19 C 57/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobkyně: anonymizováno proti žalované: anonymizováno pro na určení absolutní neplatnosti

I. Žaloba, aby bylo určeno, že smlouva o úvěru ze dne , datum, , jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 250 000 Kč, je absolutně neplatná, se zamítá.

II. Žaloba, aby bylo určeno, že notářský zápis sepsaný jménem , jméno FO, ze dne , datum, pod č. j. , Anonymizováno, je absolutně neplatný, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 38 042,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala určení neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne , datum, , jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 250 000 Kč, a dále neplatnosti notářského zápisu sepsaného jménem , jméno FO, dne , datum, pod č.j. , Anonymizováno, . Žalobkyně uvedla, že smlouvu o úvěru z žalovanou uzavřela v tísni a po předchozím psychickém nátlaku, kdy byla upozorňována na hrozbu ztráty společného obydlí. Dále uvedla, že smlouva byla uzavřena za nápadně nevýhodných, jednostranných a zřejmě účelových podmínek. Pro běžného člověka pak dle tvrzení žalobkyně byl úvěr fakticky nesplatitelný. Dále uvedla, že předmětný notářský zápis byl sepsán bez pravé a svobodné vůli žalobkyně, pročež se jedná o zdánlivé právní jednání. Sjednaná smluvní ujednání pak dle jejího názoru jsou zcela zjevně nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy. Ve své žalobě nespecifikovala, zda má či a či nemá naléhavý právní zájem na žalovaném určení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z , datum, uvedla, že není splněn základní předpoklad pro projednání určovací žaloby, neboť žalobkyně netvrdí a neprokazuje naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o úvěru a notářského zápisu. Dále uvádí, že žalobkyně ničím neprokazuje, že by smlouva o úvěru nebyla uzavřena v rozporu s platnou a účinnou právní úpravou, že by podpis smlouvy o úvěru či notářského zápisu byl činěn proti vůli žalobkyně či, že by bylo zneužito jakékoliv její tísně při uzavírání smlouvy. Zároveň má za to, že není prokázána ani nepřiměřenost či hrubý nepoměr vzájemných plnění. Z těchto důvodů pak žalovaná navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru uzavřenou dle ustanovení § 2395 a následujícího o. z., na jejímž základě se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni úvěr sloužící k financování podnikání žalobkyně ve výši 250 000 Kč.

4. Na ústním jednání dne , datum, soud sdělil účastníkům předběžný právní názor, že z tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě je zřejmé, že žalobkyně se domáhá neplatnosti smlouvy o úvěru a notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, když tvrdí, že s ohledem na jejich absolutní neplatnost neexistují povinnosti těmito úkony založené, tedy se domáhá neplatnosti povinností, které jsou vtěleny do smlouvy o úvěru a následně do exekučního titulu ve formě notářského zápisu se svolením vykonatelnosti, a to s odůvodněním, že dle hmotného práva tyto neexistují. V takového situaci soud kontaktoval, že s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu se v těchto případech nelze domáhat určení, a že smlouvy o úvěru a dohoda v tomto notářském zápisu je neplatná. Odpovídajícím prostředkem obrany může být například návrh na zastavení exekuce v případě, že by na základě takovéhoto exekučního titulu bylo příslušná povinnost exekuována. Nejvyšší soud tak opakovaně uzavřel, že by řešení této otázky pomocí určovací žaloby vedlo jen ke zbytečnému rozmnožování sporů a uvedl, že obrana touto formou pomocí určovací žaloby je nepřípustná. Z tohoto, kdy již z žalobních tvrzení je zřejmé, že žalobě nelze vyhovět, soud nevyzýval žalobkyni postupem podle § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění chybějících tvrzení o naléhavém právním zájmu a neprováděl ani navržené dokazování.

5. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

6. Podle § 80 odst. 1 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

7. Jestliže se účastník domnívá, že povinnost, která je vtělena do exekučního titulu ve formě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, podle hmotného práva neexistuje, nemůže se domáhat určení, že dohoda v tomto zápisu je neplatná. Může však podat návrh na zastavení exekuce (, Anonymizováno, ).

8. V rozsudku z , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , uveřejněném v časopise Soudní judikatura, č. , hodnota, , ročník , Anonymizováno, , pod poř. č. , hodnota, Nejvyšší soud formuloval a vysvětlil závěr, že nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti (§ 274 písm. e/ o. s. ř.) výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Závěry přijaté v tomto judikátu týkajícím se výkonu notářských zápisů podle § 71a až 71c zákona č. 358/1992 Sb. ve znění zákona č. 30/2000 Sb. není důvodu neaplikovat i pro exekuce zápisů exekutorských podle § 40 odst. 1 písm. d) a § 78 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb. V odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyšší soud dále vysvětlil (viz str. , Anonymizováno, uvedeného časopisu), že prostředkem obrany povinného naopak není žaloba o určení, že dluh pojatý do dohody vtělené do notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti neexistuje; vzhledem k tomu, že určení „neexistence“ dluhu nemůže mít vliv na vykonatelnost notářského zápisu, nemůže být na takovém určení ani naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud tak uzavřel, že řešení této otázky pro účely řízení o výkon rozhodnutí (exekuce) pomocí určovací žaloby je nepřípustné a vede jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Týž názor zastává i teorie (srov. publikaci Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Kurka. V, Drápal. L, Linde Praha 2004, str. 389 shora a poznámka č. 408 pod čarou).

9. Soud nemůže žalobu zamítnout pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, aniž by se účastníku předem dostalo poučení o povinnosti tvrdit a prokazovat naléhavost právního zájmu dle § 118a odst. 1 až 3 (, Anonymizováno, ). Výjimkou je situace, kdy je nedostatek naléhavého právního zájmu s ohledem na okolnosti případu zcela zjevný.

10. Vzhledem k tomu, že soud již z žalobních tvrzení žalobkyně dospěl k závěru, že s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu se v případě, že se žalobkyně domnívá, že povinnost, která je vtělena do exekučního titulu ve formě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, podle hmotného práva neexistuje, nemůže se domáhat určení, že dohoda v tomto zápisu, resp. dohoda vztahující se k povinnosti uvedené v daném zápisu, je neplatná. Navíc v případě, kdy je zřejmé, že taková žaloba by byla neúspěšná pro zjevný nedostatek naléhavého právního žalobkyně na určení, není soud povinen žalobkyni vyzývat k doplnění těchto tvrzení (viz shora uvedené rozhodnutí Nevyššího soudu).

11. Z důvodu, že již z žalobních tvrzení žalobkyně je zřejmé, že žalobě nelze vyhovět, soud pak žalobu bez provádění dokazování bez dalšího v plném rozsahu zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 042,22 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 250 000 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření žalované k výzvě soudu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, a z částky 9 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 2 639,85 Kč za 250 ujetých km v částce 2 039,85 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 439,85 Kč ve výši 6 602,37 Kč.