoba, které by mohla být věc vydána. V rámci lhůty 6 měsíců od vyhlášení veřejného popisu obdržel podání učiněné [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], jednatelem [právnická osoba] [anonymizováno], ze dne [datum], žádosti o vydání výše specifikovaného množství polykrystalického křemíku. Jiné osoby v uvedené lhůtě o vrácení nepožádaly. Vzhledem k tomu, že soud došel k názoru, že existují významné pochybnosti o právu [právnická osoba] [anonymizováno] k předmětné věci, soud rozhodl ve smyslu § 80 odst. 1 trestního řádu o jejím uložení do úschovy.

5. Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že Vrchní soud v Praze zamítl stížnost podanou žalobkyní proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], neboť podle jeho zjištění Krajský soud napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem. Námitka žalobkyně o určení zásilky jinému odběrateli je lichá, byla vyvrácena již v rámci trestního řízení, kdy se s touto námitkou již vypořádali soudy prvního i druhého stupně.

6. Soud další návrhy na dokazování navrhované žalobkyní při jednání dne [datum] (např. smlouva [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] apod.) zamítl, neboť nebyly relevantní pro meritum věci.

7. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

9. Podle § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

10. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. Obě strany sporu prohlásily za nesporné a zároveň doložily, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, pročež věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

12. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

13. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován. Jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000). Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku ze dne 6. 8. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1099/99).

14. Žalobkyně se domáhala náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu, kterého se žalovaná měla dopustit tím, že svým rozhodnutím nevyhověla žalobkyni a nevydala jí věci zajištěné v rámci trestního řízení. Soud se však plně ztotožnil s argumentací žalované v tom ohledu, že v daném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, když se jednalo o konkrétní rozhodovací činnost soudu, která se projevila v jeho rozhodnutí. Proti usnesení soudu prvního stupně žalobkyně využila řádného opravného prostředku, který zákon umožňoval, načež byla zákonnost, resp. správnost usnesení č. j. [číslo jednací] zkoumána soudem odvolacím. Vrchní soud v Praze dospěl k názoru, že soud prvního stupně nepochybil, a jeho rozhodnutí potvrdil.

15. Smyslem řízení podle OdpŠk není suplovat opravný prostředek, v rámci kterého by měl zdejší soud přezkoumávat zákonnost či správnost rozhodnutí vydaného jiným soudem. Stejně tak nepřísluší přezkoumávat tuto činnost žalované. Soud proto uzavírá, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, když nebylo rozhodnuto o vydání zajištěných věcí žalobkyni, obzvláště v případě, kdy měl Krajský soud v Praze pochybnosti o vlastnictví k zajištěným věcem, přičemž své rozhodnutí řádně odůvodnil. S těmito pochybnostmi se taktéž ztotožnil soud odvolací.

16. Pro úplnost lze pak konstatovat, že se žalobkyně shora uvedené částky nemohla domáhat ani z titulu nezákonného rozhodnutí, když žádné pravomocné rozhodnutí v daném řízení nebylo pro nezákonnost zrušeno. Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti ([spisová značka]).

17. S ohledem na výše uvedené soud uvádí, že pokud se žalobkyně domáhá po žalované shora uvedené částky, její nárok není důvodným, když není ve věci dán právní titul (nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup), ze kterého by vyplývala odpovědnost žalované za případnou újmu. Žalobu proto v celém rozsahu zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné podání ve věci, příprava účasti na jednání, účast na jednání před soudem).